Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Ciri

Kapitola 2

Kapitola 2: Ráno horší večera

Slunce už vstalo a začalo svítit na tvář ženy, která vypadala ve spánku, jako anděl její dlouhé černé vlasy byly rozhozeny na polštáři a na tváři ji hrál lehký úsměv. Asi se jí něco zdá. Pomyslela si Minerva profesorka z přeměňování v Bradavicích. Ráno ji Brumbál požádal, aby Jen, jak jí začala sama pro sebe říkat, ukázala školu a hlavně, aby jí vysvětlila důvod jejího pobytu u nich. A hlavně musí ji ukázat jak se používá elfské zrcadlo, protože tahle dívenka je velmi zvědavá. „ Jeny vstávejte“ tiše jí zašeptala do uší. „ Mě se ještě nechce ještě pět minut, ještě mi nezvonil budík“ zašeptala ospale Jen. „ Ale tady budíky nejsou.“ Odpověděla klidným hlasem Minerva. „ Sakra, cože,doprčic.“  Ozvalo se z postele.

„Dobré ráno“ pozdravila Minerva „dovolte, abych se představila, jmenuji se Minerva Megdonagelová a vyučuji zde předmět který je pro žáky velmi důležitý a to přeměňování.“

„ Do háje takže to nebyl sen.“ „ Může mi už konečně někdo vysvětlit co se to tady vlastně děje a proč jsem tady.“ Víte včera jsem si myslela, že je to hloupý sen, ale dneska mi to nahání hrůzu.“ Odhrnula jsem vlasy z čela a s prosebným výrazem jsem pokračovala. „ Já mám přece jít ráno do práce a odpoledne pro děti k babičce a večer uvařit večeři pro svou rodinu. A v sobotu jedeme na návštěvu k našim já přece nemůžu zůstat tady.“

„ Jeny můžu vám tak říkat já vím, že máte obavy, ale musím vám vysvětlit jednu věc. V našem světě jste přítomna díky vašemu magickému jádru. A v tom vašem zase díky své mudlovské podstatě.“ Vzdychla si a pokračovala „ jinak řečeno jedna vaše část teď právě odchází do práce a jedna je tady.“ „Uznávám, že to není obvyklé, ale v okamžiku kdy se u vás projevili vaše magické schopnosti tak vyšlo najevo, že máte jednu velmi, ale velmi vzácnou schopnost.“

„ Já a vzácnou schopnost? To teda nevím jakou? Já jsem zcela obyčejná na mě opravdu není nic zajímavého ani výjimečného.“ Dovolila jsem si odporovat.

„ Je jenom několik málo kouzelníků v historii, kteří tohle dokáží, ale víte co, já vám něco ukážu.“ Řekla Minerva a pokynula mi, k odchodu. Hned jak jsem si oblékla jeden z těch šílených hábitů tak jsem vyrazila za ní.  Je pravda, že jejich způsoby oblékání mě trošku překvapily, ale přece nemůžu celý den lítat v županu a noční košili. Poděkovala jsem za výběr oblečení a hlavně botů, bála jsem se, že mi nebudou, ale střevíce mi padly jako ulité. Minerva mě odvedla do sklepení, kde ze zdi vyvěral pramen a u něho stál stůl s velkou stříbrnou oválnou mísou a na podlaze stál džbán.

„ Naber si vodu a vylej ji do zrcadla a potom zavři oči a potichu pro sebe řekni místo a jména lidí, které chceš vidět.“ Řekla Minerva a počkala až provedu všechno, co mi řekla.

Vzala jsem džbán a nalila vodu do mísy, potichu jsem řekla místo mého bydliště a  jména svých dětí. Hladina se rozčeřila a já uviděla mě a moje děti jak snídáme v kuchyni a smějeme hloupým vtipům mého nejmladšího. Teprve teď jsem si uvědomila, že je sobota a já nikam ráno nemusím.

„Tomu nerozumím jak můžu být současně tady i tam. To přece odporuje logice.“ Pokusila jsem se o námitky. „Ano máš pravdu, je to velmi vzácné, ale ne nemožné, jako jedna z tvého rodu máš tuhle schopnost, protože jeden z tvých předků se zavázal osudu, že mu bude sloužit pod podmínkou, že jeho potomci si můžou vybrat mezi vašim a našim světem. Kdysi to bylo jedno čarodějové a mudlové žili vedle sebe v naprosté shodě, ale časem se někteří  čarodějové, začali povyšovat nad mudly a ti jím to začali vracet tím, že začali pronásledovat všechny, kteří nebyli stejní jako oni. Spoustu čarodějek skončilo na hranici jenom proto, že neměli možnost úniku. A v té době vznikla hranice mezi oběma světy. Ale nemysli u nás taky není všechno ideální máme své zlé a dokonce i své vězení.“ Ale teď se vrátím k tvojí otázce ano ty máš jako jedna z mála možnost rozdělit svou osobnost na dvě téměř identické osoby, které mohou současně žít v obou světech a proč jsi tady to taky souvisí s tvým původem.“ Minerva mě zatím doprovodila do velké síně, kde už čekali ostatní profesoři včetně ředitele Brumbála.

„ Dovolte abych vám představil novou posilu našeho sboru, slečna Jenefer bude učit naše studenty jak se neztratit v mudlovském světě. Jistě jste si všimli, že když některý z našich studentů, který nemá zkušenosti se světem mudlů se tam objeví tak způsobí obvykle velký rozruch a naši ministerští úředníci pak nemají nic jiného na práci než upravovat paměť lidem. Proto ministerstvo rozhodlo, že je na čase naučit kouzelníky a čarodějky chovat se nenápadně i v jiném světě než je náš. Budete doufám Jenefer ve všem nápomocni, protože je tu nová.“

„ A abych nezapomněl večer se k nám připojí ještě jeden nový profesor, který bude vyučovat obranu proti černé magii. Je to bývalý absolvent této školy a doufám, že bude přínosem.“ Pokračoval Brumbál ve své řeči.

„ To by mě zajímalo, proč jsem to místo nedostal já?“ ozval se jedovatý hlas hned vedle mě. Potom si všiml, že jsme se ještě nepředstavili. „ Severus Snape  - profesor výuky lektvarů.“ Podal mi ruku a očekával nějakou reakci. „ Jenefer“ přijala jsem jeho ruku a podívala se do jeho tmavých očí. Pomyslela jsem si, že kdyby nebyl tak jedovatý, že by mohl být docela příjemný společník, ale zároveň jsem si vzpomněla, jak ho líčila moje dcera. „ Neměla byste soudit podle prvního dojmu“ řekl snad ještě jedovatěji než předtím. „ A vy byste neměl lézt do mých myšlenek. To vám nikdo neřekl, že to není slušné.“ Sjela jsem ho a on se jenom usmál a odešel. Kdyby věděl, co vím já asi by mu veselo nebylo. Jestlipak se tady objeví Lupin. Už jsem jako v té knížce. Sakra začínám blbnout tohle se musí vysvětlit. Rozhodla jsem se, že zajdu za Brumbálem, a nechám si tohle všechno vysvětlit.

„ Profesore Brumbále můžu s vámi mluvit?“ zeptala jsem se hned po snídani. „Ale jistě můžeme se spolu projít po hradě vaše pokoje už znáte a teď vám ukážu vaši učebnu.“ „ Dobře a po cestě se budu ptát“. „ Už mi mužete říct proč jsem vlastně tady? Mimochodem děkuji za to, že jsem mohla nahlédnout domů, zdá se, že tam je vše v pořádku.“

„Má to co dělat s vaší schopností být v obou světech, jedna věštba která se týká vaší rodiny mluví o tom, že ta tuhle schopnost musí žena zaplatit svou službou. Podle ní dotyčná stráví nespecifikovanou dobu v našem světě a bude mít úkol, který zná jenom ona. „ Ale já přece nic nevím, neumím kouzlit ani čarodějnou hůlku nemám.“ Začala jsem protestovat. „ To, ale není nic tak důležitého jenom musíš v sobě probudit svoje magické jádro a začít poslouchat svůj vnitřní hlas.“ A s kouzlením si nedělej hlavu pokud se nemýlím brzo přijdeš na to, že ani hůlku nepotřebuješ. Tobě stačí když budeš chtít něco udělat.“

„ No to jsem teda vážně zvědavá.“ Nadechla jsem se a zhodnotila situaci. „ já to shrnu , nic neznám nic neumím, ale mám tu úkol. Nevím, co mám udělat ani jak dlouho tu budu, ale mám být v klidu a poslouchat svůj vnitřní hlas.“ No nadšením zrovna neřinčím. „ já mám jednu prosbu mohla bych si zajet něco nakoupit. Nemám tady všechno, co potřebuji.“ „Ale ano, poprosím Hagrida aby s tebou odpoledne zajel do Londýna. Chceš nakupovat v Příčné ulici nebo u vás?“ zeptal se Brumbál. „ Obojí, ale já sebou nemám žádné peníze, to bude asi problém.“

„ Nebude, protože tvůj kmotr ti nechal nějakou hotovost pro tyhle účely v bance u Gringotonů.“

„Já mám kmotra? Ale já nejsem pokřtěná.“ Začala jsem pochybovat. „Ano máš a jestli tě to uklidní i tvé děti mají svého kmotra. Já vím, že to nevíš, ale prostě je to tak. To sis vážně myslela, že se vás rodina úplně zřekne pochopitelně, že ne.“ Brumbál se málem rozčílil. „ I když o tom neměl tvůj tatínek a tety tušení mají své kmotry z našeho světa. Nikdy je neviděli, protože tak byli více chráněni před hněvem kouzelníka, který chtěl tvou babičku, ale stejně je ochraňovali, dokud nedospěli.“ „ Stejně jako tebe chránil tvůj kmotr a jako teď dávají pozor kmotři tvých dětí pozor na to, abys ty mohla v klidu splnit svůj úkol.“ Zatímco mi tohle vysvětloval, došli jsme do učebny pro vyúku mého předmětu.

„ Jak se ti tu líbí, chtěli jsme to zařídit tak, aby odpovídala normální mudlovské třídě.“ Upozornil mě Brumbál, když uviděl můj údiv. „ Můžu jenom pár úprav, prosím“ upřela jsem své oči na Brumbála a čekala, že vytáhne svou hůlku a začne čarovat. Místo toho se na mě usmál a tiše řekl „zavři oči a představ si jak to chceš mít, potom to potichu řekni.“ Ne, že bych mu moc věřila,ale udělala jsem co mi řekl. A kupodivu třída byla najednou tak, jak jsem si ji představila. „ To jste udělal vy?“ zeptala jsem se . „Už jsem ti jednou řekl, že nepotřebuješ hůlku. Máš své mocné kouzlo a jenom se ho musíš naučit využít.“ „Pane profesore, můžu mít ještě jednu prosbu? Chtěla bych poznat svého kmotra a kmotra mých dětí.“ Nezdálo se, že by Brumbála moje prosba zaskočila. „Myslel jsem si, že tohle budeš chtít vědět, vida přiliš jsem se nespletl. Dám jim vědět a určitě se s nimi vidíš.“

„Děkuji“ odpověděla jsem a už byl čas na oběd a na můj výlet do Příčné ulice. Hagrid byl připraven mě doprovázet kam budu chtít a já si ve společnosti tohoto obra připadala velmi bezpečně. V Příčné ulici mi Hagrid pomohl vybrat nějaké peníze z banky. Ještě jsem neviděla tak ošklivé skřety. Ale pak nastal menší problém  neumím si vybrat v kouzelnických obchodech a potom co jsem si málem koupila jakési čarodějné kuličky v domnění, že jsou to hopíci tak jsem radši poprosila Hagrida o moc velkou pomoc. Odpoledne jsme se stavili u Děravého kotle. Ten člověk co obsluhoval měl trošku šok, když jsem mu začala jemně ale důrazně vysvětlovat co vlastně chci pod pojmem Mojito. Došla mu trpělivost už když jsem mu vysvětlovala, že tam musí být přírodní cukr nerafinovaný. Ale při pohledu na Hagrida si rozmyslel mě zaklet a donesl mi aspoň minerálku pochopitelně neznámou značku, ale to už jsem vzdala. „ Víte já si myslím, že on jenom nezná to co chcete“ zastával se ho Hagrid. „ Hagride já to tady neznám, nevím co tady mám dělat, nemám tady svoje známé a navíc tady není nic jako u nás,“ Tak se ho nezastávej já jsem ta co má chuť brečet.“ Vždyť tohle je tak neskutečné, já si o tobě čtu v knížce pro děti a najednou tady sedím a chci, aby měli aspoň něco co znám.“ Málem jsem se rozbrečela a Hagrid mi nabídl svůj kapesník a pohladil mě po vlasech. „ Neboj to bude dobrý.“ Potom se zvedl a šel za číšníkem a světe div se donesl mi moje Mojito. „ Jsi úžasný Hagride, skočila jsem mu kolem krku a vlepila mu pusu na zarostlou tvář. Naštěstí zrovna seděl, ale uvedla jsem ho do velkých rozpaků. A potom jsem ho na oplátku provedla po mudlovských obchodech. Musela jsem nakoupit na svou vyúku nějaké pomůcky. Sešity, propisky a třeba obyčejné tužky. Tohle mi v Bradavicích chybělo, a spoustu jiných normálních věcí se kterými se budou setkávat běžně v našem světě. Zrovna mě napadlo, že když jsem si dodělávala tu školu tak jsem si nemyslela, že někdy využiji tu část, která byla pedagogická. No nic teď bych ještě potřebovala svoje poznámky z přednášek ať nevypadám jako hlupák. Všichni profesoři mají vzdělání a vědomosti a já si vedle nich připadám jako hlupák. Najednou se Hagrid zamračil a než jsem se stihla vzpamatovat tak jsme byli pryč. „Hagride co se to děje? Proč ten spěch.“ „ no asi by nebylo dobré kdyby tvoje děti viděli maminku dvakrát a potom, kdybyste se takhle setkaly tak by jste už nikdy nemohly být jenom jedna.“ Hagride a to ti řekl Brumbál ?“ Začala jsem vyzvídat“ „ ne profesor Brumbál mi jenom řekl, že když se uvidíš tak už nebudeš moci zpátky.“ „Ale stejně je už čas se převléct na večeři a nezapomeň si vzít hábit, tady nemůžeš chodit v mudlovském oblečení.“

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.