Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Ciri

Kapitola 3

Kapitola 3: Setkání s Lupinem

Večer probíhal stejně jako vždycky po roztřízení nových studentů Brumbál upozornil na mozkomory a představil mě a nového profesora Obrany proti černé magii. Nevím jestli to Brumbál udělal schválně protože tušil, že to mezi Lupinem a Snaepem začne okamžitě jiskřit, ale posadil mě zrovna mezi ně. Takže pánům nezbylo nic jiného než se na sebe odhodlaně šklebit a pronést sem tam nějakou jedovatou poznámku. Když skončila večeře Severus se chvatně odebral do svého bytu a Remus se nabídl, že mě doprovodí do mého pokoje, který sousedil s tím jeho. Protože sem se v hradě pořád ještě moc nevyznala, přijala jsem jeho nabídku. A za chvíli jsme spolu odcházeli z jídelny. Ještě se ve dveřích zastavil aby se podíval na Harryho, který zářil jako sluníčko, protože on byl v Bradavicích doma. „ Teď mu nic nehrozí tady je v bezpečí.“ Potichu jsem zašeptala, když se otočil zpátky. Vytřeštěně na mě zíral a zeptal se“ Vy umíte číst v myslích to jsem nevěděl to abych si začal dávat pozor paní profesorko. „ můžete být klidný pana profesore neumím, ale vy jste byl až moc čitelný.“ Remus se mi uklonil a vysekl mi poklonu. „ Já vím, ale právě proto sem tady už jste četla denního věštce?“ „ Ne, ale mě by zajímalo, co vám říká vaše srdce, opravdu si myslíte, že by Black mohl zradit Potterovi a chtěl ublížit Harrymu?“  Remus svěsil hlavu a potichu zašeptal „ já nevím, ale srdce mi říká, že Sírius by je nemohl zradit on ne.“ „ Já vám nemůžu radit, ale poslouchejte své srdce, protože to se nemýlí.“ „Ale už jsem doma“ zvláštní doma , doma jsem přece někde úplně jinde okamžitě mě napadlo. Remus si všiml, mého výrazu a vypadal poněkud překvapeně. „ nechcete ke mně zajít na čaj. Nebo třeba skleničku vína?“ a protože jsem neměla chuť být sama tak jsem svolila a strávila svůj první večer s Remusem.  Když jsem od něj odcházela tak jsem měla dojem, že se musím ještě projít venku vůbec jsem neměla chuť jít spát. Potichu jsem se vytratila zvláštním východem, který mi odpoledne ukázal Brumbál a začala jsem procházet kolem jezera, když tu jsem zahlídla na okraji lesa stát velkého černého psa. Byl osamělý a vypadal hladově. Nevím co mě to napadlo, ale změnila jsem směr procházky a potichoučku jsem zašeptala „ mě se bát nemusíš, ale jestli máš hlad můžeš jít se mnou a já ti dám něco dobrého na zub.“ Zůstala jsem stát v dostatečné vzdálenosti aby si mě mohl dostatečně prohlídnout a mohl se rozhodnout sám. „ tak co jdeš se mnou?“ Pes zavětřil  a pomalinku se ke mně vydal. Když přišel až na dotek ucítila jsem jeho čenich na svém boku. „ Ale no tak buď hodný pejsek? „ pohladila jsem ho po zádech a všimla si, že nevypadá příliš udržovaně. Já vím zrovna v Azkabanu se s tebou moc nemazlili, viď napadlo mě, že by se mu možná líbila dobrá koupel a jídlo a možná, že ani noc v posteli by nebyla marná. „pojď pejsánku půjdeme ke mně. Potichu jsme se proplížili kolem Hagridova domu a vrátili se do hradu. Kupodivu nám štěstí přálo a ani protiva nám nezkřížil cestu. V mých pokojích jsem už našla jídlo a pití i když jsem o to nikomu neříkala. Napadlo mě, že Brumbál ví víc než je ochoten komukoliv říct. Šivu jak jsem si svého pejska pojmenovala jsem nechala v pracovně s gaučem a sama jsem šla spát do ložnice. Opravdu mě zajímalo jak dlouho vydrží Sírius ve své psí podobě než se změní. Bohužel usnula jsem dřív než bych to mohla zjistit.

Ráno mě probudil Šiva, který mi shrnul peřinu a začal mi olizovat ruku. Chvíli jsem netušila co se děje. Ale rychle jsem se probudila, jestli jsem zaspala hned první den tak to bude docela trapas. „Ach jo a co s tebou no nic musíš se jít proběhnout !“ tahle hra mě začala bavit.  Opravdu si myslíš, že jsem si nevšimla mokrých ručníků a rozestlaného gauče. Sirius a já nepochybovala o tom, že je to on se na mě upřímě díval jako by chtěl něco říct, ale potom jenom zaštěkal něco zřejmě na souhlas. Ve stejné chvíli se ozvalo nesmělé klepání na dveře. „Jenefer mám pro vás vzkaz od Brumbála“ co teď za dveřmi je Remus. Nu což zavázala jsem si župan a šla mu otevřít. Naštěstí byl Šiva ,odmítám mu říkat jinak dokud se nezmění na člověka, natolik rozumný, že se schoval do vedlejšího pokoje. „ Dobré ráno Remusi, jste hodný, že mi nesete vzkaz a nechcete mě doprovodit na snídani?“ „ Nebude vám vadit, když chvíli počkáte na chodbě.“ „ Ne akorát už nemáme moc času, pospěšte si prosím“ Otevřela jsem pergamen od Brumbála a nestačila jsem se divit:

Milá Jenefer svého hosta můžete ponechat na škole, ale pod podmínkou, že zůstane ve své nynější podobě ve všech prostorách hradu, které jsou veřejné. On moc dobře ví, kam smí a kam už ne. Mimochodem Šiva je velmi neobvyklé jméno. Můžete ho používat jako pomůcku a aspoň s ním nezabloudíte. Koneckonců u mudlů je normání, že mají své psy doma.

A abych nezapomněl Remus má pro vás klíč od místnosti s elfským zrcadlem, které je vám k dispozici kdykoliv bude chtít vidět svou rodinu.

Váš A.B.

Taky máte někdy pocit, že Brumbál ví všechno?“ zeptala jsem se Remuse, „jenom někdy? Nikdy mě nepřestane překvapovat.“ „ Smím vám nabídnout doprovod?“ galantně mi nabídl rámě. „ děkuji, ale nebude vám vadit, když budu mít ještě jeden doprovod?“ „ vy tady někoho máte? To mě překvapuje.“

„Dovolte, abych vám představila svého miláčka Šivu“ otevřela jsem dveře a Remus očekával manžela ,ale černý pes ho trošičku zaskočil. Obzvláště když se na něho vrhl a začal ho olizovat. „Šivuško nechej Remuse , jdeme snídat.“ „dáte mi ještě pár minut jenom se obléknu, myslíte, že musím mít hábit?“

„ Nevím, ale asi ano.“ Tak nic zase do hábitu, pomalu si na něj začínám zvykat. Za chvíli jsem už snídala ve velké síni a poslouchala vzrušenou debatu od zmijozelského stolu o neuvěřitelné drzosti chtít vyučovat něco tak blbého jako učení o mudlech. Zřejmě všichni jsou přesvědčeni, že jich se to netýká oni přede nikdy neopustí svůj nemudlovský svět. No bezva tak tohle mi ještě scházelo. Dokonce se jeden ze studentů dovolil a mě podívat křivě. Netušil, co udělá Šiva, vyletěl jako střela a než se milý chlapec nadál, stál proti němu pes, který nevypadal, že bude zrovna přátelský.

První hodina byla s šesťáky, takže dámy a pánové v rozkvětu puberty. Nebelvír a Mrzimor. Nejdřív jsem jim dala jednoduchý úkol proč mají mudlové tolik vynálezů a jaké znají. Pojednání asi na jeden a půl strany v sešitě. Pochopitelně propiskou. Osvědčil se nápad dát kouzelnické a mudlovské studenty do jedné lavice. Tentokrát si pomáhali navzájem. A Šiva celou dobu seděl u katedry a sledoval všechny studenty. Po vyučování jsem ho vzala na procházku k jezeru. Sedla jsem si do trávy, když jsem uslyšela tiché kroky za mnou Šiva zpozorněl, ale hned se uklidil. Nemusela jsem se otáčet, abych věděla kdo za mnou stojí. Severus Snape se rozhodl, že půjde prověřit novou kolegyni.

„ Zvláštní, že se o vás Brumbál nezmínil před zahájením nového školního roku.“ Nenápadně prohodil, směrem ke mně. „ Zvláštní to je, ale jednou jsem tady a tak se budu snažit abych byla k užitku.“ „ Co víte o elfském zrcadle?“ odvedla jsem téma. „ Elfské zrcadlo ukazuje to po čem člověk touží. Vidět můžete své tužby, ale i lidi nebo věci, které chcete.“ „Má to,ale jeden háček .“ „Jaký háček?“ „Smi se ho dotknout jenom žena. Muži, když nalejí vodu do nádoby mají možnost vidět jenom obraz sama sebe.“ Ukončil svůj výklad Severus a dlouze se zadíval na Šivu. „ Kde se ten pes tady vůbec vzal?“ „Nepamatuji si, že kromě Tesáka tady nějaký pes kdy byl.“ „ To je můj pes a jmenuje se Šiva. Je milý a ochraňuje mě.“ „ Hlavně aby vám dobře sloužil.“ „Promiňte, ale mám ještě nějakou práci.“ „Vyrábíte vlkodlačí lektvar?“ zeptala jsem se v duchu. Taky vím, že bude úplněk a vím kdo je Remus. Zvláštní ale je, že mi to ani nevadilo. Remus byl okouzlující společník, a když se náhodou aspoň na chvíli zbavil svého tichého smutku tak byl i zábavný.

Večer jsem se rozhodla navštívit Brumbála a požádat ho o takzvané soukromé hodiny čarování. Brumbál byl jako vždy na vše připraven stačilo, abych se objevila a najednou se objevila starší dáma v tmavě hnědém hábitu. Byla vysoká a velmi zajímavá. Měla v sobě něco co mi okamžitě napovědělo, že tohle není žádná křehká dáma, ale velmi houževnatá a zásadová dáma. „Dovolte, abych vám představil Vaši soukromou profesorku magie. Paní Binglovou.“ Usmál se a podal ruku dámě v hnědém. Moje instinkty se okamžitě dostali do stavu pohotovosti a Šiva se postavil do výhružného postoje. „ Nemusíte se ničeho bát, je to jediná, která vám může pomoci, takže doufám, že se budete navzájem respektovat.“ Brumbál nám oběma pokynul a pustil nás do soukromé laboratoře své ředitelny.

„tak čím dnes začneme?“ zeptala jsem se s obavami v hlase, co když teď zjistí, že žádné magické schopnosti nemám a že jsem tady vážně omylem.

„Jenefer stačí, když se konečně přijmete taková jaká jste. „ Jste opravdu výjimečná a kupodivu jste se naučila  používat svou moc na pomoc lidem, kteří to opravdu potřebují.“ „ Podívej teď buď v naprostém klidu, a zavři oči.“ Poodešla a postavila se mi za záda. „ Umíš zkrotit jakékoliv zvíře nebo kteréhokoliv člověka. Máš jedinečnou schopnost být tam kde je Tě potřeba a navíc máš velkou dávku něčeho čemu tam u vás říkáte empatie tady je to moc číst cizí myšlenky.“ „ Aha tak proto jsem měla pocit, že vím co si ostatní myslí, ale proč nemám tuhle schopnost doma. Bylo by to jednodušší.“

„Domnívám se, že jsi tyhle schopnosti zdědila, ale mohli se začít rozvíjet až po smrti Kargova spolu s ním zemřela i kletba, která je na tvém rodě.“

„prosím vás můžete mi říct, jestli moje děti mají taky takové schopnosti?“ moje průvodkyně se usmála a řekla velmi ale velmi potichu „ Vaše dcera je schopná uzdravit každou bolest a její magické jádro se rozvine v okamžiku, kdy se z ní stane žena. Není přímo čarodějka, ale bude nejlepší v tom, kde se najde. A tvůj syn se stane známým v našem světě jako velmi schopný čaroděj. Má opravdu jeden z největších darů umí měnit čas a prostředí, a ovlivňovat okolnosti. Dokonce se dá říct, že bude umět usmlouvat i smrt.“ Odmlčela se a podívala se mi hluboce do očí a potom si vzala mou pravou ruku a položila mi pravou ruku na srdce. „ Víš moje milá, tvoje druhá dcera bude opravdu velmi dobrá čarodějka a bude mít schopnost procházet mezi světy.“ „ Počkejte, ale já přece nemám druhou dceru. Já mám jenom dvě děti.“ Začala jsem protestovat. „ Ale já tu vidím tři životy, a já se nemýlím.“ uraženě řekla paní Binglová.  A začala mě učit jak ovládat moje myšlenky tak, abych vždy dosáhla svého bez pomocí hůlky. Sice jsem tajně doufala, že budu mít svoji hůlku a vrhat kletby na všechny své nepřátele, ale takhle to bylo taky velmi zvláštní. Naučila jsem se vyzařovat svou magii přes své dlaně, ze kterých mi najednou začali proudit bílé paprsky energie. „Tomuhle se říká magie bez hůlky a je velmi ojedinělá. Stačí, když se budeš plně soustředit a dokážeš pouhou myšlenkou cokoliv kromě usmrcení. Tohle ty nikdy nebudeš umět, protože tvoje bílá magie nikdy nesvolí k tomu, abys někomu vědomě ublížila. Pokud bys ses tomu stejně propůjčila tak by tvoje magie zmizela a už bys byla naprosto obyčejná smrtelnice.“

Z první hodiny jsem byla naprosto zničená a nebýt Šivi tak se ani nedostanu do svých pokojů. Jenom jsem vnímala jak  mě někdo odnesl do postele a něžně přikryl. Potichu jsem zašeptala „ díky „ a v ten moment jsem usnula. Krucinál, kdy si konečně uvědomí, že vím kdo je. Přestane se přede mnou skrývat, už přece musí vědět, že nejsem tak neskutečně blbá. No nic dneska už jsem moc unavená a neměla jsem chuť něco řešit. Ale zítra si to už konečně vyřídíme. Už mě nebaví, jak se navzájem tváříme, že nevíme, co jsme zač.

Ráno jsem vstala kupodivu čilá a neobvykle svěží. Potichu jsem se vytratila z ložnice a překvapila Siriuse ve své pravé podobě. Byl tak rozkošný, když ležel na gauči a spal. Nejdřív jsem měla hroznou chuť ho políbit, ale potom jsem se rozhodla, že ho pohladím. Pohladila jsem ho po vlasech a po tváři. Sirius zůstal jako opařený. „ Ty víš kdo jsem? A to ses nebála? Co kdybych byl nebezpečný?“

„ Tak zaprvé já tě možná znám víc než si vůbec dovedeš představit. Nebojím se tě, protože ty bys mi nikdy neublížil a potom vím proč jsi tady.“ Proč ? chceš hlídat Harryho a bojíš se, že ti nebude věřit. Nezapomeň, že má jenom jednostranné informace, takže teď není nejlepší čas jak ho přesvědčit. Kolem hradu lítají mozkomorové a Snape by tě chtěl zabít už jenom proto, že si taky myslí, že jsi zradil Potterovi. Takže když to shrnu máš dvě možnosti  - buď budeme dál hrát tuhle hru a budeme oba v bezpečí, protože se budeme navzájem hlídat a nebo se rozhodneš být sám a někdo tě odhalí a nebudeš mít šanci se očistit. „A co náměsíčník? Ten mě přece poznal.“

„Remus ten se pokouší věřit svému srdci.“

„ A ty?“

„já, já, já nevím. Když jsem se tady ocitla tak mi Brumbál řekl, že tu mám úkol. A já si myslím, že je to pomoci vašemu světu tím, že nedopustím, aby Harry stál proti zlu sám.“ „Harry potřebuje tebe i Remuse a něco co tě naštve i Severuse. Možná můj úkol je abyste jste se vy tři nepozabíjeli navzájem.“ nadechla jsem se a podívala se tomu muži do očí „ Sirie  prosím, nesnaž se Harryho kontaktovat on zatím neví, že ty jsi Sirius a vidí v tobě Šivu  - teda jenom když jsi můj krásný pejsek. Promiň můj smysl pro humor je tady trošku nepatřičný. Pochopitelně máš naprostou volnost a můžeš se kdykoliv rozhodnout a odejít.“

„Sice jsi velmi zvláštní, ale mám tě svým způsobem rád“ zarazil se a nervózně si prohrábl vlasy.

„Krucinál Siriusi, já si přece o tobě nemyslím, že jsi naprogramovaný na to, abys každou ženu sváděl.“

Podíval se na mě a zůstal trochu zaražený. „ Mám tě ráda jako přítele, nemám pocit, že bys o něco jiného ani stál. Jsi úžasný, ale promiň, já nemůžu.  Nemůžu tě milovat, nemůžu, protože by to nebylo správné, moje srdce mi říká, že by nám to ublížilo oběma“ k čertu s rozumem „Já ti prostě nemůžu ublížit, ty teď potřebuješ někoho kdo tě sice má rád, ale jako přítele. Jako mladšího bratra. Někoho kdo tě bude chránit a kdo ti bude pomáhat.“ Sirius mě obejmul a potichu zašeptal „děkuji“. „ Ale jak to teda budeme dělat dál?“ „Jak úplně normálně, když budeš se mnou venku tak jsi Šiva a když budeme sami dva v pokoji tak jsi Sirius. Hlavně prosím nechtěj kontaktovat Harryho.“ „ A můžu kousnout Srabuse?“ „Ne nesmíš.“ Začala jsem se smát, při představě jak se musí ovládat, aby to neudělal. Nevím proč, ale měla jsem pocit, že mu oči zajiskřili nad nějakým skvělým nápadem.

 

V tom se ozvalo zaklepání na dveře. „ Jeny jsi tam, měl jsem pocit, že slyším nějaké hlasy?“

„Moment jsem ve sprše, hned budu mezitím jse  Sirius znovu změnil v Šivu. A já otevřela už oblečená Remusovi. „ Smím vás doprovodit na snídani, slečno?“

„Ty jsi vážně neskutečný.“

„Šivo, snídaně“ v pokoje vyletěl můj pejsek a řítil se do velké síně, kde si sedl vedle mé židle a pozoroval okolní dění.

„ Jeny nezlob se, ale kde si vzala toho psa? Nemůžu si pomoct, ale někoho mi připomíná.“začal se vyptávat Remus a v tom okamžiku se objevilo menší tornádo v podobě tří malých kluků, kteří se hrnuli na snídani, takovým tempem, že nás málem převrátili. „ Pánové“, zastavil je Remus na něco jste zapomněli“

„Promiňte, my se omlouváme.“ Sklopili oči a snažili se zmizet.

„Remusi mám takový malý problém, všimni si prosím toho chlapce u Mrzimorského stolu.“ „Už dva dny ze mě nespouští oči.“

To je Baddy Gregor. Pokud se nemýlím, studuje tady poslední ročník. Ale nemyslím, že by ti chtěl ublížit, spíš se do tebe zamiloval.“

„Cože to snad ne, ale to přece nejde.“ Tak tohle mi ještě scházelo. Co s tím budu dělat. Já mu přece   nechci ublížit.“  A neopětovaná láska tak moc bolí.

„ Reme myslíš, že ho to přejde?“

„ Víš co já něco zkusím“ Remus na mě šibalsky mrkl , vzal mě do náručí a políbíl mě před celou síní.

V ten moment jsem měla pocit, že se zastavil čas a v síni bylo takové ticho, že by špendlík bylo slyšet, kdyby náhodou upadl. A v další moment se ozval potlesk jako na divadle. Rychle jsem mrkla na Baddyho a viděla jsem jenom jeho záda. Snad jsem mu neublížila, ale pořád lepší než aby se trápil marnou láskou. První kdo se vzpamatoval byl Šiva, postavil se a bylo vidět, že očekává mou reakci. Nevím, jestli by zaútočil, ale moc daleko k tomu neměl. „ Klid Šivušku, klid nic se neděje to je jenom jako.“ 

„Severusi, mohla bych vás o něco požádat?“ zeptala jsem se, když se mi ho konečně podařilo zastihnou. „ Copak snad nechcete, abych vás také líbal.“ „No vidíte to mě nenapadlo. Severusi, potřebuji nápoj lásky. Ale, ale na Lupina už váš půvab nezabírá?“

„Já vím, že umíte být i příjemný, ale prosím chtěla bych udělat šťastným jednoho studenta.“ „Myslíte, že by ste mi mohl v tomto pomoct?“ „Vám jeden nešťastně zamilovaný student nestačí chcete jich víc?“

„ Krucinál, já mu chci pomoct, aby se do něho zamilovala ta nejkrásnější holka z celé koleje, protože je to bezvadný kluk. Koneckonců vy víte stejně jako já, jak moc bolí, vědět, že ten koho miluji je pro mě nedosažitelný.“ „Jak jste se mohla opovážit něco takového mi říct? „ Severus se chystal vyslat nějaké kouzlo. „ Já vím o Lily a taky vím o čem mluvím.“ „Severusi prosím.“

„V sobotu bude večírek pro sedmé ročníky a já bych tam ty dva mohla dát dohromady, než zmizí účinky lektvaru tak přijdou na to, že jsou zrozeni jeden pro druhého.“ 

„ No možná, že vám pomůžu, ale budu mít jednu podmínku?“

„Jakou? „

„Pomůžete mi s jedním zapeklitým problémem. Jak se zdá jste jediná, která má na věci jiné názory.“

„Váš pes mě nemá rád, dobrá to dokážu pochopit, ale nemusel by mi nosit všechny ulovené myši k prahu.“ Je to opravdu velmi nepříjemné každé ráno tam ty potvory najít a upřímně už mě to nebaví.“

„Platí, jsme domluveni.“

 

„Profesore Lupine mohl bych vás o něco požádat“ zastavil Brumbál Remuse na cestě k jeho pokoji. „ Jak jistě víte v sobotu bude večírek pro sedmáky a profesorka Jenefer mě požádala, jestli bych nepožádal někoho, aby ji doprovodil do Příčné ulice. Chce si koupit nějaké šaty na večírek a má trochu obavy aby se neztratila.“

„ Ale jistě, pomohu jí rád.“

 

Večer jsem se chystala na opravování úkolu na téma, co budu dělat, když se musím dostat z bodu A do bodu B a nesmím použít kouzla. Sirius už dostal kázání o tom, že nebude nosit myši ke dveřím Severuse. A taky jsem mu řekla o naší dohodě. Sice jsem viděla, jak mu svítí oči, když jsem mu líčila jak se Severus tvářil, ale poprosila jsem ho aby to fakt nedělal. O to víc ho zajímala moje pusa s Remusem. Musela jsem mu to zdůvodňovat hůř než vlastnímu bratrovi. Ještě, že není, nemyslím, že by byl nadšený z představy, že bych chodila s jeho nejlepším přítelem. Je pravdou, že vedl velmi dlouho svůj vnitřní boj, než začal zase mluvit. „ Jeny já nevím, jestli chodit s Remem je nejlepší nápad.“ Začal velmi opatrně. „ Siriusi já vím, že je vlkodlak a taky jestli tě to zajímá, nemám v úmyslu s ním chodit.“ Snažila jsem se, aby bylo slyšet, že mě to mrzí, ale pořád jsem jednou jenom na návštěvě a Remus si zaslouží něco víc. „ Promiň já jenom nechci, abyste byli nešťastní. Už mi moc přátel nezbylo. A tak se o vás bojím.“  Najednou se ozvalo zaťukání na okno a sova mi doručila dopis.

Jeny, zítra v 10 hodin tě doprovázím do Příčné ulice. Přijď k Brumbálově pracovně.

Remus

Sirius si přečetl vzkaz a usmál se. „ Takže zítra jdeš nakupovat?“

„ JO asi by bylo divné, kdyby mě doprovázel pes a radil mi jaké šaty si mám koupit. Takže tady budeš hodný slibuješ.“

„ Když budeš moc hodný donesu ti kostičku“ po těch slovech jsme se oba dva začali smát nahlas. Představa Siria jak mi vyštěkává, jestli mi zrovna tyhle šaty sluší mě rozesmála .

Ráno jsem se šla podívat do zrcadla a znovu jsem se ujistila, že mojí rodině nic nechybí. Děti vypadaly šťastně a můj manžel zářil jako sluníčko. Bohužel moc dobře vím proč. Tenhle výraz jsem znala. Sakra a já mám problémy se zamilovaným puberťákem.

V deset hodin přesně jsem stála u Brumbálovi pracovny a řekla heslo. V pracovně mi Remus podal ruku a spolu jsme se přemístili do Příčné ulice. Remus musel trpět, protože jsem si zkusila snad desatery šaty, než jsem se rozhodla pro ty pravé. A než jsem se nadála tak jsme byli zpět v Bradavicích. Všichni byli vyděšeni, protože Buclatá dáma tvrdila, že na hradě se objevil Sirius Black.

V nastalém zmatku jsem se vytratila do svého pokoje zkontrolovat Siria, seděl v křesle a tvářil se zklamaně. „ Sirie, sakra něco jsi mi slíbil. Sotva vytáhnu paty z hradu tak musíš dělat vylomeniny.“ „Ale já tam nebyl. Fakt ne,  a byl jsem schovaný pod tribunou. Tady na hradě nebyl skoro nikdo.“ „Promiň já jsem ti křivdila.“ Nezbylo mi než se omluvit, ale zůstává mi záhadou koho Baculatá dáma viděla. Možná se spletla.“

V tom se ozvalo klepání na dveře, otevřela jsem Persymu Weaslymu, který mi nesl vzkaz od Brumbála. Měla jsem se ihned dostavit do učebny pro mudlovské vyučování. Nevěděla jsem sice proč, ale měla jsem vcelku ucelenou představu. Brumbál už tam čekal a s ním tři mě neznámé postavy. „ Jeny dovol, abych ti představil lidi, které jste chtěla poznat.“ Přistoupil k vysokému, mohutnému muži, který se na mě usmál. „ Moje sluníčko, nemyslel jsem, že mě někdy poznáš.“ „ Promiň moje jméno je Grigorij a jsem tvůj  kmotr. „ vypadáš nádherně. Podobáš se svojí mamince.“ Grigorij

Jeny moje sluníčko, to není možné, že tě opravdu můžu obejmout. Pamatuji si na den, kdy jsem byl vybrán za tvého kmotra. Karkov byl ještě při síle a málokdo měl odvahu mu odporovat. Měli jsme tenkrát pocit, že není síly, která by ho zlomila, ale najednou přišlo pozvání od staré dámy. Nikdo neměl dost odvahy a neúcty nesplnit její požadavky. / až to zní absurdně tahle dáma snad ovládala osudy lidí i kouzelníků a byla jediná, které se Karpov kdy bál, nikdy mu neodpustila kletbu, kterou vyslal na její dceru. Vesna byla její nejmladší dcera a podle pověsti taky nejkrásnější. / Ukázala mi pergamen s mým jménem a zeptala se, jestli přijímám tuhle volbu osudu a já mladý neznámý kouzelník měl pocit, že nemůžu dosáhnout větší pocty. A potom jsem viděl Jeny, malou a bezbrannou a bylo mi jasné, že je rozhodnuto. Tahle holčička není jenom tak obyčejná její aura svítila jako duha a bylo vidět, že je velmi svéhlavá. Už ani nespočítám, kolikrát jsem přišel na poslední chvílí těsně než provedla nějakou hroznou hloupost. Viděl jsem ji, když se smála i když byla nešťastná. Nezapomenu na její radost, když zjistila, že bude mít Sandru. Zářila snad víc než slunce a právě tehdy Karpov zemřel nebo spíš jak říkají zlé jazyky nevydržel pohled na Jeny, která září štěstím. Ano ona jediná měla tu schopnost zděděnou po své babičce. Všichni jsme čekali, kdy se projeví její magická stránka a teď je  tady. Už vím, že je taková jaká má být obě její stránky se spojí a bude to ona která může ovlivnit spoustu věcí svou láskou a magii.

Jeny a tohle jsou kmotři tvých dětí – dovol, abych ti představil Geralda a jeho bratra Maringolda.“ Gerald je kmotrem Sandry a Maringold Šimona. Grigorij se usmál a pokynul mi, abych se posadila.“ Proč jsem o vás nikdy nevěděla, víš bylo nebezpečné, abychom se ti ukázali. Ve tvém světě je všechno jiné, ale pořád jsem tě hlídal. A děti jsou v nelepších rukách. Těžko bys našla lepší kmotry pro své děti.“

„Promiň, já vím, že to zní blbě, ale to jsme vám byli přiděleni, nebo o nás losujete. Nic o vás nevím.“ Všichni tři se začali smát. Brumbál se omluvil, že nás nechá o samotě. Ale před odchodem nezapomněl podotknout, že už chápe proč se Baculatá dáma tak vystrašila. Maringold opravdu připomínal Blacka. A proto odešel všechny uklidnit, protože záhada jak se dostal Black na hrad byla vyřešena. A já jsem strávila velmi přijemný večer se svou neznámou rodinou. Bylo zvláštní poslouchat příběhy z dob, kdy jsem byla malá. A úplně nejlepší bylo, že jsem věděla, že moje děti jsou v nejlepších rukách. Skoro mě ani nenapadlo jít spát, když se objevil Šiva. Moji kmotři se rozloučili a Grigorij se sehnul, aby pohladil Šivu a něco mu nenápadně pošeptal. Políbili jsme se na rozloučenou a slíbili mi, že se ke mně zase vrátí a už se nebudou skrývat.

Po návratu do pokoje jsem se Siria zeptala co mu Grigorij řekl. „ Víš co mi pošeptal, tak dobrá já ti to teda řeknu.“ „ Tvůj kmotr mi řekl, že jestli se ti tady něco stane tak mě najde a pak budu litovat, že jsem na světě.“ „Musí tě mít moc rád.“  „Máš opravdu velké štěstí uvědom si, že ne každý má někoho kdo je ochotný za něj položit i život. „ Jo jenomže já mám někdy pocit, že jsem úplně sama.“ Sirius se na mě podíval a podal mi sklenici vína. „Kde jsi ho vzal? Nebo víš co radši mi to ani neříkej.“ Fajn pomyslela jsem si v duchu uděláme si spolu pěkný večer. Najednou se ozvalo podivné zavytí z venku. „ A sakra je úplněk a Remus nemá svůj vlkodlačí lektvar.“ v ten okamžik tu stál černý pes a chystal se ven. „ Počkej, jdu s tebou“ ještě že jako pes se mnou nemůže diskutovat. Vyšli jsme před bránu a došli k vrbě mlátičce. Okamžitě, jsme poznali, proč není všechno, jak má být. Vchod do chodby byl zahrazen kamenem, který tam odložili skřítkové, protože si mysleli, že to tam bude hezčí, jenomže jeden člověk ho nemohl odvalit. Remus neměl kam jít a tak musel zůstat venku. „ Tichošlápku ty mi jenom naznač kde je a potom mi najdeš cestu zpátky k hradu. Neboj se, já vím co mám dělat.“ Za chvíli jsem viděla, jak mi Tichošlápek naznačuje směr. Zvláštní pohled na vlkodlaka. Seděl přímo u zakázaného lesa jako by si vyhlížel svou oběť. Neměl vůbec nic společného s Remusem a jeho výraz nevypadal zrovna přátelsky. Vzpoměla jsem si na hodinu s paní Binglovou  - „vlkodlak se dá ovládat myslí, musíš se nebát, protože když se budeš bát on to pozná a napadne tě. Je jenom jediná cesta jak ho ovládnout. Zavři oči a představ si ho v jeho lidské podobě potom řekni zaklínadlo „ hyptotalis“ a pomalu a potichu s ním začni mluvit jako k člověku. Když ho přesvědčíš, aby u něho zvítězila ta lidská stránka bude dělat vše, co budeš chtít, ale pokud ne máš smůlu. Pravděpodobně tě čeká těžký život vlkodlačí dámy.“

„Tichošlápku teď se schovej, ať tě nevidí. Já zkusím ovládnout Remuse, ale kdyby se mi to nepodařilo, prosím nezasahuj.“ „Čím víc bys mě chtěl chránit tím víc by ti mohl ublížit.“ V nejhorším případě zavolej Brumbála. On stejně ví, kdo jsi.“ „A drž mi palce“

Dvakrát jsem se zhluboka nadechla a vydala se k Remusovi. Nevím, jak dlouho mi to trvalo, ale najednou přišel ke mně a posadil se vedle mě. Pomalu jsem ho pohladila, zvláštní choval se jako hodný pejsek. Pomalu jsme se vydali na cestu k hradu. Vpředu nás vedl Tichošlápek a dával pozor, aby nás nikdo neviděl. Pak jsem následovala já a vlkodlak. Ještě, že jsem byla v dobré společnosti. Sirus nás dovedl do komnaty nejvyšší potřeby. Přesně tak jak jsem si představovala, byla vybavena vším, co jsme potřebovali. Sedla jsem si do lenošky a z jedné stany seděl velký černý pes a z druhé velký šedý vlk. Zvláštní pocit bezpečí, ani náhodou jsem neměla strach spíš jsem si připadala jako velmi hlídaný poklad, nevím jak jsem usnula, ale ráno jsem se probudila ve svém pokoji. Oblečená a přikrytá. No aspoň, že ty boty mi zuly. Sirius spal v obyváku a Remus zřejmě u sebe. „Sirie, je ráno, musíme vstávat.“ Pošeptala jsem mu potichu do ucha. „Nech mě spát ještě je noc.“ „Ne, musíš vstávat a vysvětlit mi jakto že jsem ve své posteli“ „Tady jsem přece neusnula, nebo že by ten včerejšek byl jenom sen?“

Sirius se probral a začal vyprávět: „ Když ráno zasvítilo slunce tak se Remus zase proměnil zpět a probudil mě. Řekl mi, že ví, kdo jsem a že nevěří, že bych zradil Jamese a Lily. Já jsem to nevydržel a proměnil se taky. Nedřív jsme na sebe chvíli zírali a potom jsme se obejmuli. Promiň, ale Remus na tebe poslal uspávající kouzlo, abychom si mohli v klidu povídat.“

„Tak já bych vám překážela. To snad ne!“

„Překážela to ne, ale Remus chtěl vědět kdo vlastně jsi a jak jsi ke mně přišla. No a já mu to řekl, jak si mě našla venku a jak sis mě přivedla sem a vlastně všechno,  o nás i tom, že jsme přátele.“ Asi se ti to bude zdát divné, ale skoro si odechl, když zjistil, jsem jenom přítel a spím na gauči.“ A taky ho zajímalo, proč máš klíč od elfského zrcadla.“ „ Jenomže to nevím ani já.“ Nebo spíš nechci to vědět. Vždycky, když se z odtud vrátíš, máš smutek v očích. A já vím, že kdybys chtěla tak mi to řekneš sama.“

„Dobře, ale jak jsem se ocitla tady?“     

„Remus tě odnesl a já dával pozor, aby vás nikdo neviděl, a když tě ukládal, tak ti dal pusu do vlasů.“ Sirius se odmlčel „myslím, že tě má rád. I když si to sám nechce moc přiznat.“

Dny plynuly v normálním tempu a přiblížil se večírek sedmáků.

„Naposledy vám připomínám, že zítřejší večírek bude mít i mudlovské tradice, takže vás žádám, abyste hlasovali pro nejsympatičtějšího studenta a studentku z celého ročníku. Máte na to čas do zítřejšího oběda.“ Tím jsem skončila dnešní vyúku pro sedmé ročníky Mrzimoru a Havraspáru. „ Paní profesorko,“ přistoupil ke mně Baddy „ půjdete na ten večírek?“

„Ano Baddy.“ Odpověděla jsem „ A u mudlů může student vyzvat profesorku k tanci?“ „Ano Baddy může“ „A mohu si zamluvit jeden tanec?“ „ Baddy bude mi ctí, ale upozorňuji tě, že nejsem nejlepší tanečnice.“ Usmála jsem se a Baddy se s mírnou úklonou rozloučil.

„Paní profesorko, proč mu ubližujete?“ ozval se za mnou hlas Morgany Smithové, studentky z Havrpáru. „ Prosím“ zeptala jsem se nenápadně. „ Copak nevidíte, že je do vás zamilovaný, a vy mu dáváte naději, přesto, že se veřejně líbáte s profesorem Lupinem.“ Ten nenávistný tón se nedal přeslechnout. „ Morgano, posaď se a laskavě mě poslouchej. I když si teď myslíš, že máš pravdu a cítíš se v právu věř mi, poslední co bych chtěla udělat je někomu ublížit.“ Podívala jsem se na ni, měla odhodlaný výraz nenávidět mě do konce mého bídného života. Což by podle ní mělo být zhruba asi tak poslední tři minuty. Šiva se nenápadně postavil vedle mě a nenápadně začal cenit zuby, to pro případ, že by Morgana své vášně nezvládla a chtěla na mě zaútočit.

„Já ho mám ráda, ale on má oči jenom pro vás. Dokonce jsem slyšela, že až skončí školu, že vás požádá o ruku.“ Rozbrečela se a já nemohla udělat nic jiného než ji utěšovat. „ Víš co, možná ode mě dostaneš dárek. Ale teď mi slib, že se uklidníš a budeš mi pro změnu věřit.“

Morgana se rozloučila a já si smutně uvědomila, že tahle trápení už mám za sebou.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.