Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Ciri

Kapitola 4

Kapitola 4: Na večírku

Dnes chci vypadat opravdu krásně. Paradoxně mi záleží na tom, jak se budu líbit. Měla bych mít špatné svědomí, ale dnes jsem viděla v zrcadle, že se má dcera chystá do svých prvních tanečních a jak se nemůže dočkat. Už ráno si zkoušela všechny možné a nemožné účesy. A moje druhé já se s ní smálo a dávalo jí lekce ze společenského chování.

Sirius jako odborný poradce zase radil mě, nedávej si ty vlasy tak moc nahoru. Nebo víš co, takhle ti to sluší víc. Večer mi ještě pomohl připnout náhrdelník ve tvaru motýla a naposledy schválil můj vzhled.

„ Jsi krásná, sestřičko, škoda, že tam nemůžu být s tebou. Chtěl bych si s tebou zatancovat.“

„Děkuji, bratříčku, ale tancovat s tebou se mi zatím nepodařilo. Takže ani nevím, jestli by to byl takový zážitek.“ „ Ty potvoro jedna“ začali jsme se honit po pokoji a házet po sobě polštáři. „A kde zůstala dáma?“ „Někde mezi třetím a pátým polštářem.“ A protože, už byl čas na večírek přišel mi můj doprovod Remus. Taktně počkal, až se znovu upravím a hlavně až si vezmu můj lektvar lásky, který mi Severus skutečně připravil, i když mi stejně nevěřil, že ho nemám pro sebe. Mimochodem myši už před pokojem neměl, ale krk bych za to nedala, že si Sirius zase něco atraktivního vymyslí. Ještě naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle a už byl čas na odchod.

Velká síň se proměnila v nádherný taneční sál a na stolku u profesorského sboru stála krabice s lístky pro hlasování pro nejsympatičtější dívku a hocha ze sedmých ročníků. Tajně jsem doufala, že mi tahle malá lest vyjde. Těmi šťastnými měli být Baddy a Morgana. A k tanci patří taky přípitek no a právě do něho jsem hodlala nalít ten kouzelný lektvar a všechno bude v pořádku Baddy se zamiluje do Morgany a na mě bude vzpomínat, jenom na mladické pobláznění. A časem zapomene úplně.

„ Vážení přítomní a nyní přejdeme k vyhlášení naší malé ankety. Určitě jste, jako já netrpělivý kdo je vítězem.“ Brumbál zahájil vyhlášení mojí ankety.“ Předávám slovo profesorce Jenefer“ poklepal na krabici a z ní vyletěli dva lístečky, na kterých stála jména vyvolených. „ Chvíle napětí a budeme znát vítěze. Připomínám, že kromě pronesení přípitku je čeká taky první dnešní tanec“ v sále to zašumělo a bylo cítit napětí. „ Nejsympatičtějším párem se stává slečna Morgana Smithová a pan Baddy Mgregor.  Gratuji a prosím oba dva, aby přišli ke mně.“ Oba dva se udiveně podívali na sebe a já si v duchu gratulovala, že jsem je správně odhadla, nevím co bych dělala, kdyby vyhrál někdo jiný. Po přípitku se Baddy uklonil a vyzval Morganu na parket. A možná to bude znít příliš sladce, ale v ten moment bylo cítit, jak se začíná odehrávat něco krásného. Myslím, že se poprvé utopil v těch černých očích slečny Smithové a já si byla naprosto jistá, že můj malý delikátní problém je vyřešen.

„Doufám, že víte, co děláte?“ ozval se za mnou známý hlas. „ Milý Severusi mohu vás vyzvat k tanci?“

Víc překvapený už být nemohl, zmateně zakoktal na souhlas a nutno říci, že tancovat uměl. Nesli jsme se v rytmu valčíku tak, jak bych to takového suchara jako je Snape ani neřekla. Upřimě mě mile překvapil. Nicméně po několika tancích se mi omluvil a odvedl mě na mé místo vedle Remuse. Ten tam ale neseděl. Jako by se vypařil. Už jsem chtěla odejít, ale objevil se Šiva, nenápadně mě odvlekl ze síně a dovedl mě do jedné učebny, dál už jsem musela sama.

„ Remusi, můžu? „ zeptala jsem se opatrně. „ Mám na výběr? Tichošlápek se zase plete do věcí, do kterých mu nic není.“

„Proč jsi odešel?“

„Vypadala jsi spokojeně, když jsi tančila se Srabusem. Neměl jsem pocit, že bych ti chyběl.“

„Remusi ty jsi jako malé dítě, já přece se Severusem nic nemám. Je to kolega a asi tě to překvapí někdy mi i pomáhá, a pokud vím tobě taky.“ Při těch slovech se Remus postavil přede mě a objal mě. „ Už sem ti řekl, že jsi dneska neskutečně krásná? A že se už ani nedivím Baddymu, že se do tebe zamiloval.“ „Baddy je teď v náručí dívky, která ho miluje a tak to má být.“ „Akorát doufám, že až pominou účinky lektvaru tak ji bude milovat taky.“

„ A co pro mě pro mě nějaký lektvar nemáš?“ „A ty bys nějaký chtěl?“ „ Já ho mít nemusím, já tě miluji i bez pitomých lektvarů. I když máš své tajemství, které nechceš říct, přesto si nemůžu pomoct, zamiloval jsem se do tebe. Tak a teď to víš a můžeš v klidu odejít. Pochopím to, kdo by chtěl milovat někoho jako jsem já.“  Potom se zvedl a chtěl odejít. „ Remusi, počkej!“ nevím proč, ale najednou moje druhé já nebylo. Byla jsem tu jenom já, jak říkal Brumbál moje magická Jenefer „ Remusi já ….“ Přistoupila jsem blíž k němu a on mě obejmul. Začal mě hladit po vlasech a najednou jsme se líbali a já se ztratila v čase a prostoru. Přestala jsem vnímat okolní svět. Ocitli jsme se v komnatě nejvyšší potřeby. Remus se nevěřícně rozhlédl, ale nic nekomentoval. Všechny naše touhy, naše vášně a naše city nás naprosto ovládly a my neměli ponětí o světě, protože jsme vnímali jenom jeden druhého. Cítila jsem jeho ústa a ruce na mém těle stejně jako on moje na svém. Čas a prostor ztratili význam. Jediné co jsem vnímali byli dotyky a vášeň, která nás pohltila. Ať  to bylo správné nebo  nám to bylo jedno. Byli jsme jedno tělo a jedna duše.

Ráno mě probudilo slunce, které svítilo otevřeným oknem do komnaty. Moje plesové šaty ležely na zemi a střevíce byly každá někde jinde.  O ostatních součástích mého oblečení nebudu mluvit. Remus spal a na tváři měl úsměv. Asi má krásné sny. Jenomže co teď, mám se nenápadně vytratit, a nebo počkat až se probudí. Co bude lepší?

„Jeny …“ ze spaní zabrblal Remus. Potichu jsem se oblékla a nenápadně se vytratila. Přede dveřmi  hlídal Tichošlápek a přísahala bych, že se uculoval. Vrátila jsem se do svého pokoje. Když jsem vyšla ze sprchy tak už Sírius seděl v křesle a nenápadně mi ukazoval kytici, kterou našel v pokoji. Byla to kytice lilií a  ní byl krátký dopis.

Dnes večer v astrologické věži.

Grigorij

„Že by další nápadník?“ zajímal se Sirius, „ ne můj kmotr, akorát nevím co se děje? Doufám, že se něco nestalo.“

„Jeny já vím, že mi do toho nic není, ale mám tě rád a mám rád i Remuse a nechci, abyste jsi ublížili. Nemůže všechno snášet sám. Je to na něho moc. Být vlkodlak je hrozné a navíc bojí se o Harryho jako já.“

„Fajn takže mi chceš říct co, že mám zapomenout na to, co jsem včera prožila. Že se mám zavřít do věže a nevylézat dokud tady budu, aby mě náhodou nepotkal? Nebo sakra co mám dělat. Máš vůbec ponětí  jak mi včera bylo. Jaké to je mít zas ten pocit, že tě někdo miluje.“ No a dál jsem pokračovat nemohla, protože jsem začala brečet. Sirius mě začal hladit po vlasech a konejšit mě jako malé dítě. Už jsem nemohla dál, všechny své ukrývané emoce, všechen můj smutek a všechna bolest vyplavala napovrch. A právě tehdy jsem Siriovi řekla všechno, o mém dvojitém životě. O mých dětech o mé práci, o mém manželovi a taky o tom, že když jsem byla s Remusem, že všechno v ten moment, kdy mě políbil, zmizelo a že jsem zůstala jenom jedna. Jenom jedna ta svobodná tajemná a ovládající magii. „ Tak a teď víš o mě všechno, ale je jenom na tobě co s tím uděláš.“ „Můžeš to říct Removi, třeba mě přestane mít rád, můžeš si to nechat pro sebe a nebo mi můžeš udělat kázání jak jsem nemorální, ale nemůžeš změnit nic z toho, co se stalo.“ „Dokonce nám můžeš změnit paměť, ale to bych teda rozhodně nechtěla.“ „Já nevím, co teď bude. Nevím co mám dělat a už vůbec nevím, jak to bude brát Remus.“ „No konečně jsi začala myslet taky na někoho jiného než na sebe.“ „Jak si sakra myslíš, že mu asi bude, až se probudí sám?“ začal Sirius a potom mi jenom nenápadně zašeptal     „někdo je za dveřmi.“

Otevřela jsem dveře a tam stál Severus a se svým škodolibým úsměvem mi podal lahvičku s lektvarem zapomnění. „ Zdá se, že jste se včera bavila dobře, nemám pravdu.“ Jeho hlas byl snad ještě jedovatější než obvykle. „ Severusi tak a teď toho mám vážně dost.“ „ mohla bych vás pozvat na menší procházku k jezeru myslím si, že si máme co říct.“ Severus vypadal velmi překvapeně, ale nezmohl se na odpor. „ Šivo k noze, jdeme na procházku“ popadla jsem Severuse pod paží a doslova ho vyvlekla ven. „ Takže můj milý drahý Severusi, jste snad dospělý muž a je na čase abyste přestal chovat zášť k lidem, kteří vám kdysi z hlouposti ublížili. Já vím, že to muselo být hrozné, když si z vás ti čtyři utahovali, ale na druhou stranu to neznamená, že si svoje hříchy už neodčinili. James je mrtvý a Sirius strávil 12 dlouhých let v Azkabanu za něco co neudělal. Petr, ta malá krysa tráví zbytek svého mizerného života ve strachu z odhalení a Remus, Remus má takové výčitky svědomí, že má pocit, že nemá nárok na štěstí. A vy místo, abyste svůj neuvěřitelný talent rozvíjel, tak pletete jakési hloupé intriky a plýtváte svými silami na hloupou a zbytečnou nenávist.“ „ Ano miloval jste Lily, ale ona vás měla jako přítele, jednoho z nejlepších. Vždycky vás bránila před ostatními. Severusi, vy ji můžete milovat klidně dál, ale tím se nic nezmění.“ Konečně mi došla slova. Severus stál jako opařený a vypadal jako někdo kdo se právě probudil ze snu. „ Severusi, začněte znova udělejte za minulostí tlustou červenou čáru a přestaňte se užírat.“  A pak jsem ho tam nechala stát uprostřed louky a odešla se Šivou zpět do hradu. Byl čas jít na oběd. Ve velké síni jsem uviděla šťastného Baddyho a Morganu, jak se drží za ruce a hledají nějaký neutrální stůl. Nevím, jak jsem to udělala, ale najednou tam stál malý stolek pro dva v rohu síně, akorát pro ně. Morgana se na mě podívala a očima mi poděkovala. Myslím, že přesně věděla, jaký dárek jsem měla na mysli. I když si myslím, že tohle byla jenom otázka času, kdy se ti dva dají dohromady.

„Můžu si přisednout?“ hlas vedle mě napovídal, že Remus už vstal. „ Jsi nádherná“ pošeptal mi do vlasů a jako zázrakem mi podal růži. „ Jsi báječný“ odpověděla jsem mu a dala si záležet, aby nás nikdo neslyšel. „ Co takhle večeře při svíčkách?“ zeptal se. „Večer už jedno pozvání mám, ale jestli chceš, můžeš jít se mnou.“ „ Severusovi to nebude vadit?“ „ Já nevím, nemám schůzku se Severusem.“

„Aha, tak večer se pro tebe stavím, ale teď musím něco zařídit.“ „Fajn uvidíme se večer.“

Večer mě Remus doprovodil do Astronomické věže. Sice nechápal, proč tam vůbec jdeme, ale důvěřoval mi. „ Sluníčko, rád tě vidím a vy jste kdo?“ spustil Grigorij sotva nás uviděl. „Grigorii to je Remus, a je to můj přítel.“ „ Stejný jako tvůj pejsek?“ „Ne jiný přítel.“ „Stalo se něco? Proč jsem měla přijít. Nebo si mě chtěl jenom vidět?“ „ Sluníčko, prosím vyjednej si den volna a pojď se mnou za jednou starou dámou. Je to tvoje prababička, když se dozvěděla, že už nás víš, chtěla, abych tě přivedl, vlastně na tom trvala.“ Odmlčel se a vzápětí pokračoval. „Jeny, prosím splň tohle přání staré dámě.“

Podívala jsem se na Remuse bylo vidět, že je trochu překvapený. „Prosím omluvíš mě u Brumbála a postarej se o Šivu.  Zítra touhle dobou mě čekej.“ Políbila jsem ho a odešla s Grigorijem z hradu, abychom se mohli přemístit.

Puk a ocitli jsme se u podivného domu uprostřed velké zahrady. Grigorij mi otevřel dveře a pozval mě dál, vedl mě do velkého slunného pokoje. Uprostřed stál velký sametový ušák a v něm seděla stará dáma. Když nás slyšela zvedla hlavu a její oči se rozzářili, když mě spatřila. „Grigorii je přesně taková jak si mi to líčil. Má ty krásné oči a rty svojí maminky a tvář svého otce. Je velmi zvláštní a taky z ní vyzařuje síla, která se nedá přehlédnout.“ „ Pojď ke mně má drahá má pro tebe malý dárek.“ Přitom pokynula svému skřítku, který stál za křeslem a skoro nebyl vidět. Tady máš dva náramky. Jsou vzácné a proto se v naší rodině dědí z generace na generaci, ale ty je budeš potřebovat víc. Podávala mi dva bílé náramky, které se lišili jenom barvou kamene kterým byly osazeny. „ Ten s červenými je pro tebe a ten s modrými pro tvou druhou dceru.“ „Já ale….“ „ Já vím, chceš mi říct, že máš jenom jednu dceru, ale moje milá, paní Binglová se nikdy nemýlí.“ „ Takže vy znáte paní Binglovou?“

„Ano je to má dlouholetá přítelkyně a to ona mi řekla o tom, že jsi ve světě kouzelníků.“ „Grigorij se bál že nebudeš chtít se mnou mluvit, ale já jsem ho přesto požádala, aby tě přivedl.“ „ Dobrá když připustím, že budu mít ještě jednu dceru, jaké mají ty náramky smysl?“ „Konečně ses zeptala, takže ten s červenými ti možní spojení s tím druhým ať budeš kdekoliv v našem nebo ve tvém světě, vždycky budeš vědět kde je tvá dcera a v případě, že jí bude hrozit nebezpečí tak si stačí jenom pomyslet a jsi u ní.“ „ A teď se s tebou má milá rozloučím, jsem už příliš unavená. Dnes jsem měla opravdu dlouhý den.“ „A Jeny, prosím netrap se tím, co teď prožíváš. Měj se ráda a využij svého času k tomu co máš. Nikdo z nás neví co bude zítra.“

„Grigoriji prosím doprovoď Jeny zase domů.“ Než jsem se nadála stáli jsme před hradem a Remus se Šivou mi přišli naproti. „ Jak jsi věděl, že se už vracím?“ „ Já ne, ale Tichošlápek už půl hodiny kňučel, že chce jít ven.“ Rozloučila jsem se s Grigorijem a vrátila se do hradu s Remusem a Tichošlápkem. Když sme přišli k mým pokojům Remus se otočil a řekl: „ A co večeře při svíčkách?“ „A myslíš, že bude ještě někde otevřeno?“ „No to nevím, ale vím o jednom místě, kde ji určitě mají pro nás schovanou. Zavři oči a nech se vést.“ Vzpomněla jsem si na radu staré dámy. „Zavírám oči a nechávám se vést.“ Remus mě dovedl ke dveřím svého pokoje a dovedl mě dovnitř. „ Už můžeš otevřít oči.“ Otevřela jsem oči a uviděla prostřený stolek pro dva a svíčky, které jakoby pluly ve vzduchu. Pokoj měl strop hvězdné oblohy a byl posetý hvězdami. Nikdy jsem neviděla romantičtější pokoj. „ Prosím madam.“ „Prosím pane“

„ Už jsem ti řekl, že tě miluji?“ „Ne, dnes ještě ne.“ Remus mě obejmul a umlčel moje rty dlouhým krásným polibkem, ze kterého se mi zatočila hlava. Můj mozek přestal fungovat a jediné co jsem vnímala, byla ta touha, která nás spalovala navzájem. Nemělo cenu si domlouvat a uvádět rozumné argumenty, prostě jsem se řídila svým vnitřním hlasem. Opětovala jsem polibky a svět okolo zkrátka přestal existovat.

Ráno nás probudilo škrábání na dveře. Pustila jsem dovnitř Tichošlápka, který se okamžitě změnil v Siriuse. „ Já mám pro vás pochopení, ale dneska máte oba povinnosti.“ „Od tebe to sedí Sirie“ neodolal si rypnout Remus. „ To ani, ne, ale už mě nebaví hlídat vás po nocích, aby vás někdo nenašel.“ „ Jo a Jeny máš doma dopis od Maringolda a Geralda, myslím, že ti posílají pravidelné hlášení“ „ Jaké hlášení?“ zeptal se Remus. „ Sirie to už stačí, nemáš náhodou něco na práci. Třeba doprovodit mě na první hodinu.“  Políbila jsem Remuse a odkráčela na svou první hodinu.

Večer jsem absolvovala kázání od Siriuse. „ Jeny musíš mu říct pravdu, prosím tě nemůžeš mu zlomit srdce a pak odejít zpět k vám.“ „Ale já tohle neplánovala já jsem se nechtěla zamilovat do Remuse, ani někoho zklamat, ale prostě se stalo. Komu tím ublížím sobě hlavně sobě, myslíš, že mě je to jedno. Tobě se to řekne, řekni mu pravdu.“ sedla jsem si do křesla. „ Remus je čestný a spravedlivý, jak si myslíš, že bude reagovat na moji rodinu?“ „Sirie, prosím jenom ty a Brumbál víte, že jsem dvakrát nech to tak. Já mu nechci ublížit a nechci ublížit ani sobě.“ Náš rozhovor ukončilo klepání na okno a sova, která mi přinesla dopis.

 Dnes odpadá vyučování, uvidíme se za týden.  Paní Binglová

Dny plynuly jeden jako druhý a moje vyučování už nebylo nic neobvyklé. Podařilo se mi, že studenti z různých rodin spolu spolupracovali na úkolech, protože tahle literatura v knihovně nebyla. Moje děti jak jsem ji v duchu říkala pracovali pilně, až na některé vyjimky, ale díky Šivě jsem měla respekt i u nich obzvláště, když jim dal najevo, co si myslí o kousání do studentů. Upřimně díky jemu si nikdo nedovolil mít námitky, pokud se aspoň DESETKRÁT neohlédl.

„ Jenefer začneme s našim vyučováním ano.“ Zahájila naše setkání paní Binglová. Najednou se zarazila a začala si něco pro sebe mumlat. „ Jeny prosím posaď se a dej mi pravou ruku.“ Nechápavě jsem se posadila a podala jí pravou ruku. Paní Bingová mě chytla za ruku a chvíli něco mumlala potom mi šáhla na rameno a zhluboka se nadechla. „ Jeny já tě už nemůžu učit.“ „ Prosím? Proč? Já toho ještě moc neumím. Nebo jsem vám něco udělala?“ „Jeny to co ti řeknu bude asi šok, ale asi to ještě nevíš.“ „Co sakra nevím?“ paní Binglová se nadechla a řekla velmi pomalu a potichu. „ Jeny  čekáš dítě.“ „ Já tě nemůžu učit, protože bych mu mohla nechtíc ublížit.“ „Nezlob se, já se s tebou spojím, na tohle jsem krátká.“ Paní Binglová odešla a já zůstala jako opařená. „ Já jsem těhotná to snad není možný. Já jsem těhotná.“ Nevím jak jsem se dostala do svých pokojů, ale poslední co jsem si pamatovala byla myšlenka co budu dělat. Jak to říct Remusovi, a co bude dál. Sirius mě uložil a bylo mu jasné, že se něco stalo. Nevěděl co se děje a tak jenom seděl v křesle, dokud jsem neusnula. Ráno jsem se probudila a naskytl se mi  zvláštní pohled u mé postele seděli v křesech dva muži a spali. Potichu jsem se vytratila z postele a poprosila Dobbyho o velkou snídani na můj pokoj. Musím říct, že Dobby byl skvělej. Snidaně byla donesena téměř ihned a jako bonus jsem dostala i čerstvé koláčky s mákem, které mám tak ráda.  Zatím se moji ochránci probudili. Snídaně proběhla potichu a oba mě propalovali očima, abych jim řekla co se děje. Tak dobrá stejně tohle neutajím. „Remusi, Siriusi já jsem těhotná.“ Sirius se vzpamatoval první a začal Remusovi gratulovat. Mě objal a bylo vidět, že má za nás oba radost. Remus odešel bez půl slova.

Další dny se  Remus nebyl ve škole. Sirius mě obskakoval jako královnu a už se ode mě nehnul ani na krok. Jako by mě chtěl ochránit před celým světem. Akorát když si myslel, že ho nevidím tak byl smutný. Jednoho dne se ozvalo zaklepání na dveře. Za nimi se objevil Remus s největší kytkou, kterou jsem kdy viděla. Podívala jsem se na Tichošlápka, který nevypadal nijak překvapeně. Rozhodně tentokrát neměl chuť Remuse kousnout do nohy. „ Já jsem se chtěl omluvit, choval jsem se jako hlupák. Můžete mi odpustit?“ nevím proč, ale začala jsem brečet jako malá holka. Muž, který způsobil, že jsem zapomněla na svůj jiný svět. Tu teď klečel s kyticí a žádal o odpuštění. „ Reme já ti nemám co odpouštět.“ „Já jsem sama byla překvapena. Jenomže já nevím, co bude dál.“ „To teď není, důležité teď je nejdůležitější, abys byla v pořádku ty i to malé.“ Neměla jsem už, co říct jenom jsem vzala jeho hlavu do dlaní a políbila ho na tvář. „Remusi, prosím už mi neodcházej.“ „Neodejdu.“

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.