Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 1

Kapitola 1:Cizinec

Byla teplá letní noc a všude vládla tma. Opravdu všude? Ne, v jednom okně se svítilo. Tam ležel téměř sedmnáctiletý mladý muž. Ano, hádáte správně, byl to Harry Potter, velmi výjimečný chlapec. Harry Potter je totiž kouzelník a ne ledajaký. Je výjimečný i mezi kouzelníky, protože jako jediný přežil kletbu Avada Kedavra.

Teď ležel na posteli a spal. Je to už skoro měsíc, co byl u svých příbuzných. Najednou se Harry probudil celý zalitý potem. Měl zase noční můru a opět musel přihlížet zabití dvou osob, kteří mu nahrazovali rodinu: svého kmotra Siriuse Blacka a ředitele Bradavic Albuse Brumbála. Zase si lehl a začal přemýšlet. Přemýšlel o Voldemortovi. O věštbě, která je spojuje a o svých přátelích. Přemýšlel dlouho až nakonec usnul.

Když se ráno probudil uvědomil si, že dnes mu bude sedmnáct a že konečně vypadne z tohohle domu. Sešel dolů na snídani, kde už seděli všichni Dursleyovi. Když je pozdravil, tak na něj vykulili oči protože to bylo poprvé co vyšel z pokoje. Když dojedl otočil se na strýčka Vernona a povídá mu: „Ehm strýčku chtěl jsem ti jen říct, že dnes mi bude sedmnáct a proto dnes v noci odsud odejdu.“

Strýc se na něj podíval a odpověděl mu: „No konečně tu bude alespoň …“

Chtěl pokračovat ale byl přerušen domovním zvonkem. Ztěžka se zvednul a šel otevřít. Harry se taky zvedl a chtěl jít do svého pokoje ale uslyšel rozhovor, který ho velmi zaujal. Zastavil se a začal poslouchat.

„…Vy budete nejspíš pan Dursley. Hledám Harryho Pottera.“

V tu chvíli by se v Harrym krve nedořezal. První co ho totiž napadlo bylo, že ho našli smrtijedi. Pak se uklidnil a uvědomil si, že smrtijedi by těžko zvonili a vybavovali se s strýčkem. Věšel do chodby a zeptal se: „Hledá mě někdo?“

Když strýc ustoupil otevřel pusu údivem. Nebylo divu, ten chlap co přišel měl na sobě stříbrný plášť s kápí protkávaný zlatem. Vyzařovala z něj zvláštní aura moci. Stejná jako kolem Brumbála. Blesklo mu hlavou. Cizinec si ho chvíli prohlížel (alespoň si to myslel protože přes kápi mu nebylo vidět do obličeje) a pak mu řekl: „Ahoj Harry. Už je to dlouho, co jsme se viděli naposledy.“

To Harryho překvapilo ještě víc a tak zakoktal: „Do…do…dobrý den. Já vás nechci urazit, ale já vás vidím poprvé v životě.“

Na to se cizinec začal smát a povídá: „Harry ty mě znáš jenom si to nepamatuješ.“

Pak najednou zvážněl: „Ale to není to proč jsem přišel potřebuji si s tebou promluvit o samotě.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.