Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 10

Kapitola 10:Útok

Vylezli z vlaku mezi prvními a rozdělili se. Harvey se podle nařízení vydal k loďkám spolu s prvňáky které svolával Hagrid a John si vlezl do kočáru. Když dojeli do bradavic John si šel sednout k učitelskému stolu a čekal spolu s ostatními na prvňáky. Když profesorka Prýtová (Zástupce ředitele) přivedla první ročník a Harveye, síň utichla a Moudrý klobouk začal zpívat:

 

Již dlouhá doba uplynula,

co škola se zde narodila.

Čtyři dobří přátelé tu vytvořili hrad,

a začali vyučovat.

 

Možná tě čeká Nebelvír,

Kde mají chrabré srdce;

Odvaha, klid a rytířkost

jdou u nich ruku v ruce.

 

Nebo tě čeká Mrzimor:

Máš jejich mravní sílu,

jsou čestní a vždy ochotní

přiložit ruku k dílu;

 

či moudrý starý Havraspár,

pokud máš bystrou hlavu,

tam důvtipní a chápavý

vždy najdou čest a slávu.

 

Nebo to bude Zmijozel,

kde nastane tvá chvíle-

Ti ničeho se neštítí,

By došli svého cíle

 

Já pomůžu vám rozhodnout se,

kterému z nich se nejvíc podobáte.

A radu přidám navrch,

ač díky nedostanu.

 

Spojte se a nebojujte spolu,

a Temný pán nebude mít podporu.

Dědic čtyř nás zachrání,

nebo svět půjde do záhuby.

 

Všechno jen na něm záleží,

a jemu volba náleží

 

Všichni se na Moudrý klobouk dívali co to mělo znamenat. Jen John a Harvey ztuhli a podívali se na sebe. Pochvíli se profesorka Prýtová vzpamatovala a začala zařazovat když se dostala k Harveyovi tak se postavila paní ředitelka a řekla: „Harvey Cleverest měl donedávna domácího učitele, ale teď se rozhodl že bude studovat na naší škole.“ Posadila se a Harvey se rozešel ke stoličce nasadil si klobouk a netrvalo dlouho a v hlavě uslyšel hlas: „Zdravím tě Pottere. Nevím proč sis změnil identitu, ale je mi to jedno. Mou radu v písni si slyšel. Ale teď, kam tě jen poslat? Hm, tohle nemohu rozhodnout já, ale ty sám.“ Řekl ještě a nahlas vykřikl: „Nebelvír, Mrzimor, Havraspár, Zmijozel.“ Všichni na něj vykulili oči. Moudrý klobouk se otočil k profesorům a řekl: „Tohoto studenta nemohu zařadit. Musí si vybrat sám. Má přednosti jimiž se vyznačují všechny koleje.“ A ztichl. Když mu Moudrý klobouk sebrali postavil se podíval se na Johna a řekl: „Jako jediný z žáků jsem dostal na výběr. Už jsem se rozhodl. Půjdu do… (Teď by to chtělo ukončit, ale myslím že byste mě zabili a proto vás nebudu zdržovat.) Nebelvíru.“ Od druhého stolu zprava se ozval nadšený potlesk. Harvey se tam posadil a čekal na zahajovací proslov. „Vítejte, všichni staří i nový žáci. Jsem ráda že jste se sešli v tak hojném počtu. Události minulého roku nás hluboce ranili. Ať už to byla smrt bývalého ředitele Albuse Brumbála, nebo smrt vyvoleného. Harryho Pottera. Bojím se že teď už není nikdo kdo by zastavil Toho-jehož-jméno-se-neříká. Ale dost už bylo smutku. Ráda bych vám představila dvě nové posily učitelského sboru: profesorku Queenovou, jako učitelku Přeměňování a Profesora Cleveresta který bude učit Obranu proti černé magii.“ Oba jmenovaní se postavili. „A teď už vám přeji dobr…“ Najednou se ozvala rána a brána hlavní síně se zatřásla. Profesor Cleverest se postavil a zakřičel aby přehlušil žáky kteří začali křičet: „Tichoooooooo. Všichni se uklidněte. Ihned se přesuňte sem k této stěně. Seřaďte se podle ročníků nejmladší dozadu.“ Když to dořekl všichni se začali přesouvat když se ozvala další rána tak přidali do kroku. Početná skupinka se vydala přímo k tomu novému profesorovi. Když k němu přišli přelétl je očima a řekl jen: „Brumbálova armáda předpokládám.“ Všichni svorně přikývli. „Dobře vy se postavíte spolu s profesory před studenty.“ Všichni se hned vydali postavit vedle profesorů. Jen Harvey zůstal u svého bratra. „Já tě neopustím.“ John se usmál: „To jsem ani nepředpokládal. My budeme stát před všemi a budem první kteří začnou bojovat.“ Pak se otočil ke studentům a řekl: „Nikdo nezaútočí dřív než já řeknu.“ Pak se otočil směrem k bráně která se po třetí ráně rozbila. Všichni si vytáhli hůlky a namířili je na nově příchozí. Vešli smrtijedi a v jejich čele šel on sám. Lord Voldemort. Nejhorší černokněžník této doby. Všichni na nového profesora vyvalili oči, protože Temného pána oslovil bez nejmenšího strachu: „Zdravím Tome jak se máš? Dlouho jsme se neviděli.“ „Neříkej mi Tome a jen pro tvou informaci jsme se ještě neviděli.“ „Opravdu ne?“ Zeptal se s předstíraným překvapením. „Já netušil že na tu prohru na Příčné tak rychle zapomeneš. Tam jsem ti tu prdel pěkně vytřel co?“ Po tomto prohlášení studenti vyvalili oči a k překvapení všech se i Temný pán usmál taky. „Ano, tak trochu jsem doufal že tu budeš i ty. Mám pro tebe překvapení.“ Když to dořekl tak se od brány začala valit temnota a smrtijedi utvořili uličku. Na konci uličky se objevili tři postavy. John i Harvey je poznali a nedívali se jim do očí, ale všichni studenti pohlédli do těch jejich rudých zorniček a popadl je panický strach. Několik z nich to dokonce nevydrželo a zhroutili se na zem. John ale pohlédl do očí Voldemortovi a řekl: „Ano, o Démonech jsem věděl. A připravil jsem se na ně.“ Pak zvedl do vzduchu ruku na které měl prsten a zvolal: „Volám tě králi králů z podsvětí, pomož mi ve chvíli zlé a zachraň všechny na straně dobré.“ Démoni kteří zatím co John mluvil vytáhli meče a byli už pět metrů od něj se zarazili. Mezi nimi a Johnem se začala stáčet temnota a vytvořila kopuli. Když zmizela většina studentů zalapala po dechu a skácela se na zem. Objevil se tam čtvrtý Démon, podíval se na ty první tři a zvolal hromovým hlasem: „POKLOŇTE SE SVÉMU KRÁLI.“ A vytáhl si taky meč, ale mnohem hrozivější. Ti tři Démoni se začali klepat strachy a nakonec se přeci jen poklonili a začali se dívat do země. Voldemort se zamračil a zeptal se: „Kdo to sakra je? A jak si věděl že použiju Démony?“ „Toto je král králů z podsvětí. Je to černá ovce rodiny a přidal se na dobrou stranu. A věděl jsem o nich díky nitrozpytu. Když jsme byli na příčné tak jsi ve vzteku že ti někdo překazil plány zapomněl na nitroobranu.“ Voldemort se podíval na Démony a řekl jim: „Zabijte toho drzého spratka.“ Ale král králů řekl: „Nehněte ani prstem jestli se na něj pokusí jenom jeden z vás zaútočit tak propadne životem. A ty, Lorde Voldemorte, se otoč a vypadni odsud  nebo ti k tomu pomůžu já.“ Voldemort se chtě nechtě oklepal strachy a řekl: „My jsme ještě neskončili.“ A John aby ho ještě naštval tak v hadím jazyce dodal: „S tím sem ani nepočítal.“ Voldemort vyvalil oči, otočil se a zdrhal jako by mu za patami hořelo. Smrtijedi když to viděli tak se otočili že se dají taky na útěk, ale jen udělali krok tak se všichni skáceli na zem protože měli zauzlované boty. V tu chvíli vyšel před Johna Harvey a párkrát mávl hůlkou a smrtijedi byli všichni spoutaní a omráčení. Na toto vyvalili oči nejen studenti, ale i profesoři. John se na něj podíval a řekl: „Chytrý tah, to že necháme utéct Voldemorta neznamená že musíme nechat odejít i smrtijedy.“ Pak se otočil k profesorce McGonagalové: „Minervo mohu tě poprosit abys došla pro pana ministra?“ „Ale jistě.“ Odešla a John promluvil k ostatním: „Poprosil bych aby profesoři doprovodili studenty do jejich kolejí. Děkuji.“ Když z Velké síně odešli i poslední žáci a profesoři otočil se k Démonům: „Děkuji vám pane.“ Řekl hlavnímu z Démonů a poklonil se. „Bez vás by jsme už byli mrtvý.“ „Jsem rád že jsem mohl pomoct.“ „Co s nimi teď uděláte?“ zeptal se Harvey. „Dám jim dvě možnosti. Buď se vrátí do podsvětí a já pak uzavřu všechny vchody a východy, nebo tu zůstanou a budou nám pomáhat.“ Démoni začali přemýšlet(Alespoň si to mysleli protože pod ty kápě jim vidět nešlo). První se rozhodl ten nejmladší. „Já zůstanu tady.“ Druhý a třetí po chvíli řekli to samé a Harvey se zeptal Johna: „Jak je možné že pronikli do Bradavic?“ „Jednoduše. Minulý rok Albus začaroval školu mnoha kouzly, ale když zemřel tak se ty ochranné kouzla zrušili. A myslím si že jim hodně pomohli i ti tři Démoni“ Začal hledat mezi smrtijedy a pak z té hromady vytáhl dva. Severuse Snapea a Luciuse Malfoye. V té chvíli se do velké síně vtrhli jak velká voda bystrozoři a v jejich čele sám ministr. Rufus Brousek. Když si všimli Démonů tak se zarazili a hned na ně namířili hůlky. John je ale zarazil. „Ty hůlky nejsou potřeba. Nyní již jsou na naší straně.“ Všichni ty hůlky lehce sklonili, ale ne docela. Najednou se ozval ministr: „Co se tady sakra stalo?“ John se zamračil a podíval se na Minervu. „Copak ty jsi mu to neřekla?“ „ Řekla mi že zaútočili na hrad smrtijedi. Ale zajímá jak jste to dokázal že jsou všichni smrtijedi spoutaní a omráčení.“ „ To jsem nebyl já pane ministře. To udělal můj bratr.“ V tu chvíli si teprve všichni všimli že tam je ještě jeden student. „Jak to sakra udělal?“ John už už chtěl něco říct, ale Harveyho předběhl. „Zatímco se John bavil s Voldemortem tak jsem jednoduchým kouzlem smrtijedům zauzloval tkaničky k sobě. Když se otočili a chtěli začít utíkat tak zakopli a svalili se na zem. Pak už nebylo nic těžkého je svázat a omráčit.“ Všichni se na něj dívali s vykulenýma očima a John měl co dělat aby se nerozesmál. Pak si ministr všiml že od hlavní skupiny leží dva smrtijedi a zamračil se když poznal kdo to je. John si všiml jeho pohledu a řekl: „Ty dva jsem dal bokem já. Pokud vám to nebude vadit rád bych je vzal k sobě domů a tak se z nich pokusil něco vytáhnout.“ Ministr chvilku přemýšlel a pak přikývl. „ Dobře můžete.“ John mávl rukou a ti dva zmizeli. Bystrozoři vypadali že jim každou chvíli vypadnou oči. Pak najednou jeden z nich vybafl: „Vy umíte kouzlit bez hůlky?“ „Ano Moody, umím.“ Ministr se vzpamatoval jako první. „Kdo sakra jseš? Ani Brumbál neměl takovou moc.“ „Ano to je pravda. Jsem mocnější než Brumbál když byl starší, ale ne když byl mladý. V té době byl stejně mocný jako já. Protože měl stejné schopnosti jako já.“ Jen to dořekl tak Harvey chvíli přemýšlel jak to myslel. Najednou mu to došlo, vykulil na svého bratra oči a stoupl si předněj. „TO MYSLÍŠ VÁŽNĚ NEBO SI ZE MĚ DĚLÁŠ SRANDU?“ John sklopil zrak k zemi. „Nedělám si z tebe srandu.“ „CHCEŠ ŘÍCT ŽE…“ „Ano, Albus Brumbál byl tvůj děda.“ Když to dořekl tak si zacpal uši. A mezi námi, dobře udělal. Protože se ozval řev že to muselo být slyšet po celém hradě a i přes celý Zapovězený les. „TY SI ZE MĚ SNAD DĚLÁŠ SRANDU NE? JÁ BYL CELÝCH TĚCH ŠEST LET KOUSEK OD NĚHO A ON SE ANI NEOBTĚŽOVAL MI ŘÍCT ŽE JE MŮJ DĚDA?…“ Asi by pokračoval dál, kdyby na něj John nenamířil ruku a nekřikl: „Silencio.“ V tu chvíli jako když utne. „Na svůj vztek máš právo, ale než ho začneš proklínat tak mě vyslechni.“ Počkal až přikývl pak mávl rukou a řekl: „On ti to neřekl protože se zavázal neporušitelným slibem že ti to neřekne dokud mu to nepovolí ten komu se zavázal.“ „Komu se zavázal?“ „Té otázky jsem se bál. Zavázal se mě že ti to neřekne.“ Harvey se na něj podíval a řekl jen: „Hajzle.“ Otočil se a utekl z Velké síně. Několik bystrozorů se mu postavilo do cesty, ale on jen za běhu mávl hůlkou a všichni odletěli deset metrů dozadu. JohnJohn se svezl na kolena a vypadal že má slzy na krajíčku. "Promiň mi to, ale nemohl jsi to vědět. Byl by jsi v nebezpečí ty i on." "Pane Clevereste. Potřebujeme si s vámi promluvit." "Samozřejmě pane ministře. Dovolte abych vás pozval do svého kabinetu." "Děkuji." Vyrazili z Velké síně do kabinetu profesora obrany proti černé magii. Když si sedli, první se ozval John: "Musím se vám omluvit pane ministře, ale je to nutnost." "Co…" Dál už se nedostal protože John mávl rukou a ministr se přestal hýbat. Pak John vytáhl lahvičku s průsvitným lektvarem. Nalil ho do ministra a pak ho odčaroval. "Jak se jmenujete?" "Rufus Brousek." "Dobře. Pomáhal jste někdy Voldemortovi?" "Ne a ani to nemám v plánu." "Předával jste někdy nějaké informace Voldemortovi nebo některému z jeho pomocníků?" "Ano, ale nevědomky." Nepatrně se zamračil a zeptal se: "Komu?" "Pracoval na odboru záhad, jmenuje se Augustus Rokwood." "Ach, tak to ano." Pak vytáhl další lektvar a podal mu ho. "Tohle vypijte." Ministr ten lektvar vypil a po chvíli se podíval na Johna. "Proč jste to udělal?" "Protože jsem se musel přesvědčit zda nejste smrtijed. Omlouvám se ale bylo to nutné." "V pořádku. Vím že v dnešní době není bezpečí nikdy dost." "Tak o čem jste chtěl mluvit pane ministře?" "Minerva mi neřekla o čem jste mluvil s Voldemortem. Rád bych se to dozvěděl. A pak bych rád věděl kdo jsou ti tři co vypadají jako by vylezli z podsvětí." John se usmál a zeptal se: "Jak jste poznal že jsou z podsvětí?" Ministr vyvalil oči a začal koktat. "A…a…ale vž…vždyť O…Oblouk je na ministerstvu. Tak jak se tam mohli dostat?" "Nejsou jediní. Voldemort tam byl taky. To on je odtamtud vyvedl." "Ale co jsou zač?" "Jsou to králové podsvětí." "Co s nimi teď bude?" "Na to se domluvím s někým jiným." "S kým?" "S Králem králů." Jen to dořekl tak se uprostřed místnosti začala stáčet temnota. "Mluvil tu o mě někdo?" Zeptal se Král králů. "Ano, já. Přemýšlel jsem jak nám hodláte pomáhat?" "Nevím ale jistě se něco najde." Pak se otočil na ministra: "Vaši bystrozoři už na vás čekají." Dobře já tedy půjdu a vy mě informujte jak jste se dohodli. Nashledanou."Otočil se a odešel. Pak se pustili do řešení problému Jak můžou Démoni pomoci. "Co by jste řekli na to kdyby jste hlídali několik nejdůležitějších částí kouzelnického světa." "Co přesně máš na mysli?" "Bradavice, Příčná ulice a Nemocnice u svatého Munga." "To bych bral ale mi jsme čtyři." "Vám bych navrhl místo učitele na této škole." "COŽE TY JSI SE ZBLÁZNIL? CO BYCH MĚL UČIT?" " Co třeba boj s mečem?" "Pche. A myslíš že by to někoho bavilo?" "Nemyslím já to vím." "Navíc ředitelka by s tím nesouhlasila." "To není tak jisté." Pak se zvedl a přešel ke krbu. "Ředitelna." Zvolal. Pak do ohně strčil hlavu. Chvíli rozmlouval a pak se vrátil. "Tak ředitelka se tu za chvíli zastaví a domluvíme se s ní. Souáhlasíte." "Dobrá, ale stejně si myslím že to nikoho nebude bavit." Nečekali ani minutu a plameny v krbu zezelenali a vyskočila z nich paní ředitelka. "Díky že jsi přišla. Měl jsem takovej nápad. Co by jsi řekla na to že by tady Král králů učil?" "C..Co by učil?" "Boj s mečem." "No já nemám nic proti, ale co ostatní Démoni?" "Ti budou hlídat Příčnou, Bradavice a nemocnici Munga." "To není špatný nápad ale proč ne Ministerstvo?" "Tam je dostatek bystrozorů na to aby ministerstvo ochránili." "Dobře, kdy začnete?" Otočila se přímo na Krále. "No, byl bych radši kdy se nejdřív zjistilo jestli by vůbec někdo chtěl abych je učil." Teď se zapojil i John: "Zítra vyhlásím že se zakládají dva nové kroužky a kdo bude chtít tak ať se napíše na listinu kterou vyvěsíme." "Počkej Johne." Zarazila ho ředitelka: "Řekl jsi dva nové kroužky?" "Ano Minervo, dva. Boj s mečem a Souboje. Souhlasíš?" "Dobře." "Výborně. Tím jsme myslím u konce a můžeme jít spát."

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.