Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 13

Kapitola 13:Tvrdá pravda.

John doletěl v podobě orla zpátky do svého kabinetu. Hned jak přistál a proměnil se zpátky do své vlastní podoby, se posadil za stůl a začal vzpomínat na dobu kdy byl ještě ve škole a začínal chodit s Belou. Ani si nevšiml že ho někdo pozoruje. „Kde jsi sakra byl? Víš jaký jsem měl o tebe strach?“ John vyskočil jak píchnutý šídlem a otočil se na toho kdo promluvil. „Harvey, co mě sakra strašíš? Málem mě z tebe klepla pepka.“ Harvey se sice lehce pousmál, ale pak se znovu zamračil. „Ještě jsi mě neodpověděl.“ „Kde bych měl být, v posteli.“ Harvey se uchechtl: „Jo a já jsem svatá pana Marie. Jsem tu už od včerejška a ty furt nikde.“ John se zatvářil jak malý kluk, který něco provedl a teď mu na to někdo přišel. „Byl jsem venku stačí?“ „Ne nestačí. Kde jsi byl celou noc?“ „Už jsem řekl že venku.“ „NEDĚLEJ SI ZE MĚ SRANDU!“ Zařval Harvey. Vypadal hodně naštvaně. John se lehce zamračil. „Co se mu sakra stalo?“ „Měl jsem schůzku s Belou.“ „S Lestrangovou?“ „Jo. Co se ti stalo? Jsi rozzuřený jak starý hroch.“ „Odpovím ti otázkou.“ Řekl tónem, že i Johnovi přeběhl mráz po zádech. „Proč jsi mi to neřekl?“ John vyvalil oči překvapením. „O…O čem to mluvíš?“ Harvey vytáhl knihu kterou držel za zády a hodil ji po Johnovi. „MLUVÍM O TOMHLE.“ John knihu vzal a podíval se na jméno té knihy. Ani se nemusel dívat dovnitř a věděl co Harvey objevil. Kniha se totiž jmenovala: „Rodokmeny všech mocných.“ John zbledl a vypadal že se každou chvíli zhroutí. „Tak už na to přišel.“ Pomyslel si v duchu. „Kde jsi vzal tu knihu?“ „V komnatě.“ John si povzdechl. „Myslím že je načase, abych ti řekl všechno co jsem ti ještě neřekl. Posaď se prosím.“ Zatím co si Harvey sedal podíval se do svého rozvrhu a pak přešel ke krbu. Zůstal chvíli stát zády k Harveyovi a pak se zeptal: „Na který rodokmen jsi se díval?“ „Na otcův. Proč jsi mi neřekl že moje babička ještě žije a kdo to je? Nebylo tam jméno, ale pouze datum narození.“ „Jen na ten jeden?“ „Jo proč?“ „To se za chvíli dozvíš.“ Pak strčil hlavu, spolu s Letaxem, do krbu a chvíli ji tam nechal. Pak se posadil za stůl a čekal. Po chvíli se z krbu vynořila profesorka McGonagallová. Harvey i ředitelka se na Johna tázavě podívali. „Posaďte se prosím.“ Když tak učinili. John začal: „Harvey ty jsi dnes na něco přišel. Totiž na to že tvoje babička ještě žije. Minervo tebe nejvíc zajímá proč tu jsi. Vysvětlení je jednoduché. Naše babička a milenka Albuse Brumbála se jmenuje Minerva McGonagallová.“ Po tomto prohlášení zavládlo v místnosti hrobové ticho. Harvey i Minerva vstali téměř zároveň a obejmuli se. Když si sedli tak už už otvírali pusu že se začnou vyptávat, ale John je zdvihnutím ruky zarazil. „To není ale vše co jsem vám chtěl říct.“ Odmlčel se a pokračoval. „Máme ješt…“ Dál už se nedostal protože se najednou objevil hlavní Démon a vyhrkl: „Smrtijedi napadli ministerstvo.“ „Sakra.“ Zaklel John. Rozmýšlel se jen chvíli a řekl: „Ty a Tvůj bratr který hlídá Bradavice jim tam běžte pomoct.“ „Dobře hned vyrazíme.“ Jen to dořekl tak se ihned přemístil. Pak se John otočil na Harveye a Minervu: „My to dořešíme později. Teď půjdeme na snídani.“ Zvedli se a odešli. Když se posadili na svá místa, tak si nestačili ještě ani nabrat a znovu se ozvala hromová rána na Vstupní bránu. Studenti sebou trhli. John se postavil a řekl: „Studenti ihned se postavte k této zdi jako na začátku roku.“ Všichni se zase dali do pohybu a John si potich mručel pod vousy: „To už nemůže nechat člověka aby se alespoň v klidu nasnídal? Blbec jeden otravnej.“ Harvey se opět postavil vedle svého bratra. John se na něj rychle otočil. „Harvey dnes už umíš téměř všechno co já. Dnes se Harry Potter vrátí mezi živé. Vím že dnes umřu a proto jsem ti nechal dopis ve kterém máš několik vysvětlení. Je v našem domě, v posilovně je pod tím největším strojem tajná přihrádka. Když na ni kápneš svoji krev tak se otevře. Přečti si ten dopis a udělej to co musíš.“ „Proč by jsi měl zemřít?“ „Protože to vím.“ Pak se otočili na bránu která se už (zase) otevřela. Dovnitř (zase) vešel lord Voldemort se smrtijedy za zadkem. „Už jsem ti myslím jednou dal dostatečně najevo že tu o tebe nikdo nestojí, tak co sem furt lezeš?“ Zeptal se John. „To víš za pokus nic nedám.“ „Ty odsud zase utečeš to ti slibuju.“ „To je možné. Nechtěl jsem riskovat že mi zase vezmeš mé nejlepší smrtijedy a tak jsem vzal nováčky.“ „To není tak špatný nápad.“ „Co kdyby ses mi konečně představil?“ „No jak chceš. Většina mě zná pod jménem Jonathan Cleverest a můj bratr je Harvey, ale naše skutečné jména jsou jiná.“ „A to jaká?“ Zeptal se Voldemort ledově. „Opravdu to chceš vědět? Aby tě z toho netrefil šlak?“ „Už jsem přežil horší takže o moje zdraví se bát nemusíš.“ „No jak chceš. Harvey začni.“ Harvey přešel před Voldemorta, nasadil si kápi a pak něco začaroval hůlkou. Pak s trhnutím sundal kápy a mocným hlasem zvolal na celou Velkou síň: „Jsem Harry James Potter. Myslím si že mě všichni znáte takže se dál představovat nemusím.“ Všichni vyvalili oči a Voldemort vypadal jako by na něj šáhla samotná smrt. „To není možné ty jsi mrtvý.“ Vykřikl zoufale. „Byl jsem Tome, ale už nejsem. Jak sám vidíš stojím tu před vámi živ a zdráv.“ Usmál se. John aby nezůstal pozadu tak se taky začal představovat. „Já se jmenuji Jonathan Godrik Potter, prvorozený syn Jamese Pottera a Lili Evanesové.“ Po této informaci zalapali všichni po dechu. Voldemort vypadal jako by ho vážně trefil šlak. Div to s ním neseklo. John se na něj usmál a řekl: „Aby si neřekl, že ti říkáme samé špatné zprávy tak ti řeknu jednu dobrou co ty na to?“ Voldemort se na něj hodil vražedný pohled a John prohlásil: „No když nechceš vědět kam dala Petru tak ti to říkat nebudu.“ Voldemort vyvalil oči, div mu nevypadli z důlků. „Chceš snad říct že víš kde je moje dcera?“ „Ano Tome, vím kde je i kde se nachází.“ „Jak se jmenuje? Kde je? Prosím řekni mi to.“ „Odkdy Zmijozelové někoho prosí?“ Zeptal se s úšklebkem Harry. Voldemort si ho ani nevšiml a dál upíral prosebný pohled na Johna. „Je mrtvá.“ Voldemort se div nezhroutil. „To néé.“ Zařval. „Za to zemřeš i ty.“ „Já vím že zemřu.“ Pak už na něj letěl zelený paprsek. Ani se nepohnul. Když do něj narazil tak měl ve tváři výraz štěstí. Nikdo se ani nepohnul. John spadl na zem a z jeho těla vystoupila stříbrná postava. Vypadal jako duch, ale mnohem realističtější. Otočil se nejdřív na Harryho: „Nezapomeň co jsem ti řekl a doruč prosím i dopis který tam najdeš navíc.“ Harry měl v očích slzy. „Sbohem bratře nikdy na tebe nezapomenu.“ Řekl John. „Já na tebe taky nezapomenu Johne. Nikdy.“ John se usmál a pak se otočil na Voldemorta. „Chtěl jsi vědět její jméno. Nyní ti ho řeknu. Jmenovala se Lili Evanesová. Dědečku.“ Když to dořekl tak se několik studentů doslova zhroutilo. Voldemort se na něj díval úplně vyděšeně. John začal stoupat, ale stihl vykřiknout ještě poslední slovo. „Sbohem.“ Zvolal na celou Velkou síň. Voldemort se rychle otočil a se Smrtijedy za zády odešel z Bradavic.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.