Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 18

Kapitola 18: Trable lorda Voldemorta.

Voldemort se ráno probudil po boku své ženy. Usmál se, políbil ji a šel se nasnídat. Netrvalo dlouho a dorazila i Petunie. „Dobré ráno drahý. Jak jsi se dnes vyspal?“ zeptala se a políbila jej na čelo. „Vzhledem k tomu že jsi spala vedle mě tak jsem se vyspal skvěle.“ Řekl Voldemort s úsměve. „A co ty?“ „Výborně.“ Usmála se na něj. Voldemort vytáhl noviny. Napil se kávy a pohlédl na titulní stranu. V tu ránu letěla všechna káva z pusy ven a on třeštil oči na titulní stranu. „Co se stalo drahý?“ zeptala se Petunie. On jí místo odpovědi podal noviny. Podívala se na titulní stranu a taky vyvalila oči. Byla tam velká fotka Harryho a pod ní titulek: „Vzkaz pro Temného pána. Tví špehové končí Tome.“ Než stihla něco říct otevřeli se dveře a dovnitř vběhl Lucius Malfoy. „Pane máme problém.“ „Ano Luciusi já vím. Už jsem ten titulek viděl“ řekl Voldemort ledově. „A četl jste si i ten článek?“ „Tak daleko jsem se ještě nedostal.“ „Píšou tam že včera vyčistili ministerstvo a dnes se chystají na Azkaban.“ Voldemort se zamračil. „Děkuji Luciusi.“ Podíval se na hodiny. „Devět. To se stihnu ještě nasnídat. Čistka Azkabanu bude nadlouho.“ Řekl si v duchu a vrátil se ke své snídani. V deset hodin k sobě přivolal všechny své věrné. „Tuším,“ začal bez úvodu, „že každý z vás četl dnešní noviny. Za chvíli se vydáme dobýt Azkaban a hned potom ministerstvo.“ „HURÁ.“ Vykřikli smrtijedi. „Vyrážíme“ řekl Voldemort a přemístil se se svými smrtijedy před Azkaban.

Mezitím v Azkabanu.

„Myslíš že přijde?“ zeptal se Moody. „Určitě. Bude si chtít vzít své věrné než zemřou.“ Odpověděl Harry. Oni dva, bystrozoři a Fénixův řád byli v Azkabanu a čekali na smrtijedy. Bylo obsazeno celé vnější opevnění. Bystrozoři byli skrčeni tak aby je nebylo vidět a Fénixův řád byl na vnitřním opevnění. Harry a Moody stáli s Fénixovým řádem na vnitřním opevnění. Najednou se ozvala rána od hromadného přemístění. Na bránu začala dopadat kouzla. Ta po chvíli nevydržela a rozpadla se. Smrtijedi se začali tlačit dopředu a vznikla zácpa. Harry dal pokyn bystrozorům a ti začali kropit smrtijedy svými kouzly. Hodně smrtijedů padlo dřív než se stačili rozmístit po nádvoří. Dovnitř se nahrnuli další a hrozilo že přemůžou bystrozory. Harry se začal rychle rozhlížet. Netrvalo dlouho a on objevil ty co hledal. Teď mohl uskutečnit svůj plán. Zvedl ruce do výšky a pod smrtijedy se začala propadat zem. Za chvíli zem doslov a zmizela a smrtijedi spadli do lávy. Všichni? Opravdu všichni? Ne. Čtyři postavi stále zůstávali na nohách. Voldemort totálně rudý vzteky, Belatrix, Lucius a Severus. „KDO TO KRUCI UDĚLAL?“ zakřičel Voldemort. Harry se vypjal do plné výše. „Ahoj dědo jak se máš?“ „Ty?“ zeptal se Voldemort překvapeně. „Překvapen? Jak se ti líbila včerejší očista?“ zeptal se Harry s úsměvem. Voldemort vykuli oči. „To máš na svědomí ty?“ „Hezky to chce potlesk tobě to i došlo.“ Vykřikl Harry a začal se smát. A pět dalších lidí se přidalo. Moddy, Brousek a tři zbývající smrtijedi. „I vy“ zeptal se překvapeně. „Výborně, další potlesk.“ Křikl znovu Harry a spustil tím další salvu smíchu. Tentokrát už se přidalo i pár statečnějších bystrozorů. Voldemort pochopil že tuhle bitvu prohrál. „My se ještě uvidíme Pottere.“ Zasyčel na Harryho v hadím jazyce. „Jistě a ty se nauč nitroobranu.“ Zasyčel mu v odpověď Harry. Voldemort zaklel a přemístil se pryč. „Tuhle bitvu jsme vyhráli.“ Vykřikl Harry a bystrozoři začali jásat. Vtom se rozletěla dokořán hlavní brána a na nádvoří se vyhrnul celý fénixův řád. Všichni namířili hůlky na Snapea. „Avada Kedavra.“ Vykřikl někdo z Fénixů. V tu chvíli jako když utne, jásot přestal a všichni hleděli jen na ten jedovatě zelený paprsek který se blížil k bývalému profesoru lektvarů. Harry pohotově zareagoval a vytvořil kolem třech zběhů kopuli z hlíny. Kletba se do ní neškodně vpila. Začala se třást zem, Harry vzlétl do vzduchu a z očí mu začali sršet jiskry vzteku. Naprosto se přestal ovládat. Na nádvoří vběhl černý pes. Najednou se ze psa stal muž v potrhaném oblečení. „Uklidni se Harry. Musíš se ovládat.“ Křikl Sirius a postavil se Harrymu do cesty. Jiskry přestávali sršet a zem se opět uklidnila. Když to skončilo skočil někdo Siriusovi kolem krku. „Tichošlápku“ vykřikl Remus. „Ty žiješ?“ zeptal se překvapeně. „Ne to je moje mrtvola.“ Prohlásil Sirius vážně a začal se smát. „Pořád stejnej.“ Řekl Remus s úsměvem. „Jak je možné že jsi přežil?“ „Vytáhl mě odtamtud Král králů.“ „Pak mi to budeš muset někdy vyprávět.“řekl Remus. K Harrymu přešel Moody. „Zruš tu stěnu, ať je můžeme svázat.“ Řekl mu a namířil i svoji hůlku směrem ke kopuli. „Zruším, ale nikdo na ně nezaútočí. Jsou na naší straně.“ Odpověděl Harry a stáhl kopuli. Ti tři tam pořád stáli. „Díky za záchranu Harry.“ „Jednou mi to oplatíš.“ Řekl Harry a mávl nad tím rukou. „Vezměte Lestrangeovou k nám do domu“ Belatrix se na něj podívala. „Řeknu ti tři věci. Za prvé. Váš dům znám. John mě tam několikrát vzal. Za druhé. Už nejsem Lestrangeová, ale Blacková, s Rudolphusem jsem se rozvedla. A za třetí. Jestli mi budeš ještě chvilku vykat, tak si budu připadat strašně stará, čímž mě urazíš a já ti hodně ublížím. Jasné?“ Harry se usmál. „Sice dost pochybuju o tom že by jsi mi mohla něco udělat, ale dobrá Belo.“ Najednou se ozval hlas. „Už jsem ti několikrát říkal ať si zvykáš na příjmení Potterová Belo.“ Ona se křivě usmála. „Zas si tak moc nefandi ještě jsem si tě nevzala.“ Odpověděla. V bráně se najednou objevil majestátní sokol. Ze sokola se začal rýsovat muž. Harry otevřel pusu dokořán. „Johne teď jsi nám to pokazil.“ Řekl Severus na oko uraženě. „Jo měl jsi být překvapení.“ Přidal se Lucius. „Já si myslím že je překvapený dost.“ Řekl John s úsměvem. Ti dva se na Harryho podívali a přikývli. „Máš pravdu.“ Řekl Severus. „Je překvapený dost.“ Navázal na něj Lucius. Všichni čtyři (John, Bela, Lucius a Severus) se začali smát. „Johne ty žiješ?“ zeptal se udiveně Harry. „Hezky to chce potlesk.“ Vykřikl John a spustil další salvu smíchu. „Neber mi moje hlášky.“ Řekl Harry. Ani jeden z nich mu nevěnoval pozornost. Harry ještě chvilku čekal jestli se neuklidní, pak zvedl ruku a oni se rozplácli o zeď. Ne moc, ale dost na to aby se vzpamatovali. „Au. To bolelo.“ Řekl John ublíženě. „Pane bože za co mě trestáš?“ Zašeptal Harry. „Víš co Johne? Vrať se domů. Já vyklidím Azkaban a přijdu za vámi.“ „Tak jo a nebuď tu dlouho.“ Řekl John a přemístil se. „Jasně mami.“ Řekl Harry naštvaně a otočil se k čekajícím bystrozorům. Po čtyř a půl hodinách usilovné práce byl Azkaban vyčištěn. Smrtijedi šli do oblouku a ostatní byli propuštěni. Harry se přemístil domů. Z kuchyně se linula nádherná vůně a Harry dostal hlad. Vešel dovnitř a našel tam všechny čtyři jak sedí za stolem a cpou se. Harry mávl rukou a talíře se všem třem odsunuli z dosahu. „Hej co to děláš?“ vykřikl John. „Víš jak je to dobrý?“ Přidal se i Lucius. Harry měl naprosto kamennou tvář. Tak trochu teď připomínal Severuse když ještě učil. „Nějaké poslední přání než budete následovat smrtijedy?“ zeptal se mrazivě. „Četl jsi si ten deník co jsem ti nechal?“ zeptal se místo odpovědi John. „Ještě nebyl čas.“ „A co jsi prosím tě dělal?“ zeptal se John posměšně. „Získával své schopnosti a sjednával pořádek.“ Odpověděl Harry naštvaně. „Existují dva druhy viteálů, Temný a Světlý. Na temný potřebuješ vraždu a na Světlý potřebuješ lásku. V té obálce byl i viteál a s jeho pomocí mě Bela oživila. Odpověděl John. „No výborně takže budeš pokračovat v hledání viteálů.“ „Ne nebudu. Nedokážu už viteály hledat. Používal jsem na to své dědičné schopnosti a ty už nemám. Je to jen na tobě.“ Řekl John s úsměvem. Harry se zamyslel. „A co teda budeš dělat?“ „Nic budu se jen flákat.“ Řekl John s úsměvem. Po téhle větě se Harryho tvář protáhla do širokého úsměvu, ale nebyl to moc milý úsměv. „Ne Johne, to teda nebudeš.“ Řekl Harry. „Já Harry James Potter,“začal odříkávat Harry, „dědic čtyř zakladatelů Bradavic.“ Pokračoval. Johnovi konečně došel Harryho úmysl a s úmyslem zabránit mu v tom se na něj vrhl. Harry je natáhl ruku a John se rozplácl na zdi. „Využívámsvého práva dědice a dosazuji Jonathana Godrika Pottera na místo učitele proti černé magii a Severuse Snapea na místo učitele lektvarů.“ Dokončil Harry s úsměvem. „Hajzle.“ Ozvalo se ze dvou stran. „Jo tak já jsem hajzl jo? No jak chcete.“ Řekl Harry posadil se za stůl naložil si jídlo a talíře ostatních obyvatel nechal létat po kuchyni, kolem sebe vytvořil ohnivou stěnu aby na něj nemohli a bavil se pohledem na běhající postavy které se snažili chytit své talíře. Dojedl a chtěl odejít do postele, ale ve dveřích se zastavil. Mávnutím zarazil talíře. Všichni čtyři je popadli a drželi je pevně jako klíšťata. Harry se zlomyslně usmál a převrhl jim je na hlavy. Pak odešel do svého pokoje, kde se v klidu položil na postel a nerušeně spal.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.