Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 19

Kapitola 19: Vyjednávání a viteály.

Harry se ráno probudil plný svěžesti a energie. Sešel do kuchyně a našel tam všechny zbývající obyvatele domu. „Dobré ráno. Jak se dnes máte?“ zeptal se Harry s úsměvem. Oni se po sobě podívali a nikdo se neměl k odpovědi. „Co se stalo?“ zeptal se Harry. „Přišli ti dva dopisy.“ Převzal iniciativu John. „Od koho?“ zeptal se Harry a stále se usmíval. „Jeden nevíme a druhý od Voldemorta.“ Odpověděl John. „Vážně? Čekal jsem že mu to bude trvat dýl.“ Řekl a vzal si oba dopisy stále ještě s velkým úsměvem. Podíval se na dopis od Voldemorta a pak se zadíval na ten neznámý. V tu chvíli mu úsměv zmrzl na rtech. Poznal to písmo a bál se toho co tam najde. Položil ho na stůl a otevřel ten od Voldemorta. Po každém řádku se usmíval čím dál víc. „Co ti píše?“ zeptal se netrpělivě Lucius. Harry mu místo odpovědi podal dopis. Lucius ho vzal a začal číst nahlas. „Já, Tom Rojvol Raddle, žádám Harryho Jamese Pottera, o zaručení bezpečnosti a o oficiální návštěvu. Místo a čas si urči sám.“ Než dočetli, měl už Harry napsanou odpověď: „Já, Harry James Potter, zaručuji Tomu Rojvolovi Raddlovi bezpečnost po dobu oficiální návštěvy. Ministerstvo kouzel, dnes v deset hodin.“ Zavolal Falkona a poprosil ho o předání dopisu. Falkon zmizel a Harry začal snídat. „Od koho je ten druhý dopis?“ zeptal se John zvědavě a natáhl se pro ten druhý dopis. Ten se jen po stole posunul blíž k Harrymu a ten dál nevzrušeně snídal. „Tak od koho je?“ dorážel John. „Do toho ti nic není.“ Řekl Harry a dál v klidu snídal. „Ale no tak. Nebuď labuť.“ Začal škemrat i Lucius. Po chvilce se k nim přidala i Bela. Jen Severus se nezapojoval. Když zjistili že z Harryho nic nedostanou, pokusili se dopis získat sami. Vrhli se po něm, a doufali že se jim podaří ho získat. Harrymu se zlostně zablesklo v očích. Ze země vyletěli kořeny a spoutali všechny tři útočníky. „A příště až řeknu že vám do toho nic není, tak mě poslechněte.“ Řekl zlostně a zvedl se. „Teď mám nějakou práci. Nevím kdy se vrátí.“ Řekl Harry a přemístil se. Po jeho odchodu všichni tři spoutaní spadly na zem. „Co to mělo znamenat?“ „Netuším, ale měl pravdu. Vůbec nic vám do toho nebylo.“ řekl Severus a taky odešel. „Ten ví víc než tvrdí.“ Řekl Lucius. „Taky si myslím.“ Přidal se i John. „Ale stejně by mě zajímalo od koho byl ten dopis.“ Přitakala Bela a sedla si za stůl. „Jo ale to už nezjistíme.“ Řekl John a taky se pustil do snídaně.

Mezitím na ministerstvu.

Harry se přemístil přímo před ministrovu kancelář. Ani se neobtěžoval zaklepat a vrazil dovnitř. V tu ránu na něj mířilo asi deset hůlek. Harry se rozhlédl po místnosti. Byla plná lidí a uprostřed seděl Alastor za svým křeslem. Ty hůlky můžete dát pryč.“ Řekl pomalu. „Co potřebuješ že jsi sem vrazil jak uragán?“ zeptal se s úsměvem Alastor. „Promiň někteří chytrolíni mě trochu naštvali.“ Řekl Harry. „Potřeboval bych tuto místnost.“ „Naco?“ „Neboj nebude to na dlouho.“ „No vzhledem k tomu že jsi defakto můj nadřízený tak ti ji tedy půjčím. V kolik?“ Harry se zadíval na hodiny a zbledl. „Každou chvíli.“ Řekl a než se stihl Alastor nebo někdo další na něco zeptat přemístil se pryč. Objevil se v hlavní hale ministerstva. Ještě ani nestihli zmizet živly které ho obklopovali a už se ozvalo hlasité prásk od přemístění. U telefonní budky se objevil lord Voldemort. Lidé začali křičet a pár odvážnějších vytáhlo hůlky. Voldemort to sledoval s úšklebkem na tváři. „TICHO!“ Vykřikl Harry. „Nepropadejte panice. Nikomu se nic nestane. Je tady na oficiální návštěvě. Nikdo na něj nezaútočí a on také nebude útočit. Až do konce návštěvy je pod mojí ochranou.“ Vykřikl Harry. Hůlky se váhavě schovali a lidi se začali uklidňovat. Voldemort přešel k Harrymu a každý mu hbitě uhýbal z cesty. „Na to že je ti sedmnáct máš pořádnou autoritu.“ Řekl Voldemort svým ledovým hlasem. „Díky. Půjdeme?“ Voldemort přikývl a vydal se za Harrym. Kolem nich se utvořil prázdný kruh. Přišli ke kanceláři ministra. Moody odešel a oni se posadili do pohodlných křesel. „Tak co jsi mi chtěl?“ „Dvě věci. Za prvé tě pozdravuje tvoje babička a vzkazuje že by jsi se mohl taky stavit ukázat. A za druhé tě chci vyzvat na souboj.“ „Že babičku taky pozdravuju a že se určitě zastavím a co se týče souboje tak to jsi mohl udělat i bez toho aby jsi potřeboval návštěvu.“ „Jistě že mohl, ale myslím že by neuškodili nějaké podmínky pro vítěze a poraženého.“ „No proč ne. Začni.“ Řekl Harry a pohodlně se opřel. Za hodinu byli hotoví. Domluvili se že zápas proběhne přesně za měsíc v Bradavicích. Harry odešel domů a začal hledat viteály. Vzal si Johnův deník a začal ho pročítat. Našel několik míst kde by mohli být. „Naginy je u Voldemorta. To je jisté. Pohár daroval někomu ze smrtijedů. V tom by mi mohli pomoct Severus a Lucius. Jediná památka po Godrikovi je meč. Od Roweny je toho víc. Zajdu za dědou. Bude v sirotčinci nebo u Smithové.“ Přemýšlel Harry nahlas. Sešel do kuchyně a našel tam Severuse a Luciuse. „Vás dva jsem zrovna potřeboval. Voldemort dal někomu ze svých smrtijedů pohár po Helze s Mrzimoru. Nevíte náhodou komu?“ zeptal se Harry. Severus se zamračil. „Na co jej chceš?“ „Je to viteál.“ Řekl Harry v klidu. Severus vykulil oči. „Mám ho já. Dostal jsem ho za zabití Brumbála.“ „Výborně mohl by jsi mi ho přinést?“ „Jo jasně hned pro něj dojdu.“ „Díky Severusi.“ Řekl a Severus se přemístil. „Kolik jich má?“ zeptal se Lucius. „No když zničím pohár, bude mít dva.“ „Kolik jich původně měl?“ „Sedm. Zbývá Naginy a něco po Roweně z Havraspáru.“ Řekl Harry. Lucius se zamyslel. „To by si snad ani on nedovolil.“ Mumlal si potichu. „Co by si nedovolil?“ zeptal se se zájmem Harry. Lucius se na něj zadíval. „Klan Havraního spáru má svatyni uprostřed Zapovězeného lesa. Říká se že v jijich žilách koluje krev samotné Roveny. Kdo tam vešel ten zemřel. Říká se že je tam měli nějakou věc po Roveně, ale nemyslím si že by se tam vydal. Klan havraního spáru je hodně mocný.“ „Hm. To je zajímavé. Teoreticky by to možné bylo. Voldemort se nezastaví asi před ničím. Až zničím pohár zajdu t...“ chtěl říct Harry, ale přerušilo ho hlasité prásknutí od přemístění. Severus stál přímo ve středu kuchyně. „Mám ho.“ Řekl a zhroutil se na zem. „Severusi!“ vykřikli oba a vrhli se k němu. „Co se děje?“ zeptala se Narcisa, která přiběhla do kuchyně. „Dojdi pro Johna a Mary. Hned.“ Křikl na ni Harry a začal Severuse léčit. Narcisa se dál na nic neptala a přemístila se pryč.

Mezitím v Bradavicích.

John zrovna obědval, když se otevřela Vstupní brána a dovnitř vběhla černá puma. Běžela přímo na něj. Už chtěl vytáhnout hůlku, když puma skočila za učitelský stůl a přeměnila se na Narcisu. „Ciso, co tady děláš?“ „Jde o Severuse, Máte jít semnou ty a Mary.“ Mary přikývla. „Jdeme?“ zeptala se a oba dva přikývli. Najednou už tam nebyli tři lidé, ale puma, orel a liška. Přeskočili stoly a rozběhli se k východu. Najednou k nim přiskočil lev a běžel s nimi. Vyběhli z pozemků a přemístili se. Objevili se v kuchyni. Na zemi ležel Severus a nad ním stáli Lucius a Harry. „Jak mu je?“ zeptala se Mary. Harry se na ni smutně podíval. „Umírá.“ Řekl Harry potichu. Mary se zhroutila vedle něj a začala brečet. „Co se mu stalo?“ zeptal se John. Harry mu rychle vylíčil události dnešního poledne. „Nevím co se stalo. Stihl říct jen mám ho.“ Řekl Harry. „Je nějaká šance jak ho zachránit?“ zeptal se Lucius. „Ano, je.“ Řekl Harry a zadíval se na Falkona. „To po mě nechtěj Harry.“ Řekl Falkon lidskou řečí. „Budeš se radši dívat jak umí...“ „MLČ. Neurážej mou čest. Chci mu pomoct, ale to na co myslíš je šílenství.“ „Není a ty to víš.“ Řekl Harry a oba dva se měřili myslí. Falkon se na něj naštvaně díval a pak začal kroužit kolem Severuse. „Co to dělá?“ zeptal se John. „Tanec fénixe.“ Odpověděl Harry. „Král fénixů začne svolávat své poddané.“ Začal popisovat Harry a skutečně se po chvíli objevili další fénixové. „Ti se připojí k tanci a začnou ronit slzy na krále.“ Popisoval dál Harry. „Ten ze slz stvoří nového fénixe, který spojí svou duši s tím kdo je na pokraji smrti. Je to poprvé co je tanec použit na člověka.“ Dokončil Harry. Když do Severuse vstoupil fénix Severus se prudce nadechl. Fénixové zmizeli a zůstal jen Falkon. „Děkuji ti.“ Řekl Harry. Falkon se na něj podíval a uraženě odlétl. Harry se zasmál  a otočil se k Severusovi, který se zrovna věnoval Mary. „Nerad vás ruším, ale rád bych věděl co se stalo.“ „Byl tam Červíček. Měl tam hlídat. Napadl mě ze zadu. Zabil jsem ho.“ Řekl Severus. „Dobře.“ Řekl Harry a vzal si pohár. „Johne, pojď mi prosím pomoct.“ Řekl Harry a odešel i s Johnem do sklepa. Položili jej na zem a Harry vytáhl hůlku. „Viteálus depolaritus.“ Vykřikl. Pohár se začal třást a vybouchl. John kolem nich utvořil stěnu a střepy jim neublížili. „Teď zbývají jen dva a pak Voldemort.“ Řekl Harry s úsměvem. „Víš kde jsou?“ zeptal se John. „Naginy je u Voldemorta a ten další jsem možná taky našel. Promiň musím jít. Zatím čau.“ Řekl Harry a přemístil se k zapovězenému lesu. Nasadil si kápi a vešel do stínu stromů. Nešel moc dlouho, když se mu vedle hlavy zabodl oštěp. Zastavil se a čekal. Kolem něj se vynořili kentauři a zamířili na něj své luky. „Co tady děláš člověče?“ zeptal se jeden z nich. „Hledám Magoriana. Kde bych ho našel?“ „Co po něm chceš?“ „To řeknu jedině jemu a nikomu jinému.“ „Odpověz mi nebo tě na místě zabijeme.“ Vykřikl další kentaur. „To by se vám tvrdě vymstilo.“ Řekl Harry a hned na něj letěli tři šípy. Harry je zničil ještě za letu. „Můžu si takhle s vámi hrát pořád a zabít vás všechny, ale to nechci. Chci jen mluvit s Magorianem. Kde ho najdu?“ zeptal se znovu Harry. Kentaur který jako první promluvil mávl na jednoho z mladších kentaurů a ten odběhl. Ostatní dál mířili na Harryhio. Ten stál a čekal. Za chvíli se ozval dusot a přiběhl Ten mladý a spolu s ním Magorian. „Kdo jsi a co mi chceš člověče?“ zeptal se Magorian tvrdě. „Přišel jsem si vybrat dluh Magoriane.“ Řekl Harry a shodil z hlavy kápi. Magorianovi se na tváři objevil úsměv. „Buď zdráv Harry Pottere. Co potřebuješ?“ zeptal se Magorian a mávl rukou. Kentaři sklonili luky a odběhli do lesa. „Potřebuji se dostat ke klanu Havraního spáru.“ Magorian přimhouřil oči. „Nevím co zrovna tam budeš dělat, ale vezmu tě k nim.“ Harry se usmál. „Děkuji ti.“ Magorian se sklonil, Harry si sedl na jeho hřbet a Magorian se rozběhl. Běželi asi dvě hodiny, když se najednou zastavil. Najednou se před ně přistáli čtyři havrani. A chvíli po tom co přistáli se začali měnit na lidi. „Co tady děláte?“ zeptala se postava která vypadala nejstarší a měnila se v největšího havrana. „Sem nemáte přístup. Ihned odejděte.“ „Jsem Harry James Potter. Při...“ „Dost.“ Řekla ta postava. „Jsi očekáván.“ Řekla postava znovu. Harry slezl a přešel k ní. „Děkuji ti Magoriane. Náš dluh je splacen.“ Řekl a vydal se za postavou. Došli na velkou mýtinu. Uprostřed stála vysoká stupňovitá budova a kolem ní bylo mnoho malých staveních. Harry se rozhlédl a uviděl ještě jeden chrám který byl obrostlý stromy. Vyzařovala z něj temnota. Postava si všimla jeho pohledu. „Na ten se nedívej, nebo alespoň ne teď.“ Řekl a šel dál. Harry se rychle vydal za ním. Dorazili k chrámu ve středu města a tam se postava zastavila. „Jsi očekáván.“ Řekla, přeměnila se na havrana a odletěla. Harry zakroutil hlavou a vstoupil do chrámu. Ocitl se ve velké hale. Na druhém konci stály čtyři křesla. Harry vykulil oči. „To není možné.“ Řekl.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.