Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 21

Kapitola 21: Souboj

Den bitvy se kvapem blížil. Harry trénoval a zkoušel kouzla, která se naučil od zakladatelů. Měl pro svého dědu menší překvapení. V den bitvy se po snídani přemístil i s Narcisou a Luciusem do Bradavic. „Nazdar Harry co tady děláš?“ zeptal se John, když ho uviděl. Harry se na něj smutně usmál. „Dnes to skončím, Johne.“ Řekl Harry tiše. John vykulil oči a nebyl sám. Všichni co byli ve Velké síni, na něj koukali jak na blázna. „O čem to mluvíš Harry?“ zeptal se John překvapeně. Harry totiž nikomu neřekl, co se bude dít. Harry sklonil hlavu. „Já vám to řeknu.“ Vykřikl někdo. Harry se ani nemusel otáčet, aby věděl kdo to je. „Jak se daří, Rone? Už je tvůj pán připravený?“ „Myslíš sim, kdovíjak nejsi, silný Pottere, ale proti moci Pána zla nejsi nic.“ Vykřikl Ron. „Voldemort sám moc dobře ví, jak jsem mocný. Už jsem s ním jednou vytřel podlahu a udělám to podruhé.“ „Ty!“ vykřikl Ron a chtěl se na Harryho vrhnout, ale něco ho zastavilo. „Uklidni se můj nejvěrnější.“ Řekl ledový hlas vycházející od brány. Všichni se tam podívali a ti co byli nejblíže, honem zdrhli co nejdál. V bráně stál lord Voldemort pouze s jedním jediným živým tvorem za zády. Naginym. Harry se usmál. Ron přešel k Voldemortovi a poklekl. „Zdravím tě dědo. Jsi připraven?“ zeptal se Harry. „Jako vždy a ty?“ zeptal se ledově. „Líp už to ani nejde.“ Řekl Harry a mávl rukou. Všichni žáci odletěli ke kraji a stoly se srazili dohromady. Najednou se zablesklo a objevil se Falkon s Moodym a Brouskem. Ti jak uviděli Voldemorta tak oba synchronizovaně vytáhli hůlky (možná si to cvičily :-)). „Ne.“ Vykřikl Harry. „Vysvětlím jeho přítomnost všem.“ Řekl Harry a začal odříkávat: „Já, Harry James Potter, dědic čtyř zakladatelů Bradavic, vyzívám Toma Rojvola Raddla na souboj na život a na smrt. Přijímáš mou výzvu?“ „Já, Tom Rojvol Raddle, dědic Salazara Zmijozela, přijímám výzvu od Harryho Jamese Pottera na souboj na život a na smrt.“ Odpověděl Voldemort. Najednou do síně vletěli čtyři duchové. „Nazdar Harry jak se daří?“ zeptal se jeden. Harry vypadal, jakoby kousl do citrónu. „Co tady sakra děláte?“ zeptal se Harry. „Dívejte se na nevděčníka. Člověk mu pomůže, zůstane na světě kvůli němu a on je ještě nespokojený.“ Řekla další postava a všichni čtyři se začali smát. „Nevím co je tady k smíchu Salazare.“ Řekl Harry. „Co? Ty.“ Řekl Salazar a spustil novou vlnu smíchu. „Jak puberťáci.“ Řekl Harry tiše, ale slyšela ho celá síň. Ti čtyři se hned přestali smát. „Kdo je u tebe puberťák mladej. Měj trochu úcty ke starším.“ Začali všichni čtyři a chtěli pokračovat, ale Harry je zarazil. „Trochu vám do toho skočím. Myslíte starší věkem nebo chováním. Protože jestli chováním tak spíš byste tu úctu měli mít vy.“ Řekl Harry a zašklebil se na ně. Ti čtyři vypadali, jakoby jej chtěli přinejmenším zabít. Harry je ignoroval a otočil se na Voldemorta. „Tak můžeme pokračovat?“ Zeptal a probral tím Voldemorta z překvapení. „To… to… to jsou…“ „Jo zakladatelé Bradavic.“ Nebo taky dva páry pubertálních duchů jak chceš.“ Zašeptal Harry na celou síň. „Koho jsi tím myslel?“ vykřikli všichni čtyři. „Já?“ Zeptal se Harry nevině. „Nebojte, vás ne.“ Řekl uklidňujícím tónem, ale koutky mu cukali. „No proto.“ Řekli. Harry to nevydržel a skácel se smíchy. Když se dosmál, postavil se a otočil se k Voldemortovi. „Jdeme na to, ať už to máme z krku.“ Řekl Harry. Voldemort potřásl hlavou a otočil se k Harrymu. „Jdeme na to.“ Řekl ledově. „Výborně.“ Řekl Harry a Voldemort vystoupal na schody. Harry ho následoval a jedním okem sledoval Naginy. Uklonili se a zaujali bojový postoj. „Avada kedavra.“ Vykřikl Harry a zamířil na Naginy. „Proč jsi zabil mého hada?“ zeptal se Voldemort překvapeně a Harry v jeho hlase postřehl strach. Nejspíš kvůli tomu.“ Řekl Harry a zadíval se na hada, ze kterého stoupal černý dým. Ten za chvíli zmizel a had se rozpadl. „Nemohl jsi je zničit všechny.“ Vykřikl Voldemort. „Ne? No tak si to zopakujeme. Copak tě tu drželo? Deník s tajemnou komnatou. Ten sem sejmul v druhém ročníku. O prsten v Gauntově chatrči se postaral Brumbál. Stejně dobře tě odhadl i Regulus Black a odnesl z tvojí jeskyně medailon. Pohár? Ten mi donesl Severus, špatně sis vybral své přívržence. Hůlku Roveny mi pomohli zničit sami zakladatelé a Naginy byl poslední.“ Dokončil Harry svůj monolog a s úsměvem sledoval překvapení ve tváři svého dědy. „Za to tě zabiju.“ Vykřikl Voldemort a zaútočil. Harry to ale čekal a tak jen uhnul. Rozpoutal se souboj. Těch pár přítomných, kteří to mohli posoudit, tvrdili, že byl ještě lepší než legendární souboj Brumbála a Grindewalda. Harry měl od začátku navrch. Vykrýval vše co na něj Voldemort posílal a ještě jej provokoval. „To to líp nesvedeš? Býval jsi lepší. Co se to s tebou děje? Nejspíš stárneš.“ Říkal zrovna Harry. „Nech si kecy na koledu a začni konečně bojovat.“ Odpověděl Voldemort. „A proč bych to dělal? Chci ti dát nějakou šanci. Sice je minimální, ale přesto je.“ Řekl a v klidu uhnul kouzlu, co na něj poslal. Pak po něm hodil pár jednoduchých kouzel zpátky. Voldemort jen tak tak stihl uhnout. „Ts...ts...ts. Nějak nestíháš. Nechceš si odpočinout? Aby sis neublížil.“ Dělal starostlivého Harry. Voldemort vztekle zařval a začal posílat samé kletby smrti. Harry viděl, že jich je moc a proto se pomocí vzduchu zvedl do vzduchu. Když Voldemorta přešel amok, bylo všude plno prachu. Když se prach usadil, strnul. Harry tam stál vzpřímeně a díval se mu do očí. „ Už jsi skončil?“ zeptal se provokativně. Voldemort zavrčel, ale byl už příliš unavený, aby jej začal znovu zahlcovat kouzly. „Tak už to skončíme.“ Řekl Harry tiše. „Je mi líto že to muselo takhle skončit. Mohl ses k nám přidat a nemusel jsi teď zemřít.“ Říkal tiše a bylo vidět, že je mu to líto. „Sbohem dědečku.“ Zašeptal John. „Sbohem otče.“ Zašeptala Mary. Vodlemort jen přikývl. „Vyřiď Petúnii, že ji miluju. A využijte lektvar návratu.“ Poslal ještě Harrymu zprávu. „Avada Kedavra.“ Vykřikl Harry a Voldemortovo tělo se rozpadlo v prach. Harrymu ukápla jedna slza. „Mistře néééééééééé.“ Vykřikl Ron. „Za tohle tě zabiju, Pottere. Avada Kedavra.“ Vykřikl Ron. Harry díky vycvičeným reakcím z famfrpálu stihl kletbě uskočit a poslal na Rona mdloby. Ten se sklátil. Harry se otočil na Severuse. „Vezmi jej ke mně domů. Lektvar návratu.“ Severus přikývl a odnesl jej pryč. John se otočil k ostatním studentům. „Vyhráli jsme!“ vykřikl a začal se radovat spolu s celou velkou síní. Jen Harry byl trochu smutný. Přemístil se na hrad temnoty, aby našel svou babičku.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.