Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 4

Kapitola 4:Dlouhý rozhovor a nové informace

Když vešli do domu, ocitli se v prostorné hale. Z ní vedly troje dveře a jedno schodiště do prvního patra. Cizinec Harryho vyvedl po schodech nahoru a tam vešli do prvních dveří, které měli přímo proti sobě. Ocitli se v ložnici a cizinec řekl: „Tak Harry, tohle je tvoje ložnice a já mám pokoj hned nalevo od tvého. Když budeš cokoliv potřebovat, tak klidně přijď. Všechno, na co by jsi se chtěl teď zeptat, nebo chtěl jít udělat, nechej na ráno a teď už honem spát. Dobrou noc, Harry.“

„Dobrou noc.“

Když cizinec odešel, tak se Harry převlékl a zalehl do postele. Hned, jak položil hlavu na polštář, usnul. Ráno ho probudila lahodná vůně, která se linula po celém domě. Oblékl se a šel podle ní do kuchyně. Za stolem seděl onen cizinec a četl si noviny. Harryho si všimnul až mu popřál „Dobré ráno.“ Vzhlédl od novin a povídá: „No, dobré ráno, ale pochybuji že ráno, protože už bude skoro jedenáct. Budeš chtít něco na „snídani“? Nebo si počkáš na oběd?“

Harry se posadil a povídá: „Počkám si na oběd.“

Cizinec přikývl a vrátil se k novinám a kávě. Když otočil stránku, tak kávu, kterou měl v puse, vyprskl a vyvalil oči na nějaký článek.

„Co se stalo?“ zeptal se Harry.

Cizinec se na něj podíval a povídá: „Harry, s lítostí ti musím oznámit, že jsi byl ministerstvem kouzel prohlášen za mrtvého.“

A hned, jak to dořekl, tak se začal smát a po chvíli se k němu přidal i Harry. Když se dost nasmáli, tak cizinec prohlásil: „Tak takhle dobře jsem se už dlouho nenasmál.“

Harry se zeptal: „Co přesně bylo v tom článku?“

„Že jsi byl zabit Voldemortem a že poslední naděje kouzelnického světa zemřela s tebou. Jo a ještě, že v pátek máš pohřeb.“

V té chvíli se začali znovu smát. Když se dost vynasmáli, tak cizinec navrhl: „Co kdyby jsme se šli podívat po domě?“

Harry souhlasil, a tak vyrazili. Z haly se dalo dostat do kuchyně, obýváku a do podzemí, kde zatím nic nebylo. V prvním patře bylo několik pokojů pro hosty a velikánská knihovna. Pak v domě byla ještě půda a na té byla laboratoř na přípravu lektvarů. To bylo v domě asi tak všechno. Vrátili se do kuchyně a naobědvali se. Potom si sedli do obýváku a Harry se začal ptát.

„Rád bych se konečně dozvěděl vaše jméno.“

„No, když jinak nedáš, tak ti ho řeknu. Jmenuji se Jonathan Godrik Potter, jsem prvorozený syn Jamese Pottera a Lili Evanesové. A, stejně jako ty, dědic čtyř zakladatelů Bradavické školy čar a kouzel.“

Po tomto oznámení Harry seděl z vyvalenýma očima a dobrou minutu hleděl na svého bratra. Pak vyskočil z křesla a skočil bratrovi kolem krku, ale pak se odtáhl a zeptal se: „Kdy jsi se narodil?“

„Když byli naši rodiče v pátém ročníku. Tehdy byla mamčina oslava a ona se s otcem opila a pak spolu strávili noc. Když se ráno probudili, tak si nic nepamatovali. O sedm měsíců později jsem se narodil-“

„Počkej, jak je možné že o sedm, vždyť dítě se rodí až po devíti měsících.“

„Ano, máš pravdu. Nejdřív jsem to nevěděl ani já, ale pak jsem zjistil, že na naši matku někdo poslal postaršovací kletbu, ale ta kletba začala účinkovat na mě, místo na naši matku. Byl jsem předčasně vyzrálý a než tu kletbu zrušili, potom co jsem se narodil, jsem byl stejně starý jako naše matka a otec. Mělo to, ale taky jednu výhodu, věděl jsem mnohem víc než Albus a naši rodiče dohromady.“

„Říkal jsi, že s tebou mluvili jen tři osoby. Pokud se nepletu byli to naši rodiče a Brumbál, ale proč si nemluvil s více lidmi?“

„Začal jsem se skrývat kvůli Voldemortovi a věnoval jsem se samostudiu.“

„Ty jsi říkal, že jsme dědicové zakladatelů Bradavic?“

„Ano i ne. Dědicové jsme oba, ale jen starší syn má vždy dědičné schopnosti. Ty je dostaneš až já zemřu.“

Dlouho do noci si povídali a než šli spát, domluvili se, že ráno se zajdou podívat na hroby svých rodičů.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.