Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 5

Kapitola 5:Hroby a pohřeb

John se vzbudil brzy ráno a šel si udělat snídani. Když si sedl ke kávě a topinkám začal přemýšlet. Jak může Harry, tak dlouho vyspávat? Vždyť máme jít k těm hrobům. No nic, dám mu ještě půl hodiny a pak ho půjdu vzbudit. Potichu se zasmál a začal se věnovat snídani.

O půl hodiny později.

Tak a dost vyspávání jdu pro něj. Zvedl se od stolu a šel k Harrymu do pokoje. Zaklepal a vešel dovnitř. Harry ležel v posteli a spal, jak zabitej. John se ho pokoušel vzbudit všemi příjemnými způsoby. Po minutě ho to přestalo bavit, a tak na Harryho pustil ledovou vodu. Harry vyskočil, jak píchnutý šídlem a začal nadávat.

„Dopr…. Kterej deb.. mě to takhle vzbudil! Já ho zabiju!“

John stál s úsměvem a bylo vidět, že má co dělat, aby se nerozesmál. Když si Harry všimnul (tím, že se uklidnil a nasadil si brýle), že mu tenhle „budíček“ zajistil Jonathan, popadl hůlku, kterou měl na nočním stolku, namířil s ní na Johna a vykřikl: „Aguamanti!“

John stál a počkal až ho voda zasáhne. Když do něj narazila, Harry otevřel v údivu pusu. Důvod byl prostý. Místo toho, aby ho voda umyla, se kolem něj utvořila z ní kopule. Když Harry zrušil kouzlo, John se na něj podíval a poslal vodu zpátky na něj. Harryho to odmrštilo metr dozadu a John to už nevydržel a začal se smát na celé kolo. Jakmile se John konečně dostal k tomu, proč pro Harryho přišel, tak šel Harry vykonat nějakou tu ranní hygienu a John mu šel udělat snídani. Když Harry dorazil zeptal se Johna: „Proč jsi mě musel vzbudit, tak tvrdým způsobem?“

„Protože to jinak nešlo. Žduchal jsem tam do tebe celou minutu a ty nic. Co jsi v noci dělal?“

„No, je fakt, že jsem moc nespal, protože jsem myslel na své kamarády. Nemohl bych jim alespoň napsat, že žiju?“

„Ne, nemůžeš. Čím míň lidí to ví, tím je to bezpečnější.“

Chvíli jen, tak seděli a pak se Harry zeptal: „Jak si dokázal zastavit tu vodu?“

„Už včera jsem ti říkal, že jsem dědic zakladatelů. Každý z nich ovládal jeden živel. Godric ovládal oheň, Rowena vodu, Helga vzduch a Salazar zemi,“ odpověděl mu.

Zbytek snídaně proběhl v tichosti. Po ní se oblékli a šli k místnímu hřbitovu. Když tam došli rozdělili se a hledali hrob jejich rodičů. Jakmile ho našli, dali k němu kytky a dvě hodiny stáli a koukali se na hrob svých rodičů. Když od něj odcházeli byli plni smutku. Doma se Harry zeptal: „Můžu se jít podívat na svůj pohřeb?“

„Dobře můžeš, ale pod podmínkou, že tě nikdo neuvidí. Jasné?“

Harry přikývl a šel se nachystat. Když byl nachystaný přemístil se na místo jeho pohřbu. Stoupl si ke stromu a díval se na průvod, který zrovna vyšel z kostela. Když tam tak stál a koukal se, jak spouštějí rakev do hrobu, uviděl tam brečet několik kamarádů z Bradavic, téměř celý Fénixův řád, ale i několik lidí, které nikdy neviděl. Stál tam asi dvě hodiny než se konečně přemístil zpátky domů. Tam na Harryho čekala večeře a John. Hned jak vešel, tak se ho John zeptal: „Tak co? Kolik lidí tam bylo?“

„Skoro ještě víc než na Brumbálově pohřbu.“

„Tak to je síla, na Brumbálově pohřbu byli tak tři čtvrtiny kouzelnického obyvatelstva ve Velké Británii. Víš, zatím, co jsi byl pryč, tak mě napadlo pár věcí. Zaprvé bych tě od zítřka začal cvičit, aby sis zlepšil jak fyzickou sílu, tak i magickou moc. Pak bych tě naučil zvěromágství, nitrobranu, nitrozpyt, myslobranu, myslozpyt a physiognomii. Co ty na to?“

„Jo, to klidně beru, ale vysvětli mi, co je to ten myslozpyt, myslobrana a physiognomie?“

„Physiognomie je něco jako metamorfomág, ale není to vrozené a stojí to víc energie. Rozdíl mez nitrozpytem a myslozpytem je ten, že nitrozpyt umožňuje vidět vzpomínky a myslozpytem vnímáš myšlenky a je hůř zjistitelný. No, a myslobrana a nitrobrana jsou obrany proti vniknutí do hlavy. Pak mám ještě jeden návrh, ale ten se dozvíš až později.“

Po tomto prohlášení už byl Harry zticha a přemýšlel, co si na něj ještě bratříček všechno vymyslí. Navečeřeli se a šli spát, protože jak říkal John: „Ranní ptáče, dál doskáče.“

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.