Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 6

Kapitola 6:Napadení a tvrdý trénink.

Když se Harry ráno probudil, zjistil že se nad ním sklání John.

„Dobré ráno, ospalče,“ pozdravil ho.

„Do… do… dobré ráno,“ odpověděl mu s velkým zívnutím, „kolik je hodin? To už musím vstávat?“

„Je sedm hodin a vstávat zatím nemusíš, Harry. Jenom jsem ti chtěl říct, že jdu pryč a vrátím se asi za hodinu, tak jenom abys o tom věděl. Zatím ahoj a dej na sebe pozor.“

„Jo, nemusíš se bát,“ hned jak to dořekl, tak zase usnul.

O tři čtvrtě na osm ho znovu vzbudil nějaký klakson. Došlo mu, že sem nejspíš pronikli smrtijedi, a tak jen popadl hůlku a obezřetně se vydal ke schodům. Když se podíval dolů, všimnul si v hale asi dvaceti postav v černých pláštích. Smrtijedi se dohadovali, kde je zalezlej. Pak se jeden naštval, přiložil si hůlku ke krku a zavolal: „No, tak Pottere, přece si nebudeme hrát na schovávanou.“

Harry se postavil a odpověděl: „Já si na nic nehraju, Malfoyi. Spíš by mě zajímalo, co tady chceš?“

„Co asi Pottere? Chceme tě už doopravdy zabít.“

„Och a jak jste přišli na to, že žiji?“

„Jednoduše, viděli jsme tě na tvém pohřbu. Potom už bylo jednoduché tě najít.“

„Hele Malfoyi, řekni mi, kdo říkal, že jsem mrtvý?“

Malfoy na něj vyvalil oči a zeptal se: „Copak ty nevíš, že na ministerstvu se objevilo tvé mrtvé tělo?“

Tentokrát to byl Harry, kdo vyvalil oči.

„Jak tam mohlo být moje tělo, když já jsem se nehnul z tohohle místa?“

„To já nevím Pottere, ale teď už je to jedno. Nyní zemřeš, Harry Pottere. Avada Kedavra.“

Když na něj letěla kletba, všimnul si ještě, jak někdo rozrazil dveře a pak už neviděl nic. Harry Potter se sesunul na zem mrtvý.

 

O půl hodiny dřív.

Musím koupit i knihy o lektvarech. Harry mě asi zabije, ale musí se naučit je vyrábět. Přemýšlel John, když byl v Krucáncích a Kaňourech. Strávil tam ještě asi čtvrt hodiny než měl dost knížek a rozhodl se vydat zpátky domů. Ve chvíli, kdy je opustil se před ním objevil zlatý fénix. John ho hned poznal a telepaticky se s ním spojil. Co tady děláš Falkone? Nemáš náhodou hlídat Harryho? Chvíli na to se mu v hlavě ozval další hlásek. Kvůli tomu jsem tady. Na váš dům zaútočili smrtijedi. - COŽE? To jsi to nemohl říct hned? Rychle mě tam přenes. Chytil se ocasních per a zmizel v ohnivém záblesku.

Objevil se pět metrů před domem. Posílil svůj sluch a z domu uslyšel hlas, který patřil Malfoyovi.

„Nyní zemřeš, Harry Pottere. Avada Kedavra.“

Nad ničím se nerozmýšlel a už když uslyšel „zemřeš“, tak se rozběhl k domu. Ve chvíli, kdy uslyšel kletbu smrti rozrazil dveře, ale už nestihl nic udělat a Harry padl mrtvý k zemi. V tu chvíli se ho zmocnila bezhlavá zuřivost. Rukou namířil na smrtijedy a zařval: „BOMBARDA MAXIMUS!“

Smrtijedi se doslova jeden po druhém rozprskly. Bohužel ne všichni, Malfoyovi se podařilo utéct. Pak poklekl k bratrovi a rozplakal se. Zničehonic přestal brečet a zašeptal do vzduchu: „Kniho dědiců poraď mi.“

Chvíli na to se před ním objevila zlatá kniha. Otevřel ji a v obsahu vyhledal kapitolu „Kletba smrti“. Když otevřel příslušnou stránku, byla tam přesně popsaná kletba Avada Kedavra. Na úplném konci našel malý odstaveček v němž stálo: „Tato kletba nejde odrazit, ale stejně jako všechny kletby ji lze zrušit. Nedokáže ji zlomit téměř nikdo. Poslední, kdo to dokázal, byli zakladatelé Bradavické školy čar a kouzel. Ale ani oni nedokázali kletbu zlomit každý samostatně. Měli pouze čtyři minuty od smrti na spojení svých mocí a vykřiknutí zaklínadla „Cure muerte“. V této době by to dokázali pouze dědicové, ale opět pouze za předpokladu, že by se spojili a v omezeném čase.“ No, za pokus nic nedám. Pomyslel si. Vytáhl hůlku a řekl: „Cure muerte!“

Objevilo se zlaté světlo, narazilo do Harryho a vpilo se mu přímo do srdce. Chvíli se nic nedělo a najednou začal Harry zářit zlatým světlem. Po dvou minutách, kdy John stál se zatajeným dechem, se Harry nadechl a otevřel oči. John vydechl úlevou a málem spadl na zem, protože byl strašně vyčerpaný z toho kouzla. Harry byl, ale taky vyčerpaný. John natáhl ruku a do ní mu vlétl posilňující lektvar. Vypil ho a hned se mu udělalo lépe. Poté ruku natáhl ještě jednou a nalil stejný lektvar i do Harryho. Sedli si do kuchyně a Harry se po chvíli zeptal: „Jak je možné že žiji? Vždyť ta kletba mě měla zabít. Proč nefungovala?“

John se na něj podíval a řekl: „Ona fungovala. Byl jsi mrtvý, ale jen necelé tři minuty. V dědičné knize jsem našel kouzlo na zrušení kletby Avada Kedavra. To kouzlo je, ale omezeno a taky nesmírně vyčerpávající.“

Harry vykulil oči a začal přemýšlet. Zajímalo by mě, čím je omezena a taky co je to ta dědičná kniha.

„Je omezena tím, že se musí spojit všichni čtyři dědicové zakladatelů a také je omezena časem. A dědičná kniha je kniha, kterou dostane každý dědic, který má dědičné schopnosti,“ odpověděl John.

„Ty jsi slyšel mé myšlenky?“ zeptal se Harry.

„Ne, já je neslyšel. Použil myslozpyt.“

Na půl hodiny zavládlo v kuchyni ticho. Potom se John zvedl a řekl: „Já jdu posílit ochranná kouzla a ty se pomalu připrav na trénink.“

Pak v ruce vytvořil ohnivou kouli a zavolal: „Falkone!“

Počkal a za chvíli se se zábleskem objevil majestátný zlatý fénix. Harry se na něj koukal s otevřenou pusou a nemohl se vynadívat na jeho zlaté peří.

Chtěl jsi mi něco, Johne? - Ano. Chci ti jen poděkovat, že jsi mě upozornil na nebezpečí. - Já jsem rád, že ti to pomohlo a mohl jsi ho zachránit. - Mám pro tebe ještě jeden návrh. - Jaký? Rád si ho poslechnu. - Nechtěl by jsi změnit majitele? - Jak to myslíš? Ty už mě nechceš? Po této otázce fénix posmutněl. Ne, Falkone pleteš se. Mám tě rád a myslel jsem to jinak. Harry by chtěl možná nového přítele, a tak mě napadlo, že bych tě mu daroval. Co ty na to? - Tak to jo. To klidně beru. Stejně se pořád budu vídat i s tebou. - To máš pravdu. Pak se otočil na Harryho, který ještě pořád civěl na fénixe.

„Harry?“

„Ano, Johne.“

„Nechtěl by jsi nového přítele?“

„Koho?“

„Toho fénixe, jmenuje se Falkon a dohodli jsme se, že pokud budeš chtít, tak ti ho dám. Chceš?“

„To… to myslíš vážně?“ zakoktal se Harry. Nikdo by v tu chvíli nedokázal popsat jakou měl radost.

„Samozřejmě, že ho příjmu za přítele a s velkým potěšením.“ 

Falkon vesele zazpíval a usedl mu na rameno. John se usmál a šel před dům, kde posílil zabezpečení. Když se vrátil do kuchyně, Harry se zvedl a zeptal se: „Tak v čem bude spočívat náš trénink?“

„Nejdřív bych s tebou rád vyřešil ještě jednu věc. Jde o to, že se musíme domluvit, co bude po prázdninách. Já bych navrhoval, aby ses tam vrátil. Co si o tom myslíš?“

„Když já nevím, Johne. Po smrti Brumbála, jsem si dal slib, že se do Bradavic nevrátím a že budu pátrat po viteálech. Navíc, co bude s naším tréninkem? Přece bych se nemohl každý den po vyučování ztratit a jít sem trénovat.“

„O viteály se neboj, po těch budu pátrat já a když nějaký najdu, tak tě vezmu s sebou. Potom jsi se ptal, co by bylo s naším tréninkem. I na to je snadná odpověď. Když ti řeknu, že jsem byl v Bradavicích a mluvil jsem s Minervou McGonagallovou o místu učitele Obrany proti černé magii a že po určitém testu mě přijala, tak si myslím, že o náš trénink se nebudeš bát.“

„Ty jsi přijal místo učitele Obrany? Ty jsi blázen, ale dobře, když tam budeš taky, tak bude asi bezpečnější, abych tam byl i já. Má odpověď je, že se vrátím do Bradavic.“

„Dobře, Harry. Teď ještě problém tvé a mé totožnosti. Minervě jsem řekl, že se jmenuji John Cleverest. Teď se musíme rozmyslet jestli máme „přišít“ novou identitu i tobě nebo udělat z mrtvýchvstání. To už já za tebe nerozhodnu. Musíš si vybrat ty sám.“

„Pokud si vyberu novou identitu, tak mě stejně poznají podle obličeje. Takže si-“

„Nepoznají. Zapomněl jsi, že tě budu učit physiognomii?“

„Aha, máš pravdu. Zapomněl jsem. No, tím by se vyřešila podoba,“ na chvíli se zamyslel a pak řekl, „dobře, tak taky nějakou novou identitu.“

„Tak co třeba Harvey?“

„A příjmení?“

„Stejné jako já. Takže Cleverst.“

„Tak dobře. Kdy začne trénink?“

V té chvíli se John rozesmál.

„Co je?“

„No, já jen, že jsi celej žhavej do toho tréninku. Myslím, že do tří dnů tě to přejde. Začneme cvičit za chvíli, ale nejdřív tě přihlásíme do Bradavic.“

Vyčaroval si pergamen, brk a začal psát.

 

Vážená paní ředitelko Bradavické školy čar a kouzel,

měl bych zájem o studium v Bradavicích. Šest let jsem měl domácího učitele, ale chtěl bych nastoupit do školy. Můj bratr u vás přijal místo učitele Obrany proti černé magii. Přál bych si tam být také. Prosím o odpověď obratem. Předem děkuji.

Harvey Cleverst

 

Dopsal a podal dopis Harrymu. Ten jej přelétl očima a uznale kývl. Pak zavolal Falkona a poprosil ho, aby ten dopis odnesl k ředitelce Bradavic. Ten vzal dopis a zmizel v plamenech. Potom ho John vzal do jednoho z horních pokojů, kde vytáhnul hůlku a začal s ní dělat velmi složité pohyby a něco mumlat. Po dvou minutách se pokoj změnil k nepoznání. Byl snad šestkrát větší než předtím. Byl plný mudlovských posilovacích strojů a taky činek. Pak se přesunuli do podzemí a tam si vyčarovali tělocvičnu, ve které si budou zkoušet kouzla. Potom zašli do knihovny, kde John vytáhl malý balíček a mávl nad ním rukou. Ten se zvětšil a když ho otevřel byli v něm knihy. Ale kolik? Měl tam snad padesát knih. John zase jen mávl rukou a knihy se sami urovnali do polic. Pak si sedli do obýváku a John začal sestavovat rozvrh. Vypadal nějak takhle:

 

 

700-900

900-1200

1200-1300

1300-1500

1500-1700

1700-2000

Pondělí

Snídaně+ rozcvička

Posilovna

Oběd

Čtení

Kouzla+lektvary

Procvičování umění

Úterý

Snídaně+ rozcvička

Procvičování umění

Oběd

Čtení

Kouzla+lektvary

Posilovna

Středa

Snídaně+ rozcvička

Posilovna

Oběd

Čtení

Kouzla+lektvary

Procvičování umění

Čtvrtek

Snídaně+ rozcvička

Procvičování umění

Oběd

Čtení

Kouzla+lektvary

Posilovna

Pátek

Snídaně+ rozcvička

Posilovna

Oběd

Čtení

Kouzla+lektvary

Procvičování umění

Sobota

Snídaně+ rozcvička

Procvičování umění

Oběd

Čtení

Kouzla+lektvary

Posilovna

Neděle

Snídaně+ rozcvička

Posilovna

Oběd

Čtení

Kouzla+lektvary

Procvičování umění

 

Pod rozvrhem byl ještě dodatek: V sobotu a v neděli je budíček o půl hodiny později a večerka o půl hodiny dřív.

 

Byla neděle, a tak se John rozhodnul, že pro dnešek mu dá ještě volno a že s tréninkem začnou zítra. Harry toho, že se dnes ještě nejde trénovat, využil a začal se vyptávat.

„Řekni mi, jak je možné, že mě našli na ministerstvu, když já jsem se nehnul z tohoto místa?“

John se nervózně ošil a řekl: „No, víš když jsme tady byli první noc, vytvořil jsem tvůj klon, zabil ho a odnesl na ministerstvo. Musel jsem předstírat, že jsi mrtvý, aby po nás nešel Voldemort.“

Harry vykulil oči a nevěřícně se zeptal: „Ty jsi mě zabil?“

„Ne, Harry nezabil. Pouze tvůj klon. To kouzlo tě budu taky učit.“

„Proč jsi na vytvoření té posilovny použil hůlku, když umíš kouzlit i bez ní?“

„Ze dvou důvodů. Zaprvé když použiji hůlku, tak se síla mého kouzla zvyšuje a taky proto, že mě to tolik nevyčerpává. Třeba když jsem tě oživoval, jsem taky použil hůlku a i tak mi to vzalo mnoho energie. Kdybych tě chtěl oživit bez hůlky, tak bych nepomohl tobě a ještě bych zabil sám sebe.“

„Co všechno budeme probírat za kouzla?“

„Chci tě naučit pokročilá obraná i útočná kouzla. Z bílé, z černé magie a z neutrální magie.“

Harry vykulil oči.

„Z černé magie?“

„Ano, Harry, černá magie je stejně účinná jako bílá.“

Harry si v duchu říkal: No to bych teda rád viděl.

„Jo, tak ty bys to rád viděl? Tak si počkej na zítřek.“

„NEČTI MI MYŠLENKY!“ zařval Harry, „JAK MÁ ČLOVĚK MÍT ALESPOŇ TROCHU SOUKROMÍ, KDYŽ MU FURT NĚKDO ČUMÍ DO HLAVY?“ pak se uklidnil a řekl, „Promiň, nevím proč jsem tak vyletěl.“

„To nevadí. Taky jsem se dřív neuměl ovládat. Tak a teď pokud už nemáš další otázky, tak se můžeš začít učit, protože trénink se ti líbit nebude. Lektvary budeš muset umět nazpaměť a teorii kouzel taky. Takže, když budeš chtít, tak si v knihovně vezmi nějaké knihy.“

Harry se doopravdy zvedl a šel si najít něco na čtení. Když se vrátil, objevil se před ním Falkon a podával mu dopis s Bradavickou pečetí.

 

Vážený pane Cleverste,

velice ráda Vás příjmu do Bradavic. Váš bratr se mi o Vás už zmiňoval. Dne 25. srpna Vás čekám v Prasinkách, kde vám představím ostatní profesory a zařadíme do koleje.

Už se těším až Vás osobně poznám.

S přáním všeho dobrého M. McGonagallová

Ředitelka Bradavické školy čar a kouzel

 

John řekl jen „Gratuluji“ a přivolal si taky nějakou knížku. Začetl se a Harry následoval jeho příkladu. Četli si dlouho a John o půl osmé řekl: „Být tebou, tak přestanu číst a jdu spát, protože zítra brzo vstáváme.“

„Počkej Johne, ty vstáváš taky?“

„A to sis myslel, že tě nechám bez dohledu? Hodně blbej nápad.“

„No, tak jo. Jdu spát. Dobrou noc, Johne.“

„Dobrou Harry.“

 John si ještě chvíli četl a pak šel taky spát. Ráno s Harrym někdo hodně hrubě třásl. Když otevřel oči uviděl Johna, jak se mračí a povídá: „Tebe vzbudit bez vody je zázrak.“

„Já vím, Ron mi to opakoval denně.“

„Tak teď už nekecat a vstávat. Máš dvě minuty na to, abys ses oblékl a přišel za mnou do podzemí. Když nepřijdeš bude trest.“

Harry se chtěl na něco ještě zeptat, ale John už byl pryč. Oblékl se a seběhl do podzemí, kde John koukal na hodinky. Když Harry přiběhl zvedl hlavu a řekl: „No, máš štěstí a teď už dost řečí a dej si dvacet koleček na zahřátí. Poběžím vedle tebe a budu tě pobízet.“

Hned, jak to dořekl, tak se rozběhl a Harry běžel vedle něj. Prvních pět koleček bylo v pohodě, ale potom začal zpomalovat. John ho, ale nenechal vydechnout. Zařadil se za Harryho a vždy když zpomalil, kopnul ho do zadku. Po dvanáctém kolečku už jen tak tak klopýtal. John se nakonec smiloval a snížil to na patnáct. Pak mu dal dvě minuty pohov a začal rozcvičku. Dělali protahovací cviky na celé tělo a pak musel Harry dělat patnáct kliků, dvacet sedů-lehů a třicet dřepů. Když skončil teklo z něj, že by naplnil bazén. John si ho přeměřil kritickým pohledem a řekl, že ještě než půjde na snídani dá si pět koleček. Když Harry skončil s kolečkama a dobelhal se do kuchyně bylo tři čtvrtě na devět. Rychle se najedl a pak šel s Johnem do posilovny. Tam trénoval na všech strojích, které tam byli. A to jich tam bylo dohromady třicet. Na každém makal šest minut a když skončil byl  hrozně utahaný a polámaný, jak si jeho tělo zvykalo na tu zátěž. Když se dobelhal do kuchyně, John se na něj usmál a řekl: „No, teď máš hodinu čas na oběd. Abych nezapomněl, dneska si nebudeš číst, musím vyzkoušet, co všechno umíš, abych věděl, co všechno tě mám učit. Teď se najez a odpočiň si, v jednu hodinu si pro tebe přijdu.“

S tím odešel a Harry se pustil do oběda. Pak šel do obýváku, natáhl se na gauč a usnul. Když se vzbudil viděl nad sebou Johna. Vstal a šli do podzemí, kde bylo něco jako bludiště. Harry na to vyvalil oči a John mu řekl: „Tím teď musíš projít, když se podíváš, tak to má jen jednu cestu. Klidně použij i kletby, které se nepromíjejí. Tady je ministerstvo nezachytí. Hodně štěstí.“

Harry vešel a vchod se za ním uzavřel. Ušel asi pět metrů, když se prudce ochladilo a Harry si všimnul, jak se k němu blíží mozkomor. Vybavil si jakou měl radost, když zjistil že má bratra a vyčaroval patrona. Ten mozkomora zahnal a Harry se mohl vydat dál. Po dalších patnácti metrech narazil na sfingu. Ta mu položila hádanku.

 

„Bradavice na nose, a pár kouzel v puse.

Tak mě znají mudlové, a já žena jsem.

Přidej k první slabice, písmeno hada.

A zjistíš co získat by chtěl, ten kdo smrti se bojí.

 

Harry se zamyslel a pak začal řešit postupně hádanku.

„Jako ženu s bradavicí si mudlové představují ježibabu. Písmeno hada je S, ale to nedává smysl, jak by někdo mohl chtít jes?“ na chvíli se zamyslel a pak vykřikl, „moment, už vím, na první část je odpověď čarodějnice, takže ten, kdo se bojí smrti chce získat ČAS.“

Sfinga se usmála a ustoupila mu z cesty. Šel už asi pět minut a pořád nenarazil na nic dalšího. Na klidu mu to rozhodně nepřidalo, a tak když na něj z boku zaútočil vlkodlak, byl na něj připravený. Uskočil dopředu a poslal na něj kletbu Sektusempra. Ta vlkodlaka ošklivě zranila, ale pořád se ještě držel na nohou. Harry na něj použil několik kouzel, ale ty s vlkodlakem nic nezmohli. Pak se Harry naštval a poprvé vyřkl kletbu, která se nepromíjí.

„Avada Kedavra.“

Z hůlky mu vyrazilo zelené světlo a odhodilo vlkodlaka na stěnu. Harry se otočil a šel dál. Po cestě ještě potkal dva upíry, které uškvařil kouzlem Lumos Ra. Dál ještě bubáka a pak se musel vypořádat s kletbou Imperius a Cruciatus. To bylo vše z obrany. Taktéž musel ukázat své schopnosti v přeměňování a lektvarech. Až na ty lektvary dopadl celkem dobře. Když vyšel ven, John na něj čekal a řekl: „Teď už tě čeká jen poslední úkol. Budeme spolu zápasit, abych zjistil, jak si dobrý v soubojích.“

Dořekl a hned na Harryho vyslal odzbrojovací kletbu. Harry ji jen tak tak stihl odrazit a oplatit mu ji svojí vlastní. Zápas probíhal pořád stejně, John poslal nějaké kouzlo, Harry ho vykryl a oplatil mu ho stejným kouzlem. Když takhle bojovali už asi půl hodiny, tak to Johna přestalo bavit a zahltil Harryho kouzly. Pálil po něm jedno za druhým a schválně tak, aby na každé musel použít jiný štít. Harry se držel ještě asi pět minut, ale pak jedno kouzlo proniklo jeho obranou a srazilo ho na kolena. Už byl bez šance, protože do něj narazili ještě čtyři další, které letěli za tím prvním. Pak už Johnovi nedělalo problém odzbrojit ho kouzlem Expeliarmus. Když se podívali na hodiny zjistili, že už je pět hodin, a tak se pustil John do vysvětlování, co budou probírat.

„Původně jsem chtěl, že tě naučím physiognomii, ale začnu raději nitrobranou. Vzhledem k tomu, že už jsi se ji učil, tak základy už znáš. To bude výhoda, takže já zkusím nitrozpyt a ty mě zkusíš vytlačit z hlavy. Jasné? Tak dobře. Legilimens!“

Harry cítil, jak se mu někdo dostává do hlavy. Začal se bránit a po chvíli začal tlak doopravdy ustupovat. Když ten tlak úplně zmizel, zjistil že klečí na zemi a že je zadýchaný jako kdyby uběhl maratón. Zvedl se a John mu s úsměvem řekl: „To nebylo špatné, ale pořád máš ještě, co dohánět. Teď to zkusíme ještě jednou a ty mě zkus vytlačit dřív než něco stihnu uvidět. Legilimens!“

Harry se doopravdy začal bránit hodně rychle, a tak ho za chvíli vytlačil. Zjistil, že se ani moc neunavil, ale přesto trochu zrychleně dýchal. Ten den ho ještě John naučil jak mít nitrobranu zapnutou dřív než mu někdo do hlavy vleze. Harry se snažil, ale zatím mu to moc nešlo. Když si všimli, že už je osm hodin, dali si večeři a šli spát.

Ráno ho John zase vzbudil v sedm a šli se rozcvičit. Poté si dali snídani a šli trénovat nitrobranu. Tak to šlo každý den. Za tři dny už Harry uměl dokonale nitrobranu, a tak začali trénovat physiognomii. Ta už byla trochu těžší, ze začátku mu vůbec nešla, ale po dvou týdnech usilovného tréninku mu šla sama od sebe. Vybral si novou podobu a už v ní zůstával.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.