Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 7

Kapitola 7:Setkání s profesory a první viteál

Od této kapitoly budu Harryho oslovovat pouze Harvey.

Když Harvey zvládl Physiognomii, naučil ho John tiché přemístění, které jde použít i v místech, kde se nedá přemisťovat. Jediné, co bylo vidět, byl světelný záblesk.

Jakmile se Harvey ráno probudil a podíval se na hodiny, zjistil, že je osm hodin. Lekl se a v tu chvíli byl úplně probuzený. Začal si nadávat: „Že já blbec, si ten budík nikdy nenastavím. John mě zabije. Posledně, když jsem přišel pozdě, jsem dělal sto kliků a to bylo na začátku našeho tréninku. Teď jich budu dělat nejmíň tři sta. To bude hrůza.“

Mezitím, co si nadával, se rychle oblékl a vyrazil z pokoje, jak velká voda. Když probíhal halou, otevřeli se dveře do kuchyně a v nich se na něj udiveně díval John.

„Kam tak letíš?“

Harvey na něj vytřeštil oči a zeptal se: „Copak dneska nebude rozcvička?“

Teď na něj vyvalil oči John a po chvíli se začal smát.

„Já ti zapomněl říct, že dnes nebude rozcvička, ani trénink. Copak nevíš kolikátého je dnes?“ když Harvey zavrtěl hlavou, tak pokračoval, „dneska máš setkání s těmi profesory z Bradavic a poté se ještě půjdeme podívat po jednom viteálu.“ 

„Ty jsi ho našel?“ zeptal se udiveně Harvey.

„Ano, myslím si že ano, ale nejsem si stoprocentně jistý. Běž se nachystat a pomalu půjdeme.“

Harvey se otočil o sto osmdesát stupňů a tryskem vyběhl do koupelny, kde se osprchoval. Když si oblékl stejný hábit jako John (stříbrný protkávaný zlatem), sešel do kuchyně a John se zvedl. Poté se přemístili do Prasinek.

 

Mezitím v Prasinkách

V hospodě U tří košťat seděli všichni profesoři z Bradavic. Byli velmi smutní, protože za krátkou chvíli je potkali hned dvě nehody. Na konci roku umřel Albus Brumbál a v polovině prázdnin i další mocný kouzelník, Harry Potter.

„Tak, kde máš toho nového studenta, Minervo?“

„Trpělivost Filiusi. Pan Cleverst se brzy ukáže.“

Jako na utvrzení jejich slov se zablesklo a na místě, ze kterého vyšel ten záblesk, se objevili dva kouzelníci. Všichni přítomní, až na Minervu, vykulili na neznámé oči, div jim nevypadli z důlků. Ten vyšší přešel k Minervě a potřásl si s ní rukou. Minerva se otočila na ostatní profesory a oznámila jim: „Tohle je Johnathan Cleverst, náš nový profesor Obrany proti černé magii.“

Harvey zatím stál kousek za nimi a mezitím, co si John potřásal rukou s ostatními kolegy, k němu přešla profesorka McGonagallová.

„A vy budete určitě Harvey, váš bratr vás velmi chválil a i já jsem zvědavá, jak jste dobrý.“

Potřásla si s ním rukou a Harvey jí odpověděl: „Jsem velice rád, že mohu studovat v Bradavicích.“

Poté představila Harveyovi ostatní profesory. Kromě jedné mladé dámy, kterou mu představili jako profesorku Queenovou, která bude učit Přeměňování, všechny znal. Po chvíli se John a Harvey rozloučili a odešli. Harvey se chytil Johna, který je oba přemístil. Když se Harvey rozhlédl, zjistil že stojí na Grimmauldově náměstí. Vytřeštil oči a zeptal se: „Chceš říct, že někde tady, je viteál?“

„Ano, je přímo na ústředí. Zastírací kouzlo už umíš, takže se oba zastřeme. Jediný, kdo mě uvidí budeš ty, takže se drž přímo za mnou.“

Zastřeli se a vyrazili. Po cestě si Harvey vybavil adresu a dům se začal rýsovat. John opatrně a potichu otevřel dveře a vstoupil do haly. Harvey vklouzl těsně za ním. John zamířil k ukřičenému obrazu paní Blackové. Potichu odhrnul závěs a s úsměvem za něj vlezl. Harvey ho následoval a zjistil, že obraz pořád spí. Poté začal John objíždět rukou po rámu. Zarazil se na jednom suku a stiskl ho. Obraz se odklonil a Harvey zjistil, že tam vede dlouhá chodba do podzemí, kterou se poté vydali dolů. Už šli asi dvě minuty a stále ještě klesali. Harvey nevěděl proč, ale svíral ho divný pocit. Že by to byla nejistota, úzkost či snad dokonce strach?

„Klid, brácho. Já měl taky strach, když jsem šel pro první viteál. Nemáš se za co stydět. Taky nemáš důvod se bát, jsem tu přece s tebou já.“

„Který viteál to je?“

„Pokud se nepletu, tak je to-“

Víc už nestihl říct, protože se ozval strašný řev, který by mohl klidně rozbíjet skla.

„Kur… tak tohle jsem nečekal.“

„Co to je?“ zeptal se Harvey.

Teď už bylo jasně vidět, že se klepe strachy.

„To je Bánší. Něco jako smrtonoška, ale desetkrát hnusnější a taky nebezpečnější. Pojď potichu zamnou.“

Tiše se vydali dál. Najednou se ze zatáčky vyřítila velká, škaredá ženská, která létala, měla rozcuchané vlasy a nohy neměla vůbec žádné. Jak si Harvey domyslel, byla to Bánší.

Když je uviděla, v očích jí začali plát veselé plamínky. I John vypadal zaskočeně. Namířil na ni ruce a poslal pár kouzel. Ta jí nic neudělala a už se rozlétla směrem k nim. Johna něco napadlo, namířil ruce před sebe a kousek před Bánší vytvořil ohnivou stěnu. Bánší se lekla, ale už nestačila zastavit a proletěla tou stěnou. Hadry, které na sobě měla, začali hořet a spálily ji na popel. Harvey se uklidnil, když si všimnul, že z ní zbyla jen hromádka popela, ale John se neustále rozhlížel a měl ve tváři zajímavý výraz.

„Co se děje Johne?“ zeptal se Harvey, když si všimnul, jak se tváří.

„Jde o to, že bývají dvě. Matka a dcera. Tohle byla dcera, ale nevím, kde je matka.“

Jen to dořekl, tak se ozval ještě horší řev něž předtím. Poté vyletěla ještě dvakrát, tak veliká Bánší. Harvey proti své vůli vykřiknul. John zkusil ten samý trik jaký předtím. Bohužel, ten nevyšel. Napřáhl k ní ruku a z ní mu vystřelil velký ohnivý jazyk. Začal ji pálit, ale šlo to těžko. Už jí zbývalo jen pět metrů. Čtyři. Tři. Dva. Metr před nimi ji oheň přemohl a ona se jim zhroutila k nohám. Harvey i John vydechli úlevou.

Vydali se dál, až dorazili k železným dveřím. John se je snažil zničit různými kouzly, ale nešlo to, a tak se nad tím poté zamyslel. Harvey šel, mezitím, ke dveřím. Vytáhl hůlku a namířil ji na dveře.

„Alohomora.“

Nedoufal, že by to mohlo vyjít, a proto byl velmi překvapen, když dveře vrzly a otevřely se. John otevřel pusu údivem a poté se rozchechtal.

„Tak to mě nenapadlo. Udělal to velmi chytře, když dal na ně kouzlo, které jde zrušit jen jedním. Vybral si alohomora, protože věděl, že je to kouzlo, které by každý jako první vyzkoušel, a proto ho nikdo nedělá. Skvělá práce, Harvey.“

„Děkuji, pane profesore.“

Když vešli zjistili, že se ocitli v kruhovité místnosti. Uprostřed byl stolek a na něm stála hlava, která se používají ve zlatnictví, na výstavu šperků. Na krku jí visel řetízek. Ten, který šli Brumbál s Harveyem hledat a kvůli kterému zemřel. Harvey posmutněl, když si na to vzpomněl. John natáhl ruce před sebe a řekl: „Kniho dědiců, poraď mi.“

Chvíli nato se před ním objevila zlatá kniha. Otevřel ji a vyhledal si kapitolu Viteály. Nedáme vám popis, jak je vyrobit, ale jak je zničit. Jak to udělat, už věděl. Kousek vynechal a poté si přečetl: Jak poznáme viteál? Použijte kouzlo viteálus identifi. Poté už se nerozmýšlel a namířil na řetízek rukou.

„Viteálus identify.“

Řetízek se černě rozzářil. John se usmál a řekl: „Je to ten viteál.“

Vytáhl si hůlku a namířil ji na něj.

„Viteálus depolaritus.“

Viteál se znovu rozzářil a poté zhasl. Otočili se, že se přemístí, ale nešlo to. Akorát pokrčili rameny, John vyčaroval oheň a Harvey přivolal Falkona. Ten je přenesl zpátky do domu.

Byl už večer a oni byli hodně unavení. Navečeřeli se a šli spát. Harvey byl šťastný. Podařilo se jim zničit alespoň jeden viteál a on je zase o krok blíž k zabití Voldemorta.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.