Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 8

Kapitola 8:Informátor a útok na Příčnou ulici

Do konce prázdnin už zbýval jen poslední týden a Hervey se čím dál víc zlepšoval v kouzlech a začal se učit nitrozpyt. Chtěl se sice učit nejdřív zvěromágství, ale John řekl jednoduše „Ne“ a tím byla Herveyova naděje na ciprcampr. Už uměl nitrobranu a nitrozpyt nebyl tak obtížný jak si myslel. I samotný John žasnul jak je možné že to Harveyovi jde tak snadno. Když zase jednou cvičili tak John už se naštval: „Jak to sakra děláš, že ti to jde tak snadno? I mě dělá problém udržet nitrobranu když se do mě pustíš.“ „Já za to nemůžu, ale jedno vím jistě.“ „Jo, a co to je?“ „Že to není učitelem.“ A začal se smát na celé kolo. To Johna ještě víc naštvalo a tak se mu pokusil vniknout do hlavy. A ono to nešlo. Hervey se přestal smát a s úsměvem mu řekl: „Nejde to že? Docela mi to i jde. Není to tak obtížné, když tomu příjdeš na kloub.“ „No jak chceš. Cítíš se na to, pustit se dál?“ „To myslíš vážně?“ „No když ti to jde tak už tě nemám co učit, ale budu občas zkoušet se do tebe dostat.“ Mávl rukou a v ní se mu objevil klobouk. „Jsou v něm dva lístečky. Na jednom je napsané Zvěromág a na druhém je myslomág. Podle toho který vytáhneš tě začnu učit dál.“ Hervey šáhl do klobouku a vytáhl lístek na kterém bylo: „Zvěromág.“ Hervey zavískl radostí a John se také usmál, ale spíš výrazem potěšení. „No výborně teď se zasmějeme.“ „Proč myslíš?“ „Protože zvěromágství je jedno z nejobtížnějších čarodějných umění.“ Hervey trochu posmutněl když to slyšel. John mu podal papír na kterém byl popsán lektvar. „COŽE? TY SI DĚLÁŠ PRDEL NÉ, JAK TO MÁM VYROBIT VÍŠ JAK TO BUDE TĚŽKÝ?“ Zařval Hervey, když si přečetl recept. „Ano vím. A proto jsem ti ten lektvar dal. Ale ještě půjdeme pro přísady.“ John zamířil ven z domu. Tohle Hervey udivilo: „Kam to jdeme, vždyť přísady jsou na půdě.“ „Podíval jsi se na ten papír?“ „Jo“ „A nevšiml sis že pod přísadami je napsané že „přísady nesmí být víc jak DEN staré?“ „Ne to jsem si nevšiml.“ „Pojedeme postupně. Všude půjdu s tebou, ale přísady si budeš získávat sám.“ „Takže jako první tam mám dračí krev.“ „Dobře vezmeme Rumunsko. Tam je nejvíc kolonií s draky.“ Oba se přemístili. Objevili se u vchodu do jeskyně. „Tak hurá do toho, já tu na tebe počkám.“ „A jak mu mám asi odebrat krev?“ „Pokud bude spát tak máš vyhráno. Trefíš ho uspávací kletbou. Když drak spí je méně odolný. Pak už to nebude moc těžké.“ „A když bude vzhůru?“ „Tak to bude horší. To bych ti šel pomoct. Běž pomalu dál a pokud bude vzhůru tak pro mě přijď.“ „Dobře.“ Vešel dovnitř a po dvaceti metrech ho uviděl. Byl nádherný Maďarský trnoocasý. Bohužel pro Hervey byl vzhůru. Neviděl ho (drak Hervey ne obráceně). Byl otočen zády a Hervey šel pomalu k němu. Vyčaroval si mudlovskou injekci a bodl ji drakovi do ocasu. Drak se ani nepohnul, ale Hervey zjistil že si zohnul jehlici. Vyčaroval novou a použil na ni zatvrzující kouzlo. Znovu bodl. Tentokrát se to podařilo. Drak sebou trochu zavrtěl, ale neotočil se. Hervey začal pomalu vysávat krev. Po dvou minutách měl potřebné množství a vytáhl injekci. To ale neměl dělat. Drak to cítil otočil se a koukal na Hervey. Ten zbledl a vyletěl z jeskyně. Drak se ovšem hnal za ním. Když vyběhl John řekl: „No konečně, už jsem se chtěl po tobě jít podívat. Co je? Vypadáš jako by ti byl ten drak za prdelí.“ Jen to dořekl už se vyhnal z jeskyně drak a začal se rozhlížet po tom malém skřetovi který ho bodl do ocasu. Když ho uviděl John, tak se zatvářil jako by ho boleli zuby. Než stihl John nebo drak něco udělat ozval se za nimi hlas: „Konjuktivitus.“ Kouzlo narazilo drakovi do očí a ten sebou praštil o zem. Když se John a Hervey otočili spatřili tam nějákého smrtijeda. Hervey se lekl, ale John se ulehčeně usmál. „Díky za pomoc Severusi.“ To s Herveyem málem seklo. „Můj bratr a smrtijed? A k tomu ještě Snape.“ V těle mu začal pulzovat hněv. „TY ZASRA... ZRÁDCE. TY JSI HO ZABIL.“ Zařval na něj vztekle a než mohl John nebo Severus zareagovat, tak na něj poslal Hervey kletbu Cruciatus. Severus se začal zmítat na zemi a křičet. John rychle napřáhl ruku a odzbrojil Hervey. Severus sebou přestal házet a pomalu se zvedal. „Jsi v pořádku Severusi? Odpusť mu. Já mu to zatím neřekl.“ „To je dobrý. Pottere vy byste se mohl měřit i s pánem zla. Ani u něj jsem při Cruciátu nekřičel.“ „CO TO TU  NA MĚ ZKOUŠÍTE. ON ZABIL BRUMBÁLA A TY SE HO JEŠTĚ ZASTÁVÁŠ?“ Zařval na Johna. „Hervey uklidni se. Není to tak jak se zdá. On ho sice zabil, ale bylo to domluvené.“ „Cože“ Zeptal se udiveně. Nemohl to pochopit. Jak by to mohlo být domluvené? To není možné. Johna ovládají kletbou imperius, nebo to není John. „Ty snad zapomínáš na to, jak jsem mocný.“ „Já ale nic neřekl.“ „Myslozpyt.“ „Takže s tebou můžu komunikovat myšlenkami?“ Zeptal se v duchu. „Ano, ale já ti nemůžu odpovědět myšlenkou.“ „Tak proč se ho zastáváš?“ „Protože Brumbálova vražda byla předem domluvená.“ „Jak?“ „Tady ne. Půjdeme k nám domů a tam si to vysvětlíme.“ Po tomto proslovu, se přemístili do domu. Když se usadili Snape se zeptal: „Co jste tam vlastně dělali?“ „Lektvar zvěromága. Potřebovali jsme ingredience.“ „TO JSI HO DOVNITŘ POSLAL SAMOTNÉHO?“ Zařval vyděšeně. „Ano. Kdyby se držel mých pokynů, tak by se nic nestalo. Proč jsi to dělal sám a nepřišel pro mě?“ „Byl ke mně otočený zády myslel jsem že to zvládnu. Ale ještě pořád jsi mi nevysvětlil, jak to bylo domluvené.“ „Severus se musel zavázat neporušitelným slibem Narcise Malfoyové, ale to víš. Brumbál o tom věděl a přikázal Severusovi, že ten slib bude muset dodržet. Byli jsme domluvení, že když se to stane, tak Severus bude dodávat informace mě.“ „Tak dobře. Pokusím se vám ještě naposledy věřit.“ „Děkuji Hervey.“ Řekl Snape. Po tomto prohlášení vyvalil Hervey oči: „On poděkoval? To není Severus Snape. Ten nikdy neděkuje.“ John se začal smát, až spadl na zem. Snape a Hervey na něj koukali, co se mu stalo. Když se dosmál a zvedl se, tak jim hned vysvětlil čemu se tak smál: „Sorry to ta Herveyova myšlenka. Myslel si že to nejsi ty, protože ty prý nikdy neděkuješ.“ A znovu se začal smát a přidal se i Snape. Né tím ledovým smíchem, ale pořádným od srdce. Když se dosmáli, tak John položil Severusovi otázku: „Proč jsi vlastně přišel?“ Severus zvážněl: „Voldemort se chystá zaútočit na Bradavický expres.“ „To je zlé. To je velmi zlé.“ „To vím i bez tebe, jinak bych nechodil.“ „Děkuji že jsi nám to přišel říct. Budem alespoň vědět že máme být připravení.“ „Co s tím hodláš dělat?“ „Mám plán. Hervey odedneška změna rozvrhu. Budeš posilovat a učit se kouzla nic víc.“ „COŽE? TY SI ZE MĚ DĚLÁŠ PRD.. Co bude s tím zvěromágstvím?“ „ To zatím přerušíme a v Bradavicích se do toho pustíme znovu.“ „Ale proč?“ Nechápal Hervey. „Ve vlaku budeme každý sedět na opačném konci a budeme po nich metat kletby jen se tam ukážou. Pustíme se do černé magie a to ještě dnes. Pokud nás Severusi omluvíš tak mi půjdeme cvičit.“ „Jistě. Já už půjdu, ať vás neruším.“ „Počkejte něco mě napadlo.“ Zvolal najednou Hervey. „Pospícháte hodně, nebo se můžete zdržet?“ „Nespěchám. Času mám dost. Proč?“ „Co kdyste mě učil černou magii?“ „Cože? Já?“ „No ano. Jste na ni nejlepší. A má to ještě jednu výhodu.“ „Jakou?“ Zeptal se s jistou dávkou netrpělivosti. Bylo vidět že ho to zaujalo. „Na Johna bych se bál použít kletbu, protože ho mám rád. Kdežto my jsme si nikdy moc nepadli do oka, takže na vás se nebudu bát zkoušet i těžký kalibr.“ „Dobře, budu vás učit, ale mám dvě podmínky.“ „Jaké?“ „Nebudete na mě zkoušet kletbu smrti.“ „Dobře to klidně beru.“ „Fajn. A za druhé: budeme si tykat.“ „Jak chcet… jak chceš Severusi.“ „Jdeme na to.“ Usmál se Severus.

O čtyři hodiny později.

Severus už učil Hervey kletby třetího stupně, Když ho najednou začalo pálit znamení zla. „Pán nás volá, musím jít. A ty si dál procvičuj kletby které jsem tě už naučil.“ Otočil se a odešel. Hervey šel do kuchyně, že si dá něco k snědku. Vlezl dovnitř a uviděl Johna nad novinami. „Tak co je tam něco zajímavého?“ „Ani ne. Voldemort zničil dvě další vesnice. Brousek je posranej strachy z Voldemorta, a zaměstnanci ministerstva se začínají bouřit, kvůli nízkým platům. Prostě vše při starém.“ Jen to dořekl tak se před ním objevil popsaný pergamen. John zbledl a vzal pergamen do ruky. Přečetl si co tam stálo a ztuhl. Pergamen spadl na zem a Hervey ho zvedl. Začal číst: „Pán zla se chystá za hodinu zaútočit na příčnou ulici. Informuj řád a buď tam taky. I Hervey. S. Snape.“ Hervey taky ztuhl. „Tak co myslíš si že jsi připraven?“ „Ano. Jsem.“ „Fajn. Nachystej se a za tři čtvrtě hodiny buď připraven. Já jdu informovat Minervu.“ „Dobře, budu tě čekat.“ Když to John dořekl tak se přemístil a Hervey si začal opakovat kouzla. John se objevil před Bradavickou bránou a rychlím krokem se vydal k ředitelně. Když dorazil před chrlič, tak se sám otevřel a ze vnitř vyšla Minerva. „Zdravím Johne, co ty tady děláš?“ „Musím ti něco říct, nemohli by jsme jít k tobě?“ „Ale jistě.“ Když se posadili tak John se krátce podíval na Brumbálův portrét a pak spustil. „Voldemort hodlá zaútočit na Příčnou.“ „Co…cože?“ „Slyšela si ne?“ „Kdy?“ Za třičtvrtě hodiny.“ „Odkud to víš?“ „Mám u Voldemorta špeha.“ „Koho?“ „To ti neřeknu.“ V tom se ozval Brumbál: „Myslím že by bylo dobré, abys jí řekl všechno.“ „Úplně všechno?“ „Ano a začni svým jménem.“ „Dobře. Takže mé skutečné jméno je Jonathan Godrik Potter, jsem prvorozený syn Jamese Pottera a Lilli Evanesové. Jsem dědic všech čtyř zakladatelů Bradavic. Pokud jde o to od koho to vím, tak to vím od stejného člověka, který zabil Brumbála.“ Minerva po každém slově vyvalovala oči čím dál víc, ale po zdělení kdo je ten informátor, Překvapeně zalapala po dechu: „Snape?“ „Ano on.“ „On je zrádce, mu nevěřím.“ „To bylo domluvené. Celá vražda všechno. Brumbál věděl že Snape ho bude muset zabít. Znám se se Severusem a domluvili jsme se že pokud se stane že ho bude muset zabít, tak bude dodávat informace mě.“ John domluvil a podíval se na Minervu. „Dobře věřím ti, ale ještě mám jednu otázku.“ „Jakou?“ „Jak se ve skutečnosti jmenuje tvůj bratr?“ „Jmenuje se Harry James Potter.“ „Ale co to jeho tělo? Bylo snad falešné?“ „Ano i ne. Byl to jeho klon. Udělal jsem to kvůli tomu aby nám dal Voldemort pokoj.“ „To bylo moudré.“ „Jdi svolat řád a já se jdu nachystat.“ „Ty tam budeš taky?“ „Ano já i Hervey. Zatím sbohem.“ „Uvidíme se na Příčné.“ John odešel za hranice a přemístil se zpět do domu. Minerva se otočila na Albuse. „Opravdu to bylo domluvené?“ „Ano, ale teď už jdi svolat řád. Hlavně jim nic neříkej.“ Minerva po něm hodila pohledem typu: přece nejsem blbá. Otočila se a vešla do krbu. John přišel domů a začal hledat Hervey. Našel ho v tělocvičně, kde metal jednu kltbu za druhou proti…Voldemortovi. John se lekl a zařval: „Avada Kedavra.“ Pak přiběhl k Herveyovi. „Jsi v pořádku?“ „Proč jsi ho zabil?“ „Cože? Byl to Voldemort.“ Po tomto prohlášení se začal Hervey strašně smát. „To není Voldemort. To je jen klon.“ Namířil na něj hůlkou a řekl: „Finite incantatem.“ Postava se rozplinula a John si viditelně oddechl. „To nemůžeš dělat. Chceš aby mě z tebe trefil šlak?“ „A jak si mám trénovat kouzla když ty tady nejsi?“ „Mohl jsi udělat klon někoho jiného.“ „Voldemort je můj největší nepřítel, proto si ty kouzla trénuji na něm.“ „No tak dobře máme ještě čtvrt hodiny a proto tě naučím jednu kletbu pátého stupně.“ „Kterou?“ „Avada Kedavra“ „Ne. Já nechci zabíjet.“ „Hervey, to je nutné. Pokud je zavřou do vězení, tak si je s tama Voldík vyzvedne a budou vraždit dál. Navíc pokud toho samého smrtijeda potkáš třikrát tak už tě začne štvát.“ „Tak dobře.“ Další čtvrt hodinu trénoval Hervey kletbu smrti. Když už ji Hervey uměl, tak zjistili že mají deset minut do útoku. Oblékli si hábity (myslím ty stříbrné) a přemístili se na příčnou. Posadili se do zmrzlinářství, objednali si pohár a začali si číst noviny. Za pět minut se o pět domů dál objevili smrtijedi a začali všechno ničit. Lidé si jich všimli a začali se rychle přemisťovat pryč. Kromě dvou lidí ve stříbrných hábitech, kteří v klidu dál seděli ve zmrzlinářství a četli si noviny. Smrtijedi k nim hned zamířili. Když k nim přišli, tak jeden zvedl hlavu a řekl: „U tohoto stolu je obsazeno, ale kolem je dost volných stolů.“ Smrtijedi zavrčeli a jeden mu odpověděl: „Víš ty vůbec s kým mluvíš?“ „Ano Luciusi, vím to moc dobře. Mluvím s bandou idiotů, kteří slouží polokrevnému blbcovi, co si říká Pán zla a přitom umí jen pár základních kouzel.“ Po tomto prohlášení se druhá osoba rozesmála a smrtijedi na ně namířili hůlkou. Ti dva neznámí odhodili stůl a stoupli si k sobě zády. „Varuji vás. Nechte nás být pokud nechcete přijít k úrazu.“ V té chvíli se smrtijedi rozesmáli a znovu se ozval Malfoy: „Vy jste jen dva a nás je tady padesát.“ „Nezáleží na počtu, ale na zkušenostech.“ Smrtijedi se začali smát ještě víc a najednou se od těch dvou ozvalo jen „Accio hůlky.“ V tu chvíli se smrtijedi přestali smát a podívali se na ty dva, kteří teď v rukách drželi všechny jejich hůlky. Hodili ty hůlky na jednu hromadu a zapálili je. Hůlky zapraskali a zbyl z nich jen prach. Smrtijedi na to koukali dost překvapeně. Vtom se zatřásla zem a objevil se tam samotný lord Voldemort. Ke skupince u zmrzlinářství stál zády. Rozhlížel se na obě strany a divil se jak je možné že Příčná vypadá pořád stejně. „Vítej Tome. Jsme rádi že jsi se k nám taky připojil.“ Ozvalo se mu za zády. Rychle se otočil a uviděl tam dvě postavy ve stříbrných hábitech a kolem nich stojí jeho smrtijedi bez hůlek. „Kdo jsi?“ zasyčel na osoby. „To víš já ti to řeknu a ty to všem vykecáš.“ Odpověděl mu a oba se rozesmáli. „Za svou drzost zaplatíš životem Avada Kedavra.“ Osoba se jen vyhnula a řekla: „No tak to vidíte, jen pár primitivních kouzel. Co bych mohl čekat od křížence.“ Smrtijedi zařvali a vrhli se na ně. Oni jen mávli každý hůlkou a něco zamumlali. V tu chvíli smrtijedi leželi o třicet metrů dál v bezvědomí.  Voldemort pochopil že jsou velmi mocní. „Přidejte se ke mně a budete žít.“ „Dík ne. Já můžu žít a nemusím se přidávat k takovým idiotům.“ Voldemort už už otvíral pusu že něco řekne, ale ozvalo se hromadné PRÁSK a přemístila se tam polovina Řádu. Voldemort si uvědomil že prohrál a proto přemístil smrtijedy a než se přemístil i on sám, tak zasyčel na ty dva neznámé: „My jsme ještě neskončili.“ A přemístil se pryč. Ti dva se otočili k řádu a jeden řekl: „Příště zkuste přijít dřív.“ A taky se přemístili pryč. Řád na to koukal jak vyoraný myši a když se vzpamatovali, tak se pustili do oprav té části kterou se smrtijedům podařilo zlikvidovat.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.