Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Dědic čtyř mocných

Kapitola 9

Kapitola 9:Nový spojenci

V Godrikově dole.

Najednou se v domě se zábleskem oběvili dvě postavy. Podívali se na sebe a začali se smát na celé kolo. Když se v klidu postavili, shodili ze sebe hábity. Byl to John a Harvey. „Viděl jsi jak se Voldemort tvářil? Měl jsem co dělat abych se nerozesmál už tam.“ Zeptal se John „Jo, já taky.“ „Ale něco mě nepotěšilo.“ „Co se stalo? Vypadáš ustaraně.“ „Když jsme s ním mluvili, vlezl jsem mu do hlavy. Našel jsem to co jsem hledal. Plán na ten Bradavický expres.“ „No a co?“ „Hodlá tam poslat tvory kteří se jmenují Démoni.“ „Co jsou zač?“ „Jsou to tvorové z podsvětí. Málokdo se dostane do podsvětí. Na Voldemorta už to tam čeká. Co je ale horší, on už se tam vydal a přivedl na svět tři krále.“ „Co je na nich tak strašného?“ „Slouží Voldemortovi, nejdou zabít. Každého, kdo jim pohlédne do očí, popadne panický strach.“ Po této informaci Harvey zbledl: „To je nejde nijak zabít?“ „Ne, ale jde je zastavit.“ „Jak?“ „V každé rodině existuje černá ovce. U Démonů to není výjimka. Čtvrtý, jejich král králů, přešel na dobrou stranu a odešel z podsvětí. Naše jediná naděje je, že ho najdu.“ „Půjdu s tebou.“ „NE.“ Vykřikl až příliš prudce John. „Ty semnou nejdeš. Horší je že tě nemůžu nechat bez dozoru.“ „Proč?“ „Mohl by tě někdo napadnout a neměl by tě kdo učit další kouzla. Severus se sem občas zastaví, ale taky tu nemůže být od rána do večera.“ „A kdo tady teda bude?“ John místo odpovědi přešel ke krbu a vhodil tam letax: „Bradvická ředitelna.“ Vlezl tam a za chvilku byl zpátky. „Není tam nejspíš mají poradu řádu. Málem bych na něco zapomněl.“ Mávl rukou a v ní se mu objevili hůlky od smrtijedů. „Pošleme jim je zpátky.“ Znovu mávl rukou a hůlky zmizeli. „Tak a je klid. Počkáme než se vrátí ředitelka a pak za ní zajdu.“

 

Na Grimmuldově náměstí 12.

Když se řád vrátil s Příčné ulice všichni začali mluvit mezi sebou až jeden starší člověk zvolal na celou síň: „Mohli byste si posedat abychom to mohli probrat?“ Když se všichni utišili a posedali si tak se ozval Moody: „Kdo si myslíš že to byl Aberforthe?“ „Nevím Alastore a dělá mi to starosti nejdřív zemřel Harry a teď se na scéně objevili dva nový kouzelníci. Nic  o nich nevíme, ale je jisté že to byli velmi mocní kouzelníci viděli jste co udělali těm smrtijedům? Bylo jich padesát na dva a oni je všechny omráčili.Bohužel nevíme jestli se v příští chvíli neobrátí proti nám.“ Promluvil ten muž co je prve utišil. O těch dvou neznámých se debatovalo celou dobu ale už tam nebylo řečeno nic zajímavého.

 

V Temném sídle.

Lord Voldemort se posadil do svého trůnu a probudil smrtijedy. „Vysvětli mi jak se to stalo, Luciusi.“ „Můj pane, my jsme se dle vašich rozkazů přemístili na příčnou ulici a začali ji ničit.“ Zarazil se a přemýšlel co dál. „Pokračuj, Luciusi.“ „Ti dva, seděli ve zmrzlinářství a četli si noviny, jakoby jsme tam vůbec nebyli. Vydali jsme se za nimi a když jsme je obklopili, tak nás začali urážet. Vytáhli jsme na ně hůlky a v tu chvíli se postavili a řekli že pokud nechceme přijít k úrazu že je necháme. Rozesmálo nás to. Byli dva a nás bylo padesát. Když jsme je na to upozornili tak řekli že nezáleží na počtu, ale na zkušenostech. To nás rozesmálo ještě víc. Než jsme stihli něco udělat tak si přivolali naše hůlky a spálili je.“ Jen to dořekl, tak se objevil plamen a když zmizel leželi tam všechny jejich hůlky. „Které si myslel Luciusi? Tyhle?“ Zeptal se Temný Pán medově, ale přesto byla z jeho hlasu cítit hrozba. „M…m…můj pa…pane já…já ne…nevím jak je to možné. Všichni jsme viděli jak je zapálili.“ „Opravdu jste to viděli všichni?“ Zeptal se Voldemort a rozhlédl se po ostatních. „ANO PANE.“ Ozvalo se jednohlasně. „Dobře budu vám pro jednou věřit. Malfoy ty jsi měl velet této akci a pod tvým velení tato akce selhala. Víš že za neúspěch, je trest. Crucio.“ Zahřměl Voldemort. Malfoy se začal zmítat na zemi, ale k překvapení všech to Temný Pán brzy ukončil. „Mám pro tebe lepší trest. Přiveďte toho kluka.“ Dva smrtijedi odešli a za chvíli se vrátili s bezvládnou postavou. Hodili ji před temného pána. Nikdo neviděl kdo to je. Měl velkou kápi přes kterou mu nešlo vidět do obličeje. „Luciusi tento kluk mě zradil a ty ho budeš mučit.“ Lucius se s obtížemi postavil na nohy a namířil na postavu hůlku. „Crucio.“ Řekl ledově. Postava se začala zmítat a křičet. „Dost.“ Pronesl asi po pěti minutách Temný pán. „Teď se podívej koho jsi to mučil.“ Lucius mu sundal kápi, ale hned jak to udělal tak s křikem odskočil od té postavy a vyděšeně se na něj díval. Byl to jeho vlastní syn. Mučil vlastního syna. „Myslím si že to je pro tebe dostatečný trest.“ Pronesl po chvíli Voldemort. Lucius přešel k Drakovi a zvedl ho do náruče. Pak se otočil a opustil trůní sál. Voldemort se ho nesnažil zastavit. „Rozeberte si ty hůlky.“ Smrtijedi si je pobrali, ale jedna tam zůstala. „Severusi odnes tu hůlku Malfoyovi.“ „Jistě můj pane.“ Přivolal si ji a vydal se za Luciusem. Našel ho u jeho syna. „Co tu chceš Severusi?“ Zeptal se když zjistil kdo to vešel. Bylo vidět že brečel. Severus začaroval místnost proti odposlouchání, proti vniknutí a začal: „Pán mě za tebou poslal s tvojí hůlkou.“ „Víš Severusi mám teď sto chutí přejít na druhou stranu. Tam tě za neúspěch nikdo nepošle mučit vlastního syna.“ „Opravdu tam chceš?“ Zeptal se ho Severus. „Ano a už bych se nevrátil. Ale nikdo mi to neuvěří všeobecně jsem znám jako smrtijed.“ „Co kdybych ti pomohl?“ „Jak to myslíš?“ „Jsem špeh.“ „COŽE?“ „Slyšels ne? Můžu ti pomoct. Vezmu tě za člověkem kterému předávám informace. Je mocný i moudrý pomůže nám. Souhlasíš?“ „Ale co Draco a Narcisa.“ „Draca málem Brumbál přesvědčil, už na té věži kdyby tam nevtrhli smrtijedi myslím že by tu už nebyl. S Narcisou to bude horší je plně oddaná Temnému Pánu.“ Jen co to dořekl tak se dveře začali třást jak se sem někdo pokoušel vniknout. Oba si připravili hůlky. Když se dveře otevřeli stála tam Narcisa. „Tuším že chceš taky přejít na druhou stranu. Mě tohle taky jednou udělal. Už tenkrát jsem chtěla odejít ale nevěděla jsem na koho se mám obrátit.“ „Výborně, Severusi jdem všichni. Ke komu nás vlastně vezmeš?“ „K těm kteří nás porazili.“ Hodil do krbu Letax a strčil tam hlavu. Chvíli tam s někým mluvil a pak se vrátil. „Jsme očekáváni.“ Šli do přemisťovací místnosti a chytli se Severuse který je přemístil. Objevili se u nějaké vesnice a Severus se vydal po cestě. Dorazili před les a zastavili se. „Mdloby na vás.“ Ozvalo se jim za zády a všichni čtyři se zhroutili k zemi. Když se probrali tak zjistili že jsou spoutaní. Všichni až na Severuse, který stál a bavil se s nějakým chlapem. „Já vím Severusi už jsem je vyzkoušel.“ „A můžou zde teda zůstat?“ „Klidně místa je tu dost.“ „Ale co na to řekne on? Ještě to přece neví, nebo ví?“ „Ne ještě jsem mu to neřekl.“ „Toho trefí šlak.“ „Jo to bude teprve zábava. Ale je dobře že tu budou.“ „Proč myslíš?“ „Protože ho bude někdo hlídat a já nemusím otravovat Minervu. Navíc bude mít učitele.“ „Ty tady nebudeš?“ „Bohužel ne. Musím něco vyřídit.“ „Co?“ „Ten útok na Expres.“ „Co je s ním?“ „Použije Démony.“ „COŽE?“ „Slyšel jsi ne?“ V té chvíli se ozval Lucius: „Taky jsem o tom slyšel. Mají být jeho tajná zbraň.“ „Och, vy už jste vzhůru?“ „Jak vidíte tak ano. Proč jsme spoutaní?“ „Omlouvám se, ale bylo to nutné. Nebyl jsem si jistý jestli vás Voldemort neposlal ať o mě něco zjistíte.“ Přitom jménu sebou všichni trhli, ale Malfoy rychle nabyl svůj ztracený klid. „Teď už si to nemyslíte?“ „Už jsem se přesvědčil že doopravdy chcete být na dobré straně. Kdybych si to nemyslel, tak vy už se neprobudíte.“ „O kom jste to před chvilkou mluvili?“ Zeptal se Draco. „Opravdu to chcete vědět?“ „Ano.“ Odpověděli jednohlasně. „Pamatuješ si na jednoho člověka, který kazil plány Voldemortovi a ty jsi ho zabil.“ Tohle Luciuse překvapilo: „To není možné viděl jsem ho zemřít.“ „Ano stejně jako jsi mě viděl zabít ty ostatní kteří tam byli s tebou.“ „O kom se to bavíte otče?“ „Harry James Potter.“ Ten neznámý přikývl a všichni Malfoyové na něj koukali jak na blázna. „Ale jak je možné že žije když jsem ho zabil?“ „Na každou kletbu existuje protikletba. Avada Kedavra není výjimkou.“ „Ale vždyť nikdo nedokázal zastavit, ani zrušit kletbu smrti.“ „Zastavit ne, ale zrušit ano.“ „Nejspíš nám neřeknete jak, že?“ „Je mi líto, ale ne.“ „Dobře, mohl by jste nás už pustit?“ „Och promiňte.“ Mávl rukou a všichni tři byli volní. Jenomže jak je překvapil tím že čaruje bez hůlky, tak neudrželi rovnováhu a rozplácli se na zemi. To vyvolalo vlnu smíchu od Severuse a od toho neznámého. Když se vynasmáli tak ten neznámý řekl: „Ani jsem se nepředstavil. Jmenuji se Jonathan Godrik Potter, prvorozený syn Jamese Pottera a Lili Evanesové.“ „My se myslím představovat nemusíme že?“ „Ne to nemusíte. Byl bych rád kdybychom si mohli navzájem tykat. A kvůli krytí mám příjmení Cleverst.“ „To tykání přijímáme.“ „Fajn a teď na vás mám dotaz.“ „Jaký?“ „Máte dvě možnosti, buď se vrátíte k Voldemortovi a budete špehové, anebo, což bych víc uvítal, zůstanete zde a budete se skrývat.“ Chvíli si to rozmýšleli a prví promluvil Draco: „Já zůstanu tady. Nehodlám se vrátit k tomu idiotovi.“ „Dobře Draco. A vy dva?“ „Já zůstanu se svým synem.“ Pronesla Narcisa pevně. John přikývl a všichni se podívali na Luciuse. „No.“ Začal pomalu: „Je pravda, že se mi tam taky moc nechce, ale myslím že jako špeh budu prospěšnější. Proto se se Severusem vrátím k Temnému Pánovi.“ „Jak myslíš Luciusi. Já ti tvé rozhodnutí vymlouvat nebudu. Máš kdykoliv možnost se sem vrátit a nechat toho.“ „Děkuji. Zatím budu šťastný když se mi postaráš o ženu a syna.“ „Já se o ně bohužel starat nemohu. Jak už jste slyšeli Voldemort hodlá použít Démony a já musím najít toho, kdo je může zastavit.“ „Ale přece tu nebudou sami?“ „Ne to ne. Je tu ještě Harry. Jo abych nezapomněl, říkejte mu Harvey. Pojďte provedu vás domem.“ Zvedli se a šli za Johnem. Když procházeli kolem jedněch dveří vyřítil se stama kluk a honem utíkal jako by mu za zadkem hořelo. John, který měl rychlé reakce, nastavil tomu klukovi nohu a on si jí nevšiml a pak už bylo slyšet jen hlasitý ÁÁÁÁÁÁÁ, jak se kluk řítil ze schodů po hlavě. Všech pět se začalo strašně smát. Když se kluk pomalu posbíral ze země a otočil se, měl ve tváři zuřivý škleb. Když zjistil kdo mu nastavil tu nohu, tak rychlostí blesku vytáhl hůlku a na mířil na Johna. Ten se pořád ještě smál. „Petrifikus Kamenus.“ Vykřikl. John se i v návalu smíchu dokázal vyhnout a vyslal svoji vlastní kletbu. Kluk nečekal že udělá tak rychlí proti útok a kletba do něj narazila plnou silou. Hůlka mu vyletěla z ruky a on sám odletěl přes celou halu kde se svezl na zem. „Tak, to by tě mohlo odnaučit útočit na silnější.“ Harvey se mezitím zvedl a když si všiml kdo tam je s jeho bratrem tak hned namířil hůlku na ně. „Co tady dělají?“ Řekl s nenávistí v hlase. Hned se ozval Severus: „Jste na tom lépe než já. Když poprvé uviděl mě, tak na mě začal řvát a použil na mě Cruciatus. A že to byla síla. Řval jsem jak pominutý.“ „Cože ty? Vždyť ani u Pána Zla si nekřičel.“ Severus přikývl a slova se ujal John: „Budou tu bydlet.“ „COŽE? TY JSI SE ZBLÁZNIL. BUDEŠ SI HŘÁT SMRTIJEDY PŘÍMO V PELÍŠKU?“ To už došla Johnovi trpělivost a začal taky křičet: „TO UŽ TROCHU PŘEHÁNÍŠ NE? UVĚDOM SI ŽE JSEM NEJMOCNĚJŠÍ KOUZELNÍK TÉTO DOBY. PROJEL JSEM JE HODNĚ KOUZLY A VÍM ŽE CHTĚJÍ BÝT NA DOBRÉ STRANĚ. TAK SE KONEČNĚ UKLIDNI.“ Všech pět na Johna vyvalili oči. Nikdo ho nikdy neviděl ztratit svůj obvyklý klid a rozvahu Ačkoliv nikdo z nich ho taky neznal dlouho. „Johne?“ Zeptal se opatrně Severus. „Ano?“ „Kdy vyrazíš na hledání toho člověka který může zastavit ty Démony?“ „Není to člověk Severusi a vyrážím za chvilku.“ Pak se otočil na Harvey: „Musím si s tebou promluvit o samotě. Severusi ty to tady už znáš mohl bys dokončit ukázku za mě?“ „Samozřejmě.“ John kývl na Harvey a šli do obýváku kde to John nejdřív začaroval proti vyrušení a proti odposlouchávání a pak se otočil na Harvey: „Víš že tu nebudu a víš kam jdu. To ale není důvod proč jsem tě sem přivedl. Narcisa a Draco tu zůstanou a pokud bude Narcisa souhlasit bude tě učit černou magii. Ještě než odejdu tak se spojím s Minervou a domluvím se s ní že tě sem ona bude chodit učit další kouzla z ostatních oborů. Pokud ho nenajdu do pěti dnů tak se sem vrátím a naplánujeme si obranu. Dokud se nevrátím tak nebudete chodit na žádné akce jasné? Když tě bude Narcisa učit tak ji poslouchej a neodmlouvej jí. To je asi tak všechno co jsem ti chtěl říct“ „Hlavně na sebe dávej pozor Johne nechci aby se ti něco stalo.“ John se usmál nemusíš mít strach zatím se měj já jdu za tou Minervou a ty by ses měl jít omluvit řekni jim že se tak za hodinku vrátím.“ „Dobře.“ John se odletxoval do ředitelny a Harvey šel najít ty nové “hosty“. Když je našel byli zrovna ve sklepení. Když tam Harvey přišel otočili se na něj: „Chtěl bych se vám omluvit za to ráno. Byl jsem ještě dost unavený a tak jsem zareagoval prudčeji něž jsem chtěl.“ Nadechl se že bude pokračovat ale byl přerušen tím od kterého to nejméně čekal: „My se na tebe nezlobíme. Já být na tvém místě tak taky tak reagoval.“ Ozval se Draco. „Díky myslím že my dva by jsme si mohli tykat, když tu teď budeme bydlet společně.“ „Máš pravdu. Draco.“ Natáhl k němu ruku. „Harvey.“ Hned po Dracovi natáhla ruku jeho matka. „Narcisa.“ „Harvey.“ A do třetice i Malfoy starší. „Lucius.“ „Harvey.“ Když si potřásli rukou tak Harvey řekl to se musí zapít.“ Vzal je do obýváku a oni se posadili na gauč. Jenom Harvey ne. Ten přešel k jedné ze stěn, poklepal na ni hůlkou a něco řekl což ale ostatní neslyšeli. Stěna se otevřela a v ní byl bar Harvey zavolal: „Co si dáš ty Luciusi?“ „Ohnivou whiskey pokud máš.“ „Narciso?“ „Já taky tu whiskey.“ „Severusi?“ „To samé co oni.“ „Draco?“ „Hmm já nevím co si dáš ty?“ „Já si dám mudlovský rum.“ „Tak já taky.“ „Dobře Wingandium Leviosa.“ Otočil se k nim a před ním letěl podnos s pitím. Když každému nalil a vzali si své sklenice tak si ťukli na tykání a vypili své sklenky do dna. Draco se otřásl a pronesl: „Hrome to má říz něco tak silnýho jsem ještě nepil.“ „Je ale je skvělý. Občas chodím Johnovi upíjet když tu není. Mám štěstí že o tom neví“ Dořekl to a znovu se napil. V tu chvíli mu přiletěla facka jak vrata až se sklenkou praštil o stůl a to co měl v puse vyprskl. „A já jsem si říkal proč mě toho rumu furt ubývá.“ To se John vrátil z Bradavic.

 

Mezitím v Bradavické ředitelně.

Minerva zrovna něco zapisovala když plameny v krbu zezelenali. Minerva si vytáhla hůlku. Když ale zjistila že z krbu vylezl John oddechla si a schovala hůlku: „Zdravím tě Johne co potřebuješ?“ „Mám na tebe prosbu. Budu teď pět dní pryč a potřebuju abys občas zašla za Harveyem a naučila ho nějáké nové kouzla. Aby byl připraven na boj s Voldemortemů.“ „Dobře, ale nemám tam raději být pořád? Co kdyby tam náhodou pronikli smrtijedi?“ „To nemusíš hlídače už mám zařízeného ale potřebuji aby ho někdo učil když tam nebudu já.“ „Dobře budu ho učit ale co ho mám učit?“ „Původně jsem chtěl kouzla ale myslím že mám lepší nápad. Nauč ho Zvěromágství.“ „No můžu to zkusit ale nejsem si jistý jestli to vyjde. To abych zašla poprosit Křiklana aby mi udělal lektvar.“ „To nemusíš. Připraví ho se Severusem.“ „Jak myslíš“ John ji podal lísteček s adresou. „To abys ho viděla. Pokud máš čas tak pojď semnou a já tě tam provedu.“ „Dobře jen mi ještě řekni kdo ho tam bude hlídat?“ „Narcisa.“ „MALFOYOVÁ?“ „Ano právě ta.“ „Vždyť ta patří k Vol…voldemortovi.“ „Už ne. Ona, Draco a Lucius přešli na naši stranu. Lucius bude dělat špeha a Narcisa s Dracem budou bydlet u mě.“ „Dobře tak pojďme.“ Přešli ke krbu a John řekl: „Godrikův důl číslo sedum.“ A zmizel v plamenech. Minerva šla hned po něm. Když z krbu vylezla uviděla Johna jak stojí před ní a kouká na osazenstvo v obýváku hned na to uslyšela „…když tu není. Mám štěstí že o tom neví.“ To už John zrudl jak rak a dvěma kroky přešel ke křeslu na kterém seděl Harvey který se zrovna znovu napil nějaké tekutiny. John se rozpřáhl a vrazil mu facku jak vrata. „A já jsem si říkal proč mě toho rumu furt ubývá.“ Harvey se otočil a zbledl jak stěna když za sebou uviděl svého bratra. „Kurva.“ To bylo vše co z něj vypadlo než se otočil a zmizel takovou rychlostí až se zdálo že se přemístil. Pak John ujal slova. „Minervo. Luciuse, Narcisu, Draca a Severuse určitě znáš.“ Jmenovaní kývli až na Severuse který zbledl. „Johne můžeš mi to nějak vysvětlit?“ John si ho nevšímal a otočil se na Narcisu. „Narciso můžu tě poprosit abys Harvey učila černou magii zatímco budu pryč?“ „Jistě pokud mu to nebude vadit tak klidně.“ „Výboně. Severusi ty ses ptal proč je tu Minerva bude učit Harvey Zvěromágství můžu tě poprosit jestli byste ještě dnes udělali lektvary.“ „Jistě klidně hned za ním půjdu a pustíme se do toho.“ „Děkuji.“ Pak se otočil na Luciuse Měl by ses vrátit do svého domu já už budu muset jít a Narciso pokud tě můžu poprosit proveď Minervu po domě aby věděla kde co je.“ „Samozřejmě. Pojďte.“ Když ty dvě odešli John vyšel před dům a přemístil se. Následujících pět dní probíhalo úplně stejně. Harvey s Dracem ráno vstali a šli se rozcvičit dopoledne si je vzala do parády Minerva (Protože Draco se chtěl taky naučit Zvěromágství), a po obědě se učili černou magii s Narcisou. Lucius a Severus chodil pravidelně na schůze smrtijedů a občas se zašli podívat do Godrikova dolu.John pátral od rána do večera ale stále ho nemohl najít. Prohledal snad celý svět ale nikde ho nenašel. Domů se vrátil pátý den pozdě v noci. Když se Harvey v sobotu ráno vzbudil a sešel dolů na snídani, za stolem seděl John a četl si noviny, vypadal hrozně. Vypadal jako by na něj měsíc používali Cruciátus, bylo vidět že moc nespal a ani nejedl. „Ahoj Johne taj jak si dopadl?“ „Nenašel jsem ho.“ Odpověděl jednoduše. „A co ty jak si na tom s přemněnou? V co se vlastně měníš?“ „Měním se v Gryfa a už se umím přeměnit celý jenom ještě neumím chodit.“ Zbytek snídaně proběhl v tichosti a když dojeli John řekl: „Běž trénovat já se na tebe přijdu za chvíli podívat.“ „Dobře.“ Vyšel z kuchyně ale neudělal ani pět kroků a najednou se z ničeho nic uprostřed místnosti začala valit temnota. Vytvořila kopuli která po chvíli zmizela a na jejím místě stála postava. Měla velký černý plášť a kápi na které mu trůnila koruna se čtyřmi hroty. Pomalu se otočila na Harvey a ten pohlédl do očí Démona. Měl rudé zorničky a když na něj Harvey pohlédl zařval na celé kolo: „JJJJJJJJJJOOOOOOOOOONNNNNNNNNNEEEEEEEEEE.“ John vyletěl z kuchyně a pohlédl na postavu která stála před ním. Když si všiml koruny tak se usmál. Démon se k němu vydal a John poklekl. „Vítej nejmocnější, jsem rád že tě poznávám.“ Shlédl na něj a řekl chraplavým hlasem: „Děkuji za uvítání. Zjistil jsem že mě hledáš a tak jsem přišel sám. Co ode mě potřebuješ?“ „O Lordu Voldemortovi víte, ale co asi nevíte je že hodlá zaútočit na vlak plný studentů a povolal i tři krále podsvětí.“ „DĚLÁŠ SI ZE MĚ LEGRACI? MÍ BRATŘI SE K NĚMU PŘIDALI A SLOUŽÍ MU?“ „Ano taková je bohužel pravda.“ „Dobrá tedy pomohu ti je zastavit. Kdy zaútočí?“ „To nevím. Myslím že nejlepší bude když pojedete se mnou vlakem.“ „Ne mám lepší nápad. Dám ti prsten který když zvedneš do vzduchu a řekneš volám tě králi králů z podsvětí pomož mi ve chvíli zlé a zachraň všechny na straně dobré tak se k tobě přenesu ať jsi kdekoliv.“ A jak řekli tak i udělali. Poslední den uběhl velice rychle a oni jej strávili tím že chystali obrnu vlaku. Nastal den D a oni se museli rozloučit. John a Harvey se vydali na Bradavický expres a Narcisa s Dracem zůstali v Godrikově dole. John si vzal ještě na chvíli stranou a řekl mu: „Nezapomeň že nikdo nesmí znát tvou pravou totožnost. Ani Ron s Hermionou.“ „Já vím Johne, ale je mi líto že s nimi nemůžu být.“ „Já vím bráško, já vím.“ Nastoupili do vlaku každý na jeden konec. A zabrali si kupé. Když se vlak rozjel tak u Harveye někdo otevřel dveře a dovnitř strčil hlavu Nevil Longbottom. „Promiň máš tu volno?“ „Jo klidně si sedni.“ Ale vzápětí svého rozhodnutí litoval protože Nevil nebyl sám za ním vešli ještě tři další studenti. Hermiona, Ron a Ginny. Všichni tři  byli velmi smutní jen něco zamumlali na pozdrav a pak si sedli na opačnou stranu než seděl ten pro ně neznámí kluk. „Ahoj, já jsem Harvey Cleverst. Jdu do sedmého ročníku a jak se jmenujete vy?“ Představování se ujal Nevil: „Já jsem Nevil Longbottom, U okna sedí Ginny Weasleyová, vedle ní její bratr Ron a vedle Rona sedí Hermiona Grangerová.“ To bylo za celou cestu všechno co si řekli. Bylo vidět že na ně jeho smrt tvrdě dolehla a on jim přitom nesměl říct pravdu. V poledne přijela paní z vozíkem a Harvey si nakoupil pár dobrot aby měl co jíst. Tři čtvrtiny cesty už byli za nimi a útok stále nepřicházel. Dveře kupé se najednou otevřeli a všichni se otočili. Stál v nich dospělý muž který ztěžka oddechoval. „Dobrý den. Jsem Johnatan Cleverst, váš nový učitel obrany proti černé magii.“ Pak se obrátil na Harvey: „Musím s tebou mluvit. Hned.“ Harvey jen přikývl a oba vyšli z kupé. Přešli až úplně na začátek vlaku kde bylo jedno kupé volné. Tam vlezli a posadili se. „Je to divné.“ Začal John: „Ten útok už měl dávno začít ale pořád nic.“ „Proč si myslíš že ještě nezačal?“ „Nevím, ale bojím se že Voldemort něco chystá.“ Zůstali tam sedět a čekali. Čekali a pořád nic. Najednou začali pomalu zastavovat. Když se podívali z okna uviděli mnoho světel ke kterým se blížili. Viděli světla… která svítila v Prasinkách kde měli všichni vystupovat. Oddechli si úlevou že ten útok nakonec nenastal.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.