Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Smrt noci

Kapitola 10

Kapitola 10:Poslední bitva

Harry se probudil a šel se nasnídat. Mariana už tam seděla. „Ahoj lásko, jak jsi se vyspala?“ zeptal se Harry a políbil ji. „Celkem dobře a ty?“ odpověděla mu s úsměvem. „Není to nejhorší.“ Zbytek snídaně proběhl v tichosti. Po snídani se oblékli do bojového obleku a pomocí wyrdu se přesunuli k armádě. Vedle Harryho se objevil Blesk v bojovém postroji. Když se objevili celá armáda se jim poklonila. Pak se k nim přesunul Tyrael. „Můj pane, kdy má Voldemort zaútočit?“ „Večer. Těsně po západu slunce.“ Řekl Harry Tyrael se lehce zamračil. „Pak ovšem nechápu proč jdeme tak brzo.“ „Voldemort nachystal léčku na dva kouzelníky a já je chci zachránit.“ Řekl tiše. Tyrael posmutněl. „Pak ovšem nemusíme spěchat. Brumbál i Potter už jsou v nebi, přišli v noci.“ Harry zaklel. „To je problém. Nejse…“ Dál už se nedostal protože se objevil oheň. V ohni byl dopis. Harry ho vytáhl a začal číst nahlas. „Zdravím nejmocnější. Předpokládám že na té bitvě budeš taky. Nás povolal Temný pán také. Poslechli jsme jeho volání, ale jsme připraveni se na tvé znamení přesunout na stranu dobra. Budeme čekat. Král.“ Harry se usmál a odepsal mu. Nikdo nevěděl co. „To nebude tak hrozné. Už mám za sebou upíry a dvě nejmocnější armády. Tuh…“ Dál se (opět) nedostal protože ho (opět) někdo přerušil. „Tři nejmocnější armády.“ Ozvalo se mu za zády. Harry se otočil a uviděl další armádu. V jejím čele šel někdo koho vůbec nečekal. „Zdravím mágu moudrosti. A zdravím i armádu Temného lesa.“ Řekl Harry s úsměvem. „Čtyři.“ Ozvalo se mu opět za zády. Harry se zase otočil. „Mistře.“ Vykřikl a honem se uvítal se svým dávným mistrem, učitelem a přítelem. „Co tady děláte?“ „Já a Kor Methar jsme se rozhodli vyslat armádu tomu, kdo nám už mnohokrát pomohl.“ Řekl Kadehar vážně. Harry se rozhlédl. Tři armády a jedna čeká s upíry na temné straně. Stál zády k východu a právě odtamtud se přiblížil jeden člověk na koni. Nebo to tak alespoň vypadalo. Někdo vykřikl a Harry se otočil. Onen kůň se postavil na zadní a vyběhl cvalem vpřed. Harry se připravil na všechno. Když se kůň přiblížil tak poznal, že se spletl. Nebyl to kůň, ale kentaur. „Hvězdy předpověděli tvůj návrat vyvolený dědici světla. Zapovězený les čeká na tvé rozkazy.“ Řekl kentaur. Budeme čekat na tvůj příchod. Řekl a odcválal pryč. Harry se usmál. „Pět. To je počet jaký jsem nečekal.“ Řekl Harry s velkým úsměvem. V hlavě se mu začal rodit plán. Vzal si kousek stranou Kadehara a domluvil s ním podrobnosti. Pak vysvětlil svůj plán všem. „Já teď půjdu zjistit jak jsou na tom kouzelníci. Mariano pojď semnou“ Harry se otočil a pomocí wyrdu se s Marianou přesunuli do velké síně. Harry ji chytl a oba je skryl pohledům kouzelníků. Slyšeli že všichni jedí a najednou se do toho ozval hlas: „Můžete mi prosím věnovat pozornost. Ráda bych vám něco řekla. Harry jí díky popisu poznal. Byla to Minerva McGonagalová. „Dnes v noci se stalo něco strašného. Albuse Brumbála a Jonathana Pottera někdo zavraždil. Ráno se rada usnesla, že bez nich jsme ztraceni.Odejděte dokud můžete. Vy-víte-kdo je mnohem silnější. Neporazíme ho. Utečte a skrývejte se. Přeji vám hodně štěstí.“ Řekla a posadila se. Ostatní začali mumlat a zvedat se ze svých míst. V tu chvíli se Harry a Mariana zviditelnili. „Stůjte.“ Vykřikl Harry na celou síň. „Co bude se školou když se vzdáte? To ji necháte Voldemrtovi napospas?“ „Neporazíme ho. Nás jen pět set a jich jsou tisíce.“ Vykřikl někdo v davu. „Jistě je jich víc, ale to neznamená že je neporazíme. Navíc já mám svou vlastní armádu která je větší než jeho. Bojujte a já vám zaručím smrt lorda Voldemorta a vítězství dobra.“ Oni na něj koukali jak na blázna. Pak někdo v davu vykřikl: „Zůstaneme. Brumbál a Potter by nechtěli abychom utekli.“ Ostatní se k němu postupně přidávali. Nakonec zůstali všichni. „Výborně. Mariano, běž informovat velitele. Pak se sem vrať bude tě ještě potřeba.“ „Jistě lásko.“ Řekla, políbila ho na tvář a utekla. Harry přeletěl Velkou síň pohledem a našel tři zrádce. Otočil se k profesorce McGonagalové, která přešla vedle něj. „Víte kdo ty dva zabil?“ zeptal se jí potichu. „Ještě se nám je nepodařilo odhalit.“ „Tím líp.“ Řekl a mávl rukou. Tři lidé přiletěli Harrymu k nohám. Nyní už svázaní a překvapení. Všechny pohledy se na něj otočili. „Tady máte ty zrádce.“ Velkou síní se rozléhal šepot. „On čaruje bez hůlky.“ Říkal jeden. „A ještě k tomu neverbálně.“ Řekl další. Tak to šlo celou síní. Harry na to nijak nereagoval.Pozoroval ty tři smrtijedy. „Kdyby na to byl čas vzal bych vás do svého domu a ukázal vám mučírnu.“ Zasyčel na ně Harry. Všichni jak na povel ztichli a čekali co se dozví. Pak jeden ze smrtijedů otevřel pusu. „Radši k vám než k Temnému pánovi. Nesplnili jsme jeho úkoly.“ Harry se chladně zasmál. „Radši doufej že tě dostane on a ne já. Voldemortovi mučící techniky jsou oproti mým leda polechtání.“ Odpověděl mu a otočil se od nich pryč. Najednou ze sloupu vystoupila Mariana. „Oni jsou připraveni.“ „Vysvětlili ti tvůj úkol?“ „Ano.“ „Výborně, jdu přichystat bránu.“ Řekl Harry a odešel ven. Do večera se už nic nedělo. Kouzelníci pořád čekali kdy uvidí tu armádu a ono pořád nic. Harry si je večer svolal všechny do Velké síně. „Má armáda je připravená a čeká jen na můj rozkaz. Vaším úkolem bude zůstat vzadu a bránit školu, pokud by prorazili naši obranu a zajišťovat světlo. Hodně štěstí.“ Řekl a vyšel v jejich čele na pozemky. Ukázal jim kde se mají postavit a sám šel ještě pořádný kus před ně. Nyní už jen čekali na Voldemorta. Setmělo se a po chvíli se ukázali. Tisíce loučí. Kouzelníci začali svítit a uviděli co všechno Voldemort přivedl. Vzadu stálo asi padesát obrů, potom šli vlkodlaci, mozkomorové, kouzelníci, spousta temných tvorů, upíři a vpředu šla armáda Temnot a sám Voldemort. Přelétl pláň očima a zasmál se. Pak si přiložil hůlku ke krku a začal mluvit. „Vzdejte se. Nemáte šanci. Potter a Brumbál vás opustili je nás mnohem víc. Vzdejte se a já vás ušetřím.“ Vykřikl směrem ke kouzelníkům. Harry mávl rukou a začal mu odpovídat. „Souhlasím jen s jednou věcí kterou jsi řekl. Brumbál a Jonathan Potter jsou mrtví, ale jinak se ve všem pleteš. Za prvé když se vzdáme tak budeme žít v tyranii. Za druhé Vždycky je nějaká naděje. A za třetí těch pár blbečků kterým velíš je přibližně polovina mojí armády.“ „Nevím kdo jsi a je mi to jedno. Mám na své straně armádu temnot a tři krále podsvětí kteří nejdou zabít.“ Harry se zasmál. „A co já s tím? Mám se rozklepat strachy a dát se na útěk?“ řekl Harry a nenápadně dal Marianě znamení. Ta si toho všimla a nenápadně zmizela v lese. „Kdo sakra jsi?“ zařval Voldemort vztekle. „Já jsem tvá smrt.“ Řekl Harry. „Jsem nejmocnější kouzelník a mág všech dob. Král pěti armád a vyvolený dědic světla. Jsem ten kterého jsi jako malé dítě označil jako sobě rovného. Jsem Harry James Potter.“ Zvolal mocným hlasem a sledoval Voldemortův úžas. „Potter? Vždyť ty jsi mrtvý.“ Řekl se znatelnou nejistotou Voldemort. „Nejsem Tome a nikdy jsem nebyl.“ „A kde máš tu tvoji armádu? Já vidím jen pár mudlovských šmejdů.“ Jako by to bylo kouzlo. Nad lesem se objevila postava s křídly. „Bojovníci.“ Zvolal na celý les. A z lesa se vyřítili další andělé. „Ke Králi.“ Vykřikl a všichni se rozletěli k Harrymu. Přistáli těsně za Harrym. „A to je všechno?“ zeptal se posměvačně Voldemort. V tu chvíli se začala třást zem a z lesa vystupovali další bojovníci. Na to už Voldemort neřekl nic a jenom koukal s otevřenou pusou. „Jak chceš Pottere. Upíři, na ně.“ Vykřikl. Upíři se vrhli vpřed. Harry se jen usmál. „Králi upírů. Neútočte a přidejte se k tomu koho jste vychovali a slíbili mu věrnost.“ Vykřikl a upíři pomalu začali zpomalovat. Sledoval Voldemortův výraz, který se měnil z veselého přes překvapený až po naštvaný. „Armáda Temnot. Rozcupujte je.“ Vykřikl vztekle. Králové se přemístili přímo před Harryho a kupodivu všech se mu poklonili a Démoni se připojili k Andělům. Voldemort doslova zuřil. Harry nasedl na Bleska který tam přijel k němu. „Armádo dobra. Zničte je.“ Vykřikl a sám se na Bleskovi. Vydal vpřed. Už po cestě pálil kouzla na všechny kolem. Andělé a Démoni odvedli nejvíce práce. Hned na začátku se kolem Voldemorta objevili strážci a on proto nemohl zasáhnout do bitvy. Bitva byla krátká. Andělé zničili všechny mozkomory. Démoni skosili vlkodlaky. Mágové zablokovali kouzelníkům magii a Kor Metharovi válečníci je zasypali kouzli. Upíři a dobří tvorové zničili Temné tvory a armáda Temného lesa si pohrála s obry. Harry to sledoval a byl spokojen. Armáda zla byla naprosto zničena a ztráty byli jen minimální. Pak Harry přešel k Voldemortovi. „Dnes si chtěl rozhodující bitvu a tak ji i dostaneš.“ Řekl a odstoupil od něj. „Já, Harry James Potter, vyzívám Toma Rojvola Raddla na souboj na život a na smrt. Přijímáš mou výzvu?“ zeptal se ho když odříkal svou výzvu. Voldemort poznal že přísaha je neporušitelná. „Já, Tom Rojvol Raddle, přijímám výzvu Harryho Jamese Pottera. Ať zvítězí ten lepší. Souboj může začít.“ Řekl a zaujal bojový postoj. Harry ho napodobil a vytáhl svou bílou hůlku. Voldemort se zarazil. Cítil tu moc, která procházela hůlkou. Harry využil jeho nepozornosti a zaútočil. „Saris Magus.“ Vykřikl. Voldemort se nestačil vyhnout a kouzlo ho zasáhlo. Kolem Voldemorta se vytvořilo pole bez vzduchu. Voldemort si vytvořil masku která mu vzduch dodávala. Pak vystřelil své vlastní kouzlo. Bojovali ještě pět minut a pak Harry vyčaroval svou oblíbenou rostlinku. Kámen ho strefil a bylo po boji. Harry zrušil vše co na Voldemorta letělo. „Zemři.“ Zasyčel Harry a pod Voldemortem probořil zemi. Jáma plná lávy pohltila Voldemorta. Harry se usmál. „Je dokonáno.“ Zašeptal a otočil se k armádě která na něj čekala. „Děkuji vám za pomoc. Nyní se vraťte tam kde patříte a žijte v míru.“ Celá armáda se mu poklonila a odešla. Zůstala jen Mariana. Harry ji políbil a vydal se k čekajícím kouzelníkům.
Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.