Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Smrt noci

Kapitola 2

Kapitola 2:Krutá rána a setkání

„Dobrá Harry půjdeme teď k nám do brlohu. A mimochodem tykej mi. Připadám si jinak strašně starý a přitom mi je pouhých tři sta let.“ Odpověděl hlavní upír s úsměvem. „A jak ti mám tedy říkat?“ „Och jsem já to ale nezdvořák. Jmenuji se Petrech.“ „Zajímavé jméno.“ „Mezi upíry ani ne.“ Řekl a vyrazil hloub do lesa. Neudělali ani deset kroků když najednou ze stromu seskočil další upír. „Co se děje?“ Vyštěkl Petrech. „Na kraji lesa se objevili dva lidé.“ „Víte kdo to je?“ „Ne pane. Neznáme je, ale víme co tady dělají.“ „Jak to můžete vědět?“ „Hledají toho kluka. Volali jeho jméno.“ „Sakra. Tak rychle jsem tady Brumbála nečekal.“ „Kohože?“ Zeptal se Harry. „Jednoho kouzelníka. Harry tohle je nutné. Musím si s Brumbálem promluvit. Budu mu muset říct že jsi mrtvý protože jinak by nám nedal pokoj. Bude ti to hodně vadit?“ „Ani ne. Klidně.“ „Výborně tím nám ubereš dost problémů.“ Pak mávnul rukou a k němu přistoupili čtyři upíři. „Vy čtyři dohlédnete na Harryho zatímco já budu mluvit s Brumbálem.“ „Ano pane.“ Celá skupina se otočila a vrátila se na stromy. Po chvíli se pod stromy objevili dva muži. „HARRY, HARRY“ křičeli oba dva. Upíři seskočili ze stromů a ti dva se zastavili. „Zdravím Brumbále jak se daří?“ „Petrechu. Dlouho jsme se neviděli.“ „To máš pravdu. Co tady chceš?“ „Harry Potter utekl od svých pěstounů. Prý utekl do tohoto lesa. Neviděl jsi ho někde?“ „Jo viděl. Bránil se vskutku udatně.“ „COŽE?“ Zařvali oba. „Slyšel jsi.“ Oba zbledli. „Ch…chce…Chceš říct že je mrtvý?“ „Trefil jsi Brumbále.“ „Co se mu stalo?“ „Už jsem řekl. Bránil se udatně.“ Ten co šel vedle Brumbála skočil před Brumbála. „Ty hajzle.“ Vytáhl hůlku, prudce jí mávnul a…nic. Vyvalil oči. Zkusil to jinak. „Avada Kedavra.“ A zas nic.Upíři se zasmáli. „Vaše kouzla tady nepůsobí.“ Řekl Petrech. „A teď odsud vypadněte než si z vás uděláme večeři.“ Brumbál položil Johnovi ruku na rameno. „Pojď Johne. Tady už nemáme co dělat.“ Johnovi klesli ruce k tělu. „Máš pravdu, půjdeme.“ Otočili se a oba odešli plni smutku. Petrech ještě potichu zašeptal: „Promiň Brumbále, ale je to nutné.“ Pak se taky otočili a odešli. Když se k nim zase Harry a ti čtyři přidali, začal se Harry ptát: „Proč je ta zpráva tolik vzala?“ „Na to ti nemohu odpovědět, protože to sám nevím.“ „Aha, tak nic.“ Chvíli šli mlčky. „Řekni mi něco víc o té magii kterou mě budete učit.“ Petrech se usmál. „My tě magii učit nebudeme. My tě budeme učit bojovat se zbraněmi. Magii tě budou učit mágové a později i kouzelníci.“ „S jakými zbraněmi mě budete učit?“ „S mečem, dýkou, bojové umění a střelné zbraně.“ „Jak dlouho zůstanu u vás?“ „U upírů budeš dva roky a dalších pět budeš u mágů.“ „Pět? Proč tak dlouho?“ „To ti řeknou až oni sami. My na to nemáme povolení.“ „Kdy začneme s tréninkem?“ Petrech se zasmál. „Ty jsi do toho tréninku celý žhavý. Však počkej, ono tě to po pár měsících přejde. A když to chceš vědět, tak začneme už zítra.“ „HURÁ.“ Zvolal Harry. Zbytek cesty už šli mlčky. Najednou se objevili před vchodem do jeskyně. Petrech a Harry vešli dovnitř a ostatní upíři se rozutekli do lesa. „Kam šli?“ „Najíst se. Mají hlad už delší dobu nejedli.“ Zase se ponořili do mlčení a Harry si prohlížel jeskyni. Ta začala lehce klesat. Po chvíli došli ke schodišti a Petrech se zase rozpovídal: „Teď půjdeme k našemu králi. On sám tě bude učit s mečem takže by jsi k němu stejně musel.“ Řekl když si všiml jak Harry polkl. „Neboj se neublíží ti.“ „Tím bych si nebyl tak jistý.“ „Klid, nic se ti nestane. To ti slibuju.“ Došli před velké kamenné dveře. Petrech na ně zabušil a ony se otevřeli. Vešli do velkého sálu na jehož konci byl vysoký trůn. Na trůnu seděl upír. Ale jaký upír. Dvakrát vyšší než všichni ostatní. Šel z něj strach. Nebylo se čemu divit, když se Harry rozklepal. Přišli před trůn a Petrech poklekl. Harry chtěl taky, ale Petrech ho zarazil: „Ty před nikým nepoklekej. Ani před samotným králem.“ Harry se tedy postavil rovně a zadíval se králi vzdorně do očí. Král si ho doslova měřil pohledem. „Kdo jsi že přede mnou nepadneš na kolena?“ Pak se ale zarazil. Všiml si jizvy kterou měl Harry na čele. Zbledl, pak vyděšeně polkl a padl před Harrym na kolena. Harrymu div nevypadli oči z důlků. „Odpusťte mi pane. Nepoznal jsem vás.“ Říkal s pokorou v hlase (a i s trochou strachu). „V pořádku. Nic se nestalo. Vstaň.“ Řekl až s překvapivým klidem Harry. Král upírů tak spěchal s vykonáním jeho rozkazu, až se málem znovu svalil na zem. Harry se trochu pousmál. Král se otočil na Petrecha. „Kde jste ho našli a kde je ta kráva co si říká královna?“ „Ta, jak vy říkáte, kráva je momentálně v pekle. A Ho jsme našli při našem lovu.“ „Jak to myslíš, že je v pekle?“ „Chtěla se napít krve Vyvoleného.“ Král vykulil oči. „Ona se zbláznila nebo co že ho kousla?“ „Nikdo z nás ho nepoznal.“ Král se šel posadit zpátky na trůn, ale pár centimetrů nad trůnem se zarazil. Pak znovu vstal. „Již nemám právo sedět na tomto trůně. Teď na něm budete sedávat vy můj pane.“ Řekl a díval se přitom na Harryho. Harryho to už skoro ani nepřekvapilo. Vyšel k trůnu, ale zjistil že je na něj moc vysoký. Trůn jakoby to sám vycítil a zmenšil se na velikost, která byla pro Harryho jak vyšitá. Harry se usmál a posadil se. Petrech a král se mezitím posadili na židle. Chvíli nikdo nic neříkal, ale pak se jako první ozval Harry: „Petrech mi říkal že mě budete učit se zbraněma.“ „Ano pane to je pravda. Já vás budu učit s mečem Petrech se střelnými zbraněmi a Meligar tě naučí s dýkou. Dále pak budete muset zesílit.“ Pak Král mávl na stráže kterých si předtím Harry ani nevšiml. Oba dva přistoupili ke Králi. „Přiveďte Alucha a Meligara.“ Strážci se uklonili a odešli. Po chvíli se oba vrátili a přivedli sebou dva další upíry. Oba dva poklekli před králem. „Přejete si Králi náš?“ Zeptali se oba. „Ano přeji. Meligare,“ jeden z nich se na Krále podíval. Byl očividně mladší než ten druhý. „Ty Naučíš Vyvoleného zacházet s dýkou. Aluchu, ty budeš jeho trenér fyzické kondice a jeho osobní sluha.“ „Jistě pane Králi.“ Odpověděl Meligar. „Stane se jak poroučíš.“ Řekl Aluch. Král se obrátil zpátky na Harryho: „Jistě jste už unaven. Aluch vás odvede do vašeho pokoje.“ „Děkuji. A pro příště mi budete tykat. To platí pro všechny.“ Všichni přikývli a Harry s Aluchem odešli.

Poslední komentáře
05.06.2012 22:13:27: :-D super poviedka smiley${1}
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.