Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Smrt noci

Kapitola 6

Kapitola 6:Návrat a přesun

Harry díky rychlosti doběhl k jeskyni během dvou minut. Právě včas. Venku stáli upíři, kteří se dnes chystali na lov. A v jejich čele stál Petrech. Stál se sklopenou hlavou a ostatní čekali na jeho povel. Harry si všiml, že ve skupině stojí i Aluch s Meligarem. Právě ti dva přešli k Petrechovi a začali k němu mluvit. Harry je díky sluchu slyšel naprosto dokonale. „Petrechu měl by jsi se vzchopit.“ Říkal právě Aluch. „Má pravdu. Nám Harry taky chybí, ale už jsou to čtyři roky a stále se nevrací. Pochop že už je mrtvý.“ Navázal Meligar. „Ne. Vím že je naživu. Cítím to.“ Odpověděl Petrech. „A už mi s tím dejte konečně pokoj. Skupino odchod.“ Zvolal a rozběhl se pryč. Harry počkal ještě chvíli a pak se vydal ke Králi. Došel před trůní sál, zviditelnil se a zabušil na dveře. Nebo se o to alespoň pokoušel. Díky síle vlkodlaka do dveří praštil a ony vyletěli z pantů. Král se zvedl ze svého trůnu. Harry stál před dveřmi a pusu měl až na zem. Pak se vzpamatoval a vešel. „Pardon. Já nechtěl.“ Řekl a zvedl každou rukou jedno křídlo a zasadil je zpátky. Král se na to díval s vykulenýma očima. Pak Harry přešel před Krále a podíval se mu vzdorně do očí. Král ho nepoznal. Harry se hodně změnil. Měl dlouhé vlasy a trochu jiný obličej. „Kdo jsi, že si přijdeš do mé trůní síně a nepadáš přede mnou na kol… kurva.“ Křičel Král a na konci se zarazil. Po dobu Králova proslovu se Harry drbal na čele a když se dostal k těm kolenům, odkryl Harry svou jizvu. „Ha…ha…ha…“ „Nevím sice co je tu k smíchu, ale klidně se ještě zasměj.“ Řekl Harry s úsměvem. „Harry? Jsi to ty?“ Dostal ze sebe Král. „No a kdo jinej by to byl.“ Odpověděl Harry s úsměvem. Král seskočil z trůnu a obejmul Harryho. „Ach Harry. Jsem tak rád že tě zase vidím. Tak povídej. Co tam všechno bylo.“ „Promiň, ale neřeknu ti to. Řeknu ti jen to, že tam nejsou pouze zvířata.“ „Jak to myslíš?“ Zeptal se Král udiveně. „Tak jak to říkám. Já jsem prošel celým výcvikem, jsem teď nejmocnější kouzelník všech dob. Byl těžký, ale taky užitečný. Teď se ještě musím naučit používat magii mágů. Kdy můžu odejít?“ „Zítra tě můžu zavést za Kadeharem.“ „Výborně, takže zítra ráno jdeme. Teď se půjdu vyspat. Jsem už celkem unavený.“řekl Harry a na důkaz mohutně zívl. „Dobrou noc Králi.“ Řekl a odešel. „Dobrou Harry.“ Zavolal mu Král v odpověd. Harry došel do svého pokoje a sotva dolehl usnul. Ráno ho vzbudil výkřik. „Harry.“ Ozvalo se najednou. Harry vyskočil a vytáhl svůj Magnum a namířil ho za hlasy. Oddychl si když zjistil že je to jen Petrech, Meligar a Aluch. Schoval svou zbraň a šel se s nimi přivítat. Když ho konečně pustili, tak se oblékl a vyšel za nimi do trůnního sálu kde už na ně čekala snídaně. Když dojedli Harry se otočil na Krále. „Kdy se máme sejít s tím Kadeharem?“ zeptal se ho. „Král se podíval na hodinky máme ještě dvacet minut.“ „Dobrá běžte napřed a já vás doženu jen si vezmu nějaké věci ze svého pokoje.“ „My na tebe počkáme. Jinak by jsi nás nemusel najít.“ „Jen běžte. Jednou ze schopností je výborný sluch, čich a velmi velká rychlost které můžu dosáhnout.“ Král tedy přikývl. „Dobře. Tak mi jdem a ty nás dožeň.“ „Jo jasně.“ Harry se vrátil do svého pokoje a vzal si z něj své zbraně a nějaké to oblečení a vyšel před jeskyni. Napnul sluch a začichal. Pak se rozesmál na celé kolo. Mávl rukou a zesílil si hlas. Ne moc ale dost na to aby ho slyšeli upíři kteří se schovali kousek od jeskyně. „Jak chcete. Dal jsem vám náskok a vy jste ho nevyužili. Počkám na vás tedy u Kadehara.“ Řekl a nasadil svižné tempo. Nijak nepřeháněl běžel jen rychlostí 1800km/h. Za minutu byl na louce kde ho čekal nějaký muž v plášti. „Dobrý den. Vy budete asi Kadehar že? Já jsem Harry James Potter. Velice mě těší že vás poznávám.“ Muž na něj udiveně koukal. „Těší mě. Opravdu jsem mistr Kadehar. Neměl tě náhodou přivést Král, Aluch, Meligar a Petrech?“ „Jo však mě doprovází.“ „A kde jsou?“ „Někde za mnou. Byli moc pomalí a tak jsem jim utekl.“ „Jak rychle umíš utíkat?“ Zeptal se Kadehar s otevřenou pusou a vyvalenýma očima. „Teď jsem běžel rychlostí 1800km/h, ale zvládnu to vytáhnout až na 5000km/h.“ „Tak to tu na ně budem čekat hodně dlouho. Upír dokáže běžet rychlostí maximálně 200km/h.“ „Já vím za sedum minut jsou tady.“ „Jak to víš?“ podivil se Kadehar. „Protože oni běží svou maximální rychlostí a sedum minut už jsme prokecali.“ Řekl s úsměvem. Posadili se do křesel které Harry vyčaroval a čekali.

O sedum minut později.

Harry si stoupl protože uslyšel, jak se něco pohnulo v křoví. Vystoupili z něj čtyři upíři. A zlostně zahlíželi na Harryho. Harry se na ně podíval a rozesmál se na celé kolo. Těm čtyřem ale už došla trpělivost a chtěli se na Harryho vrhnout. Jakmile udělali jeden krok, natáhli se jak širocí tak dlouzí. Hned jak dopadli obtočili se kolem jejich těl další liány. Stejné jako měli kolem nohou. Harry se po dvou minutách uklidnil a podíval se na upíry. „Copak se vám stalo? Neublížili jste si moc?“ Zeptal se s hranou obavou. „Nás pusť a já ti ukážu jak moc jsem zraněnej.“ Zavrčel Král. Harry se k němu sklonil. „Čekali jsme na vás ať se můžu rozloučit. No tak se mějte krásně a až ukončím studium tak se určitě uvidíme. Zatím vás nepustím. Až se dostaneme pryč tak vás to pustí tak zatím sbohem.“ Ukončil to Harry a otočil se na Kadehara. „Můžeme jít mistře.“ „Dobrá. Musíme ještě jít kousek pěšky a pak projdeme branou. Tam na nás budou čekat koně. K univerzitě je to asi hodinu cesty na koni.“ „To není nutné dokážu běžet vedle vašeho koně bez nejmenších problémů.“ „Dobrá tak já se tam přesunu pomocí wyrdu a ty za mnou doběhneš.“ „Jak je libo mistře.“ To už došli ke stromu ve kterém byla vyryta brána. Harry se Kadehara chytil a prošli bránou.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.