Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Smrt noci

Kapitola 7

Kapitola 7:Tvrdý výcvik

Když se Harry a mistr Kadehar konečně zastavili uvítala je dvojice strážných v lesklých brněních. „To jsou rytíři Větru. Jsou to ochránci míru stejně jako čarodějové.“ Řekl Kadehar směrem k Harrymu když na ně Harry vykuleně koukal. „Tady nepoužíváme auta jako u vás. Zde jsou pouze koně protože ty neznečišťují ovzduší. Je to tu trochu jako ve středověku.“ Povídal dál. „Řeknu jim že byla změna, aby mohli odvést koně zpět do města. Já pak použiju wyrd a počkám na tebe u univerzity. Jak dlouho ti bude trvat než mě doženeš?“ „Maximálně pět minut. Co to je ten wyrd? Už několikrát jste se o něm zmínil, ale ještě pořád nevím co to je.“ „Vysvětlím ti to až začne tvůj výcvik. Ještě dnes ti někoho představím a provedeme přijetí a zítra začneme.“ „Jistě mistře.“ Odpověděl Harry. Kadehar se přesunul k rytířům a rychle k nim promluvil. „Ten hoch je mocnější než jsem si myslel. Ohlaste nejvyššímu správci že s ním budu chtít mluvit. Musíme se domluvit co s ním. Na univerzitě nemůže být pořád. Pojďte představím vás.“ Ti dva jen přikyvovali. Pak se přesunuli k Harrymu ten nedal nijak najevo že je slyšel a mile se usmíval. „Harry tohle jsou Bertolen a Ambor. Jsou to nejlepší rytíři Ribreghu.“ „Těší mě že vás poznávám.“ „Potěšení je na naší straně. Hodně jsme o tobě slyšeli.“ „Jo to jsem slyšel před chvílí.“ Řekl Harry stále s úsměvem. Ti tři ztuhli jako by do nich uhodil blesk. „Ty…ty jsi nás slyšel?“ zeptal se opatrně Kadehar. „Jo a ocenil bych, kdyby jste se příště nebavili za mými zády.“ Ti tři se zatvářili jak malý kluci kteří byli načapáni u souseda na hruškách. „Tak co mistře? Co bude teď?“ Kadehar jakoby se najednou vzpamatoval. „Já se přesunu pomocí wyrdu. Ty za mnou doběhni.“ „Jistě mistře.“ Přikývl Harry. Kadehar se na chvíli zamyslel a pak přešel ke stromu. Něco zamumlal a vstoupil do stromu. Harry na sobě nedal znát překvapení, ale přesto lehce vykulil oči. Pak už jen začuchal a rozběhl se. Vzal to skrz lesy místo po cestě. To byla chyba. Cestu mu zahradila řeka. Zastavil. Přemýšlel co udělá když tu najednou na něj spadla ze stromu síť. Začal ji ze sebe sundávat, ale byla moc těžká. Mezi stromy se objevila obrovská postava. Šedivé a do všech stran trčící nepoddajné vlasy měl teď na šíji svázané nějakým umaštěným cárem látky; z rudého a hlubokými vráskami rozrytého obličeje, připomínajícího masku ještěra, svítily dvě malé oči predátora; pod vrstvami oblečení z kůže a plátna měli pokožku rozpraskanou a silnou jako slon. Neobvykle dlouhé končetiny už na první pohled prozrazovaly mimořádnou schopnost těchto oblud k běhu. Harry nevěděl co to je, ale tušil že je schopný ho zabít. Harry se nestihl ani zamyslet co by mohl udělat, když ho ta stvůra popadla a odnesla přes řeku. Přemýšlel jestli má utéct, ale pak se rozhodl že nejdřív zjistí co s ním zamýšlí. Šli asi minutu když se před nimi vynořilo opevněné město. Zvenčí byla vidět jen jedna budova která stála uprostřed. Stvoření zabušilo na bránu a ta se otevřela. Vešli do velkého nádvoří. Byla vidět ona velká budova a kolem ní byla naskládáno mnoho dalších menších budov které předtím nešli vidět. Procházely uličkami a na ulici nebyla ani noha. Sem tam uviděl Harry v okně tvář velmi podobnou té obludě která ho nesla. Došli až k té velké budově a vešli dovnitř. Příšera ho nesla bludištěm chodeb. Harry poznal že stoupají. Po chvíli dorazili k točitému schodišti. Vyšli po něm až nahoru kde se nacházeli jediné dveře. Vešli do kruhové místnosti za stolem seděl muž. „Co tady chceš?“ Zavrčel na příšeru. „Našel jsem ho na lovu. Stál u řeky a nevěděl jak se dostat přesni.“ „Dobrá polož ho tady a odejdi.“ Příšera se hluboce uklonila, shodila Harryho na zem a odešel. „Kdo jsi a co jsi dělal v tomto lese? Ty nevíš že je nebezpečný?“ Harry neodpovídal. Nebál se toho muže. „Neodpovíš? To není příliš moudré. Můžu tě klidně zabít, nebo tě dám mým Orkům ať si s tebou pohrají.“ „Nemám strach. Umím se bránit líp než si myslíš.“ Odpověděl Harry drze. „Možná máš pravdu, ale zde neúčinkuje žádná magie, kromě té naší.“ Odpověděl muž s úsměvem. Harry to vyzkoušel. Síť začala najednou hořet. Harry se usmál. „Jak vidíš tak se pleteš.“ Řekl s úsměvem. Muž vykulil oči. Namířil na něj rukou a řekl nějaké slovo. Harrymu v tu chvíli zamrzlo celé tělo. Nemohl se vůbec pohnout. Jeho tělo ho neposlouchalo. Vyzkoušel neverbální kouzlo. Povedlo se. Jeho tělo ho opět začalo poslouchat. Přešel místnost a posadil se do křesla u krbu. „Jak vidíš, tvá magie proti mně nic nezmůže. Co kdybys se posadil a vysvětlil mi kdo vlastně jsi?“ Muž se naštvaně posadil naproti němu a čekal. „No jak vidím tak sám mluvit nebudeš tak mi budeš holt odpovídat na otázky.“ „A když odmítnu?“ zeptal se. „Udělám ti malou ukázku.“ Řekl Harry. „Crucio.“ Vykřikl a namířil na muže před sebou. Ten začal křičet a válel se v křečích na zemi. Harry toho po chvíli nechal. „To byla jen ukázka. Jak se jmenuješ?“ „Lomgo.“ „Kdo jsi a co tady děláš?“ „Jsem velmistr Bohorova kultu. Poslal mě sem můj mistr před svou smrtí. Připravuju vojsko na zničení mágů.“ „Kdo byl tvůj mistr?“ „Říkali mu Stín. Ovládal Bohorovu magii lépe než kdokoliv jiný. Já byl jeho učeň a po jeho smrti jsem zabral jeho místo.“ „Je toto vaše jediná základna?“ „Ne máme jich víc.“ „Dobrá tak teď mě odsud dostaneš pryč a ukážeš mi ty další základny.“ Řekl Harry. Muž vstal a vyšel z místnosti. Harry se vydal za ním. Po chvíli vyšli na ulici. Muž vyšel jako první před bránu. Než Harry stihl něco udělat, vrhl se ke stěně a rozhoupal zvon, který vydal ohlušující zvuk, který se rozlehl po celém městě. Lomgo se rozesmál a zmizel. Harry si všiml jen nějaké značky, která se rozzářila pod Lomgovýma nohama. „Hajzl“ pomyslel si Harry a připravil se na boj. Ze všech domů se vyřítili orkové a zaútočili na Harryho. Ten prví řadu uvítal ohnivou stěnou. Ti jí proletěli a shořeli. Zbytek se zarazil. Harry ovšem nečekal za zády si vytvořil velký oheň, který hodně kouřil. Něco mu říkalo že Kadehar ten oheň uvidí a přijde mu na pomoc. Mezitím začal orky spalovat dalším ohněm. Po chvíli už tam moc orků nebylo, ale do bitvy se připojili mniši kteří vyšli z té velké budovy. Začali po něm metat různé kouzla. Harry vyčaroval ten nejsilnější štít který znal. Problém byl v tom že ten štít mu bral mnoho energie. Najednou ze stěny vyskočil Kadehar. „Ještě chvíli vydrž Harry.“ Řekl a na stěnu vyčaroval bránu. Ta se otevřela a na nádvoří vběhli mágové. Hned se pustili do mnichů. Ti než se zorientovali tak už byla polovina mrtvá. Mniši pak vytvořili dvě řady jedna vytvořila pevný štít který pohlcoval kouzla mágů a druhá půlka začala útočit. Mágové vytvořili vlastní štít a Harry ten svůj spustil. Svezl se na kolena a už mu docházela energie. Sebral své poslední síly a pod mnichy vytvořil jámu plnou lávy. Pak upadl do bezvědomí. Ti se nestihli ani bránit. Mágové se vrhli k Harrymu a začali ho léčit.

O týden později.

Harry se prudce posadil na posteli. Přemýšlel co se vlastně stalo. Z přemýšlení ho vytrhl hlas. „Tak už ses probudil? To je dobře.“ Harry se podíval kdo to mluví. Na židli vedle jeho postele seděl mladý muž mohlo mu být něco kolem pětadvaceti. Byl vysoký, svalnatý a z očí mu byla vidět moudrost a laskavost. „Kdo jste?“ zeptal se Harry. „Jsem Guillemot. Kadeharův syn.“ „Neříkal jsem ti náhodou, že pro mě máš přijít hned, jak se probudí?“ ozval se vyčítavý hlas. „Akorát jsem pro tebe chtěl jít otče.“ Řekl Guillemot. „No jen aby.“ Řekl opět Kadehar. Pak už přešel vedle Harryha a posadil se na další židli. „Tak jak ti je?“ zeptal se Harryho. „Výborně. Už můžeme jít začít s učením.“ Řekl a už se chystal vstát z postele. „Tak to v žádném případě. Ty budeš ještě tento týden ležet, pak se uvidí. Teď mi prosím pověz co se vlastně stalo.“ Řekl Kadehar. Harry mu převyprávěl vše co se stalo v tom lese a pak se začal vyptávat. „Mistře mám několik otázek. Kdo to je ten Stín, kam se poděl ten chlap, kdo je to Bohor a kdo to jsou orkové?“ „No nejsi zrovna skromný. Já bohužel nemám tolik času abych ti to vysvětlil. Zůstane tu s tebou Guillemot a vše ti vysvětlí. Zatím sbohem.“ Řekl Kadehar zvedl se ze židle a odešel. Harry se otočil na Guillemota. „Kam tak narychlo odešel?“ „Šel informovat radu o těchto nových událostech, to tě však nemusí zatěžovat. Já ti teď odpovím na tvé otázky. Sám jsem byl učeň takže ti můžu odpovědět na většinu otázek. Vezmu to popořádku. Stín byl bývalý Hlavní mág. Páchal zločiny a naháněl strach. Lomgo se přesunul pomocí magie na jiné místo. Bohor je temný bůh který má svou mocnou magii a orkové jsou příšery které obývají svět nejistoty.“ Odpověděl Guillemot. „Jak bude probíhat můj výcvik?“ „Dopoledne budeš chodit do školy a odpoledne tě bude učit můj otec. Budeš mít volné víkendy a někdy i některé odpoledne přes týden. Budeš bydlet zatím u mě.“ „Co všechno se budu učit?“ „Budeš se učit poznávat jména rostlin a dále pak jednotlivé kouzelné slova. Po určité době ti bude otevřena Hvězdná kniha.“ Řekl Guillemot. Ještě dlouhou dobu si povídali a začalo se mezi nimi budovat pevné přátelství. Harry se pilně učil a hodně často chodil pomáhat mágům bojovat proti armádám Bohora.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.