Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Smrt noci

Kapitola 8

Kapitola 8:Svatba a Povolání strážců.

Po dvouletém tréninku u mágů, dokázal Harry používat magii hvězd lépe než kdokoliv jiný. Vymyslel i mnoho nových způsobů využití. Toto ráno se Harry probudil značně rozladěný. Bylo škaredé počasí a on se moc dobře nevyspal. Najednou někdo zaklepal. „Dále.“ Řekl Harry. Dovnitř vstoupila krásná dívka. „Ahoj Mariano. Co ty tady?“ Mariana byla mladá mága která nastoupila ve stejnou dobu jako Harry za ty dva roky se hodně spřátelili. „Přišla jsem ti vyřídit vzkaz. Mistr Kadehar tě očekává ve své pracovně.“ Řekla Mariana. „Díky. Za chvíli jsem tam.“ Odpověděl. Mariana ho rychle políbila na tvář a pak rychle odešla. Harry se usmál. „Co mi asi chce?“ přemýšlel Harry. „Nejspíš má další úkol. Hm, měl bych se zase oholit.“ Pomyslel Harry když se podíval do zrcadla a uviděl to strniště na tváři. Mávl rukou a jeho tvář byla zase hladká. Pak se rychle oblékl a trochu mrzutý se vydal do Kadeharovi pracovny. Zaklepal a vešel. Hned za dveřmi mu někdo podrazil nohy. Harry zareagoval rychlostí blesku. Udělal přemet, otočil se a svázal toho člověka, který ho napadl. Ten jenom spadl na zem jako pytel brambor. „To by tě mohlo odnaučit útočit na silnější.“ Řekl Harry s úsměvem. Pak ho rozvázal a šel se s ním přivítat. „Jak se daří Guillemote? Dlouho jsme se neviděli.“ Řekl a objal svého přítele. „Dobře díky. Až na to uvítání.“ „To ty jsi mi podrazil nohy.“ „No jo pořád. Sedni si chci vám něco říct a o něco tě požádat.“ Řekl Guillemot. Kadehar to celé jen s úsměvem pozoroval. Sotva se usadili tak Guillemot otevřel pusu, ale někdo ho přerušil. „A jak se má Ambra?“ zeptal se Harry. Guillemot se zamračil. „Ty mě nenecháš nic říct že? Má se dobře a je taky jeden z důvodů proč jsem přišel.“ Odsekl trochu naštvaně Guillemot. Zase otevřel pusu a znovu nestihl nic říct. „A proč bych tě neměl nechat něco říct? Vždyť jsme ve svobodné zemi a každý může říct co chce.“ Řekl Harry, který se očividně dobře bavil. Guillemot hrozil že vybuchne jak papiňák. Najednou se ovšem uklidnil a začal se ďábelsky usmívat. Harrymu se to nelíbilo. Guillemotova další věta ho přesvědčila o jeho pravdě. „A jak se má Mariana?“ zeptal se Guillemot s výrazem výhry. Harry zrudl a něco zamumlal. Kadehar se na něj podíval se směsicí údivu a pobavení. „Ale no to jsou mi novinky. Jak to že jsi se ani nepochlubil?“ zeptal se Harryho. Ten šlehl po Guillemotovi zlobným pohledem a položil vlastní otázku: „Proč jste mě vlastně volal mistře? Nebo to bylo jen kvůli němu?“ „Je to jeden z důvodů, ale hlavní důvod je jiný. Teď ale pověz ty proč si vlastně přišel Guillemote.“ „No první z důvodů je že jsem vás chtěl vidět a druhý důvod je že jsem vás přišel osobně pozvat na mou svatbu. Ambru jsem včera požádal o ruku a ona přijala.“ Řekl a v tu chvíli se k němu snesly gratulace od obou dvou mužů v místnosti. Když se konečně utišili Harry se ještě zeptal Guillemota: „A co jsi po mně vlastně chtěl?“ „Chci abys mi šel za svědka.“ „No proč ne. A co jste mi chtěl vy mistře?“ zeptal se Harry. „No ještě jsem to nikomu neřekl, ale hodlám tě prohlásit za nejmocnějšího z mágů.“ Harry vykulil oči. Mistr Kadehar mu chce dát titul který už osum let vlastnil Guillemot. „Mě? Vy si ze mě děláte legraci.“ „Ne nedělám. Nikdo, ani Guillemot, nedokázal po dvou letech to co ty.“ Odpověděl Kadehar.“Má pravdu.“ Přikývl Guillemot. „Dobře, nebudu se s vámi hádat. Kdy mi to chcete předat?“ „ No pokud mi to Guillemot dovolí tak na jeho svatbě.“ „Ale klidně. Bude alespoň další důvod k oslavě.“ „No tak dobře. Mistře mohl bych si vzít až do svatby volno?“ „Jistě že mohl stejně už tě nemám co učit.“ Povolil Kadehar. Harry se zvedl a odešel. Vzal si ze svého pokoje jen peníze a odešel před akademii. Hned za branou vstoupil do wyrdu a vystoupil u bran dvou světů. Na stráži stáli dva rytíři. Když ho uviděli, vytáhli zbraně, ale když ho poznali, zase je schovali. „Ahoj Harry jak se daří?“ Zeptal se jeden z nich. „Ahoj Bertolene výborně a co vy?“ „Super. Stojíme tu jak dva blbečci. Kam vyrážíš?“ Odpověděl druhý. „A proč jak když jste Ambore. Jdu do svého světa musím si tam něco zařídit.“ Řekl s úsměvem Harry. Nečekal až si ti dva přeberou že to byla urážka a radši otevřel bránu. Objevil se v lese kde to znal. Ani se nenamáhal s hledáním a vyrazil po paměti do doupěte. Dostal se v pořádku do jeskyně a šel přímo do trůnního sálu. Přivítal se s králem a zůstal tam přes noc. Ráno si dal na hlavu kápi a přemístil se do Příčné ulice. Harry se dlouho nerozhlížel a vydal se rovnou k Olivanderovi. Vešel do krámu a po chvíli se objevil sám majitel obchodu. „Dobrý den pane, co si račte přát?“ zeptal se ho zdvořile. „Potřebuji hůlku.“ Olivander jen přikývl a začal ho měřit. Pak začal zkoušet různé hůlky. Vyzkoušel asi všechny hůlky v obchodě. Pan Olivander byl už z něho zoufalý. Najednou se Olivander zarazil: „To byla poslední hůlka. Je mi líto.“ Řekl. Pak se ovšem zarazil. Počkejte ještě je tu jedna. Dědí se u nás v rodině. Nikoho ještě nepřijala je to nejmocnější hůlka která kdy byla vytvořena.“ Řekl Olivander a odběhl úplně dozadu krámu. Přinesl zaprášenou krabičku. Setřel z ní prach a Harry zjistil že hůlka je vskutku zajímavá. Byla z bílého dřeva a on z ní cítil velkou moc. „Z čeho má jádro?“ „To je to nejzajímavější. Je složena z několika částí. Jádro má tvořené: perem krále fénixů, ocasní žíní zlatého pegase, rozdrceným kopytem obřího kentaura, křídly královny lesních víl, světlem bludníčka, perem zlatého gryfa, zobákem obřího havrana, chlupem kouzelného jezevce a šupinou baziliška. Navíc je vyrobena z bílého stromu vládců. Je to velmi mocná hůlka.“ Harry vzal hůlku do ruky a cítil, jak se jeho tělo spojuje s hůlkou. „Kolik za ni chcete?“ „Nic. Nevyrobil jsem ji takže si za ni nic nemůžu účtovat.“ „Dobrá tedy děkuji.“ Řekl Harry a šel ke dveřím. Ale přede dveřmi se zastavil. „A abych nezapomněl, nikdy jste mě tu neviděl.“ Řekl a vešel do zavřených dveří. Olivander na to koukal s otevřenou pusou. Harry vystoupil u bran světů. Stonehedg. Věděl že právě zde se otevírají brány světů. Podíval se na hodinky. 11:58. „Už to bude.“ Řekl potichu. Přesně ve dvanáct se zablesklo a objevila se stříbrná brána. Vešel dovnitř a ocitl se u bran do nebes. Stáli tam tři archandělé. „Co tady děláš mladý člověče?“ „Přišel jsem pro armádu světla a její strážce.“ „Víš co musíš udělat abys ji dostal?“ Harry místo odpovědi vytasil meč. Hlavní archanděl udělal to samé. Bojovali dlouho. Nakonec Harry vyhrál. Archanděl se poklonil. „Jsme ti k dispozici.“ „Čekejte na mé znamení.“ Řekl jen Harry a odešel. Podíval se na hodinky. 23:59. Tak tak stihl vyskočit z brány. Ta se mu za zády s třeskem zavřela. Přesně o půlnoci se objevila nová brána. Stejná jako ta první, ale celá černá. Vešel a objevil se u bran pekel. Tam už stáli tři králové podsvětí. „Přišel jsem pro armádu temnot a její strážce.“ Řekl Harry dřív než některý z králů něco stihl říct. „Ta už svého vládce má.“ „To je možné, ale on vás nedokáže zabít na rozdíl ode mě.“ „Nevěřím ti.“ Křikl hlavní král a vrhl se na Harryho s mečem. Ten jeho útok odrazil a boj začal. Opět Harry vyhrál. Králové uznali jeho výhru a on jim vysvětlil svůj plán. Odpoledne ještě zašel na Příčnou nakoupil svatební dary. Když se večer vracel do Ribreghu šel s pocitem uspokojení. Pomocí wyrdu se přesunul na univerzitu a vyrazil se vyspat na zítřejší svatbu. Ráno se oblékl a odešel do kostela. Byla to vesměs normální svatba. Po obřadu přešel k oltáři Kadehar a z jednal si ticho. „Milí hosté, rád bych tuto svatbu využil ještě k jednomu účelu. Jak všichni nejspíš víte, mám velmi nadaného žáka. Já a celá rada starších se rozhodla že mu udělíme titul nejmocnějšího mága Ribreghu. Předstup Harry Pottere.“ Řekl a slavnostně roztáhl ruce. Harry přešel ke Kadeharovi a poklekl. Za všeobecnému potlesku mu byl připnut znak nejmocnějšího mága. Harry vstal a Kadehar se mu poklonil. Pak se Harry ještě poklonil celému kostelu a odešel. Venku ho čekali tři lidé. Guillemot, Ambra a Mariana. Ambra s Guillemotem mu potřásli rukou a Mariana mu pogratulovala poněkud osobnějším způsobem. Harry se na ně podíval. „Musíme se rozloučit. Už je načase aby se Voldemortovi někdo postavil. Jsem jediný kdo ho může zabít. Musím odejít. Guillemot se na něj podíval se smutkem v očích. „Tušil jsem to. Nebudu tě přemlouvat. Přeji ti hodně štěstí a doufám že se tu i jednou za čas stavíš.“ „To víš že přijdu. Někdo tě přece musí hlídat.“ Řekl s úsměvem Harry a přátelsky ho obejmul. Pak se posunul ke Kadeharovi. „Budeš nám tu všem moc chybět chlapče. Ale počítej s tím že až umřu tak to tady po mě převezmeš.“ „Vy mi ten život chcete ještě víc znepříjemnit že?“ zeptal se Harry a potřásl si s ním rukou. Potom přešel k Ambře. „Moc tě sice neznám, ale i ta trocha co jsem poznal, mi bude chybět.“ Řekl a Ambra se zatvářila uraženě. „To jsem chtěla říct já.“ Řekla. Pak nad tím ale jen mávla rukou. „Ale co už. Přeji ti hodně štěstí.“ Taky se s ní obejmul a otočil se k Marianě. Ta neskrývaně brečela. „Jestliže mi trhá srdce že se musím rozloučit se svými přáteli, tím víc se mi trhá že se musím rozloučit s tebou. Miluju tě a to se nezmění, ale stejně tak se nezmění fakt že musím odejít. Guillemot je dobrý učitel. Nechť z tebe vyroste silná mága.“ Řekl Harry a načrtl nad ní runu ochrany. Mariana se najednou zarazila a v očích se jí objevili plamínky. Rychle se otočila na Kadehara a něco mu zašeptala do ucha. „Ano to je pravda.“ Řekl Kadehar. Mariana se nyní s úsměvem otočila ke Guillemotovi. Poklekla předním a spustila. „Mistře, já Mariana Roolová vás žádám…“ začala Mariana. „Ne!!!“ vykřikl Harry který pochopil její úmysl. „To nemůžeš.“ Křičel pořád, ale Mariana jen přidala na hlase. „aby jste se vzdal své pravomoci mistra a předal mě do učení k mistru Potterovi.“ Dokončila s úsměvem. „Jestli to uděláš tak je Ambra vdova.“ Zařval Harry. Guillemot vzal Marianu kolem ramen a šel kousek dál od té skupinky a přitom na ni promlouval: „Mariano on má pravdu. Nemůžeš jít s ním. Bylo by to moc nebezpečné.“ Přitom došel až ke stromu a jakoby omylem jí podrazil nohy. Ta před ním padla na kolena. Guillemot jí rychle položil ruku na hlavu a začal odříkávat. „Já Guillemot Kadehar, předávám Marianu Roolovou do učení nejvyššího mága Harryho Jamese Pottera.“ Dořekl s úsměvem Guillemot. Zazářilo světlo a vpilo se Harrymu do ruky. Objevil se mu znak mistra. „Hodně štěstí.“ Zvolal Guillemot a vstoupil do wyrdu. Mariana zavýskla a Harry neměl daleko k vraždě. „JÁ TĚ ZABIJU.“ Zařval na celej ostrov. „Jak myslíš Mariano. Budeš ještě prosit abych tě dal zpět.“ Zavrčel Harry. Mariana mu skočila kolem krku a on div nespadl. „Tak jdeme?“ zeptala se s úsměvem. Harry se taky usmál. „Jistě. Máš hodinu na to, abys se dostala k Branám dvou světů. Můžeš použít cokoliv, kromě wyrdu.“ Řekl a rozběhl se pryč. Ta na něj vykulila oči. „A jak to mám asi udělat?“ zavolala, ale Harry už tam nebyl. Otočila se na Kadehara. „Co teď?“ „No, zakázal ti wyrd, ale nezakázal ti koně.“ „Žádný kůň nedokáže běžet tak rychle.“ „Jeden jo.“ Řekl tiše. Mariana vytřeštila oči. „To snad nemyslíte vážně? Harry mě zabije jestli na něj sednu.“ „To není pravda. Řekl cokoliv.“ Mariana po chvíli přemýšlení svolila. „Tak dobře. Zavoláte mi ho prosím?“ „Jistě.“ Řekl Kadehar a otočil se k akademii. „BLESKU.“ Zavolal. Po minutě uviděli velký oblak prachu. Před Kadeharem se zastavil nádherný černý hřebec. Byl to kouzelný kůň. To ovšem nikdo nevěděl. Vlastně nikdo kromě Harryho. Mariana si na něj sedla a sehnula se mu k šíji. „Děkuji za všechno mistře. Bez vás bych to nedokázala.“ „Nemáš za co. A nezapomeň co jsme se domluvili.“ Mariana přikývla a pobídla koně do cvalu. O půl hodiny později už seskakovala z Bleska na zem před Branami dvou světů. Harry stál přímo přední a tvářil se jak sám bůh pomsty.

Před příchodem Mariany.

„Zase jste tu vy dva?“ zeptal se Harry. Dva rytíři vyskočili, jak píchnutí šídlem. „Harry. Buď té lásky a děs někoho jiného.“ Vykřikl jeden z nich. „No tak promiň Ambore. Víc to nešlo.“ Řekl s úsměvem. Potom se posadili kolem ohně a ti dva se začali vyptávat. „Co tady zase děláš?“ zeptal se Bertolen. „Odcházím. Vracím se do svého světa. Teď tu musím počkat na svou žačku.“ Řekl Harry a vyprávěl jim co se stalo s Marianou. „A proč jsi ji prostě nemohl předat zpátky?“ „Protože na to musí být nějaký důvod. Buď přání žáka nebo třeba nesplnění úkolu.“ Řekl Harry šibalsky. Ti dva hned pochopili proč jí zadal zdárně nesplnitelný úkol. „Víš že je to od tebe pěkně hnusné? Ona je ráda a ty ji takhle podrazíš.“ Řekl Bertolen. „Nech toho. Dělám to pro její dobro. Miluju ji a chci ji chránit.“ Řekl potichu. To už byl v dálce vidět oblak prachu. Všichni tři vyskočili protože nevěděli co se to děje. Harry najednou zrudl. „Já ji přerazím.“ Zašeptal potichu. Ti dva nevěděli co tím myslí. Po chvíli to pochopili. Byl to kůň. A na jeho hřbetě seděla Mariana. Kůň se zastavil přímo před Harrym a Mariana ladně seskočila na zem. A přímo před ní stál Harry jak sám bůh pomsty. „Kdo ti dovolil sednout na mého koně?“ zavrčel vztekle. „Ty.“ Odpověděla Mariana v klidu. „A jak si na to sakra přišla?“ „Sám si řekl že mohu použít COKOLIV kromě wyrdu. Já jsem wyrdem necestovala.“ Řekla Mariana už trochu naštvaně. Harry zrudl a už chtěl začít křičet, ale někdo mu položil ruku na rameno. „Už ji nech. Má pravdu.“ Řekl Bertolen. „Přesně tak. Ty jsi jí Bleska nezakázal.“ Podotkl i Ambor. Harry se začal pomalu uklidňovat. Nakonec to vzdal. „No tak jdem. Ať už to máme z krku.“ Pak se otočil na ty dva. „Tak se tu zatím mějte hezky a moc si neubližte.“ „My nebo ty?“ zeptal se Bertolen a oba potřásli si s ním potřásli rukou. Pak už se Harry s Marianou přesunuli k branám a Harry otevřel bránu do světa jistoty.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.