Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Smrt noci

Kapitola 9

Kapitola 9: Návrat do kouzelnického světa

Byl už večer když dorazili do upířího doupěte. Šli ke Králi a zůstali tam přes noc. Ráno je přemístil na Příčnou ulici. Vydali se přímo ke Gringotům. Harry přešel za jedním skřetem. „Dobrý den chtěl bych si vybrat ze svého trezoru.“ Řekl ke skřetovi. „Jistě pane hned tam s vámi někoho pošlu.“ Řekl skřet. Harry poděkoval a po chvíli přišel druhý skřet s tím že je převeze do trezoru. Když otevřeli trezor tak se Mariana neubránila údivu. Byli tam doslova hory peněz. Harry se na to podíval hodnotícím okem a pak se otočil na skřeta který je sem převezl. „Dá se nějak zjistit kolik je tu peněz?“ „Ano pane. Támhle ve stěně je počítadlo.“ Řekl a ukázal mu k jedné z polic. Přímo pod policí byl panel na kterém se ukazoval počet mincí. 20 000 000 galeonů, 4 000 000 000 svršků a 15 500 000 000 srpců. Harry si nabral dva plné vaky a pak šel do oddělení nemovitostí. „Dobrý den chtěl bych koupit dům. Velký, se zahradou, plně vybavený, tělocvična a několik prázdných pokojů.“ Řekl své požadavky. „Jistě pane, několik takových se tu určitě najde.“ Odpověděl mu skřet a vytáhl složku. „Tady to máte. Jeden si vyberte a řekněte mi.“ „Děkujeme.“ Řekl Harry a přešel ke stolku. Posadili se a začali vybírat. Prohlédli si už skoro všechny, ale na všech se jim něco nelíbilo. Až došli k úplně poslednímu. Byl to takový malý zámeček. Byl sice trochu dražší, ale to jim těžkou hlavu nedělalo. Nakonec si ho vzali. „Dobře můžete se hned nastěhovat.“ „Výborně. Peníze vezměte z tohoto účtu.“ Řekl Harry a odešli.

O týden později.

Už týden bydleli. Harry Marianu učil magii a kouzla. Hodně se zlepšila. Harry si vytvořil mapu, která ukazovala výskyt černé magie. Harry na jedné akci smrtijedů zajal velitele akce a vhodil ho do vězení, které si vytvořil ve sklepení. Nechal ho tam nějakou dobu zavřeného a pak ho dal do mučírny. Nikdy mu neukázal svoji tvář vždy měl na hlavě kutnu z které mu šli vidět jen oči a ústa. Připevnil ho na skřipec a lehce natáhl. „Co Voldemort chystá?“ „Nevím. Jsem nováček.“ „Lži někomu jinému ty blbečku. Jsi jeden z nejvěrnějších Voldemorta tak mi neříkej že jsi začátečník.“ Zavrčel ledově a natáhl ho. Smrtijed zakřičel, ale nepovolil. „Nic ti neřeknu. Můj pán se ti pomstí.“ Zakřičel když Harry na chvíli povolil. „To si jenom myslíš. Věř že Voldemort bude jen rád pokud mě neuvidí.“ Odpověděl mu Harry tiše. „Tak budeš mluvit?“ zeptal se ho. Smrtijed jen zatvrzele mlčel. „Jak myslíš.“ Řekl potichu a vytáhl nůž. Než stihl smrtijed začít přemýšlet nad tím, co se bude dít, měl už na hrudi tři řezné rány. Zakřičel bolestí. „Tak budeš mluvit?“ zeptal se znovu Harry. Smrtijed se zmítal, ale neřekl nic. Harry vytáhl krabičku se solí a začal mu pomalu posypávat rány. Smrtijed řval. „Už dost. Řeknu všechno co vím.“ Vykřikl když chtěl Harry začít další dávku. Harry tedy přestal. „Dobrá tak mluv, ale pamatuj si že poznám když budeš lhát.“ „Ano pane. Moc toho nevím, protože už delší dobu si myslí že mezi sebou máme špeha. Zítra chce zaútočit na Bradavice. Dokonce to oznámil Brumbálovi. Má to být rozhodující bitva. Hodlá nasadit celou armádu. Dokonce povolal armádu temnot z podsvětí.“ „Dobrá co dál?“ „To je vše co vím.“ Řekl a sklesle visel na skřipci. „Dobře. Teď se vrátíš do vězení.“ Harry věděl že neřekl vše, ale zatím to nechal být. Uspal ho, dal do vězení a šel do pokoje za Marianou. „Lásko běž trénovat. Musím teď něco vyřídit. Ta bitva bude zítra. Tak za půl hodiny zajdi do vězení a dej mu jídlo a vodu. Nic extra.“ „Jistě lásko. Dej na sebe pozor.“ „To dávám vždycky.“ Řekl Harry a s úsměvem se přemístil. Povolal tři krále a archanděli. Ti jak se navzájem uviděli tak vytasili meče a chtěli se do sebe pustit. Harry je ovšem zarazil. „Schovejte ty meče.“ Řekl přísně. Oni ho, sice váhavě, poslechli a meče zajeli zpět do pochev. „Zítra je bitva, které se zúčastníme. Lorde Sidiusi, vy budete útočit s Voldemortem. Já a armáda světla se tam taky dostavíme. Tuším že vás vyšle jako první. Vyrazíte, ale budete reagovat na mé povely. Jasné?“ „Ano pane.“ Přikývl Sidius. „Dobře. Teď můžete jít.“ Tři králové se uklonili a zmizeli. Pak se otočil na Archanděli. „Od vás budu potřebovat jednoho pegase. Ať je připraven na cestu. Poveze moji družku já mám svého vlastního koně.“ „Stane se jak poroučíš.“ „Výborně. Teď běžte. Sejdeme se i s armádou na tomto místě už ráno.“ Řekl Harry. Pak se přemístil do domu a vešel do obýváku. Tam uviděl ležet Marianu. Měla vytřeštěné oči a nehýbala se. Harry rychle pochopil co se stalo a začal ji oživovat. Z ruk mu vyšla zlatá záře a Mariana se po chvíli prudce nadechla. „Promiň Harry. Promiň mi to prosím.“ „To nic lásko. Už je dobře.“ Řekl a přitiskl ji k sobě. „Co se stalo?“ „Šla jsem mu dát tu vodu a jídlo jak si řekl a když jsem ho probudila tak mi sebral hůlku a odvedl mě sem. Tady mě trefil kletbou smrti.“ Řekla a rozplakala se. „No tak to je super. Nott se pohybuje volně po baráku. Tak nic já jdu hledat.“ Řekl a zvedl se ze sedačky. „Když by něco tak zavolej.“ Řekl a chtěl odejít. „Varoval jsem tě že se ti něco stane.“ Ozvalo se mu přímo za zády a on cítil jak se mu do zad zaryla hůlka. „Opravdu si myslíš že mě dokážeš zastavit?“ zeptal se Notta. „Nemyslím. Vím.“ Řekl Nott a Harry cítil že tomu doopravdy věří. Svěsil ruce a dlaně namířil směrem k němu. „Můžu se otočit nebo se budeme bavit takhle?“ „My se ale nebudeme bavit. Já tě zabiju a bude pokoj.“ řekl sladce. „Sbohem. Avada…“ řekl a Harry do něj pustil elektrickou ránu. Nott neměl šanci a odhodilo ho to pět metrů daleko. Tam se svalil a jen zvedající hrudník říkal že ještě žije. Harry si přivolal jeho hůlku a vrátil ji Marianě. Pak Notta svázal a probudil. Ten se chvíli rozhlížel a pak si vzpomněl co se vlastně stalo. „Jak si to udělal?“ zeptal se udiveně. Harry už ani neodpověděl a pomocí magie vzduchu ho zvedl do vzduchu. Pak ho odnesl zpět do mučírny. „Kdy zaútočí“ zeptal se ho když ho přivázal na skřipec. „Zítra.“ Řekl neurčitě. „Přesný čas!“ zavrčel. „Nevím.“ Odpověděl znovu. „Moc si se mnou nehraj už jsi mě nasral dost tak neriskuj.“ „Už jsem řekl že nevím.“ Harry vzal nůž a udělal na něm mnoho ranek. Malých, ale bylo jich hodně. Pak ho přenesl do díry, kterou měl uprostřed místnosti. Tam ho zachytili kořeny a roztáhli ho. Nebolelo to. „Pořád nevíš?“ zeptal se Harry. Nott mu ani neodpověděl a prohlížel si co to zase má. „No jak myslíš.“ Řekl a otevřel poklop který se nacházel přímo nad jeho hlavou. Na Notta se sesypala fůra soli. Zařval jak raněný lev. Harry po chvíli přestal. „Tak co? Už víš?“ Nott se jen klepal bolestí. Harry znovu otevřel poklop a nechal zasypat celou jámu. Byla začarovaná tak, aby se mu nic nedostalo do pusy, ale jinak tam byl ponořený až po krk. Nepřestával řvát až po chvíli ochraptěl. Sůl už nemizela. Harry ho po chvíli vytáhl ven. „Tak co?“ zeptal se. Nott přikývl a Harry mu vrátil hlas. „Zítra těsně po setmění. Navíc chce pomocí zrádců zabít Brumbála a Pottera.“ Vysypal ze sebe rychle. „Kterého?“ zeptal se udiveně. „Jonathan Potter. Je momentálně jeden z nejmocnějších kouzelníků. Lid v něm vidí novou naději.“ „No vidíš že to šlo.“ Řekl a vhodil ho do vězení. Pak se přesunul do postele kde už na něj čekala Mariana. Lehl si a usnul.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.