Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a ztracená naděje

Kapitola 10

Kapitola 10: Před bitvou

Příštích pár měsíců probíhalo naprosto jednotvárně. Anubis dál exceloval ve všech hodinách a tajně docházel na trénink k Voldemortovi. Také jej hlídali archandělé, nebo se o to aspoň snažili. Ač jim to nešlo na rozum, vždy se jim dokázal někam schovat.

Archandělé se ještě párkrát střetli s démony, ale žádné velké ztráty neproběhly. Pouze zemřeli dva démoni a jeden archanděl. Snape byl odhalen a Brumbál jej skryl.

Ale ne že by se nedělo vůbec nic. Bitva o Bradavice se blížila, ale nikdo kromě Voldemorta a Anubise to nevěděl. Plán byl jednoduchý sjednotit celou armádu a plnou silou ji vrhnout proti Bradavicím. Prosté, stručné, jednoduché. Nebylo co zkazit. Voldemort měl štěstí a armádu se mu podařilo svolat tajně. Nebo si to aspoň myslel. Očím archandělů jen máloco unikne. Pohyb takového vojska do té trochy nepatřil. Brumbál byl informován a lámal si hlavu co Voldemort plánuje.

„Chce provést velký útok. Myslím si, že zaútočí na Bradavice. Není žádné jiné místo, díky kterému by rozšířil do světa takový strach.“ řekl Brumbál do krbu.

„V tom s vámi souhlasím. Navíc tohle je jeho domov ať si říká, kdo chce, co chce.“ odpověděl mu ledový hlas.

„Máš pravdu Severusi,“ řekl Brumbál a povzdechl si, „budeš tady potřeba.“

„To asi ano, ale nemůžu přijít do Bradavic, dokud je tu ten spratek. Zabil by mě jen, co by mě uviděl.“

„Myslím, že ho stejně budu muset vyhodit. Pokud tu zůstane, bude pro nás nebezpečím.“

„A nebylo by lepší… Ale ne radši nic,“ začal Snape, ale nakonec si svou odpověď rozmyslel.

„Myslíš zbavit se ho natrvalo?“

„Je velkou hrozbou. Vemte si jenom to, co všechno zjistil. To on mě odhalil. Používá hodně silná kouzla temnoty. Vždyť i archandělé jsou z něj nervózní.“

„To máš pravdu Severusi, ale kdo by byl tak hloupý, že by se jej pokusil napadnout a odstranit ho? Sám si řekl, že i archandělé si nejsou jistí.“

„Promluvte s nimi. Dohodněte se, jaké řešení bude nejlepší. Já už musím, mám tady… ještě nějakou práci,“ řekl Severus a zmizel.

Brumbál se usmál do svého vousu. „Jen běž Severusi. Už brzo tě bude potřeba,“ pronesl tiše do prázdného kabinetu.

Chvíli ještě přecházel po svém kabinetu a pak se rozhodl jít se domluvit s archanděly na dalším postupu.

„Měl pravdu v tom, že nejlepší co bychom mohli udělat je odstranit jej. Ale i tak se mi do toho nechce. Mohli bychom mít velké ztráty. Nehodlám to riskovat, dokud to nebude nutné,“ prohlásil Gabriel, když jej Brumbál seznámil s tím, co zjistili.

„Dobrá, takže jej pouze vyhodím ze školy a počkáme, jak se to vyvine,“ řekl Brumbál.

„Mohli byste mi ho pomoct najít?“ otázal se ještě.

„Jistě pane,“ řekl Gabriel s úsměvem.

„To nebude nutné,“ ozval se náhle tichý hlas přímo v místnosti.

Všichni se začali překvapeně rozhlížet. Najednou se u stěny objevil Anubis celý zahalený v černém plášti s rudým lemováním.

„Nebude nutné mě hledat, ani mě vyhazovat, protože odejdu sám Brumbále,“ pronesl klidně, ale přesto pevně a ledově.

Všichni byli překvapeni.

„Jak ses sem dostal, když jsem, necítili žádnou magii,“ zeptal se překvapeně Gabriel.

„Nyní se s vámi loučím Brumbále a věřte mi, že se nevidíme naposled,“ pronesl s pohledem na Brumbálovi.

Pak se jeho pohled přesunul na Gabriela, Michaela a Muriel, kteří stáli nejblíže.

„A co vy tři? Stále jste mě nepoznali? Ani v tomto oblečení?“ zeptal se překvapeně.

Gabriel a Michael se mračili, jak usilovně přemýšleli, a jediná Muriel vypadala, jako by si začínala vzpomínat.

„Nevíme kdo si, ale to je jedno. Zmiz odsud nebo zem…“

„Gabrieli,“ přerušil jej tichý hlas, „já jej poznala,“ pronesla tiše Muriel.

Anubis sklopil oči.

„Tak aspoň někdo,“ zasmál se tiše Anubis.

Pak prudce zvedl hlavu a zadíval se Muriel do očí: „Matko.“

Gabriel se prudce nadechl. „Mors,“ zasyčel překvapeně a hned vytáhl meč.

„Teď už je pozdě tahat zbraň Gabrieli,“ řekl Anubis, nebo teď už spíš Mors.

Pak se kolem něj obalila temnota.

„Ještě se uvidíme, přátelé,“ pronesl jeho ledový hlas, a když se temnota rozplynula, jediné co po něm zbylo, byla ozvěna jeho smíchu.

„To není možné,“ zašeptal do ticha Michael, „celou tu dobu jsme ho měli na očích a ani jeden z nás jej nepoznal.“

„Kdo to byl?“ zeptal se Brumbál, „vypadalo to jako byste jej znali.“

Gabriel si povzdechl.

„Byl to Mors. Syn Satana a Muriel. Kdysi dávno ještě za prastaré války byla Muriel unesena a znásilněna Satanem. Bohužel mu porodila syna. Nakonec se jí podařilo utéct. Její syn, ale vyrůstal u Satana. Stal se z něj nejmocnější z válečníků podsvětí. Bůh má deset nejmocnějších archandělů, podotýkám, že všichni z ní jsou zde. Žádný válečník se nám nikdy nedokázal postavit, kromě dvou. Satana a Morse. Ti dva jsou víc než dostatečnými soupeři. To samé bohužel platí i obráceně. Ani Morsovi se nedokáže nikdo postavit, kromě celé desítky a Boha. Nejhorší je to že on je sám a nás je deset, a přesto pouze pokud jsme všichni tak se s ním můžeme měřit. Já, který jsem nejsilnější z nás archandělů, nejsem schopný se s ním dlouho bojovat,“ dokončil svůj dlouhý monolog Gabriel.

„Jaká je šance že jej dokážeme porazit, pokud se vloží do bitvy?“

„Jestli do ní vstoupí, pak všichni obyčejní lidé zemřou. Ti pro něj nejsou žádnými soupeři, dokonce ani vy ne,“ řekl Gabriel a zadíval se Brumbálovi přímo do očí.

„Pošlete studenty domů a svolejte své válečníky, myslím, že je budeme brzo potřebovat,“ povzdechl si Gabriel.

Najednou se celou školou rozlehl hlas Minervy McGonagallové: „Všichni profesoři ať se okamžitě dostaví do sborovny a všichni studenti se vrátí do společenských místností.“

Brumbál se zamračil.

„Nejsem si jistý, ale vzhledem k tomu jakým hlasem to řekla, to vypadá, že už je budeme potřebovat teď,“ pronesl Brumbál tiše a rychle vyrazil i s archanděly do sborovny.

Byla tam už většina profesorského sboru.

„Tohle přišlo před chvílí Albusi,“ řekla McGonagallová když přišel Brumbál a předala mu dopis.

Brumbál velice rychle poznal pečeť ve tvaru Znamení zla. Otevřel dopis a prolétl jej očima. Pak jej podal McGonagallové. Ta začala číst nahlas:

 

„Vzkaz pro: Albuse Percivala Wulfrica Briana Brumbála

od Lorda Voldemorta.

Bradavice jsou obklíčeny mou armádou. Vy jste slabý a proti mně už nic nezmůžete. Vydejte mi školu, podrobte se mojí vládě a já vás všechny ušetřím. Pokud ale budete bojovat, pak všichni zemřete. Tak přísahám na krev Zmijozelovu, která mi proudí v žilách. Máte dva dny na rozmyšlení, pak zaútočím.

Lord Voldemort, budoucí vládce světa“

 

„Brumbále snad to nehodláte přijmout,“ pronesl profesor Kratiknot.

„Ne Filiusi, tohle přijmout nemůžu. Musím se spojit s ministerstvem. Ale je pár věcí, které se musí udělat hned teď. Ředitelé kolejí půjdou vysvětlit studentům situaci. Nelžete jim. Řekněte jim co se přesně děje. Další věc je že musíme ze školy dostat ty nejmladší, předpokládám, že někteří ze starších budou chtít bojovat. Studenti z 6. a 7. ročníků nám můžou pomoct. Má někdo nějaký nápad kudy je odtud dostat?“ zeptal se a rozhlédl se po profesorech.

„My bychom je odsud mohli přemístit,“ navrhl Gabriel, „ale musíte najít nějaké místo kde je schovat.“

„Děkuji, Gabrieli nějaké místo najdu. Teď běžte, já se pokusím spojit s ministerstvem a dalšími spojenci.“

Profesorům nebylo nutno říkat dvakrát.

„Pojďte, Brumbále, přenesu vás na ministerstvo,“ řekl Gabriel.

„Děkuji,“ pronesl jednoduše Brumbál a chytil se Gabriela.

Bíle se zablesklo a oba dva se objevili… ve sborovně na zadku.

„Au,“ pronesl Gabriel.

„Co se stalo?“

„Démoni kolem Bradavic vztyčili bariéru. Nejde ji zničit, musí ji zrušit sami. Nikdo se teď z Bradavic žádným magickým způsobem nedostane.“

„A co nemagickým? Kdybychom chtěli třeba projít lesem, pustila by nás ta bariéra?“

„To ano, ale myslím si, že to budou až příliš dobře hlídat.“

„Budeme muset najít jinou cestu. Půjdu ven a zkusím se dostat za bariéru, abych se mohl přemístit. Jak ji poznám?“

„Ucítíte ji. Člověk s vaším vnímáním magie s tím nebude mít problém,“ usmál se povzbudivě Gabriel.

„Dobře děkuji. Uvidíme, jak mi to půjde,“ řekl tiše Brumbál a sedl si do křesla.

I když se stále usmíval a snažil se působit energicky, sám věděl, že už není nejmladší. Gabriel odešel a Brumbál se snažil vymyslet, kudy se dostat ven.

„Možná bych vám mohl pomoct,“ ozval se tichý hlas.

Brumbál prudce zvedl hlavu.

„Můžu dostat pryč studenty, vás a zpátky dostat vaši armádu.“

„Proč bys to dělal? Anubisi, nebo teď už Morsi?“

„Mors, profesore Brumbále. Mám své vlastní plány a Voldemort mi v nich akorát překáží. Jediné co chci je, aby až se démoni stáhnou, aby nás archandělé nechali nepokoji,“ pronesl tiše a zadíval se Brumbálovi přímo do očí.

„Jak mě odsud dostaneš?“ zeptal se Brumbál.

Anubis to vzal jako potvrzení.

„Voldemort příliš věří démonům, je pravda že kouzla na ukrytí na ně nepůsobí, protože člověk by musel ukrýt i svou magii a to nejde. Já už jsem se dříve spojil s Molochem, to bylo tehdy, kdy mě málem archandělé zapíchli,“ pronesl a lehce se zasmál.

I přes absurdnost situace se Brumbál taky usmál.

„Pokud některý z démonů uvidí kohokoliv mimo hrad, pak spustí poplach, ale mají zakázáno cokoliv udělat, pokud u toho dotyčného bude má aura. I kdybych chránil celý hrad. Půjdeme nejdřív jen my dva, dostanu vás na ministerstvo i z ministerstva a zítra přijdu pro studenty a přenesu sem vaši armádu. Pokud tedy souhlasíte?“ řekl a zadíval se Brumbálovi přímo do očí.

Chvíli na sebe hleděli až Brumbál uhnul pohledem.

„Myslím, že nemám na vybranou. Můžeme jít hned?“ zeptal se Brumbál.

Mors místo odpovědi natáhl ruku. Brumbál se jej chytil a oba dva obalila temnota. Objevili se před hradem.

„Nikdo se sice nemůže přemístit ven z hradu nebo do hradu, ale uvnitř se můžeme stále normálně přemisťovat,“ pronesl na vysvětlenou. „Už teď jsme chráněni kouzlem proti nalezení. Vydáme se od zapovězeného lesa, odtamtud to bude nejjednodušší.“ řekl tiše a vyrazil svižným krokem přes louku.

Démon, který se vznášel nad lesem, se krátce podíval jejich směrem, ale víc už si jich nevšímal. Bezpečně se dostali k hranici.

„Právě jsme ji překročili, takže se už můžeme přemístit nebo ne?“ zeptal se Brumbál když Mors stále pokračoval dál.

„Ano i ne. Překročili jsme ji, ale je tu ještě jedna. Kdyby byla pouze jedna, nepřátelům v obležení by nedělalo problém přemístit se k bariéře, projít jí a pak se přemístit, proto jsou tu dvě bariéry umístěné přes sebe. Ta druhá je ještě o kus dál.“ pronesl a znovu vyrazili na cestu.

Bezpečně se dostali až za hranice ochran.

„Chyťte se mě.“ pronesl Mors tiše a natáhl ruku.

Brumbál se jej chytl a je opět obalila temnota. Tentokrát už se, ale objevili na ministerstvu.

„Půjdu vyřešit, co můžu a pak tě požádám, abys mě přenesl ještě k pár dalším pomocníkům.“ řekl Brumbál s pohledem na Morse.

Mors jen přikývl a posadil se do křesla, které si vyčaroval u zdi. O hodinu později už Brumbál kráčel k Morsovi spolu s ministrem.

„Morsi, Popletal byl sesazen a místo něj byl dosazen Rufus Brousek,“ řekl Brumbál a poukázal na muže s lví hřívou.

„Těší mě.“ pronesl ledově Brousek.

Mors se ušklíbl. „Mě ne,“ pronesl a zasmál se.

Brousek se zamračil a bylo vidět, že si do oka nepadli.

„Půjde s námi za našimi spojenci,“ pronesl Brumbál, který se snažil zachránit situaci.

„Pro mě za mě,“ pronesl ledabyle Mors a zvedl se z křesla. „Kam teda?“ zeptal se přímo znuděně.

„Do Francie, na ministerstvo,“ odpověděl pohotově Brumbál dřív než stihl Brousek podotknout něco na Morsovu adresu.

Mors oba dva chytl a s temnotou, která vyděsila pár lidí okolo, se přemístili na francouzské ministerstvo. Takhle to probíhalo několik hodin. Večer přemístil Anubis a pár ministrů do Bradavic a pak zmizel neznámo kam se slibem, že se vrátí ráno.

V Bradavicích to vypadalo všelijak. Většina Zmijozelu byla nedočkavá vzrušením a pár z nich muselo být spoutáno a zadrženo, aby neublížili ostatním. Ten večer se kolem celých Bradavic rozhořely ohně. Studenti, kteří to viděli, se vyděsili. Bylo jich nespočet. Obklopovali Bradavice jako moře. I profesoři byli nesví. Brumbál ještě ten večer vysvětlil Gabrielovi, jak se dostal skrz ochrany.

„Je to na vaši zodpovědnost, ale Morsovi není radno věřit. Je kluzký a nebezpečný. Dejte si na něj pozor,“ řekl Gabriel a více to nekomentoval.

Mors ráno přišel. Odvedl studenty na domluvené místo a pak přenesl do hradu armádu.

Přišel večer. Mors někam zmizel hned po té, co přenesl bojovníky. Celá Voldemortova armáda se přesunula před hrad na pozemky. Pozemky už předem Voldemort zvětšil, tak aby se tam celá jeho armáda vešla. Byli v ní temní tvorové i kouzelníci. démoni, mozkomorové a mnoho dalších přišlo na pomoc Voldemortovi. Nebyli zde, ale upíři ani vlkodlaci. Spojenecká smlouva mezi nimi už byla vytvořena a obě země spolupracují. Menší konflikty sice zůstaly, ale války jsou zažehnány. Voldemort se postavil do čela svojí armády.

„Lhůta vypršela Brumbále. Jaké je vaše rozhodnutí?“ křikl Voldemort.

Brána se otevřela.

Voldemort nečekal, že se Brumbál vzdá, ale armádu která se vyhrnula ven, ho opravdu překvapila.

„Jak se tam mohli dostat?“ ptal se překvapeně v duchu, „démoni to tu měli hlídat.“

I přes překvapení z armády chtěl bojovat. Měl větší armádu a vítězství by neměl být problém, i když bude s většími ztrátami. Jemu na nich nezáleželo. O sebe se nebál a ostatní mu byli ukradení. To jen dokazuje jak je hloupý.

„Démoni, zaútočte přesně podle plánu a zničte jich co nejvíc.“ řekl Molochovi a dál pozoroval celou Brumbálovu armádu.

Moloch se s démony vznesl do vzduchu a vyrazili proti nim. Jako odezva se u Brumbála vznesli archandělé. Vypadalo to, že se střetnou přesně ve středu. Tam je ovšem zarazila stěna tvořena černými plameny. Archandělé i démoni se zarazili před ní.

„Myslím, že to by stačilo.“ ozval se zprava ledový hlas, který přeletěl celé bojiště.

Poslední komentáře
02.04.2010 09:34:44: je to moc pěkné a už e těším na pokračování smiley${1}
28.03.2010 15:14:23: co to tu z toho děláš? no uvidíme, jak se vypořádáš s další kapitolkou...:-p
27.03.2010 22:52:28: Pěkná kapitola.
27.03.2010 15:42:45: vazne skvela kapitolka,uz se nemuzu dockat dalsi
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.