Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a ztracená naděje

Kapitola 2

Kapitola 2: Konec naděje

Harry Potter se probudil v nádherné zelené posteli. Rozhlédl se po pokoji a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co všechno se včera stalo. Přidal se k lordu Voldemortovi. Stal se jeho synem a vůbec mu to nevadilo. Vstal a převlékl se do oblečení, které našel ve skříni. Všechno ve stříbro-zelené barvě. Otevřel dveře a vyšel na velkou chodbu. Pokusil se vybavit si cestu do hlavního sálu. Kupodivu se mu to podařilo a on po chvíli došel před velké dubové dveře. Uvnitř slyšel hlasy. „Takže už svolal ty smrtijedy“ napadlo ho. Usmál se sám pro sebe a nasadil si na hlavu kápy. Pak rozrazil dveře a vešel přímo do kruhu smrtijedů. Ti se otočili a namířili na něj své hůlky. Voldemort je ale zarazil.

„Ty hůlky nejsou potřeba mí věrní. Představuji vám svého syna Anubise.“ Řekl Voldemort a sledoval překvapení ve tvářích svých smrtijedů.

Po chvíli jeden ze smrtijedů padl na kolena, a políbil mu lem hábitu. Po něm to zopakovali všichni smrtijedi. Voldemort se usmál a pokynul Anubisovi a ten si sedl na svůj menší trůn, který mu vytvořil Voldemort. Ten měl ještě stále tělo spolu s Quirellem. Anubis se posadil a poslouchal svého otce. Ten svým smrtijedům spílal za to, že ho celých deset let nikdo z nich nehledal. Když si na nich vybil vztek, propustil je.

„Tak jak se ti to líbilo synu?“

„Byla to zajímavá řeč, otče, ale řekni mi, kde jsi přišel na jméno Anubis?“

„Anubis je Egyptský bůh smrti a zla. Myslím, že je to pro tebe příhodné jméno.“ Odpověděl mu Voldemort.

„Tak to jsem poctěn.“ Řekl Anubis a usmál se na svého otce.

V tu chvíli dovnitř vtrhl Snape. Voldemort se na něj zlostně otočil.

„Co tady děláš Snape?“ zeptal se Voldemort mrazivě.

„Přinesl jsem vám ten prach, jak jste žádal.“ Řekl Snape a podával Voldemortovi malý kožený pytlíček.

Když Voldemort nahlédl dovnitř, zjistil, že je plný jemného prachu.

„Výborně Severusi. Děkuji ti. Teď mi namícháš lektvar. Jistě ti nemusím říkat co je to za lektvar. Mistr jako ty určitě ví, co má dělat.“ Řekl Voldemort a podal pytlík zpátky Snapeovi.

„Jistě mistře. Hned se do toho dám.“

„To bys měl Severusi, to bys měl.“ Řekl Voldemort tiše. Pak se otočil na svého syna.

Ačkoliv se to snažil Anubis zamaskovat, Voldemortovi neušel zlostný pohled, který vrhal po Snapeovi.

„Děje se něco?“ zeptal se ho.

„Ne. Nic.“ Řekl Anubis a odvrátil se od místa, kde ještě před malou chvílí stál Snape.

„Co ti udělal?“ zeptal se Voldemort.

„Už jsem řekl, že nic.“ Zavrčel Anubis, ale stále se snažil udržet klidný tón.

„No jak myslíš.“ Řekl Voldemort mrazivě a vydal se za Snapem. Našel jej v laboratoři. Skláněl se nad kotlíkem a vypadalo to, že nově příchozího ani nezareagoval. Voldemort na něj nemluvil. Věděl, že když Snape pracuje, není dobré ho rušit. Sedl si a pozoroval jej při práci. Po půl hodině se Snape narovnal a otřel si pot z čela. Voldemorta si stále ještě nevšiml.

„Tak hotovo.“ Řekl si tiše. Odlil do lahvičky a u toho si povídal.

„Lektvar je správně. Pán bude opět silný. Brumbál padne a budu to já, kdo mu pomůže do hrobu.“ Mumlal si tiše.

„Děkuji ti Severusi za důvěru, ale myslím že Brumbála si zabiju sám.“ Řekl Voldemort, který už nevydržel jen nečině sedět a přihlížet. Snape se lekl a lahvička mu málem vypadla z ruky.  Na poslední chvíli ji zachytil a otočil se na toho, kdo ho vyrušil.

„Můj pane, nevšiml jsem si vás.“ Řekl Snape, poklekl a podal Voldemortovi lahvičku.

„Zde je váš lektvar pane.“

„Výborně. Patří ti dík Lorda Voldemorta.“ Řekl Voldemort a převzal lahvičku. Otočil se a šel do Anubisova pokoje.

Našel jej, jak leží na posteli a hledí do stropu.

Myslel, že si ho nevšiml a chtěl jít blíž, když tu na něj promluvil: „Připomíná mi to Bradavice.“ Řekl tiše. Voldemort se podíval na strop. Byl začarován stejně jako strop ve Velké síni v Bradavicích.

„Stýská se ti?“

„Ano.“ Řekl Harry tiše.

„Copak jsi tam zůstával přes prázdniny?“

„Ne, to ne. Ale teď už se tam nejspíš nikdy nepodívám.“ Voldemort se na něj díval značně překvapeně.

Anubis si toho všiml. „Co? Myslíš, že se tam budu moct ukázat, když jsem se přidal k tobě?“

„A proč bys nemohl?“

Teď se zas díval překvapeně Anubis. „To myslíš vážně? Brumbál mě tam nenechá. Nebude to riskovat.“ Voldemort se usmál.

„Nemusíš se bát. Ministerstvo neuzná můj návrat, dokud jim nevlezu přímo pod nos. Budou ze všeho vinit někoho jiného, ale ne mě.“

„To nechápu.“ Přiznal Harry.

„Ministrem kouzel je teď Kornelius Popletal. Pokud uzná, že jsem se vrátil, bude muset opět řešit problémy, se kterými se nemusel znepokojovat už téměř jedenáct let. Bude radši tvrdit, že je Brumbál blázen, než by uznal, že mluví pravdu.“

„Jak je možné, že jsi si tím tak jistý?“

„Popletal nastoupil v době, kdy já získával moc. Ani tehdy nechtěl uznat, že je někdo takový jako já.“

„Popletal je idiot.“ Ozval se po dlouhé době Quirell.

„Ano to je. Ale na druhou stranu je to dobře protože jinak by se nám do věcí začali montovat i bystrozoři. Nebylo by to tak hrozné, ale nebylo by to ani dobré.“

„Správně můj pane.“ Potvrdil Quirell.

„To ale není důvod, proč jsem za tebou přišel synu. Budu si navracet tělo. Byl bych rád, kdybys mi pomohl. Až budu mít tělo zpět, budu slabý a od tebe potřebuju, aby si na mě dohlédl.“

„Jistě otče. Rád.“ Řekl Anubis a zvedl se.

Voldemort je vedl do neobydlených prostor a v jedné z místností se zastavil. Mávl hůlkou a na zemi se objevil kruh. Odzátkoval lahvičku a vylil ji do kruhu. Tekutina se jakoby rozlila po neviditelném skleněném povrchu. Lehl si na postel a otočil se na Anubise.

„Teď tvůj úkol. Támhle na stole je rituální dýka. Vezmi ji.“ Řekl a počkal, až udělal, co řekl. „Teď se otočím na záda a ty bodneš přímo do srdce. Ta dýka zachytí mého ducha, až bude opouštět tělo. Ty pak budeš muset hodit dýku do toho kruhu. Rozuměl jsi všemu?“

„Ale to mám Quirella zabít?“ zeptal se se strachem.

Voldemort se na něj zkoumavě zadíval.

„Ne.“ Řekl nakonec. „Ta dýka vezme jen cizího ducha Quirell to přežije.“ Řekl tiše.

Anubis se uklidnil. „Dobře. Můžeme začít.“ Řekl a postavil se nad Quirella.

Quirell přikývl a Anubis bodl. Quirell zakřičel a z jeho srdce začal stoupat černý kouř. Anubis vytáhl dýku a černý dým se nalepil kolem ní. Anubis se ušklíbl, ale přesto vstal a hodil dýku přímo do středu kruhu. Lektvar začal bublat a syčet. Najednou začal hořet a v jeho středu se začala formovat postava. Po chvíli to skončilo a na místě kde před chvílí byl lektvarový kruh nyní stál vysoký muž.

„Konečně se vidíme osobně synu.“ Řekla, nebo spíš zasyčela osoba.

Anubis zvedl hlavu a usmál se. „Jsem rád, že jsi v pořádku, otče.“

„Quirelle můj plášť.“ Řekl Voldemort.

Quirell který se mírně potácel, přiběhl a přehodil přes svého mistra plášť.

Voldemort mávl hůlkou a předním se objevilo zrcadlo. Široce se usmál. „Lord Voldemort je zpátky, živý a v plné síle.“ Řekl s úsměvem.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.