Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a ztracená naděje

Kapitola 6

Kapitola 6: První školní den

Položil klobouk na stoličku a sedl si vedle Malfoye k Zmijozelskému stolu.

„Gratuluji vám, pane.“ Anubis přikývl a zadíval se na Brumbála, který jej zamyšleně pozoroval.

Anubis se na něj ušklíbl a začal se věnovat jídlu, které se mezitím objevilo na stolech. Po vynikající večeři se Malfoy zadíval na Anubise.

„Pokud jste dojedl, mohl bych vás doprovodit do naší společenské místnosti.“ Anubis se na něj ani nepodíval, jen přikývl a zvedl se.

„Pane Zmijozeli.“ ozvalo se mu za zády.

Otočil se a uviděl tam stát Severuse Snape.

„Ano pane profesore?“ zeptal se s menší dávkou ironie.

„Buďte tak laskav a doprovoďte mě do mého kabinetu.“ řekl ledově.

„Jistě.“ řekl Anubis ledově.

„Do společenky se dostanu sám.“ řekl a vyrazil za Snapem.

Snape zavřel dveře a zabezpečil je.

„Posaďte se prosím.“ řekl. Anubis jej poslechl a zadával se na něj. „Proč jste mi neřekl o vašem plánu?“

„Jednoduše nechtěl jsem, aby se o tom dozvěděl Brumbál. Je to nádherný pohled vidět jej překvapeného.“ odpověděl Anubis.

„Může mě to uvrhnout do pozice, kdy mě začnou podezřívat.“

„Ale Severusi, celé ty roky ti věří a najednou s tím přestane? Nechej toho nebo mě rozesměješ.“ odpověděl Anubis ledově.

„Vy neznáte Pjotra, ten kretén podezřívá každého. Mně nikdy úplně nevěřil. Teď díky vašemu brilantnímu překvapení pro Brumbála mi už vůbec nebude věřit, protože si bude myslet, že jsem jim to neřekl schválně.“

„To už je váš problém. Věřím, že si nějak poradíte.“ řekl Anubis. „Můžu už jít nebo mi tu budete dál vylévat srdíčko?“ odpověděl s úšklebkem.

Snape skrčil obočí a mávl hůlkou.

„Můžete jít kolej je za brněním heslo je pán zla.“ řekl a otočil se k Anubisovi zády.

„Nashledanou.“ odpověděl Anubis a odešel.

Do společenky trefil hned napoprvé. „Pán Zla.“ řekl k brnění. To se uklonilo a odkrylo vchod do společenské místnosti. Všichni se jak na povel otočili.

„Mistře, vítejte v koleji, do které skutečně patříte.“ ozval se podlézavě Malfoy.

Anubis na něj chladně pohlédl a pak pohledem přeletěl celou kolejní místnost.

„Kde jsou ložnice?“ zeptal se Malfoye.

„Po schodech nahoru a doprava.“

„Dobře. Přeju krásný sny.“ řekl s ledovým úšklebkem na tváři a vydal se ke schodům.

Všichni mu uhýbali z cesty až na jednoho. Ten stál a díval se Anubisovi přímo do očí.

„Můžeme si promluvit?“ zeptal se ho ten mladík.

„Nevidím jediný důvod, proč bychom měli a teď mi uhni z cesty.“ řekl a čekal.

„Věřím, že bychom si měli doopravdy promluvit, lorde Zmijozeli ujišťuji vás, že vás to bude zajímat.“

Anubis se na něj nejdřív zasmál a pak rty zkroutil do něčeho, co by se dalo nazvat úsměvem.

„Jsi neodbytný. Budiž půjdeme do mojí ložnice, věřím, že nás tam nebude nikdo rušit.“ řekl a hodil okem po Malfoyovi.

Ten jen uctivě sklonil hlavu a zadíval se jinam. Anubis i onen neznámý vešli do prázdné ložnice. U jedné postele byl Anubisův kufr.

„Hm tohle bude asi moje.“ řekl a otočil se na toho kluka, co s ním chce mluvit. „Takže?“ zeptal se. „Začni tím, že se představíš a pak mi řekni, co mi vlastně chceš.“ řekl Anubis posadil se na postel a upřeně se na něj zadíval.

„Mé jméno je Artur Golingo. Ovšem to je jméno, které používám pouze pro veřejnost. Mé pravé jméno je důvod proč s vámi chci mluvit.“

„Tak do toho.“ řekl Anubis. Nedal na sobě nic znát, ale byl hodně zvědavý.

„Mé pravé jméno je Kevin Gelert Grindewald.“

Mezitím v ředitelně.

„Ten spratek se nedá zvládnout. Jestli něco takového udělá ještě jednou tak ho zabiju.“ křičel Petrovský na celou ředitelnu a křičel by i na celý hrad kdyby Brumbál prozíravě nezačaroval místnost proti hluku.

„Chtěl nás oba naštvat. U tebe se mu to očividně povedlo.“ řekl Brumbál s naprostým klidem.

„To je možné, ale je mi to u pr…“

„Ale no tak. Snad není potřeba používání takových výrazů. Víš, že to nemám rád. Teď se uklidni a posaď se.“ řekl Brumbál a upřeně se zahleděl na Pjotra

Pjotr se s velkým sebezapřením zastavil a snažil se uklidnit.

„A co s tím jako budeme dělat?“ zeptal se Brumbála a posadil se naproti Brumbálovi.

„To zatím nic, ale neboj, něco vymyslím.“

„To doufám, protože jestli mě ten spratek nasere tak ho zabiju a nezastaví mě nikdo.“ řekl nevrle.

„No to mě nepřekvap…“ řekl Brumbál ale byl přerušen zaklepáním na dveře. „Dále.“ řekl a zadíval se na dveře.

Dovnitř vstoupila postava zahalená v plášti. Pjotr okamžitě vytáhl hůlku a namířil s ní na postavu.

„Polož tu hůlku Pjotre.“ řekl Brumbál s klidem. „Jak jsi dopadl Remusi ?“ zeptal se s pohledem na postavu.

„Sám nevím, jestli dobře nebo špatně. Král se už rozhodl. Nepřidá se k Voldemortovi, ale nepřidá se ani k nám. Chce zůstat neutrální a v klidu si spravovat naše země.“

„Hm je to lepší než kdyby se k němu přidal.“ řekl Brumbál.

„Snad nečeká, že ho Voldemort nechá jen tak být že ne?“ zeptal se Pjotr.

„I na to jsem se ho ptal. Řekl, že jestli se Voldemort pokusí jej ovládnout. Tak mu…“ řekl Remus a zarazil se jako by měl říct něco, co se mu nelíbí.

„Pokračuj Remusi.“ řekl Brumbál.

Remus si povzdechl: „Řekl, že jestli tam vleze tak mu ten hadí ksicht narve do pr…“ řekl Remus a sklonil hlavu.

„Hm je sebejistý.“ zašeptal Pjotr

„A silný. Tři knížata ho tam naštvali. S něma vymetl podlahu a to doslova.“ podotkl ještě Remus.

„Děkuji Remusi. Máš i nějaké informace od upírů?“

„Teprve se za Leem chystám, takže zatím nevím dám vám pak vědět. Zatím nashledanou.“ řekl Remus a odešel.

 

V temném sídle.

Voldemort seděl na trůně a přemýšlel. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Šedohřbet.

„Můj pane.“ řekl, když poklekl a políbil lem Voldemortova hábitu. „Odmítl naši nabídku. Zůstane neutrální a bude spravovat zemi vlkodlaků.“

Voldemort se na něj zadíval. „Neříkáš mi všechno Fenrire. Co mi tajíš?“ zeptal se Voldemort.

„Já nic můj pane. Jen…“ řekl Šedohřbet a odmlčel se.

„Pokračuj.“

„Mám vám vzkázat, že jestli se jeho a jeho poddané pokusíte napadnout tak vás…zničí.“ řekl.

Voldemortovi neušlo jeho zaseknutí. „Co řekl přesně ten váš král? Ale přesně Šedohřbete.“ řekl Voldemort bez toho aby skrýval hrozbu v hlase.

„Víte on…řekl že…“

„Tak vymáčkneš se už nebo ti mám pomoct?“ zeptal se Voldemort.

„Mistře, prosím! Nechtějte to slyšet.“ prosil Šedohřbet a klepal se jak osika.

„Co řekl tak hrozného, že se ti to tolik nelíbí. Prozraď mi to nebo si to budu muset vzít násilím.“ řekl Voldemort.

Šedohřbet jen zavrtěl hlavou.

„Crucio.“ křikl Voldemort s hůlkou namířenou na Šedohřbeta.

Ten se zhroutil v křečích. Po chvíli kletbu odvolal.

„Tak dozvím se to,“ zeptal se Voldemort, „nebo mám pokračovat?“

„Řekl, že jestli mu tam vlezete tak že vám…“

„Pokračuj.“

„Ževámtenhadíksichtnarvedoprdele.“ řekl rychle a utekl pryč dřív než Voldemort zjistí, co vlastně řekl.

Voldemort chvíli přemýšlel a pak se rozzuřil. Došlo mu, co mu král vlkodlaků vzkazoval.

Najednou se před ním objevil černý fénix.

„Copak mi přinášíš Darku?“ zeptal se Voldemort a zadíval se fénixovi do očí.

 

Chvíli předtím v jedné ložnici Zmijozelu.

Anubis vyskočil na nohy. „Chceš snad říct, že jsi potomkem Gelerta Grindewalda?“ zeptal se překvapeně.

Artur se usmál. „Říkal jsem, že vás to bude zajímat.“

„Jo to si měl pravdu.“ řekl a otočil se k pochodni, která byla přidělaná ke zdi.

„Darku.“ zašeptal tiše. Z plamene se zjevil černý fénix.

Teď to byl zas pro změnu Artur, kdo překvapeně vyskočil a koukal s vytřeštěnýma očima.

„Černý fénix? Vždyť ti už dávno vyhynuli.“ vyhrknul překvapeně.

Teď se zase usmál Anubis.

„Je ještě mnoho věcí, které nevíš. Tohle je Dark slouží jako spojka mezi mnou a mým otcem.“ řekl tiše. Mávl hůlkou a předním se objevil pergamen. Byl krátký a popsaný.

„Odnes tohle otci Darku. Spěchá to.“ řekl a předal fénixovy dopis.

Ten zmizel s černým plamenem.

„Co teď čekáš, že udělám?“ zeptal se Anubis.

„Jen to že až přijde ten správný čas, přijmete mě za svého služebníka.“ řekl tiše a díval se u toho Anubisovi přímo do očí.

Anubis se zamračil.

„No myslím, že to není tak špatný nápad. Napřáhni svou dlaň.“ řekl a vytáhl hůlku.

Artur sebou sice trochu trhl, ale natáhl ruku.

„Mertolis.“ vykřikl Anubis a Arturovi se ve tváři objevil výraz bolesti.

Když po chvíli kouzlo přestalo působit, podíval se na svou dlaň.

„Šakalí lebka s hadem?“ zeptal se překvapeně.

„Na oblohu se vysílá stejným kouzlem čili Mertolis. Chtěl jsi se stát mým sluhou tak jím jsi. Když se semnou budeš chtít spojit, stačí, když na mě pomyslíš a znamení tě ke mně přenese. Nyní jsi prvním členem Anubidovy armády.“ řekl a dal mu prsten.

„Když budeš chtít tak na sebe vezmeš podobu anubidova bojovníka.“

„Děkuji vám, Mistře.“ řekl a poklekl.

„A ještě jedna věc nikdo se nesmí dozvědět, že nějakou takovou armádu mám jasné?“

„Jistě mistře.“

„A teď jdi.“ řekl a mávl rukou směrem ke dveřím.

„Nashledanou.“ řekl tiše a odešel. Anubis mávl hůlkou a jeho věci se vybalili.

Do pokoje vešel Malfoy.

„Smím se zeptat, co chtěl?“

„Smíš, ale odpověď nedostaneš.“ Malfoy se zatvářil pobouřeně, ale nic neřekl.

„Pojď blíž a poklekni.“ řekl mu Anubis.

Malfoy přešel před Anubise a poklekl. Anubis uchopil jeho ruku.

„Přísaháš, že to co ti teď prozradím, neřekneš nikomu jinému, než komu ti povolím?“ zeptal se Malfoye.

„Tak přísahám.“ odpověděl.

„Kaŝi veritas mal.“ pronesl Anubis a jejich ruce se spojili rudou čarou. „Tohle je staré kouzlo. Je mnohem lepší než neporušitelný slib. Tohle kouzlo způsobí, že pokud se to pokusíš prozradit, zhyneš šílenou bolestí.“ řekl Anubis s krutým šklebem. „Natáhni ruku a ukaž dlaň.“ řekl mu.

Malfoy jej poslechl.

„Chceš se ke mně přidat Draco? Chceš se stát mým služebníkem?“ zeptal se jej.

„Ano pane, to chci.“ řekl Malfoy s jiskřičkami v očích.

„Výborně. Mertolis.“ vykřikl. Malfoy se skroutil bolestí a držel si ruku. „Vítej v Anubidově armádě.“ řekl Anubis s krutým šklebem.

„A teď mi sem zavolej tyto lidi a neříkej jim, co chci, prostě je zavolej.“ řekl Malfoyovi a podal mu krátký seznam asi deseti lidí.

Draco přikývl a odešel. Za chvíli se celá situace opakovala ještě s těmi, které si pozval. Nikdo neodmítl. Když zasvětil posledního, usmál se. Ještě jim vysvětlil jak se znamením pracovat a odešel spát.

Ráno se probudil svěží a odpočatý. Bylo půl sedmé. Všichni ostatní ještě spali když Anubis vstal, vykonal ranní hygienu, oblékl se a odešel na snídani. S úderem sedmé hodiny vešel do Velké síně. Tam seděl zatím pouze Brumbál. Anubis mu stroze přikývl na pozdrav a Brumbál mnohem vlídněji pokynul zpátky.

„Co že tak brzy?“ zeptal se Brumbál. Nebyl pochyb, že mluví na něj, protože nikdo jiný tam nebyl.

Anubis se na něj podíval, jakoby rozmýšlel, jestli mu stojí za odpověď. Pak se ušklíbl.

„Dvou měsíční zvyk.“ řekl a otočil se zpět ke své snídani.

Brumbál se zamračil. Poznal, že ho chce Anubis vyprovokovat, a proto si svou odpověď chvíli rozmýšlel.

„No aspoň k něčemu je dobrý a mimochodem pozdravuj ode mě Toma.“ řekl Brumbál s úsměvem.

Jeho věta měla přesně takový účinek, jaký chtěl.

Anubis se zarazil se lžící na cestě k puse. Začal se trochu třást a kolem něj bouchlo několik sklenic.

„Neopovažujte se ho nazývat tím hnusným mudlovským jménem.“ Křikl Anubis a vytáhl hůlku.

Brumbál se jen klidně usmíval.

Anubis uslyšel hluk u dveří, když se tam zadíval, všiml si, že se do síně začínají trousit první ranní ptáčata. Anubis hůlku schoval a zadíval se na Brumbála.

„Čekejte, poznáte. Já už nejsem ten hodný chlapeček.“ řekl ledově Anubis a vrátil se ke snídani.

Brumbál se zarazil. To co řekl, se mu nelíbilo. Jako by věděl něco hrozného.

„Musím to udělat. Promiň, chlapče.“ řekl si v duchu a zaútočil na Anubisovu mysl.

Jaké však bylo jeho překvapení, když narazil na pevnou hradbu.

„Je to v zájmu školy.“ řekl si znovu a tvrdě zaútočil na Anubisovu obranu.

Ale neprorazil. Už to vzdal a chtěl se stáhnout. To byla chyba. Anubis se v tu chvíli připojil k jeho mysli, která se stahovala zpět a proklouzl neviděn do Brumbálových vzpomínek. Prohlížel si jeho myšlenky a proplouval jeho myslí jako had rákosím. Neviděn, neslyšen, nenalezen. Našel mnoho věcí, které jej zajímali.  Zásobu nových kouzel, některé plány, které má jeho otec, objevil špeha v otcových řadách a spoustu dalších zajímavých věcí. Stejně nenápadně z hlavy odešel a usmál se do své snídaně. Vrátil se právě včas.

Vedle něj zrovna usedal Malfoy.

„Dobré ráno mistře.“ řekl ospale.

„Jste zde již dlouho?“ zeptal se pomalu.

Anubis pohlédl na hodinky.

„Půl hodiny.“ řekl ledově a dál pil svůj čaj. Najednou se před ním objevil s plamenným efektem černý fénix.

„Aaaaaaaa.“ ozval se křik z několika míst v síni.

Profesoři, kteří už zde seděli, hleděli vyjeveně na fénixe a Hagrid při pohledu na fénixe div neslintal. Anubis nevzrušeně podrbal fénixe pod bradou a převzal od něj dopis. Dal mu kus šunky a fénix s dalším zábleskem zmizel. Anubis rozevřel dopis a rychle jej přelétl očima. Naprosto ignoroval, že jej pozoruje celá Velká síň. Beze slova se zvedl a odešel ze síně. Jak vešel za dveře tak v tu chvíli se strhla hromadná debata. Cítil na sobě mnoho pohledů, ale nejvíce jej propaloval pohled jeho bývalých přátel, Brumbála a toho bláznivého Pjotra. Dopis jej překvapil. Dostal spoustu nových informací. Některé nechápal, ale některé byli až příliš jasné. Rozhodl se, že otci trochu pomůže. Mávnutím hůlky vytvořil krátký dopis se zprávami, které získal z Brumbálovi hlavy. Napsal tam všechny plány i to kdo je podle Brumbála špeh. Kouzla si ponechal pro sebe.

„Ten se bude pěkně divit, až jej otec zabije.“ řekl si tiše.

„Koho jde vraždit tentokrát?“ ozvalo se mu za zády.

„Do toho vám nic není.“ prskl naštvaně.

„Darku.“ křikl jen tak do vzduchu. Před ním se zjevil jeho fénix.

„Tohle dej otci, spěchá to. Odnes mu to hned, ať dělá cokoliv, rozumíš?“ Zeptal se fénixe a držel jej na své ruce.

Fénix jakoby přikývl a pak zmizel.

„Divím se, že jsou ještě k vidění. Měl jsem za to, že vyhynuli.“ poznamenal Pjotr a vydal se s Anubisem k učebně obrany proti černé magii, která je teď oba čekala. Společná dvouhodinovka.

To bude zajímavě.“ Pomyslel si Anubis a na jeho otázku nereagoval a v mlčení došli až ke třídě.

„Pojďte už dovnitř.“ řekl a otevřel dveře.

Anubis se bez jediného pohledu na něj vešel dovnitř a sedl si na Zmijozelskou stranu úplně do rohu. Vtáhl si knížku a začal číst. Pjotr se usmál.

„Tohle je velmi dobrá knížka.“ poznamenal. Anubis si povzdechl.

„Tak dobře Petrovsky co ode mě chcete?“

Pjotr se usmál.

„Nejste tak blbej, jak jsem si myslel. Chci udělat celkem rozumnou dohodu.“

„Poslouchám.“ řekl Anubis a zadíval se na něj.

„Myslím, že je jasné, že mi dva se nikdy nebudeme mít moc rádi.“

„Trefa.“ poznamenal Anubis.

„Ale myslím, že pro nás oba bude výhodné, když bychom se navzájem respektovali.“ Anubis se zamyslel.

„No asi to bude lepší než se tady s ním hádat.“ pomyslel si.

„Dobrá to je myslím rozumný návrh.“ Pjotr přikývl a posadil se za stůl.

„Můžu si dovolit jeden osobnější dotaz?“ Zeptal se po chvíli.

Anubis se na něj zadíval a lehce přikývnul.

„Proč ses k němu přidal. Albusovi to zlomilo srdce, měl v tobě velké naděje a ty jsi jej takhle zradil. Zajímá mě, co tě vedlo k tomu, že ses přidal na stranu toho, kdo ti zabil rodiče?“ Anubis chvíli přemýšlel, jestli mu má odpovědět.

„Protože dobro vítězí jen v pohádkách.“ řekl pak a vrátil se ke své knize.

Cítil na sobě jeho pohled, ale hlavu už nezvedl. Před dveřmi už byl slyšet hluk.

„Když budeš chtít s něčím pomoct tak ti klidně pomůžu.“ řekl tiše a mávnutím hůlky otevřel dveře.

Dovnitř se nahrnuli žáci. Nikdo nevěděl, co může od nového profesora čekat a proto byli všichni jako pěny.

„Mé jméno je Pjotr Ivanovič Petrovsky. Budu vyžadovat naprostou kázeň. Budeme mít hodně praktických cvičení. Budeme se zaobírat kletbami černé magie a temnými tvory. Ví někdo jaké je nejhorší stvoření temnot?“ Zvedla se jedna ruka.

„Hermiona Grangerová předpokládám.“ Hermiona přikývla.

„Nejhorší ze stvoření temné magie je mozkomor, který dokáže vysát z člověka štěstí.“

„Špatně.“ řekl nevzrušeně Anubis a četl knihu.

„Pan Zmijozel má zřejmě jiný názor. Podělíte se s ním s námi?“ zeptal se jej s menším úsměvem.

„Nejhorší z temných stvoření jsou Démoni a Pekelníci.“ řekl tiše.

„Správně. Uklidním vás, slečno Grangerová že není vaše chyba, že o nich nevíte. Našla byste je pouze ve dvou knihách a to…“

„Nejčernější stvůry z dávnověku a v knize Codex ex Acheron.“ ozval se znovu Anubis.

„Ano správně. Právě jste Zmijozelu vysloužil 20 bodů.“ řekl Petrovsky.

Zmijozel začal tleskat.

„TICHO“ zařval Petrovsky tak hlasitě, že všichni strnuli. Jen s Anubisem to ani nehnulo.

„Ve třídě bude naprosté ticho. Jestli tady uslyším jediný pípnutí tak budu srážet body takovou rychlostí, že si nebude stíhat stěžovat.“ řekl tak tvrdě, že nikdo nepochyboval o pravdivosti jeho slov. Anubis znuděně zívl. Malfoy zvedl ruku.

„Ano pane Malfoyi?“ zeptal se Petrovsky.

„Pane profesore co jsou to Démoni a Pekelníci?“ zeptal se.

„To jsou obyvatelé podsvětí. Nejhorší stvoření všech světů. Mluví temným jazykem a vládnou zlým mrtvým duším. Démoni mají vždy ještě nějakou schopnost navíc a Pekelníci ne. Víc se o nich neví.“ řekl Petrovsky a zadíval se na Anubise. Ten se lehce ušklíbl, zavrtěl hlavou a sklonil se zpět ke knize. V první lavici už se ale hlásila Hermiona.

„Ano slečno Grangerová?“ zeptal se jí.

„Je možnost naučit se Temnému jazyku?“

Petrovský lehce pobledl. Pak pomalu přikývl.

„Ano ta možnost je, ale na to byste musela do podsvětí. A z podsvětí se nikdo nemůže vrátit živý.“ řekl tiše.

Anubis v poslední lavici se tiše zasmál.

„A už se o nich nebudeme dál bavit, tohle není zrovna příjemné téma.“

„Můžu ještě poslední otázku?“ zeptal se Anubis se zvednutou rukou.

Petrovsky přikývl.

„Znáte nějaké?“

„Ne, a pokud vím tak nikdo na světě neumí žádné z kouzel temného jazyka. Brumbál umí pár kouzel svatého jazyka což je protiklad temného, ale temná kouzla jsou zapomenuta.“

„Pak je to v pořádku nevíte všechno.“ řekl Anubis s úsměvem.

„Jak jste tohle myslel?“

„Ve skutečnosti vznešený lord pár kouzel ovládá a já sám ovládám jedno temné kouzlo.“

Tohle Petrovského překvapilo.

„O tomhle bych dost pochyboval.“ řekl s hraným klidem. Byl si vědom toho, že pokud na něj pošle nějaké útočné kouzlo, bude mít problém i on sám.

 „Nezpochybňujte mé znalosti, abych vám je nemusel dokazovat.“ řekl jen Anubis ledově a vrátil se ke knize.

Petrovsky se uklidnil. Po chvíli se mu to povedlo a pokračoval v hodině. Vykládal jim ještě pár zajímavostí z toho, co se budou přesně učit a řekl jim pár nových štítů s tím, že si je vyzkouší příští hodinu.

Zpráva o tom že Anubis a Temný pán umí temný jazyk, se rozkřikla za chvíli po celé škole, ten den už se nic dalšího nestalo, kromě toho že Anubis exceloval ve všech hodinách líp než Hermiona a večer se vyprávělo že Anubis všechny v té třídě uhranul nějakým neverbálním kouzlem, takže všichni do konce školního roku zemřou.

Večer mu Malfoy přivedl ještě pár adeptů do Anubidovi armády a on je přijal. Večer šel Anubis spát s pocitem dobře odvedené práce.

Poslední komentáře
23.10.2014 18:35:51: Inspirujte se přírodní kosmetikou Oriflame aktuální katalog. Katalog najdete na našem webu. V Orifla...
13.05.2014 09:14:31: Nakupujte se slevou kosmetiku Oriflame. Zdarma registrace nováčků Oriflame z celé ČR. Vyzkoušejte ne...
09.04.2014 12:12:50: www.kosmetika-sleva.cz Rádi ušetříte? Získejte slevu 23 % na kosmetiku Oriflame registrace Zaregistr...
11.07.2012 11:59:46: www.oriflame-kromeriz.cz ORIFLAME CZ Máte ráda kosmetiku? Chcete si dopřát kvalitní péči o svou pleť...
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.