Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a ztracená naděje

Kapitola 7

Kapitola 7: Nečekaní pomocníci


Takže tady přidávám jednu úplně novou kapitolu. Jako další bude ještě dodatek se seznamem co kdo z nich umí. Neprozradím teď kdo to si už musíte přečíst a už mám skoro nachystanou další kapitolu k jiné povídce, ale dokud tady nebude alespoň deset komentářů tak ji sem nedám. TAkže už se do toho pusťte a komentujte :-)

Ráno byl Anubis na snídani opět první. Tentokrát s ním Brumbál ani nezkoušel navázat rozhovor. Mezi prvními začali do Velké síně proudit profesoři. Někteří jej pozdravili, někteří ignorovali. Největší překvapení bylo, když do síně vstoupil Petrovsky, pozdravil Anubise a ten jej pozdravil zpátky. Všichni na to koukali celkem vyjeveně. Při snídani se Brumbál naklonil k novému profesorovi obrany.

„Něco mi uniklo?“ zeptal se.

„Nevím co. Jen jsme se dohodli, že se budeme tak nějak navzájem respektovat, místo abychom si dělali naschvály.“

„Překvapivé.“

„Zatím mi nic neudělal. Až udělá tak jej zabiju.“ řekl Pjotr s klidem a pokračoval ve snídani jako by jej nic nevyrušilo.

Najednou se před Anubisem objevil černý fénix a upustil před Anubise krvavě rudou obálku. Anubis nakrčil obočí.

„Hulák.“ zamumlal potichu.

Rozhlédl se po síni. Bylo tam už několik lidí. Dopis už začínal doutnat. Rychle vytáhl hůlku a jediným mávnutím oddělil sebe od zbytku síně kouzlem proti odposlouchávání. Stihl to právě včas. Dopis vzplál a nad stolem se objevil rozzuřený obličej lorda Voldemorta. Ačkoliv jej nemohli slyšet, většině lidí stačilo, že jej viděli a někteří omdleli. Ti co neomdleli, se klepali strachy. Jen někteří profesoři vstali a vytáhli hůlky. Jenom Brumbál, Pjotr a Severus zůstali sedět a nevzrušeně sledovali Voldemortův obličej. Ten přímo zuřil. Bylo vidět, že řve po Anubisovi. Ten jej s klidným výrazem pozoroval a čekal, až skončí. Když se znovu nadechoval, pohnul pusou konečně i Anubis. Řekl něco po čem Voldemort trochu vykulil oči. Ještě chvíli se bavili, pak se tam začal Voldemort smát a zmizel. Takhle jste to asi moc nepochopili že? Koukneme se, jak to probíhalo za zábranou. Anubis vyčaroval zábranu a pak se s klidem zadíval do očí svému otci.

„CO TOHLE MÁ ZNAMENAT? TAKOVÁ ZRADA! JAK SES MOHL SPŘÁTELIT S PETROVSKÝM. TAKOVÁ URÁŽKA A OSTUDA NEZASLOUŽÍŠ SI NOSIT JMÉNO ZMIJOZEL. A JEŠTĚ VYKLÁDÁŠ MOJE TAJEMSTVÍ, KTERÁ SI PEČLIVĚ STŘEŽÍM.“ křičel Voldemort nadechoval se k dalšímu křiku.

„Budeš ještě pokračovat nebo mě necháš, abych ti dokázal, že jsem udělal správnou věc?“ zeptal se Anubis.

Voldemort vykulil oči.

„Co tím jako myslíš?“

„Tím jak tady po mě křičíš, se akorát ztrapňuješ a prozradil ses. Pozoruje tě celá Velká síň. Nezradil jsem tě, pouze si hlídám záda přesně, jak jsi chtěl. To že jsem se domluvil s Pjotrem, že se budeme navzájem respektovat, znamená, že on mi nepošle kletbu do zad, pokud neudělám něco, čím bych jej podrazil. Navíc tím že jsem řekl, že ovládáš temná kouzla, vyvolám novou vlnu strachu a lidi se k tobě radši přidají, než aby pokoušeli to, že na ně pošleš nějaké kouzlo, které jim může způsobit šílenou bolest o které ani neví.“ řekl Anubis s klidem.

Voldemort se rozesmál.

„Jsi vážně po mě.“ řekl Voldemort a zmizel.

Anubis zrušil stěnu a tiše si zamumlal: „Omluva by tě taky nezabila.“

Slyšela ho samozřejmě celá síň. Rozhlédl se po síni.

„Na co tak zíráte?“ zeptal se chladně a přejel všechny ledovým pohledem.

Všichni se pustili do živé debaty. Většina z nich nevěřila na návrat Voldemorta. Sem tam někdo koukl po Anubisovi. Ovšem to nebylo vše, co se to ráno stalo. Jakoby překvapení ten den neměla skončit. Když byla snídaně v plném proudu a i ti co nebyli přítomni při Voldemortově dopisu už věděli co se ráno dělo. Anubis už nechtěl poslouchat to štěbetání kolem něj a ty “nenápadné“ pohledy které po něm vrhali ostatní a tak se zvedl a chtěl odejít. Už byl kousek před bránou, když se před ním rozrazila. Všichni sledovali, co to přišlo. Profesoři při otevření brány vytáhli hůlky. Teď jen tiše stáli a zírali. Dokonce i Brumbál byl překvapen. Anubis se zamračil.

„Kde ti se tady vzali?“ ptal se sám sebe v duchu.

Najednou, to co šlo v čele, promluvilo jemným sametovým hlasem: „Naši životní nepřátelé povstali z podsvětí a vstoupili na tenhle svět. Byla tím porušena rovnováha a nás dvacet archandělů bylo vysláno na pomoc. Zde je cítit velké množství bílé magie, i když jsou tu i zahlceni temnotou.“ řekl a zadíval se na Anubise který se zlostně mračil. „A proto se ptáme: přijmete naši pomoc?“ zeptal se archanděl v čele a zadíval se zpět na Brumbála.

Ten se už trochu vzpamatoval a vydal se jim naproti.

„Vaše pomoc je velmi vítána. Sami nevíme, jak bychom si s nimi poradili.“ řekl Brumbál a potřásl rukou archandělovi v čele který, až do teď mluvil. „Půjdeme ke mně do pracovny a promluvíme si trochu v soukromí co vy na to?“ zeptal se Brumbál když si uvědomil, že je sleduje celá síň.

„Samozřejmě.“ řekl archanděl a usmál se.

Anubis kolem nich prošel a u nejbližší louče zavolal na jediného přítele, kterého měl: „DARKU.“

Z louče se vynořil černý fénix. Archandělé se otočili a zamračili se.

„Gabrieli neměli být z téhle dimenze už dávno pryč?“ zeptal se jeden a zadíval se na velitele.

„Měli být, Uriele, měli být. Zdá se ale, že nejsou.“ řekl tiše Gabriel a zadíval se na chlapce, u kterého fénix seděl.

Cítil z něj temnotu. A ve velkém množství. Nechtěl to přiznat, ale ten kluk se mu nelíbil. Nevěděl co od něj čekat. Kluk jej propaloval ledovým pohledem. Mávl hůlkou a v ruce se mu objevil popsaný pergamen.

„Odnes to otci. Měl by vědět, co se sem přiřítilo za hnusy.“ řekl Anubil a ironicky se usmál na Archanděla.

 

Mezitím v temném sídle.

Voldemort se zrovna bavil s Molochem, jenž vedl skupinu třiceti démonů a pekelníků, kteří mu byli posláni z podsvětí.

„Nepochybujte o nás. S naší pomocí je porazíte pomalu bez toho, abyste musel využít ty vaše kouzelníky.“ říká zrovna Moloch.

„A co když na vás zaútočí?“

„Může nám ublížit pouze magie světla nebo temnot a takových, kteří ji ovládají, moc není.“ řekl démon sebejistě.

Voldemort otevřel ústa, že mu něco odpoví, ale přerušil jej oheň, který se před ním objevil. Démon se překvapeně zadíval na temného fénixe, který se zde objevil.

„Já myslel, že zde už žádní nejsou.“ řekl Moloch.

„Tohohle jsem dostal posledně od vašeho pána. Teď slouží jako spojka mezi mnou a mým synem.“ řekl Voldemort zatímco otvíral dopis.

Klidnou tváří přelétl dopis a zadíval se na Molocha.

„Možná se setkáš s větším odporem, než sám čekáš, Molochu.“ řekl tiše Voldemort. „Můj syn mi píše, že se v Bradavicích objevili noví hosté. Možná je znáš, dle toho co píše, sem byli vysláni Archandělé.“ řekl a sledoval šok a vztek na Molochově tváři.

„JAKŽE? TO NENÍ MOŽNÉ. NEMĚLI TU VŮBEC BÝT.“ řval démon na celou síň.

„Prý přišli na vyvážení sil dobra a zla.“ řekl Voldemort s pohledem do dopisu.

Démon tiše zuřil.

„Mohl by tvůj syn zjistit ještě něco dalšího?“ zeptal se Voldemorta.

„Přesouvají se do Brumbálovi pracovny takže už asi ne.“ řekl tiše.

Démon Voldemortovi podal kus papíru, který se objevil kdoví odkud: „Ať použije tohle kouzlo, skryje ho před zraky všech včetně Archandělů, ale nesmí na nikoho zaútočit ani se nikoho dotknout. Jinak kouzlo zmizí a on bude normálně vidět.“

Voldemort předal vzkaz s kouzlem Darkovi a poslal jej za Anubisem.

 

Zpátky v Bradavicích.

Anubis pozoroval odcházející skupinku. Velice jej překvapil zášleh ohně kousek od něj. Otočil se a trochu se zamračil při pohledu na Darka.

„Copak tady děláš?“ zeptal se tiše.

Převzal dopis a začetl se do něj. Když mu došlo, co má udělat uvědomil si, že si bude muset pospíšit. Vyběhl schodiště a schoval se do nejbližší prázdné místnosti. Znovu se zadíval na kousek papíru, který držel. Pronesl kouzlo a zadíval se na sebe. Vypadalo to jako by ho obalila temnota. Zdálo se, že kouzlo vyšlo. Rychle vyrazil z místnosti a vydal se za Brumbálem a Archanděly. Netrvalo dlouho a dohonil je. Nemluvili, jen se drželi za Brumbálem.

„Gabrieli cítil jsi to taky?“ zeptal se tiše jeden z nich.

„Ano, ale není, čeho se bát nebylo to útočné kouzlo, odhaduji, že to bude stejné jako to, které bylo kolem některých studentů.“ Odpověděl stejně tiše Gabriel, který šel v čele skupiny.

Anubis se jim držel v patách. Dával si pozor, aby se ničeho nedotkl. Za chvíli už stáli v ředitelně. Brumbál začaroval místnost proti odposlouchávání a všem archandělům vyčaroval židli. Bylo tam celkem plno. Anubis se vmáčkl do rohu a doufal, že si ho nikdo nevšimne.

„Vím, co vás sem přivádí, ale teď mě zajímá, kdo jste a co umíte.“ řekl Brumbál a složil ruky do stříšky.

Archanděl se pousmál a spustil: „Jak už jsem říkal, jsme archandělé. Každý z nás má nějakou schopnost. Nás dvacet je nejsilnějších z nebes. Démonů z podsvětí je víc, ale ne všichni mají speciální schopnosti a nebyli vysláni ti nejsilnější. Já se jmenuji Gabriel. Jsem vrchní vůdce archandělů. Dále tady jsou: Anael, Ariel, Azrael, Bariel, Chamuel, Haniel, Jeremiel, Jofiel, Metatron, Michael, Muriel, Natanael, Rafael, Raguel, Raziel, Kamael, Sandalfon, Uriel a Zadkiel. Víme přesně, kteří démoni a pekelníci byli vysláni, ale jejich jména nejsou důležití. Dohromady jich je třicet. Patnáct z nich má nějakou schopnost, dále pět padlých andělů a deset z nich nemá žádnou schopnost.“ řekl Gabriel.

Pak tam začal popisovat schopnosti jednotlivých archandělů a taktiky které hodlají použít v boji. Ani jeden z nich netušil, že je všechny poslouchá Anubis. Ten vše nechával zaznamenávat na pergamen, aby mohl poslat otci a démonům veškeré informace, které zde byly proneseny.

„Výborně.“ řekl po nějaké době Brumbál. „Musíte už být unaveni. Pojďte, ukážu vám pokoje, kde se můžete ubytovat.“ řekl a zvedl se.

Ostatní jej následovali. Když vyšli před chrlič Anubis se od nich oddělil, šel zrušit kouzlo a odeslat otci zprávu.

Poslední komentáře
28.12.2009 21:45:18: super...těšim se na pokráčko...doufám že ho sem brzi dáš....smiley${1}
17.11.2009 11:25:33: Super...Rychle dalsi nmuzu se dockat:-D
10.11.2009 17:54:32: Zajímavá povídka se zajímavým dějem. Jen mi bude asi chvíli trvat než zkousnu tolik démonů a nadělů ...
07.11.2009 19:03:25: super už se těším na další
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.