Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a ztracená naděje

Kapitola 8

Takže přidávám další kapitolu. Berte to třeba jako opožděný dárek k Vánocům. Všem, kteří komentovali děkuji a doufám, že se vám povídky budou líbit i dál. V téhle kapitole se toho moc neděje, ale pro další vývoj tak jak jej plánuju je důležitá. Doufám že se vám bude líbit.
Norbert

„To snad není možné.“ Vztekal se Moloch. „Jak si mohli dovolit poslat sem takové množství archandělů, aniž bychom o nich věděli?“ Moloch nechápal, jak sem mohl Bůh poslat své nejsilnější válečníky. „Teď bych nejradši napadl nebe, když je tak slabě chráněné.“

„Co vám v tom brání?“ zeptal se Voldemort překvapeně.

„Dohoda našeho pána s tím hlupákem nahoře. Uzavřeli ji, když stvořili lidstvo. Dokud na Zemi nezíská jedna strana převahu tři na jednoho tak nemůžeme zaútočit na nebe, stejně jako nemůže on zaútočit na peklo. Můžeme se střetnout na Zemi, ale nemůžeme zaútočit na nebe.“ vysvětlil Moloch.

„Hm časem mi řekneš víc o tom, jak byl stvořený svět. Tohle téma mě zajímá.“ řekl Voldemort. „Teď mě ale spíš zajímá, jak hodláte zastavit ty Archanděly.“

„Něco vymyslíme. Známe jejich strategii, takže toho můžeme využít. Tu strategii používali už dřív, ale až teď víme přesně, jak ji provádějí a toho budeme moct využít. A to nejenom teď ale i v budoucnu.“ řekl Moloch s úsměvem. „Půjdu démonům oznámit, že tu máme hosty. Hodilo by se pár obětí, kterým můžeme vysát životní sílu, ať se trochu posílíme.“ řekl Moloch a otočil se k Voldemortovi zády.

„STŮJ.“ vykřikl Voldemort. „Jak se opovažuješ otočit se ke mně zády?“ zakřičel Voldemort na Molocha.

Ten se lehce natočit a v oku mu blýsklo. Než Temný pán stihl něco udělat, nebo říct, letěl pozpátku do zdi.

„Ještě jednou na mě budeš křičet a já z tebe udělám dva a je mi jedno že máš podporu našeho Pána.“ řekl potichu Moloch a odešel.

Voldemort za ním naštvaně koukal.

„Budu se muset lépe připravit.“ řekl tiše.

 

V Bradavicích.

Anubis byl ve své ložnici a přemýšlel o archandělech.

„Můžou být nebezpeční. Pokud se mi postaví teď, nevyhraju. Musím se spojit s Molochem. A to co nejdřív.“ Posadil se na posteli. „Půjdu najít tu komnatu, o které mi otec říkal.“ pomyslel si a vyrazil pryč.

Ve společenské místnosti se k němu přidal Malfoy. „Pane, mohu vás doprovodit?“ zeptal se podlézavě.

„Ne.“ řekl Anubis a dál si jej nevšímal.

Malfoy se zarazil a překvapeně po něm koukal.

Anubis šel do sedmého patra tak jak mu řekl otec a podle jeho instrukcí objevil Komnatu nejvyšší potřeby. Byl večer, takže nebylo pravděpodobné, že bude Moloch s jeho otcem. Na zem nakreslil kruh vyvolávání.

„Volám tě Molochu, ty pane ohně. Vejdi, když volám tě a vstup do těchto prostor.“ vzkřikl a s poslední slabikou kruh zapálil.

Po chvíli se v ohni začala formovat temná postava.

„Jak ses mohl opovážit povolat mě ty hloupé děcko.“ vzkřikl démon, když si všiml, kdo ho to povolal.

Anubis se zamračil. Mávnutím ruky po Molochovi hodil kouli temnoty, kterou si vytvořil v ruce. S démonem to praštilo o zeď. Když se Moloch trochu vzpamatoval, zvedl se a se směsí strachu, úcty a překvapení se zadíval se na Anubise.

„Vy?“ zašeptal překvapeně.

„Dobře mě poslouchej Molochu…“ řekl ledově Anubis a díval se mu přímo do očí.

Když Molocha poslal zpátky a vlezl na chodbu, čekalo jej nemilé překvapení. 15 mečů, které na něj mířily.

„Kdo jsi?“ zeptal se ho archanděl, který stál vepředu.

„To se časem dozvíš Michaeli.“ řekl Anubis ledově. „Pustíte mě? Nebo mě napadnete?“ zeptal se a zadíval se na ně.

Michael váhal.

„Co se to tady děje?“ ozval se další hlas.

„Tento mladík prováděl kouzla temné magie.“ řekl Michael a zadíval se na příchozího profesora.

„Ať mě pustí, Snape.“ řekl Anubis ledově a založil si ruce na prsou.

„Zjistili jste, o jaké kouzlo šlo?“

„Trochu. Jedno z nich bylo vyvolávací a to druhé bylo nějaké zvláštní, nemůžeme jej určit. Vím, že už jsem takové kouzlo někdy cítil, ale nemůžu si vzpomenout kde.“

„Tak ho pusťte alespoň do doby, než to zjistíte.“ řekl Snape ledově.

Archanděl se zamračil, ale sklonil meč. Po něm je sklonili i ostatní. Anubis kolem nich prošel bez dalšího pohledu.

„Budeme si tě hlídat.“ křikl za ním ještě Michael.

Anubis se ani neohlédl.

„Vraťte se na svá místa.“ řekl Michael. „Já půjdu informovat Gabriela co se dělo.“ řekl a archandělé se rozešli.

„Tušíš, kdo to mohl být?“ zeptal se Gabriel, když mu Michael oznámil, co zjistili.

„Vím, že už jsem tuhle magii někdy cítil, ale nemůžu si vzpomenout, u koho to bylo.“

„Nevadí, vrať se na hlídku. Třeba se to časem vyřeší samo.“ odpověděl Gabriel, poslal Michaela pryč a začal přemýšlet.

„Co to je za kluka? Je tak mladý a přesto ovládá kouzla temnoty a navíc na tak vysoké úrovni. Musí to umět od někudy jinud, ale odkud. Lidé si své minulé životy nepamatují. To je pořádná záhada.“ mumlal si tiše Gabriel. „Asi se za ním půjdu podívat a promluvím si s ním.“ řekl tiše a vydal se do sklepení. Měli přístup všude.

Anubis ležel u sebe na posteli a četl si knihu. Vyrušilo ho klepání. Překvapeně se zamračil. „Kdo by tady klepal?“ říkal jsi v duchu. „Dále.“ křikl po chvíli, co nasadil opět neutrální masku.

„Mohu?“ zeptal se archanděl, když strčil hlavu do dveří.

„Radši bych řekl ne, ale když už jsi tady Gabrieli.“ řekl Anubis ledově a zadíval se na archanděla.

Ten se celou dobu usmíval. Anubis dvakrát mávl hůlkou. Po prvním mávnutí se objevili židle a stůl a druhým zabezpečil místnost proti odposlouchávání.

„Posaď se, když už jsi tu, nebo mi vyneseš spaní a ještě kvůli tobě neusnu.“ řekl Anubis a zadíval se na archanděla, který stále stál.

Gabriel se nakonec posadil a zadíval se na kluka, který seděl proti němu.

„Takže předpokládám, že jsi mi přišel položit pár otázek.“ řekl Anubis a znuděně se na něj koukal.

„No v první řadě by mě zajímalo, kdo vlastně jsi.“ řekl Gabriel a zadíval se na kluka před sebou.

Ten se ušklíbl: „Jsem Anubis Zmijozel. Syn lorda Voldemorta.“

„Oba víme, že tohle není to, co jsem chtěl vědět.“

„Časem se možná dozvíš, kdo jsem.“ řekl Anubis a založil si ruce na prsou. „Nějaké další otázky?“

Gabriel se lehce zamračil.

„Kde ses naučil ty kouzla?“

„To souvisí s mým jménem, takže to ti taky neřeknu.“ odpověděl Anubis.

Gabriel si povzdechl: „A je něco co mi řekneš?“

Anubis se zamyslel: „Jo. Řeknu ti, že vás brzy zničím.“ řekl Anubis a čekal, co odpoví.

„Proč nás tak nenávidíš?“ zeptal se tiše Gabriel.

Anubis se postavil a přecházel po pokoji. „Nejde o to, že vás nenávidím, jde o princip. Mě vadí i to že vůbec existujete.“ řekl, mávnutím hůlky zrušil bariéru a tím ukončil tento rozhovor.

Gabriel seděl zamyšlený a nejspíš si ani nevšiml, že rozhovor skončil. Anubis se krutě usmál. Mávl znovu hůlkou a židlička pod Gabrielem zmizela. Archanděl spadl na zem a překvapeně se rozhlédl. Pohled mu padl na Anubise který měl posměšný úšklebek přes celý obličej.

„Náš rozhovor skončil Gabrieli. Příště až se setkáme o samotě, bude z toho bitva.“ řekl Anubis a otočil se k němu zády.

Gabriel se zvedl a beze slova odešel.

Anubis se vrátil ke své knize. Po chvíli vešel dovnitř Malfoy.

„Můžu se zeptat, co tady chtěl?“ zeptal se ledově.

„Můžeš.“ Odpověděl mu stejně ledově Anubis a nevšímal jsi ho.

„A co tady teda vlastně chtěl?“ zeptal se znovu Malfoy.

Anubis, naštvaný že ho nenechají v klidu číst, položil knihu, chytil Malfoye pod krkem a vyhodil ho ze dveří.

„Až si budu chtít vylívat srdíčko, dám ti vědět Malfoyi.“ křikl za ním a praštil dveřmi.

Slyšel ještě řehot celé zmijozelské společenské místnosti a Malfoyovo sténání pod schody. Zalehl zpátky do postele a znovu začal číst.

Poslední komentáře
02.03.2010 08:13:37: Děkuji. Další kapitola bude o něco později, protože nějak nejsou nápady...smileysmiley Ti kdo píší ví že...
01.03.2010 09:17:19: super kapča už se těším na další
23.01.2010 13:11:09: Skvělí, moc se těším na další kapitolu snad bude brzy.
15.01.2010 22:08:22: http://www.rokjakozadnyjiny.webgarden.cz/novinky/7-kapitola-9-ledna-1977-2-2-2.html
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.