Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Zlo

Kapitola 1

Kapitola 1: Únos a příčná

James Potter seděl v obývacím pokoji když se ozvala rána a vchodové dveře se roztříštili. James vytáhl hůlku a vešel do chodby. „Lily to je on, seber Harryho a běžte.“ Vykřikl a dal se do boje s nejobávanějším kouzelníkem všech dob. „Nemáš šanci. Zemřeš ale můžeš se zachránit.“ „Už jednou jsem ti řekl že ti nedám ani jednoho z nich.“ „To si jen myslíš. Crucio.“ Vykřikl Voldemort. James nestihl uhnout a kletba jej trefila. Začal se svíjet na podlaze a hůlka mu vypadla z ruky. „Tak dělej ty bastarde. Zabij mě ne?“ „Už jsem ti řekl že tě nechci zabít.“ James byl tak překvapený že ani nezaregistroval červený paprsek který se mu vpil do hrudi. Padl v mdlobách na zem a Voldemort se vydal po schodech nahoru. Vešel do dveří ze kterých bylo slyšet pláč dítěte. Uviděl jednoroční dítě jak je schoulené v náruči jeho matky. „Ach. Sladká Lili Potterová. Opět se setkáváme.“ „Co jsi udělal Jamesovi?“ „Nic, je jen omráčený. A kdyby byl chytrý tak jsme si mohli ušetřit celý tenhle boj.“ „Jak to myslíte?“ „Tak jak jsem to řekl. Dej sem to dítě.“ „Ne, prosím, Harryho ne. Vezmi si mě, ale nech Harryho žít.“ „Och, nemusíš se bát. Já ho nechci zabít.“ „A proč ho teda chcete?“ zeptala se překvapeně. „Protože má být semnou. Copak ti James neřekl pravdu?“ „Sklapni.“ Vykřikl někdo od dveří. „Ach, ty už jsi zpět? No výborně. Copak ty jsi jí neřekl pravdu když jste se brali?“ „Co mi měl říct?“ zeptala se Lili. Voldemort se pobaveně ušklíbl. Nenápadně se posunul k Lili. „Nic zlato to vyřešíme potom.“ „Takže jsi jí to neřekl.“ Řekl Voldemort s úsměvem. „Tím se to zjednoduší.“ Vykřikl, vytrhl Harryho z Liliny náruče a přemístil se pryč. „Nééééééééé.“ Vykřikl James. Lili se zhroutila.

O deset let později.

„Buď zdráv otče.“ Řekl jedenáctiletý kluk který vešel do jídelny. Voldemort jen něco zavrčel. „Copak? Špatně jsi se vyspal?“ zeptal se ten kluk. „Ne, jen mě zase sere.“ Odpověděl zlostně. „Aha a copak udělal Brumbál tentokrát?“ „Zase se mi motá do mých plánů. I s tím jeho Fénixovým řádem.“ „Hm. Co to bylo tentokrát?“ dotíral dál. „Hele Anubisi. Nevyzvídej. Stejně ti to nepomůže.“ „No jo pořád.“ Řekl a vrátil se ke svojí snídani. Jedli mlčky a najednou přiletěli dvě sovy. Jedna nesla Voldemortovi Denní věštec a druhá si sedla před Anubise. Ten si od ní vzal dopis. „Otče už je to tady.“ Voldemort zvedl hlavu. „A co je tady?“ „Ta stará lůza mi poslala dopis.“ „Kdo?“ zeptal se přihlouple. „McGonagalová.“ Řekl Anubis. „Aha. Takže letos nastupuješ do Bradavic. Výborně. Jen nesmíš zapomínat co jsem ti říkal.“ „Otče to už jsme probrali. Vím jak se chovat, vím na co si dávat pozor. Takže klid.“ Voldemort se zamračil. „Nějak ti povyrostl hřebínek.“ „Promiň jen mě štve že mi to pořád opakuješ. Už od doby kdy jsem byl schopný tě vnímat jsi mi říkal na koho si musím dávat pozor. A opakuješ mi to pořád a mě už to nebaví pořád poslouchat to samé. Kdybys mi raději řekl něco zajímavého, třeba jak pokračuje válka, nebo kdy mě do ní hodláš konečně taky zapojit.“ Řekl Anubis. Voldemort se na něj zadíval. Anubis cítil jak se mu snažil dostat do hlavy. Zapojil obranu na plno a vytlačil ho z hlavy. Ale nespokojil se s tím, nejen že ho vytlačil, ale provedl vlastní útok. Voldemort se bránil, ale stálo ho to hodně energie. Anubis se stáhl a Podíval se na toho jenž nazýval svým otcem. „Tady máš důkaz že se dokážu bránit. Tak kdy už mě konečně zapojíš?“ Voldemort se postavil a hrozivě se na něj zadíval. „Dobrá, zapojím tě. Letos jedeš do Bradavic. Tam budeš dva roky. Za dva roky tě zapojím do této války, v Bradavicích si najdeš nějaké přívržence. Bereš to?“ „Dobrá beru.“ „Fajn.“ Řekl Voldemort. „Zajdi si na příčnou. Mám s tebou někoho poslat?“ „Ne nemusíš.“ „Dobrá tak běž. Přespi u Malfoye. Oznámím mu že tam dorazíš.“ „Jistě otče.“ Řekl a šel do svého pokoje. Vzal si seznam a vyrazil na Příčnou. Zašel ke Gringotům, k madame Malkinové, do potřeb pro famfrpál, do krucánků, pak do velkoprodejny Mžourov a nakonec k Olivanderovi. Otevřel dveře do zaprášeného obchodu, kde bylo cítit dřevo a velká magické síla. Harry se rozhlížel po policích a po chvíli uslyšel šramot v zadní části krámku. Po chvíli se ukázala šedivá hlava pana Olivandera. „Dobrý den.“ Řekl zdvořile Olivander. „Dobrý.“ Řekl Harry ledově. „Potřebuji hůlku.“ Řekl znovu a zadíval se Olivanderovi přímo do tváře. „Jistě mladý pane.“ Řekl Olivander a začal ho měřit. Po chvíli odběhl dozadu a začal nosit hůlky. „No určitě to bude fénix, ale teď ještě dřevo. Řekl bych že buk.“ Mumlal si potichu a podal Anubisovi příslušnou hůlku. Ten s ní mávl a vybuchla lampa. „Ne, ne, tu rozhodně ne.“ Řekl Olivander. „Tak co tato. Fénix a jilm. Velmi neobvyklá kombinace. Anubis ji vzal do ruky, ale Olivander muji vytrhl ještě dřív než stačil něco udělat. Seděl tam dlouho. Dlouho hledali hůlku která by mu padla a pořád nic. Nebyl to jenom Fénix ale nakonec zkoušeli tu která jim zrovna padla do ruky. Najednou se Olivander zarazil. „Už zbývá poslední hůlka. Nikomu ještě nepadla. Je v ní více kombinací. Blána dračího srdce, pero fénixe, vlas víly a šupina baziliška.“ Řekl a podal ji Anubisovi. Kolem začal vířit vzduch a Anubis cítil jak se jeho tělo plní silou. „Hm, myslím že od vás můžeme čekat zvláštní věci.“ Řekl Olivander. „Kolik?“ zeptal se jednoduše a chladně Anubis. „Dvacet galeonů.“ Řekl Olivander. Anubis zaplatil a odešel. Neušel ani deset kroků když uslyšel hlasité prásknutí od přemístění. Otočil se a uviděl několik postav ve smrtijedských pláštích. Anubis se ušklíbl a šel k nim. Poznal člověka který byl včele i když si nesundal kápi. „Věděl jsem že mám jít k vám Malfoyi, ale to že mi na ten přesun pošle otec i eskortu to už mi neřekl.“ Oslovil smrtijeda který šel v čele. Malfoy se poklonil. „Nejsme tu jen kvůli vám pane. Máme tady úkol.“ „Jistě. Přesunu se k vám letaxem. Předpokládám že tam někdo je.“ „Ano, má žena a Draco.“ „Výborně otci vyřiďte že mám všechno a hůlka je zase velmi neobyčejná, ale že mu to řeknu až se vrátím domů.“ „Jistě můj pane.“ Řekl Malfoy a vydal se i s ostatními smrtijedy po Příčné. Anubis šel k nejbližším letaxovým krbům a přenesl se na Malfoyovo panství. Zaklepal na dveře a otevřel mu domácí skřítek. „Ohlas své  paní že tady má návštěvu.“ Řekl ledově. „Jistě pane. Pojďte dál.“ Řekl skřítek a otevřel dveře dokořán. Anubis vešel do haly a čekal. Skřítek s lupnutím zmizel a po chvíli přiběhla Narcisa Malfoyová. „Pane.“ Řekla pokorně a sklonila hlavu. „Zdravím vás madam Malfoyová. Poslal mě sem otec že tu mám dnes přespat. Nejspíš pořádá zase jeden z těch jeho večírků na kterých si užije tolik bolesti a myslí si že o nich nevím.“ Řekl Anubis. „Jak myslíte Pane. Pokoje pro nejváženější hosty jsou vám k dispozici.“ Řekla úlisně. „Jak dopadly nákupy?“ „Skvěle mám všechno co potřebuju. Předpokládám že Draco je nahoře.“ „Už ne.“ozval se hlas ze schodiště. „Není slušné poslouchat cizí rozhovory.“ Řekl Harry ledově. „Není ti víc než mě tak proč bych nemohl.“ Odpověděl Draco drze. Narcisa se kousla do rtu a Anubisovi se zlostně zablesklo v očích. „Zřejmě jste ho nenaučila jak se má chovat že madam?“ „Můj pane, já se omlouvám. Nevím co to do něj vjelo.“ Řekla Narcisa a padla na kolena. „Omluv se.“ Sykla směrem ke svému synovi. Ten na ni vytřeštil oči. „Ty se tady plazíš před tím klukem jako obyčejný domácí skřítek?“ zeptal se posměšně Malfoy mladší. „Zdá se že mě ještě neznáš Draco. Takže by bylo dobré abych se představil. Jmenuji se Anubis Zmijozel. Jediný syn vznešeného lorda Voldemorta.“ Řekl Anubis a sledoval jak se jeho obličej mění z panovačného na překvapený a nakonec vyděšený. Draco se rozklepal. Padl tváří k zemi. „Prosím za odpuštění můj pane. Nevěděl jsem kdo jste.“ Řekl Draco chvějícím se hlasem. „Můj otec by to neodpustil a já taky ne. Alespoň budeš vědět že za nevědomost se platí. Crucio.“ Řekl Anubis a namířil na nebohého Draca. Ten se začal svíjet v křečích. Nechal ho takhle asi pět minut a pak ho pustil ze svých spárů a otočil se na Narcisu. „Ty jsi jej měla informovat o tom kdo jsem a jak se ke mně má chovat takže to beru jako neuposlechnutí rozkazu. Crucio.“ Řekl a začal mučit i ji. Tu ovšem pustil už po dvou minutách. Zavolal na jejich skřítka. „Přenes je k nim do pokoje a nech je odpočinout potom mi přines něco na jídlo.“ Řekl Anubis a sedl si ke stolu. Skřítek splnil vše co mu nakázal. Dostal výborný oběd. Celé odpoledne čekal na Luciuse. Ten dorazil ve dvě odpoledne. „Buď zdráv Luciusi.“ Řekl Anubis když Lucius Malfoy vešel do domu. „Můj pane.“ Řekl a poklonil se. „Půjdeš ještě k otci?“ „Ano pane.“ „Výborně tady máš pro něj dopis.“ Řekl a podal Luciusovi dopis. Ten si jej vzal. „Kde je Narcisa a Draco?“ zeptal se po chvíli. „Odpočívají.“ Řekl Anubis. „Jistě, vyřídil by jste jim prosím že jsem tady byl?“ „Jistě. Ještě něco jim mám říci?“ „Jen že se vrátím až ráno.“ Anubis přikývl. „Děkuji. Teď už musím běžet. Nashledanou.“ Řekl Malfoy a odešel. „Nashledanou.“ Řekl Anubis s krutým úsměvem.

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.