Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Zlo

Kapitola 4

Kapitola 4: Novinky

Ráno se Anubis probudil v křesle celý rozlámaný. Protáhl se a rozhlídl se po pokoji. Pohled mu padl na Belu, která stále klidně oddechovala. „Je tak krásná.“ Blesklo mu hlavou. Zvedl se a potichu odešel do koupelny. Napustil si vanu plnou horké vody a ponořil se do ní. Nechal myšlenky volně plynout a relaxoval. Ležel tam dlouho a ani si nevšiml, že jej někdo pozoruje. Po chvíli ho ze zamyšlení probral závan studeného vzduchu. Trhl sebou a rozhlédl se. Pohled mu padl na postavu, která stála ve dveřích. „Co tady děláš?“

Mezitím v jídelně Temného hradu.

Voldemort tentokrát přišel na snídani dříve než obvykle. Nemohl spát. Netušil co se to s ním děje. Anubis v jídelně ještě nebyl. Podíval se na hodinky. „Ještě má čas.“ Řekl si tiše. S úderem osmé se Voldemort zadíval na dveře. Čekal že Anubis vejde jako vždy s posledním úderem hodin. Hodiny odzvonili a on nikde. „Ještě chvilku počkám.“ Čekal a čekal a zase pro změnu čekal. Odbylo čtvrt na devět a Anubis pořád nikde. „Tak a dost. Já jsem ho varoval, co se stane, jestli ještě někdy přijde pozdě.“ Říkal si v duchu a zvedl se ze židle tak prudce až spadla na zem. Vyrazil ze síně a šel k Anubisovu pokoji. Vrazil dovnitř a chtěl začít křičet, když mu pohled padl na Belu, která poklidně spala v posteli. „Co ta tady dělá?“ ptal se v duchu sám sebe. Anubise nikde neviděl. Pak mu pohled padl na dveře od koupelny. Vyrazil k nim a vešel dovnitř. Anubis seděl rozvalený ve vaně a jeho si nevšiml. Voldemort se opřel o dveře a čekal, až si jej všimne. Po chvíli sebou Anubis trhl a otočil se na něj. „Co tady děláš?“ zeptal se jej. „Na to samé jsem se chtěl zeptat tebe a přidal bych k tomu, co tady dělá Bela.“ Řekl tiše Voldemort. „Nic.“ Řekl Anubis nahlas. „Odkdy mluvíš takhle potichu?“ „Nechci ji probudit. Odhaduju, že jste měli dlouhou noc že.“ „To není pravda.“ Vyhrkl Anubis. „Tak co tady dělá?“ Zeptal se Voldemort ledově a na nějaký šepot se úplně vykašlal. „Co je ti do toho? Nic. Tak se nestarej.“ Vykřikl už i Anubis. Voldemort už sahal po hůlce, ale Anubis byl rychlejší. Přivolal si hůlku a znehybnil Voldemorta. Pak lehce mávl hůlkou a byl suchý, mávl podruhé a byl oblečený. Anubis k němu vztekle přišel. Vzal mu hůlku ze ztuhlých prstů a pak zrušil kouzlo. „K ničemu nedošlo. Jasné?“ zasyčel na něj vztekle Anubis. Voldemort vypadal jako bůh pomsty. „Tak to teda ne hošánku, to si ke mně dovolovat nebudeš. Crucio.“ Vykřikl Voldemort. Anubis padl na kolena. Ruce měl zatnuté v pěst a zuby pevně stisknuté aby nevykřikl bolestí. „Prosím, nechte jej on za nic nemůže.“ Ozval se tichý hlas. Voldemort se otočil a ve dveřích uviděl Belu. Měla úplně opuchlé oči. „Co se tady stalo Belatrix?“ zeptal se Voldemort ledově. „Já…“ začala, ale Anubis se už vzpamatoval a rychle na ni použil umlčovací kouzlo. „Nic mu neříkej Belo. Já mu to vysvětlím sám.“ Řekl tiše a zrušil kouzlo. „Ale…“ pokusila se ještě Bela protestovat. Anubis k ní přešel a přiložil jí prst na ústa. „Já to s ním vyřídím. Odejdi prosím.“ Řekl tiše. Bela se skutečně vydala pryč. Ve dveřích se naposledy ohlédla a pak už jí nebylo. „Opravdu to chceš slyšet?“ zeptal se Anubis. „Jistě.“ Anubis si povzdechl. „Pojď si sednout vedle.“ Řekl tiše. Posadili se do křesel a Anubis mu pověděl, co se včera stalo. „No a pak mi usnula v náruči. Nechal jsem ji tu přespat a to je vše.“ Dokončil Anubis svůj monolog. „Ta potvora. Já ji odnaučím poslouchat za dveřmi.“ Vykřikl Voldemort a prudce se postavil. Anubis ho napodobil. „To ti nedovolím.“ Řekl naprosto klidně. „Cože? Hodláš se proti mně postavit? Hodláš se postavit proti tomu, kdo tě vychoval?“ zavyl Voldemort vztekle. „Ne otče, to jsem neřekl. Pouze říkám, že ti nedovolím potrestat Belu.“ Řekl Anubis tiše a sklopil oči. Voldemort se na něj překvapeně podíval. „Ty ji miluješ.“ Zašeptal Voldemort překvapeně. Nebyla to otázka pouze konstatování situace. „Ano. Víc než cokoliv jiného.“ Voldemort si kecl zpátky do křesla. Chvíli seděl bez pohybu a bylo vidět, že přemýšlí. Pak se znovu postavil. „Řeknu ti, co uděláme, teď půjdeme na snídani, Potom budeš mít celý zbytek dne na vymyšlení svého vlastního znamení, jak si najdeš v knihovně. Zítra se dostavíš na schůzi mých věrných, tam potrestám Belu tak, jak uznám sám za vhodné a ty mi v tom nezabráníš.“ Řekl Voldemort a zvedl se z křesla. Anubis se taky postavil. „Už jsem…“ začal naštvaně. „Můj trest začni soudit, až jej vynesu.“ Řekl Voldemort. Anubis se na něj ještě jednou zamračil. „Dobrá otče.“ Řekl Anubis a vyšel ze dveří. Voldemort se usmál a vyrazil za ním. Když se v klidu nasnídali, odešel Anubis hledat si něco o těch znamení a Voldemort odešel do Hlavního sálu. Tam povolal několik svých věrných. „Svolal jsem tu jen vás pár. Vaše dcery a vaši synové my byli přislíbeni a já nyní žádám, abyste mi je vydali. „Mistře, mohu se zeptat, co s nimi budete dělat? Jsou přece jen trochu mladí na to, aby vstoupili do vašich služeb.“ Odvážil se zeptat jeden z nich. „Oni nepůjdou do mých služeb, ale do služeb mého syna. Zítra proběhne jejich zasvěcení. Všech. Jasné?“ „Ano mistře.“ Ozvalo se sborově. „Výborně můžete jít.“ Řekl Voldemort a odešel do věznice, kde by se mělo nacházet pár mudlů na mučení. Anubis mezitím přemýšlel, jak by mělo znamení vypadat. Trvalo dlouho, než znamení vytvořil. Večer uléhal do postele s pocitem dobře odvedené práce.  

Žádné komentáře
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.