Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Zlo

Kapitola 7

Kapitola 7:Nestranná smrt

Mors se prudce posadil. Ležel v neznámé posteli, v neznámém pokoji a nejspíš i v neznámém domě. Chvíli se rozhlížel a nažil se vzpomenout co se stalo. Jeho otec s matkou ho přišli navštívit. Byli tam až do druhého dne a pak… Nevzpomínal si. Najednou do pokoje někdo vešel. „Á tak už ses probudil. Skvěle. Jak se cítíš?“ zeptal se jej James. „Dobře Jamesi, ale kde to jsem?“ zeptal se překvapeně. „Na ústředí.“ řekl James a postavil na noční stolek tác s jídlem. „Jak jsem se sem dostal?“ zeptal se znovu Mors. James se zamračil. Tohle se mu nelíbilo. „Co si pamatuješ naposledy?“ „Jak jsme s mámou a tátou usínali u mě v jeskyni.“ řekl klidně. „Děje se něco?“ zeptal se, když viděl Jamesovi vykulené oči. „Tohle se stalo před třemi dny a před dvěma dny vás napadl Voldemort s Harrym.“ řekl James tiše. Mors vykulil oči. Najednou se mu všechno vybavilo. Zatmělo se mu před očima. „Co otec? Jak je na tom?“ zeptal se tiše. „Líp než ty.“ řekl James s úsměvem. „Ale já jsem v naprostém pořádku.“ „Právě že nejsi. Nezasáhlo tě nějaké kouzlo? Srdce ti totiž jede jak splašený. 220 tepů za minutu. To jsou skoro čtyři tepy za vteřinu. V pořádku rozhodně nejsi.“ Mors trochu vytřeštil oči. „Kolik mám teď? Ale přesně.“ zeptal se tiše. James na něj použil diagnostické kouzlo. „224 a stoupá to.“ „Kruci.“ křikl a honem šáhl po hůlce. „Hydráte maxima.“ křikl směrem na svůj trup. Zalila ho vlna chladu. Jeho tělo se plnilo vodou. Vyčaroval si velký lavór a začal zvracet vodu. James znovu vyvalil oči. Voda byla černá. „Co tohle je?“ zeptal se udiveně. „Musím pít denně jeden lektvar, bez něj přežiju jen dva až tři dny maximálně. Tělem mi neustále proudí jeden jed, který do mě kdysi někdo dostal a od té doby musím pít ten lektvar.“ „Co to je za lektvar?“ „Ten tady nemáš ani jej neznáš.“ řekl Mors a zadíval se Jamesovi do očí. „Řekni mi co to je za lektvar? Dojdu za Snapem aby jej uvařil.“ Mors nakrčil obočí. „Dobře podej mi malou lahvičku a nůž.“ řekl. Když mu je James podal, lehce se řízl do ruky a nechal stéct svou krev do lahvičky. Tohle mu dej a řekni mu, ať mi připraví lektvar zvaný Muritale. Ta krev je poslední přísada.“ řekl a podal mu ji. „Dobře.“ řekl a rychle utekl, aby šel zařídit lektvar. Okamžitě se přenesl letaxem do kabinetu profesora lektvarů. „Snape potřebujeme, abys připravil jeden lektvar.“ řekl James bez pozdravu. „Jaký, Pottere?“ odsekl mu Snape a ani nezvedl hlavu od knihy, kterou četl. „Prý se jmenuje Muritale.“ Snape se zarazil. „Zaprvé ten lektvar je šíleně těžký a za druhé chybí mi na něj jedna přísada, které je téměř nesehnatelná.“ James se ušklíbl. „Ač se mi to nelíbí tak pochybuju, že bys ten lektvar nedokázal udělat a co se týče té přísady tak tu mám tady.“ řekl a vytáhl lahvičku s krví. Snape byl v tu ránu na nohou. Chňapl po lahvičce, ale James nepustil. „Uděláš ten lektvar?“ „Pokud je to skutečně ta přísada tak ano.“ řekl Snape. James povolil své sevření a Snape se otočil na podpatku a zalezl do laboratoře. Ozvalo se cvaknutí. O dvě hodiny později z laboratoře vylezl. „Tady to máš.“ řekl tiše a podával mu lahvičku s lektvarem. „Ale ještě před tím mi řekni, kde jsi vzal tu krev?“ „Je Morsova.“ řekl, chytl lahvičku a vyřítil se pryč. Snape zůstal zírat jak puk. To už ale James neviděl. V té době už letěl do schodů k Morsovu pokoji. Když otevřel dveře, zhrozil se. Mors byl bílý jak stěna a obklopovala ho modrá záře. Toužebně se zadíval na Jamese. „Máš?“ zachroptěl tiše. „To Jamese probralo. Rychle mu podal lektvar a Mors jej do sebe na jeden doušek kopl. „Jdi pryč. Teď to nebude nic hezkého.“ řekl, ale James zůstal. Z Morse se začalo kouřit jakoby hořel. Stoupal z něj černý dým a Mors byl v křeči. James se na to díval trochu vyděšeně. Po dvou minutách byl Mors už úplně zahalen v černém kouři. Najednou se všechno jakoby zastavilo. Kouř z ničeho nic zmizel a James se díval s údivem na Morse, který stál vedle postele, jakoby se nic nedělo. „Tak a jdu se podívat na otce.“ řekl a vyrazil ke dveřím. V tu ránu se ale vzpamatoval James. „Nikam. Před chvílí jsi tady umíral a teď se tady chceš procházet? Nikam zalez zpátky do postele nebo uvidíš.“ Mors se na něj s klidem díval. „Ten lektvar mě naprosto vyléčil a vrátil mi mou sílu.“ James se ještě chvíli mračil, ale pak ustoupil. „No tak si jdi. Poslední pokoj vlevo.“ řekl James. „Díky.“ řekl Mors a odešel. Potichu vešel do dveří, ve kterých se měl nacházet jeho otec. Byl tam. Ležel na posteli a byl v kómatu. Mors použil diagnostické kouzlo a hned věděl co mu je. „Mozek je vážně svině.“ zavrčel si pod nos a zamířil k jeho hlavě. Přiložil mu k ní ruce a zavřel oči. Ruce mu začali zářit. Seděl tam takhle asi dvě minuty. Pak záře přestala a Brumbál se zhluboka nadechl a posadil se na posteli. „Vítej zpět tati.“ řekl tiše Mors a donutil jej lehnout si. „Ještě odpočívej. Potřebuješ to.“ řekl Mors a usmál se na něj. „Jak dlouho už tady ležím?“ zeptal se tiše. „To je jedno. Hlavně že jsi v pořádku.“ odpověděl Mors. Vyspi se, pak za tebou přijdu.“ řekl a odešel z pokoje. Brumbál jej poslechl a usnul klidným a ničím nerušeným spánkem.

Před dvěma dny.

„Odpovězte mi. Milujete ji?“ Anubis rychlostí blesku vytáhl hůlku a vrazil ji Snapeovi pod krk. „Jestli to někomu řekneš tak zjistíš, že otcovi tresty jsou ještě mírné.“ Zavrčel na něj temně a díval se Snapeovi do očí. Snape se samolibě usmál. „Jistě pane.“ řekl tiše a usmál se. „Teď ji běž doléčit.“ zavrčel a odvrátil se. „Jistě.“ řekl a nalil do Belatrix lektvar. Ta jej bez námahy spolkla. Severus už chtěl odejít, ale zastavil jej hlas Anubise. „Nezapomeň, že se nikdo nic nesmí dozvědět!“ „Jistě pane.“ řekl tiše a odešel. Belatrix se asi po třech minutách pohnula. „Uf konečně. Už jsem se bála, že se nepostavím.“ oddechla si a zadívala se na Anubise. „Opravdu to neřekne?“ zeptala se starostlivě. „Ne. Netroufne si riskovat můj hněv.“ řekl a políbil ji do vlasů. „A co budeme dělat teď?“ zeptala se Belatrix s úsměvem. „Hm netuším.“ řekl Anubis taky s úsměvem a políbil ji. Nakonec si usnuli v náručí. Druhý den se Anubis probudil první. Belatrix byla o něj opřená a klidně oddechovala. „Nádherná.“ pomyslel si. Podíval se na hodinky a v očích se mu zablesklo. „Bude sranda.“ Políbil Belu na hlavu a ona se zavrtěla. „Vstávat lásko.“ „Hmmm ještě ne.“ zamumlala tiše. „Ale ano je za pět minut osm.“ zašeptal tiše. V tu chvíli byla Bela vzhůru. Vyskočila z postele a začala se rychle převlékat. Pak se zarazila a zadívala se na Anubise který přemáhal smích. Zamračila se a zadívala se na hodiny. Sedm ráno. „Ty potvoro.“ křikla a vrhla se na Anubise. Ten už se neudržel a začal se smát. Bela na nic nečekala a začala jej lechtat. Anubis se začal smát ještě víc, ale ne na dlouho. Chytl Belatrix strhl ji pod sebe a začal jí taky lechtat. „Už dost. Prosím už dost.“ vyrážela Bela mezi smíchem. Anubis na chvíli přestal. „Co za to?“ zeptal se s úšklebkem. Bela si jej přitáhla k sobě a políbila jej. „No dobře tak toho nechám.“ řekl Anubis když se od ní odlepil. Zvedl se z postele a zalezl do koupelny. O tři čtvrtě na osm oba dva vyšli směrem k jídelnímu sálu. Zrovna procházeli kolem sálu, ve kterém Voldemort přijímal své služebníky, a uslyšeli zevnitř hlasy. „Proč bych se k tobě měl přidat?“ promluvil pro ně dva neznámý hlas. „Hm staré přátelství anebo taky proto že mám něco, co by tě mohlo zajímat.“ uslyšeli ledový hlas lorda Voldemorta. To už Anubise ovládla zvědavost a otevřel dveře. „Dobré ráno otče.“ prohlásil a díval se na muže v černém, který stál proti Voldemortovi. „Anubisi rád bych ti představil Radhooka. Je to temnonoš a konkrétně jemu se přezdívá černá SMRT.“ řekl Voldemort s důrazem na slovo smrt. Anubis pochopil. „Nový spojenec?“ zeptal se přímo Radhooka. „A co mi můžete nabídnout?“ zeptal se posměšně. Anubisovi se tenhle tón nelíbil, ale než mohl něco odseknou, Voldemort ho předběhl: „Morse.“ řekl tiše. Radhook se instinktivně dotkl pravého boku. „Cos to řekl?“ zeptal se tiše. „Ještě jsi na něj nezapomněl že Radhooku. Vím kde je, přidej se k nám a budeš mít možnost dokončit to, co jsi začal a pomsti se.“ dodal s pohledem na jeho bok. Radhook se na minutu zamyslel. „Přijímám, ale upozorňuju tě, že jakmile ho zabiju tak končím jasné?“ „Nic jiného bych ani nečekal.“ řekl Voldemort a rozesmál se. „Půjdeš s námi na snídani?“ zeptal se Anubis. „S radostí. Tvůj otec mě totiž vytáhl rovnou z postele.“ řekl Radhook s úsměvem. Anubis se rozesmál. „Víš, jak se to říká, ranní ptáče dál doskáče.“ řekl s úsměvem. „No jo jenže tvůj otec nechodí spát snad nikdy.“ řekl Radhook a hodil pohled na Voldemorta. „Tak jdeme na tu snídani ne?“ řekl ledově a se stejně ledovým výrazem kolem těch dvou prošel. Anubis s Radhookem se na sebe podívali a jako na povel se rozesmáli. Belatrix taky cukali koutky, ale nenechala se unést. Ve veselém duchu došli až do jídelního sálu. Zasedli ke stolu a jedli. Po snídani se Radhook rozloučil a zmizel v černém kouři. Voldemort se usmál. „Výborně, Morse máme z krku.“ Anubis přikývl, ale pořádně nevnímal. „Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se jej Voldemort. „Kde máme jistotu, že se neobrátí proti nám?“ „Tu mám já v podobě věci, která je schopná jej zabít. Pokud se obrátí proti nám, zabiju ho, ale jinak mu nehodlám ubližovat. Je to dobrej chlap. Nebo teda spíš zlej chlap.“ řekl a zasmál se vlastnímu vtipu. „Hm snad máš pravdu.“ řekl tiše, zvedl se a bez jediného slova odešel. Voldemort s Belatrix se za ním překvapeně dívali. Anubis došel do svého pokoje, lehl si na postel a koukal do stropu. Za chvíli za ním dorazila Belatrix. Lehla si vedle něj a objala jej. „Co se děje Anubisi.“ „Nic.“ řekl tiše. „Něco ano poznám to na tobě.“ tlačila na něj. „Už jsem řekl, že nic.“ řekl s mírnou hrozbou v hlase. Ovšem Belatrix si toho nevšímala a dál na něj tlačila. „Řekni mi, co se děje můžu ti pomoct.“ „NE Nemůžeš mi pomoct, protože mi nemůže pomoct nikdo!“ zařval na ni a vztekle vyskočil z postele. Belatrix se vylekala jeho reakcí. „Nemůžeš mi pomoct, protože se mu musím postavit sám. Závěrečná bitva se blíží, vím to a neptej se mě jak. Běž to říct otci, když už se o mě tolik bojí tak ať ví co se děje.“ zařval na ni a kouzlem ji vystrčil z pokoje. Belatrix zaraženě hleděla na dveře, které se jí zavřeli před nosem. „To se musí dozvědět.“ řekla a vyrazila směrem k Voldemortově síni. Anubis si lehl na postel a zavřel oči. „Už dlouho cítím to spojení a ty už jej cítíš taky bratříčku. Schválně jestli ses zlepšil.“ řekl si tiše a zavřel oči.

Na ústředí Fénixova řádu.

Právě probíhá důležitá porada. Co s novou hrozbou v podobě Anubise? John si stoupl do čela skupiny a chtěl jim přednést svůj návrh. Otevřel pusu a…ztuhnul. Všichni se na něj dívali a čekali. Jediný Mors, který trval na tom, aby se zúčastnil, pochopil, že se něco děje. John poklesl na koleno a chytl se za hlavu. Mors byl během chvilky u něj. „Co se děje?“ zeptal se tiše. „Někdo se mi snaží dostat do hlavy.“ „Ale kdo tady by to přece nikdo…“ „Ne vím kdo to je. Anubis.“ zašeptal, zavřel oči a začal se třást bolestí. Mors přiložil ruce k jeho hlavě, že mu pomůže, ale pozdě. Johnovi oči se otevřeli, ale už to nebyli jeho oči. „Anubis.“ zašeptal Mors překvapeně. Anubis v jeho těle se ušklíbl a na Johnově obličeji se vytvořila pro něj tak nepřirozená grimasa. Zablesklo se mu v očích a Mors od Johna odletěl. Anubis se zasmál a zvedl se ze země. Všichni zvedli hůlky. „Johne co to děláš?“ zeptal se Brumbál. Anubis se otočil a zadíval se na něj svýma očima. „Nazdar dědku to ses vzpamatoval rychle.“ řekl ledově a zasmál se. „Anubis?“ zeptal se Brumbál překvapeně. „Trefa starochu tys mě i poznal.“ „To nejde nepoznat.“ řekl Brumbál už svým obvyklým klidem. Anubis se opět jen zasmál. Najednou jej trefilo kouzlo od jednoho člena řádu. Odletěl ke zdi a svezl se po ní na zem, ale během chvilky se zvedl zpátky na nohy. „To bolelo. Ale ne mě.“ řekl Anubis a začal se zase smát. „Neútočte. Ublížili bychom jenom tomu tělu ale ne Anubisovi.“ křikl Mors. Proč jsi sakra přišel a jak ses dostal do jeho těla?“ zeptal se Mors. „Jen tak. Chtěl jsem si pokecat.“ řekl s ledovým úsměvem Anubis. „A jak ses dostal do jeho těla?“ „Na to by mohli odpovědět jiní.“ řekl a zadíval se na Jamese Pottera, který jej pozoroval. „Divím se, že jsi na to spojení přišel, Harry.“ „Nejsem Harry a nebylo to zas tak těžké. To spojení je cítit a koluje mi v žilách. Cítím tady toho blba, i když spím. Bohužel.“ řekl Anubis. James přikývl. „Jsi lepší, než jsem čekal. Věřím, že díky tomu že o tom víš tak víš i o tom že nejde zrušit a že pokud jej zabiješ tak zemřeš i ty.“ řekl s naprostým klidem. Anubis se rozesmál. „Jsi hlupák, Pottere. V opačném případě bys věděl, že na každé kouzlo existuje protikouzlo a na každou kletbu existuje kletba, která může původní kletbu zrušit.“ řekl a usmál se. „Tohle je nemožné. Nevíš ani o jakou kletbu jde a nikdy to nezjistíš.“ řekl stále klidně James. „Myslíš?“ řekl Anubis s takovým úsměvem typu „jen řekni, že nemám pravdu“. A James nezklamal. „Jo to si myslím.“ řekl. „Legarna espirit un mendo. Mám pokračovat?“ zeptal se Anubis ledově. James se na něj překvapeně zadíval. „Hm již podruhé jsi mě překvapil. Nevadí zdá se, že tě nesmím podceňovat. Ale dej si pozor. Já tě nebudu šetřit jen proto, že jsi kdysi býval mým synem. A teď odejdi z těla mého syna.“ řekl ledově. „Oooo bububu. Copak mi uděláš, když nepůjdu? Zaútočíš na mě? Do toho ublížíš jen svému synovi.“ řekl s naprostým klidem. Jamesovi se zablesklo v očích. „Ligando frezer.“ řekl tiše a všechno ztuhlo. Jediný kdo se mohl hýbat, byl James. Přešel k Johnovi, položil mu ruku na rameno a praštil jej do hrudi. Zády propadl Anubis. Spadl na zem a překvapeně se díval na Jamese. „Hm překvapivé nenapadlo mě, že umíš časové zmrazení.“ řekl, zvedl se ze země a zadíval se přímo na Jamese. „Zmiz odsud, jinak ti ukážu, že umím i další kouzla.“ „Jaké například? Abraka dabra?“ řekl a zasmál se. „Lerista.“ řekl a proti Anubisovi vyrazil ledově modrý paprsek. Anubisovi se zablesklo v očích, mávnutím ruky odklonil kletbu a zadíval se na Jamese. „Již brzy se znovu potkáme.“ řekl ledově a se zavířením vzduchu zmizel. V tu chvíli se všechno dalo znovu do pohybu a John klesl na kolena. James k němu přiklekl. „Jsi v pořádku?“ zeptal se jej starostlivě. „Jo už jo. To byl hrozný zážitek. Byl jsem jako zavřený v kleci. Viděl jsem co se dělo ale nemohl jsem to nijak ovlivnit. Vím, proč přišel, řekl mi to. Závěrečná bitva se blíží.“ řekl na celou místnost a všichni se otřásli strachem.
Poslední komentáře
10.05.2009 19:18:27: pro nadarju: neboj se s touhle povídkou mám ještě velké plány. Vše bude v další kapitole.
10.05.2009 17:36:07: super kapča další pls
01.03.2009 21:42:07: Ženu-ženu-ženu děj dopředu? Uber na plynu. Jinak hezké.
28.02.2009 14:16:13: je kapča hurá
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.