Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Harry Potter a Zlo

Kapitola 8

Kapitola 8:Odhalený špeh

Anubisovi oči se otevřeli. Usmál se do vzduchu a zvedl se z postele.

„Anubisi okamžitě otevři ty dveře.“ uslyšel najednou.

Mávl hůlkou a dveře se otevřely. Za nimi stál Voldemort a za ním se krčila Belatrix.

„PROČ JSI MI SAKRA NEŘEKL, ŽE BUDE ZÁVĚREČNÁ BITVA UŽ TEĎ? TY SES SNAD ZBLÁZNIL NE? DOUFÁM, ŽE MÁŠ HODNĚ DOBRÉ VYSVĚTLENÍ.“ řval Voldemort.

„Belatrix buď tak hodná a nech nás o samotě prosím.“ řekl Anubis s klidnou tváří.

Ta jej s radostí poslechla a utekla pryč před Voldemortovým hněvem.

„Zavři dveře, prosím.“ řekl stále klidný Anubis.

Voldemort s nimi práskl a dál koukal naštvaně po Anubisovi.

Anubis načrtl několik run a dveře zazářili.

„Brumbál má u nás špeha to je jisté. Máš nějakého adepta?“ zeptal se jej Anubis.

To Voldemorta tak překvapilo, že se zapomněl i mračit a zíral na Anubise s otevřenou pusou. Takovou odpověď nečekal.

„Co tím myslíš?“

„Tak odpovíš mi?“ zeptal se Anubis.

„No jeden z možných je Severus. Ten je s Brumbálem často teoreticky by to mohl být on, ale je to jeden z mých nejvěrnějších.“ řekl Voldemort zamyšleně.

„Ten samý napadl mě. Řeknu ti, co teď uděláš.“ řekl tiše a začal mu vysvětlovat svůj plán.

 

O půl hodiny později.

„Volal jste mě, můj pane?“ zeptal se smrtijed a poklonil se.

„Á Severusi pojď blíž.“ řekl Pán zla ledově.

„Slyšel jsem, jak jsi pomohl Belatrix a za to ti patří dík Lorda Voldemorta. Mému synovi na ní velmi záleží. To ale není to, co jsem s tebou chtěl probrat. V den závěrečné bitvy nebudeš bojovat po boku Brumbála, ale povedeš útok na Bradavice, já a můj syn mezitím napadneme Godrikův důl. Mám tam nějaké nevyřízené účty. A nikdo se to nesmí dozvědět Severusi je to jasné?“ zeptal se ledově a pozoroval Snapea, který před ním klečel.

„Jistě můj pane.“ řekl tiše Snape.

„Dobrá teď běž.“ řekl Pán zla a už si jej dále nevšímal.

Severusovi se to nemuselo říkat dvakrát. Odešel ze sálu s ledovým klidem ve tváři, ale vroucím kotlem pod kůží. Odešel rychle a tak už neslyšel ledový smích Lorda Voldemorta, ani druhý smích který se přidal krátce po tom prvním.

 

Po odchodu Snapea z trůnního sálu

„Říkal jsem ti, že to zabere, otče.“ řekl ledově Anubis. „Teď to půjde hned oznámit Brumbálovi a ten to oznámí mému drahému pravému tatínkovi.“

„Hm vymyslel jsi dobrý plán. Je vidět že jsi po mě.“ řekl Voldemort a rozesmál se.

„To určitě otče.“ řekl tiše Anubis.

Voldemort už ale nepostřehl tajemný záblesk v jeho oku.

 

V Brumbálově pracovně.

„Co budeme dělat?“

„Nevím Severusi. Tohle je něco, co je velice překvapivého. Je to vskutku nepředpokládaný tah. Nevím, co tím chce získat. Vždyť James i Lili, budou na závěrečné bitvě.“

„Taky to nevím. Možná že by mohli vědět oni.“

„Myslíš, že by Lili nebo James mohli něco vědět?“

„Možné to je. Za pokus nic nedáme.“

„To je taky pravda. Zavolám ho sem.“ řekl Brumbál a přešel k Fawkesovi. Chvíli mu tam něco šeptal a Fénix zmizel se zášlehem plamenu. Brumbál si sedl do křesla a nemluvil.

Oba muži se zahloubali do svých myšlenek a ani jeden z nich nepromluvil. Po chvíli plameny v krbu zezelenaly a z nich vystoupil James Potter.

„Co se děje tati? Proč jsi se mnou tak rychle potřeboval mluvit?“

„Ta závěrečná bitva, která se bude konat, je jen zástěrka. Ve skutečnosti chce bůhví proč zaútočit na Godrikův důl. Nevíš, co ho k tomu vede?“ zeptal se Brumbál.

James zbledl. „To snad ne? Tak už to ví. Čekal jsem, že mu to bude trvat déle. Tati, tomu útoku musíme zabránit za každou cenu. On se nesmí dostat do našeho domu.“

„Proč? Co je tam tak důležitého že po tom Voldemort tolik prahne?“

„Pro Toma? Nic. Ovšem pro Anubise je tam něco díky čemu bude nezastavitelný. Vsadím se, že tenhle plán vymyslel on a ne Voldemort.“ řekl James rychle.

Oba muži na něj koukali dost překvapeně.

„O co jde?“ zeptal se Severus. „A zkus být pro jednou konkrétní, Pottere.“

„Jde o jeden papír, na které je příprava jednoho lektvaru.“

„Jakého?“ zajímalo dál Severuse. Tohle je zajímavé. O jaký lektvar by zrovna tomu malému frackovi mohlo jít?

„Slyšel jsi někdy o lektvaru, který způsobí spojení duší dvou bratrů?“ odpověděl mu otázkou James.

„Ano ten znám. Co s tím má společného? Ten lektvar jde najít i v jiných knihách.“

„Ano stejně jako protijed, ale já mám jediný recept lektvaru díky, kterému může jeden ovládat přes to spojení toho druhého.“ řekl tiše.

Snape vyvalil oči. „Tak moment vždyť to udělal už tehdy na té schůzi, tak k čemu potřebuje ten lektvar?“

„Díky tomu lektvaru budeš mít neomezenou moc nad tím druhým. Tehdy ho to stálo hodně sil a John se neustále bránil. S tím lektvarem by se z něj stal druhý Anubis. Já mám jediný popis toho lektvaru a Anubis to pravděpodobně zjistil. Musíš k tomu znát ještě kouzelnou formuli, která byla použita na výrobu tohoto pouta, ale jde to. Formuli už má. Teď potřebuje ten lektvar.“

„Vždyť to není zas až tak hrozné. Pokud je pravda co říkáš tak ten lektvar můžeme využít proti němu. Nebo snad ne?“

„Když byl Anubis malý kluk chtěl jsem lektvar použít s tím, že John jej přivede zpět, ale kouzlo, které jsem použil ještě dřív, než samotný lektvar mi zabránilo použít jej.“

„Jaké kouzlo?“ zeptal se s obavou Brumbál.

James sklopil hlavu a tiše zašeptal dvě slova. „Neporušitelný slib“

Ti dva na něj vytřeštili oči.

„Komu jsi něco takového slíbil?“

„To snad není důležité ne?“ snažil se z toho vykroutit James.

„To je velice důležité. Musíme vědět, co jsi komu slíbil.“ zeptal se Brumbál znovu.

James sklonil hlavu a zašeptal ještě tišeji než předtím: „Voldemortovi.“

 

Hodinu před „závěrečnou“ bitvou.

Anubis a Bela leželi v objetí. Užívali si ty zbývající chvilky, které jim ještě zbývali před závěrečnou bitvou.

„Jsi připravená na tu bitvu?“ zeptal se Anubis.

„Snad ano. Uvidíme.“

„Hlavně nezapomeň, co jsem ti říkal.“

Bela si povzdechla. „To už jsme snad probrali nebo ne?“ zeptala se lehce vyčítavým tónem.

„To sice ano, ale chci mít jistotu, že to dodržíš.“

„Dodržím. Neboj se o mě tolik. Já se o sebe umím postarat.“ odsekla naštvaně.

Anubis se zamračil. Zvedl se z postele, oblékl se a bez jediného slova odešel.

Belatrix se za ním dívala, ale nešla za ním. Věděla, že by to nepomohlo. Teď musí být sám.

Anubis šel do knihovny. Po cestě potkal mnohem víc smrtijedů než obvykle. Všude byli vidět přípravy na velkou bitvu, kterou měli teoreticky svést. Nikdo kromě Snapea neměl ani potuchy o tom druhém útoku, ani o pravém důvodu bitvy. Ovšem ani Snape nevěděl, že tenhle plán byl vymyšlený specielně pro něj. Plán na odhalení špeha.

 

V knihovně.

Anubis si sedl do křesla a povzdechl si.

„Copak? Těžká noc?“ ozval se za ním ledový hlas.

„Ani ne otče. To jen… Ale radši nic.“ řekl Anubis a mávl rukou.

Voldemort se posadil k němu a zadíval se na něj. „Tak povídej, co se stalo?“

„Ale to Bela. Je na mě naštvaná.“

„Proč?“ zeptal se jednoduše Voldemort.

„Chci, aby byla v té bitvě opatrná a ona se naštvala, že se o sebe umí postarat.“

„Hm má pravdu. Neboj se o ni tolik. Nezapomínej, jak dlouho byla má nejlepší smrtijedka. Určitě to zvládne.“ řekl Voldemort a položil mu ruku na rameno.

Anubis si povzdechl a sklopil hlavu. „Jo budu jí muset věřit.“ řekl tiše.

„Tak a teď už pojď. Je čas jít.“

„Ano otče.“ řekl a oba se vydali do sálu, kde už na ně čekali všichni smrtijed.

Dovnitř vešli bok po boku. Jako otec a syn. Některým smrtijedům přejel mráz po zádech, když viděli takto hrozivý výjev. Oba vypadali velice impozantně.  Oba měli černý plášť, ze kterého přímo čišela temnota. Vypadali jako by se kolem nich temnota stáčela. Oba se postavili na vyvýšené pódium před smrtijedy. Ti poklekli před mocí jejich pánů.

„Mí věrní.“ začal Voldemort. „Dnes se bude konat závěrečná bitva. Tady je plán. Vy všichni napadnete pod vedením Severuse Snapea Bradavice. Já a můj syn se k vám později přidáme. Teď běžte a pobijte co nejvíc krvezrádců.“ křikl Voldemort do naprostého ticha.

Převzal si je Snape a všichni se přemístili k Bradavicím.

Oba dva, Voldemort i Anubis, kteří zůstali, se rozesmáli ledovým smíchem.

„Jdeme, otče. Aby na nás nemuseli čekat moc dlouho.“ řekl Anubis a s prásknutím se oba přemístili.

 

V Godrikově dole.

„Kdy se tady má objevit?“ zeptal se jeden z dobrovolníků, kteří se rozhodli bránit domov Jamese Pottera.

„Každou chvíli.“ řekl James, když se podíval na hodinky.

Sotva to dořekl, ozvalo se prásknutí od přemístění.

„Jdeme, otče, pospíšíme si, než někdo zjistí, že tu jsme a pošlou sem někoho.“

„Na to už je pozdě.“ řekl James a ukázal se spolu s ostatními kouzelníky, kteří tu na ty dva čekali. „Ten recept nedostaneš Harry.“ řekl James a spolu s ostatními mířil na Anubise a Voldemorta.

„No otče, zdá se, že tady nás někdo čekal.“ pronesl Anubis ledově a přejel pohledem kouzelníky, kteří na něj mířili.

Ani on, a ani Voldemort své hůlky nevytáhli. Nebylo to potřeba.

„Jo máš pravdu. Zdá se, že budeme muset jít. Ještě by nás porazili.“ řekl Voldemort a rozesmál se.

Anubis se spokojil s úšklebkem.

Pak se oba otočili na místě a s prásknutím zmizeli.

 

U Bradavic.

Bitva už se pěkně rozjela. Najednou dvě hlasitá prásknutí přehlušili i hluk bitvy. Lord Voldemort a Anubis dorazili. Voldemort se rozhlédl a zahleděl se na Fénixe. Bylo jich hodně ale ne tolik jako smrtijedů.

„Všichni ustupte na hrad.“ řekl Voldemort a hned se přemístil pryč.

Anubis čekal, dokud se pryč nepřemístili všichni. Pak se naposledy ušklíbl na překvapené Fénixe a přemístil se taky pryč.

 

Na hradě temnot.

Smrtijedi se tiše hádali, co se asi stalo. Proč je odvolal tak brzy? Proč přišli pozdě? Proč jim nepomohli v bitvě? A tisíce dalších otázek se předávali od smrtijeda ke smrtijedovi. Po té co se přemístil i Anubis se všichni zahleděli na své dva velitele.

„Severusi předstup.“ řekl Voldemort ledově.

Snape přešel před svého pána a poklekl. „Můj pane, pokazil jsem snad něco?“ zeptal se Snape.

„Ano Severusi.“ odpověděl s klidem Snapeovi.

„Expeliarmus, Patrificus totalus.“ křikl rychle za sebou Anubis.

Nikdo nestihl zareagovat. Snapeovi vyletěla hůlka a padl na zem svázaný.

„Nevyplácí se zradit Pána zla Severusi.“ řekl Voldemort a vytáhl svou vlastní hůlku. „Finite, Crucio.“ řekl ledově.

Snapeova pouta povolila a začal se kroutit v křečích.

„Možná bychom měli ostatním osvětlit, co se vlastně děje, otče. A Severuse určitě taky zajímá, jak jsme jej odhalili.“ řekl Anubis a přejel všechny ledovým pohledem.

„Zatímco vy jste útočili na Bradavice, já a můj syn jsme se vydali do Godrikova dolu pro jeden lektvar. Nikdo neměl o tomto plánu tušení. Jen jeden člověk. Severus Snape. Muž, který patřil mezi mé nejvěrnější, mě takhle zradil. To se vážně nedělá Severusi.“ řekl Voldemort ledově s očima upřenýma na Snapea.

V tu chvíli jakoby Snape našel pár posledních sil. Zvedl hlavu a zadíval se Voldemortovi vzdorně do očí.

„Nikdy ti neodpustím, co jsi mu udělal. Můžeš si za mou zradu sám.“ křikl na něj.

Voldemort mávl hůlkou a oddělil hlavu od těla. Snape byl na místě mrtvý. Voldemort se na tratoliště krve díval dosti znechuceně.

„Zmizte mi z očí.“ řekl ledově a smrtijedi se rozutekli.

„O čem to mluvil, otče?“ zeptal se překvapeně Anubis.

„Vysvětlím ti to jindy.“ řekl Voldemort.

Jediným mávnutím hůlky přesunul hlavu do pytle. Dalším mávnutím k pytli připevnil krátký vzkaz a třetím poslal pytel pryč.

 

U Bradavic.

Přestože bitva trvala jen krátce, pár zraněných bylo. Naštěstí pro Fénixe mrtev byl pouze jeden jejich člen. Najednou se před Brumbálem objevil pytel s nějakým vzkazem. Všichni koukali dost překvapeně.

Brumbál vzal vzkaz a přečetl jej nahlas: „Takhle skončí všichni, kdo se nám postaví. LV a AZ.“

Z pytle pak vytáhl useknutou hlavu Severuse Snapea.

Poslední komentáře
19.02.2010 19:57:34: super kapitola už se těším na další
23.07.2009 16:12:07: No vzhledem k tomu jak Draca zbožňuješ tak mě nepřekvapuje že se tak trochu zlobíš. Belatrix jsem vy...
23.07.2009 00:01:55: .....a co Draco? Neměl být prvním? Bella ho vyšplouchla, a i jinak jako by ani nebyl. Není to troc...
20.07.2009 23:50:14: Časem na to přijdeš jen co přidím další kapitolu smiley${1}smiley${1}smiley${1}
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.