Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Zatím nevím

3. Kapitola

Kapitola 3: Tajemný život Harryho Pottera


Takže v téhle kapitole se toho zas tak moc neděje. Popisuje Harryho minulost. A jediná trochu zajímavější část by mohla být návštěva Příčné ulice. Přesto by bylo dobré aby jste si přečetli jak se vlastně dostal Harry k Voldemortovi. Tak už se do toho pusťte.
Norbert

Podíváme se do minulosti a zjistíme, jak k tomu všemu došlo. Poté co Brumbál nechal Harryho Pottera u jeho příbuzných, byl Harry stejně důležitý jako Dudley. Oba měli vždy vše, co chtěli. Stačilo, aby ukázali a dostali. Petunie z nich byla nadšená. Harry byl vždy trochu víc sportovně založený, i když to byl rozmazlený fracek. Díky tomu byl hubenější a vyšší než Dudley.

I když byli pořád spolu, Harry Dudleyho neměl rád. Začalo to v době, kdy poprvé objevil své schopnosti. Tehdy na něj promluvil had. Narazil na hada, který znal kouzelnický svět a tak Harrymu vysvětlil co se s ním děje. Po této události začal být Harry ještě nafoukanější než předtím. A když poznal, že Dudley nemá žádné schopnosti, začal jej považovat za nějakou špínu. I přesto se s ním ale dál bavil. Byl velice chytrý. Dokázal Dudleyho zmanipulovat tak aby nepojal žádné podezření a Harry z toho měl prospěch. Jak byl Dudley silný, tak byl hloupý. Petunie a Vernon nevěděli, že Harry už objevil své schopnosti. Samozřejmě tušili, že se ty schopnosti u něj objeví, ale nevěděli kdy. Vše se změnilo na jedné dovolené, když měl Harry sedm let.

Stalo se to v Albánii. Harry se šel projít do lesů kolem hotelu, kde byli ubytováni. Vůbec si nevšímal upozornění, že tam hrozí nebezpečí. Jemu se přece nemůže nic stát. Byl tehdy naivní děcko, ale to co se tam stalo, ho změnilo. Při svých toulkách narazil na Lorda Voldemorta, který byl v těle hada. Voldemort Harryho poznal hned, ale Harry vůbec neměl ponětí, na koho to narazil. Dlouho tam seděli a bavili se spolu. Na konci dne Voldemort prozradil Harrymu pravdu. Řekl mu, že zabil jeho rodiče a vysvětlil mu důvod, proč to udělal. Harry pochopil a nic proti němu neudělal. Podíváme se do chvíle kdy Harrymu Voldemort nabídl Harrymu spojenectví

 

Před čtyřmi roky v Albánii.

„Něco mě napadlo Harry.“ řekl Voldemort hadími ústy.

„A co?“ zeptal se a zadíval se na svého hadího společníka, ve kterém sídlil kouzelník.

„Co kdybych tě naučil ovládat tvou moc. Půjdu s tebou a naučím tě kouzla, o kterých se ti nikdy nesnilo. Pokud teda budeš chtít.“ zasyčel Voldemort a zadíval se na Harryho.

Harry se zamračil zpátky. „Už jsem se naučil, že nic není jen tak. Co z toho budeš mít ty?“ zeptal se a zadíval se mu do očí.

„Já chci jen slib, že až přijde ten správný čas tak mi pomůžeš získat zpět mé tělo a staneš se mým nejvěrnějším služebníkem.“

„A co ti pitomý příbuzní u kterých jsem?“ Zeptal se Harry a zadíval se na Voldemorta.

„Ty ovládneme a uděláme si z nich naše sluhy.“

„Dobrá, souhlasím.“ řekl Harry po chvíli přemýšlení a usmál se. „Konečně zaujmu místo které si zasloužím.“

 

Zpět v současnosti

Od toho dne se Harry naprosto změnil. Stal se z něj buřič. Spolu s Dudleym začali ovládat partu jim podobných dětí. Násilnických, osamocených a hloupých. Tvrdili, že je vedli oba. Ve skutečnosti to byl Harry sám, kdo je vedl. Na rozdíl od ostatních byl velice chytrý. To on byl celým mozkem jejich skupiny. Dursleyovi se na venek chovali naprosto stejně. Ale uvnitř domu byli jen otroci. Od té chvíle kdy se vrátili z Albánie s tím podivným stínem, je začal Harry ovládat. Ze začátku se chvílemi vzpírali, ale později už se vzdali. Harry je mučil. Jednou jedinkrát se stalo, že se pokusili zavolat policii. Policista přišel. Po dvou minutách od nich odešel s vymazanou pamětí a Dursleyovi byli za to dlouho mučeni. Pak už se nikdy k ničemu podobnému neodhodlali. Když Harryho přivedl bystrozor, zahořela jim jiskřička naděje. Pak bystrozor odešel a jejich naděje pohasla. Nic se nezměnilo. Harry se dál choval nadřazeně a pomalu se začínal chystat do školy.

Týden před odjezdem šli navštívit Příčnou ulici. Voldemort jej všude doprovázel v těle hada, kterého měl Harry kolem sebe obtočeného. Do děravého kotle a následně na Příčnou ulici se dostal bez problémů. Od Brumbála dostal klíček od svého trezoru a jeho první cíl byla právě banka. Skřeti jej nejdřív nechtěli k trezoru pustit s hadem, ale nakonec je dokázal přemluvit i bez kouzel. Vybral si ze svého trezoru dost peněz tak aby mu to stačilo na celý školní rok.

V krámku s oblečením potkal rodinu s blond vlasy. Když vešel dovnitř, had se na jeho těle lehce zavrtěl. Poznal je. Zasyčel na Harryho. Ten se zadíval na rodinu, která se také otočila poté, co slyšela hadí sykot. Harry se ledově usmál.

„Zdravím vás, pane Malfoyi.“ řekl ledově a zadíval se na vysokého muže.

Ten si jej zvědavě prohlížel. Odkud ho ten kluk zná? Pak si všiml jeho jizvy. Překvapeně lehce vyvalil oči.

„Ten měl žít u mudlů. Neměl by mě znát.“ pomyslel si.

„Já vás také zdravím, pane Pottere. Jsem překvapen. Netušil jsem, že mě budete znát.“ řekl stejně ledově Malfoy.

„Já vás neznám, ale můj společník ano.“ řekl tiše Harry, pak přišel až těsně k němu a pronesl pár slov tak tiše, že je zaslechl jen Malfoy sám: „Doufám, že deník, který jsi ode mě kdysi dostal, stále ještě máš, můj starý kluzký příteli.“

Malfoy ztuhl. Rychle pochopil, kdo je Harryho společník. Harry ale nečekal až se Malfoy vzpamatuje. Prošel bez dalšího povšimnutí kolem něj a zavolal na prodavačku, aby jej šla změřit a ušila mu hábity. Když byla hotova, zaplatil a odcházel.

Ve dveřích se ještě otočil: „Rád jsem tě poznal, Luciusi.“ řekl a odešel.

„Co to mělo znamenat, otče?“ zeptal se Draco překvapeně.

„Do toho ti nic není.“ odsekl Lucius.

„Ale mě ano a mě to zajímá taky.“ řekl Narcisa.

„Necháme to na doma.“ řekl Lucius, když si všiml jak prodavačka “nenápadně“ naslouchá.

Harry se vydal pro poslední věc. Tu na kterou se těšil nejvíc. Hůlka. Vešel k Olivanderovi a rozhlédl se po celé místnosti. Najednou se zpoza jednoho regálu vynořil Olivander. Zadíval se na Harryho a usmál se.

„Sám jsem byl zvědav, kdy vás tu uvidím, pane Pottere.“ řekl a stále s úsměvem mluvil dál. „Připadá mi to jako včera, když si tu vaše matka a otec kupovali své první hůlky.“ Harry neodpovídal, jen se díval jak Olivander vytahuje několik hůlek.

Začali zkoušet a zkoušeli dlouho. Žádná nepadla.

„Mám nápad.“ řekl Olivander když už měl Harry asi dvacátou hůlku.

Vytáhl další krabičku. Had zase zasyčel. Harry překvapeně sklonil hlavu. Olivander mu podal hůlku. Harry ji uchopil a pocítil příval moci. Tahle hůlka si ho vybrala.

„Zvláštní velmi zvláštní.“ pronesl Olivander. „Stejná hůlka už tu jednou byla. Tehdejší majitel zmizel a snad už se neobjeví.“ řekl Olivander tiše.

Harry zaplatil a odešel z krámku.

„Běž si koupit ještě někoho na poštu. Bude se ti hodit.“ zasyčel Voldemort hadími ústy.

Při komunikaci s Harrym vždy používal hadí jazyk, aby je někdo nemohl odposlouchávat.

„Dobře.“ zasyčel Harry zpátky a vydal se ke krámku se zvířaty.

Vešel dovnitř a začal si vybírat. Zaujaly ho dvě zvířata. Nádherný zelený had a pak podivné zvíře, které neuměl zařadit. Měla tři hlavy, a vypadala jako kříženec lva, kozy a hada (správně má být drak, ale potřebuju mít hada, takže se omlouvám všem, kterým se to nelíbí)

„Co to je za zvíře?“ zasyčel na Voldemorta.

Když se Voldemort podíval, překvapeně zasyčel.

„Tak toho si kup. Je to chiméra. Pokud se ti podaří ji vycvičit tak získáš nečekaného spojence. Myslel jsem, že u nás už nejsou. Je to z části lev, zčásti had a z části koza. Může dle potřeby a věku měnit svou velikost, Čím starší tím větší se může stát, ale stejně tak může mít dvacet let a přitom vypadat jako čerstvě vylíhnuté. Dožívá se vysokého věku a může nést stejná břemena jako pták fénix. Je chráněna proti většině kouzel a z tlamy umí plivat velmi nebezpečnou kyselinu.“

„Tu si vezmu.“ řekl Harry už normálně.

Přešel k pokladně a ukázal prodavačce, co chce koupit. Prodavačka se překvapeně zadívala na chlapce, který chtěl asi nejnebezpečnější zvíře z celého obchodu.

„Ta chiméra je velice nebezpečná, ještě nikoho nepřijala.“ řekla.

„Mě přijme.“ řekl Harry.

Otočil se znovu k chiméře a promluvil na ni hadím jazykem: „Tak co? Chceš zůstat tady zavřená, nebo půjdeš se mnou a budeš mi dělat společnost?“

Chiméra se na něj překvapeně zadívala.

„Slyšela jsem tě mluvit s tím hadem, ale myslela jsem, že se mi to jen zdá. Půjdu s tebou. Aspoň si můžu s někým popovídat.“ řekla. Harry se otočil na prodavačku.

Ta překvapeně zírala na něj i na chiméru.

„Příjme mě. Kolik za ni chcete?“ řekl Harry.

Zaplatil požadovanou sumu a vzal si klec. Sotva vyšli z obchodu, otevřel klec a nechal chiméru protáhnout si křídla.

Večer se vrátil do Zobí ulice.

„Zítra ti musím vymyslet jméno.“ řekl tiše těsně předtím, než zavřel oči.

Poslední komentáře
16.06.2012 09:26:27: www.penzijni-pripojisteni-info.cz/penzijni-pripojisteni penzijní připojištění se státním příspěvkem...
16.05.2012 13:39:33: Modelky Produkční agentura, které vyhledává nové tváře. Kreativita , Hostesing (vhodné hostesky Vám ...
13.05.2012 15:31:19: penzijní připojištění odbytné www.penzijni-pripojisteni-info.cz
20.04.2012 10:27:46: penzijní připojištění státní příspěvek
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.