Quod non dedit fortuna non eripit.

Quod non dedit fortuna non eripit.

Z diskuze...

Statistika

Zatím nevím

Kapitola 2

Kapitola 2: Plán se dává do pohybu

Harry se probudil na neznámém místě. Byl to malý pokoj tak dva na dva metry a velice připomínal vězeňskou celu, hlavně díky zamřížovaným dveřím. Najednou dveřmi někdo nakoukl. „Vidím, že už jste se probudil mladíku.“ řekl někdo a znovu zmizel. Po chvíli dovnitř vešel nějaký pro Harryho neznámý starší pán. „Zdravím tě Harry jak ses vyspal?“ zeptal se jej klidně. „Kde to sem?“ zeptal se Harry. „Na ministerstvu kouzel.“ odpověděl muž a mávnutím nějakého klacku si vyčaroval židli. „Stejnou měl i ten spratek.“ blesklo Harrymu hlavou. „Kdo jste?“ zeptal se znovu. Brumbál lehce pozvedl obočí. „Jsem Albus Brumbál, ředitel jedné kouzelnické školy jménem Bradavice. Překvapil jsi mě. Čekal jsem, že řekneš něco ve smyslu, že kouzla neexistují.“ řekl Brumbál s koukal se co Harry odpoví. „Vždycky jsem věděl, že jsem výjimečný. Jinak než kouzly jsem to vysvětlovat nemohl. Umím spoustu věcí. Hýbu předměty, aniž bych se jich dotkl. Dokážu ovládat vůli zvířat, i když jsem je nikdy necvičil. Přivolat neštěstí nebo bolest na ty, kteří mě štvou. Tak jako tomu klukovi.“ Řekl Harry a usmál se na Brumbála. Byl to ale spíš vítězný škleb než úsměv. Brumbál překvapeně zíral na mladíka před sebou. Přesně ta samá slova už slyšel od jiného chlapce. „Budu si na něj muset dávat pozor.“ pomyslel si Brumbál. „Větší než jsem dával na Toma. Nesmí dopadnout stejně jako on.“ „Copak? Došla vám řeč?“ zeptal se Harry posměvačně. Brumbál potřásl hlavou. „Omlouvám se, trochu jsem se zamyslel. Ty jelikož svá kouzla neumíš ještě ovládat tak nebudeš za tento zločin potrestán a ještě dneska ti dám seznam věcí do Bradavic. Tam nastoupíš v září, pokud budeš chtít. „ řekl Brumbál a zadíval se na Harryho s otázkou v očích.  Harry se zamyslel. „Můj bratranec tam bude taky?“ zeptal se. Brumbál si povzdechl. „Je mi líto Harry, ale on v sobě kouzlo nemá, takže bohužel ne.“ „Hm to je dobře.“ řekl Harry a zadíval se na Brumbála. „Kdy a kde mám být?“ zeptal se.“ Výborně. Doufal jsem, že se takhle rozhodneš.“ řekl Brumbál. Vysvětlil mu, jak se dostane na příčnou, na nádraží 9 a ¾ a dal mu seznam učebnic. Pak se otočil k odchodu a ve dveřích pak dodal: „Uvidíme se v Bradavicích a upozorňuji tě předem, že šikanu tam netrpíme.“ Pak už chtěl odejít, ale zastavil jej Harryho hlas: „Umím mluvit s hady. Je to normální?“ „Ne není. Pár takových případů už bylo, ale obvyklé to rozhodně není.“ řekl Brumbál a rychle odešel. Už neviděl Harryho vítězný škleb. Přišel nějaký další muž. „Pane Pottere, já jsem Kingsley z oddělení bystrozorů. To jsou lovci černokněžníků. Mám za úkol dopravit vás domů a postarat se aby se vám po cestě nic nestalo.“ řekl klidným hlubokým hlasem. Harry přikývl a čekal, co ten bystrozor udělá. Ten vytáhl starou plechovku a natáhl ji směrem k Harrymu. Ten se jí bez otázek chytl. Najednou ucítil škubnutí a připadal si jako by se propadal. Když přistávali, oba přistáli hladce na nohou. Kingsley na to trochu vyvalil oči. Objevil se kousek od domu Dursleyových. Kingsley zaklepal a čekali. „To jsi ty Harry?“ ozval se ze dveří hlas. „Ano a je tu se mnou ještě doprovod.“ houkl zpátky Harry. Paní, která otevřela dveře, měla dlouhý krk… (nebudu ji tu celou popisovat, všechny postavy budou stejné jako v sérii J. K. R.) Kingsley jí vysvětlil, co se stalo. Petunie Dursleyová překvapeně zírala. „Takže ještě bude muset nakoupit všechny věci a pak už jen prvního září nastoupit na vlak. Teď už bohužel musím jít, takže přeji pěkný den a nashledanou.“ rozloučil se Kingsley a odešel. Petunie s úsměvem za ním zavřela dveře. Hned jak se dveře zavřeli, scéna se naprosto změnila. Petunie sklonila ramena a vypadala hrozně unaveně. Jakoby za sebou měla něco hrozného. „No mělas štěstí, že jsi nic neřekla.“ ozval se za ní ledový hlas. Petunie se otočila a sklonila hlavu ještě níž. „Jistě můj pane.“ řekla a přikrčila se. Harry se ušklíbl a vyrazil do svého pokoje. „Ať mě nikdo neruší jasné?“ křikl ještě směrem dolů. Jen za sebou zavřel dveře, ozval se druhý obyvatel jeho pokoje: „Tak jak to dopadlo?“ „Náš plán vyšel naprosto přesně, Velký lorde. Brumbál to spolkl i s navijákem.“ řekl Harry a rozesmál se. Pak se otočil směrem do pokoje a pohlédl na mlhavý stín, který se tam vznášel. „Náš plán se dal do pohybu, lorde Vodemorte.“ řekl Harry a uklonil se. Stín, který ještě zbýval z lorda Voldemorta, se ledově rozesmál.

Poslední komentáře
29.09.2009 14:33:12: Neboj Dark já si určitě počkám smiley${1}smiley${1}
26.09.2009 16:12:29: tááák po dlouhé, opravdu dlouhé době sem se k tobě stavila a vidím TOHLE. no sem zvěda vá, co se z t...
24.08.2009 09:20:59: No nepřekvapilo tě to možná proto že víš že se mi tohle spojení líbí a taky že vím že tobě ne smiley...
24.08.2009 09:06:45: Proč mě nepřekvapuje opět spojení Harry a Voldy? Snažíš se bourat zažité představy, ale to je u tebe...
 
Všechny postavy kromě mých vlastních patří J.K.Rowlingové. Na tyto postavy si neberu žádná autorská práva a z těchto stránek nemám žádný výdělek.